Kolektivní vyjednávání má jasná zákonná pravidla od předložení písemného návrhu kolektivní smlouvy přes povinnost odpovědi a součinnosti až po řešení kolektivních sporů, stávku nebo výluku. Článek shrnuje průběh uzavírání kolektivní smlouvy, upozorňuje na limity jejího obsahu a vysvětluje, jak postupovat při pluralitě odborových organizací u jednoho zaměstnavatele. Samostatně se věnuje také rozdílu mezi mzdou a platem, kolektivním dohodám ve služebním poměru státních zaměstnanců a specifikům bezpečnostních sborů.
Kolektivní vyjednávání a průběh uzavírání kolektivní smlouvy
Mgr. et Mgr.
Šárka
Homfray
Kolektivní vyjednávání představuje základní nástroj smluvní autonomie v kolektivním pracovním právu. Jeho účelem není pouze uzavření kolektivní smlouvy, ale také institucionalizace sociálního dialogu mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací.
Kolektivní smlouva může upravovat individuální práva zaměstnanců i vzájemná práva a povinnosti smluvních stran. Za zaměstnance ji však může uzavřít výlučně odborová organizace. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), současně stanoví, že odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu za všechny zaměstnance, nikoliv pouze za své členy. Tato skutečnost je jedním z nejvýznamnějších projevů zvláštního postavení odborové organizace v pracovněprávních vztazích.
Základní východiska
Prvním základním východiskem je skutečnost, že kolektivní vyjednávání je právem zcela konkrétně upravený proces, nikoli tedy jen výměna názorů a stanovisek. Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o kolektivním vyjednávání“), v ustanovení § 8 a následujících stanoví, kdy je vyjednávání zahájeno, jak má druhá strana reagovat na návrh, jaké součinnosti jsou smluvní strany povinny poskytovat a jak se postupuje v případě sporu.
Druhým východiskem je zákonem vymezený obsah kolektivní smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 zákoníku práce může kolektivní smlouva zlepšovat postavení zaměstnanců, upravovat jejich práva a zakládat závazky smluvních stran. Nemůže však zaměstnancům ukládat povinnosti ani zkracovat jejich zákonná práva. K takovým ujednáním, pokud by byla v kolektivní smlouvě obsažena, by se nepřihlíželo. Stejně tak se nepřihlíží k ujednáním podnikové kolektivní smlouvy, která upravují práva zaměstnanců v menším rozsahu než kolektivní smlouva vyššího stupně.