Zákaz zneužití práva v daňovém řádu - poznámky k budoucí aplikaci

Vydáno: 30 minut čtení

Článek se věnuje klíčovým otázkám pravidelně se objevujícím v rámci odborných diskuzí v souvislosti s navrhovaným zakotvením zákazu zneužití práva v oblasti daní do daňovém řádu , a to jako jedné ze základních zásad správy daní. Při zohlednění záměru předkladatele novely daňového řádu a vyjádření zástupců odborné veřejnosti k navrhovanému zakotvení této zásady je cílem článku představit některé z budoucích možných výkladových a aplikačních přístupů k institutu zákazu zneužití práva v oblasti daní.

Zákaz zneužití práva v daňovém řádu – poznámky k budoucí aplikaci
Mgr. Bc.
Lukáš
Hrdlička
Mgr.
Petra
Šmirausová
 
1Úvod
Článek se věnuje aktuální problematice navrhovaného zakotvení zásady zákazu zneužití práva v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), z pohledu otázek, jež se týkají budoucí aplikační praxe institutu zákazu zneužití práva v oblasti daní a jež jsou v posledních měsících pravidelně řešeny na setkání zástupců odborné veřejnosti.1) Pozornost se v tomto případě zaměřuje zejména na praktickou stránku navrhované právní úpravy. Článek se tak pokouší nalézt odpovědi na některé z otázek, které se v diskuzích objevují nejčastěji, čímž navazuje na příspěvek autorů, který se věnoval zakotvení zákazu zneužití práva v daňovém řádu z pohledu transpozice směrnice Rady (EU) č. 2016/1164 ze dne 12. 7. 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu, ve znění směrnice Rady (EU) č. 2017/952 (dále jen „směrnice ATAD“)2), a zaměřoval se na koncepci tohoto pravidla spíše z teoretického hlediska3).
Navrhovaná novela daňového řádu je součástí návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony (dále jen „daňový balíček“), který byl dne 13. 6. 2018 předložen vládou Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a následně rozeslán poslancům jako sněmovní tisk č. 206.4) Dva novelizační body týkající se daňového řádu obsahují návrh právní úpravy5), jejímž prostřednictvím je do právního řádu České republiky transponováno obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu, které je upraveno článkem 6 směrnice ATAD (dále jen „GAAR“).
V porovnání s uvedenou směrnicí se však navrhovaná právní úprava nevztahuje pouze na oblast daně z příjmů právnických osob, nýbrž na správu veškerých peněžitých plnění, které daňový řád označuje pro své účely jako daň.6) Pod působnost této zásady, jejíž výslovné zakotvení je navrhováno, tak spadá nejen správa všech druhů daní, ale též např. poplatků. Současně se jedná o právní úpravu, kterou je do daňového řádu explicitním způsobem promítnuta právní zásada (resp. její část), která byla doposud nalézána správní praxí a judikaturou českých správních soudů, popřípadě judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dříve Evropského soudního dvora), pokud se jedná o oblasti, v nichž došlo k harmonizaci právní úpravy daní [tj. zejména oblast daně z přidané hodnoty, ale též některé oblasti přímých daní, jejichž harmonizace je umožněna na základě článku 115 Smlouvy o fungování Evropské unie, a to za podmínky, že se jedná o právní a správní předpisy, které mají vliv na vytváření a fungování vnitřního trhu7); jedná se tedy například o systém zdanění mateřských a dceřiných společností (tzv. Parent-Subsidiary Directive)8) nebo systém zdanění fúzí, rozdělení, částečných rozdělení, převodů aktiv a výměny akcií9)]. Navrhovanou novelou daňového řádu by se tak tato zásada měla stát snáze použitelným nástrojem správy daní jak pro správce daně, tak pro řadu osob zúč