Ing. Jan Rambousek, LL.M.

Článek 2 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že částka, kterou je nutné zaplatit poté, co příjemce služby vypoví platně uzavřenou smlouvu na poskytnutí této služby, která podléhá dani z přidané hodnoty a kterou poskytovatel začal poskytovat a byl ochoten jí dokončit, musí být považována za odměnu za poskytnutí služby za úplatu ve smyslu směrnice 2006/112.

Článek 183 první pododstavec směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, ve které je stanoveno, že pokud osoba povinná k dani ukončí svou ekonomickou činnost, nemůže tato osoba převést do následujícího období nadměrný odpočet DPH vykázaný při tomto ukončení činnosti a může získat tuto částku zpět pouze tak, že požádá o její vrácení ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne uvedeného ukončení činnosti, pokud jsou dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity.

1) Článek 135 odst. 1 písm. g) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že v případě účastníků penzijního fondu, který v rámci kolektivního důchodového systému uplatňuje důchodovou smlouvu, v níž jsou stanoveny nároky na důchod a důchodové dávky, jejichž výše, ač je vymezena na základě referenčního důchodu nebo příjmů z výdělečné činnosti a počtu odpracovaných let každého účastníka, se může za určitých podmínek měnit v závislosti na výsledcích investic uskutečněných tímto penzijním fondem, lze mít za to, že nesou investiční riziko, pouze pokud tato částka závisí primárně na výsledcích těchto investic. Pro účely takového posouzení není relevantní počet let zakládajících nároky na důchod účastníka ani skutečnost, že nabývání nároků na důchod bylo v určitém okamžiku v případě určitého penzijního fondu přerušeno. Skutečnosti, že riziko je neseno individuálně nebo kolektivně, zejména v případě úpadku, nebo že se zaměstnavatel po určitou dobu zaručil za předpokládané objemy vznikajících nároků na důchod, jsou relevantními faktory, aniž jsou samy o sobě rozhodujícími. 2) Článek 135 odst. 1 písm. g) směrnice 2006/112 musí být ve světle zásady daňové neutrality vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda se na penzijní fond, který není subjektem kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, může vztahovat osvobození od daně stanovené tímto ustanovením, je nejen nezbytné provést srovnání s takovým subjektem, ale rovněž i posoudit, zda z hlediska právního a finančního postavení účastníka ve vztahu k tomuto penzijnímu fondu je uvedený penzijní fond srovnatelný s jinými fondy, které jsou dotčeným členským státem považovány za fondy kolektivního investování ve smyslu uvedeného ustanovení, aniž jsou subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů.

1) Článek 2 odst. 1 písm. c) a článek 370 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení s částí A bodem 2 přílohy X této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát, který ke dni 1. ledna 1978 vybíral daň z přidané hodnoty z činnosti veřejnoprávního vysílání, která byla financována prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě zákona každým vlastníkem zařízení způsobilého přijímat rozhlasové a televizní vysílání, mohl i nadále zdaňovat tuto činnost bez ohledu na to, zda uvedená činnost spadá pod pojem „poskytnutí služby za úplatu“ ve smyslu tohoto čl. 2 odst. 1 písm. c). 2) Článek 370 směrnice 2006/112 ve spojení s částí A bodem 2 přílohy X této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát, který ke dni 1. ledna 1978 vybíral daň z přidané hodnoty z činnosti veřejnoprávního vysílání, která byla financována prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě zákona každým vlastníkem rozhlasového nebo televizního přijímače, mohl i nadále zdaňovat tuto činnost, pokud právní úprava tohoto poplatku byla po tomto datu změněna takovým způsobem, že uvedený poplatek je vybírán na základě držení jakéhokoli zařízení způsobilého přijímat rozhlasové a televizní vysílání, a to včetně chytrého telefonu nebo počítače. 3) Článek 370 směrnice 2006/112 ve spojení s částí A bodem 2 přílohy X této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát, který ke dni 1. ledna 1978 vybíral daň z přidané hodnoty z činnosti veřejnoprávního vysílání, která byla financována prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě zákona, mohl i nadále zdaňovat tuto činnost, pokud právní úprava tohoto poplatku byla po tomto datu změněna takovým způsobem, že umožňuje, aby malá část příjmů z tohoto poplatku byla použita na financování jednak provozovatelů vysílání, kteří nejsou veřejnoprávními subjekty, ale vykonávají činnost veřejnoprávního vysílání, a jednak mediálních a kinematografických podniků, které jsou veřejnoprávními entitami nebo byly zřízeny veřejnoprávními provozovateli vysílání a přispívají k činnosti vysílání, aniž samy takovou činnost vykonávají.

