Nárok na vrácení daně

Podstatou otázky předkládajícího soudu bylo, zda článek 183 směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje daňové správě členského státu, aby bez jakéhokoliv zvláštního posouzení a výlučně na základě aritmetických výpočtů odložila vrácení části nadměrného odpočtu DPH, který vznikl během zdaňovacího období, až do okamžiku, kdy tato správa provede přezkum ročního daňového přiznání osoby povinné k dani. SDEU již poněkolikáté konstatoval, že volnost, kterou disponují členské státy na základě článku 183 směrnice 2006/112 při úpravě podmínek vrácení nadměrného odpočtu DPH, neznamená, že se na tyto podmínky nevztahuje žádná kontrola z hlediska unijního práva. Uvedené podmínky nemohou narušit zásadu daňové neutrality tím, že na jejich základě bude osoba povinná k dani zcela nebo částečně zatížena DPH. Takové podmínky musejí osobě povinné k dani především umožnit za vhodných podmínek dosáhnout uspokojení celé pohledávky vyplývající z nadměrného odpočtu DPH. To implikuje, že vrácení daně musí být uskutečněno v přiměřené lhůtě, a to buď v hotovosti, nebo rovnocenným způsobem, a že zvolený způsob vrácení nesmí pro osobu povinnou k dani v žádném případě představovat finanční riziko. Tento je tedy dalším argumentem, proč by měl být přiznáván úrok za zadrženou daň z důvodů, že správce daně zahájil postup k odstranění pochybností.