1) Článek 205 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení se zásadou proporcionality musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které za účelem zajištění výběru daně z přidané hodnoty stanoví objektivní solidární odpovědnost jiné osoby povinné k dani než té, která by obvykle byla povinná tuto daň odvést, aniž však příslušný soud může provést posouzení na základě podílu různých osob účastnících se daňového úniku, pokud má tato osoba povinná k dani možnost prokázat, že přijala veškerá opatření, která po ní mohou být rozumně požadována k zajištění toho, aby plnění, která uskutečňuje, nebyla součástí tohoto úniku. 2) Článek 205 směrnice 2006/112 ve spojení se zásadou daňové neutrality musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které solidární povinnost odvést daň z přidané hodnoty (DPH) ukládá jiné osobě povinné k dani než té, která by obvykle byla povinná tuto daň odvést, aniž je zohledněn nárok posledně uvedené osoby na odpočet DPH splatné nebo zaplacené na vstupu. 3) Článek 50 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje uložit kumulativně trestní sankce a správní sankce trestní povahy, které vyplývají z různých řízení, za skutky téže povahy, k nimž však došlo během po sobě následujících zdaňovacích období a které jsou předmětem správního stíhání trestní povahy za jedno zdaňovací období a trestního stíhání za jiné zdaňovací období.

1) Článek 190 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení článkem 187 této směrnice a ve světle zásady daňové neutrality musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě týkající se opravy odpočtů daně z přidané hodnoty (DPH), na jejímž základě se prodloužené opravné období stanovené podle uvedeného článku 187 pro nemovitosti, které byly pořízeny jako investiční majetek, nepoužije na stavební práce, které poléhají DPH jakožto poskytnutí služby ve smyslu uvedené směrnice a které vedou k rozsáhlému rozšíření nebo hloubkové rekonstrukci budovy, na které byly tyto práce provedeny, a jejichž účinky mají délku ekonomické životnosti, která odpovídá délce ekonomické životnosti nové budovy. 2) Článek 190 směrnice 2006/112 ve spojení s článkem 187 této směrnice a ve světle zásady daňové neutrality musí být vykládán v tom smyslu, že má přímý účinek, takže se jej osoba povinná k dani může dovolávat před vnitrostátním soudem vůči příslušnému daňovému orgánu za účelem uplatnění na stavební práce, které byly provedeny v její prospěch a podléhají DPH jakožto poskytnutí služby ve smyslu uvedené směrnice, prodlouženého opravného období stanoveného pro nemovitosti, které byly pořízeny jako investiční majetek, v případě, že tento orgán odmítl prodloužené opravné období uplatnit, přičemž se opíral o takovou vnitrostátní právní úpravu, jako je právní úprava uvedená v první otázce.

Článek 184 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve znění směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010 ve spojení s článkem 186 směrnice 2006/112 ve znění směrnice 2010/45, jakož i zásady rovnocennosti, efektivity a neutrality daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě a správní praxi, podle nichž je osobě povinné k dani odepřen nárok na odpočet DPH zaplacené na vstupu před její registrací k DPH z důvodu, že požádala o tento odpočet po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v platné vnitrostátní právní úpravě prostřednictvím přiznání opravujícího přiznání k DPH podané před uplynutím této lhůty bez ohledu na okolnost, že vnitrostátní opatření související s pandemií covidu-19 byla přijata za účelem prodloužení lhůt pro podání přiznání k některým daním a pro jejich zaplacení, aniž mezi nimi byla zahrnuta DPH.

Článek 168 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo praxi, podle níž správce daně odepře nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, kterou na vstupu zaplatila osoba povinná k dani při pořízení služeb od jiných osob povinných k dani, které jsou součástí téže skupiny společností, a to z důvodu, že tyto služby byly současně poskytnuty jiným společnostem této skupiny a jejich pořízení nebylo nezbytné ani vhodné, je-li prokázáno, že uvedené služby jsou touto osobou povinnou k dani na výstupu použity pro účely jejích zdanitelných plnění.

1) Článek 168 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi, podle níž v případě, že osoba povinná k dani pořídila zboží, které následně bezúplatně poskytne subdodavateli k provedení prací ve prospěch této osoby povinné k dani, je této osobě odepřen odpočet daně z přidané hodnoty související s pořízením tohoto zboží v rozsahu, v němž toto poskytnutí nejde nad rámec toho, co je nezbytné k tomu, aby uvedená osoba povinná k dani mohla uskutečnit jedno nebo několik zdaněných plnění na výstupu, nebo v případě, že tomu tak není, vykonávat ekonomickou činnost, a v němž jsou náklady na pořízení uvedeného zboží součástí prvků spoluurčujících cenu buď plnění uskutečněných touto osobou povinnou k dani, anebo zboží nebo služeb, které poskytuje v rámci své ekonomické činnosti. 2) Článek 168 písm. a) směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi, podle níž je osobě povinné k dani odepřen odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu vzhledem k tomu, že nevedla oddělené účetnictví pro svou stálou provozovnu v členském státě, v němž se uskutečnila daňová kontrola, pokud daňové orgány mohou ověřit, zda jsou splněny hmotněprávní podmínky pro nárok na odpočet daně.

1) Článek 14 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, ve spojení s čl. 15 odst. 1 směrnice 2006/112, ve znění pozdějších předpisů, musí být vykládán v tom smyslu, že dodávka elektřiny za účelem dobití elektrického vozidla na dobíjecím bodě, který je součástí veřejné sítě takových bodů, představuje dodání zboží ve smyslu prvního z těchto ustanovení. 2) Článek 14 odst. 1 směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2009/162, ve spojení s čl. 15 odst. 1 směrnice 2006/112, ve znění pozdějších předpisů, musí být vykládán v tom smyslu, že dobíjení elektrického vozidla v síti veřejných dobíjecích bodů, k níž má uživatel přístup prostřednictvím předplatného sjednaného s jinou společností, než je provozovatel této sítě, znamená, že spotřebovaná elektřina se považuje za dodanou nejprve provozovatelem uvedené sítě společnosti, která nabízí přístup k této síti, a následně uvedenou společností tomuto uživateli, byť si množství, čas a místo dobíjení, jakož i způsob využití elektřiny zvolí uživatel, pokud tato společnost jedná vlastním jménem, ale na účet uživatele v rámci komisionářské smlouvy ve smyslu čl. 14 odst. 2 písm. c) směrnice 2006/112, ve znění pozdějších předpisů...

1) Článek 135 odst. 1 písm. i) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení se zásadou daňové neutrality, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí rozdílné zacházení mezi on-line nákupem losů a účastí na jiných hazardních hrách nabízených on-line tím, že posledně uvedenou kategorii her vylučuje z osvobození od daně z přidané hodnoty použitelného na prvně uvedenou kategorii her, pokud objektivní rozdíly mezi těmito dvěma kategoriemi hazardních her mohou podstatným způsobem ovlivnit rozhodnutí průměrného spotřebitele zvolit jednu z těchto kategorií her. 2) Zásada loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU a zásada přednosti unijního práva ukládají vnitrostátnímu soudu, aby upustil od použití vnitrostátních ustanovení, o kterých bylo rozhodnuto, že jsou neslučitelná s čl. 135 odst. 1 písm. i) směrnice 2006/112 ve spojení se zásadou daňové neutrality, aniž má v tomto ohledu vliv existence rozsudku vnitrostátního ústavního soudu, kterým bylo rozhodnuto o zachování účinků těchto vnitrostátních ustanovení. 3) Pravidla unijního práva týkající se vydání bezdůvodného obohacení musí být vykládána v tom smyslu, že osobě povinné k dani přiznávají nárok na vrácení částky daně z přidané hodnoty vybrané v členském státě v rozporu s čl. 135 odst. 1 písm. i) směrnice 2006/112 za podmínky, že toto vrácení nevede k bezdůvodnému obohacení této osoby povinné k dani. 4) Článek 108 odst. 3 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je osvobození některých subjektů od daně z přidané hodnoty (DPH) protiprávní státní podporou, nemůže osoba povinná k dani, na kterou se takové osvobození nevztahuje, obdržet ve formě náhrady škody částku odpovídající DPH, kterou uhradila.

Články 273 a 395 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2019/310 ze dne 18. února 2019, kterým se Polsku povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od článku 226 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že částku daně z přidané hodnoty (DPH) vloženou na samostatný účet DPH dodavatele vedený u bankovní instituce lze použít pouze k omezeným účelům, a to zejména k odvádění DPH daňovému orgánu nebo k placení DPH uvedené na fakturách přijatých od dodavatelů zboží nebo poskytovatelů služeb.

1) Článek 135 odst. 1 písm. g) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že v případě účastníků penzijního fondu, který v rámci kolektivního důchodového systému uplatňuje důchodovou smlouvu, v níž jsou stanoveny nároky na důchod a důchodové dávky, jejichž výše, ač je vymezena na základě referenčního důchodu nebo příjmů z výdělečné činnosti a počtu odpracovaných let každého účastníka, se může za určitých podmínek měnit v závislosti na výsledcích investic uskutečněných tímto penzijním fondem, lze mít za to, že nesou investiční riziko, pouze pokud tato částka závisí primárně na výsledcích těchto investic. Pro účely takového posouzení není relevantní počet let zakládajících nároky na důchod účastníka ani skutečnost, že nabývání nároků na důchod bylo v určitém okamžiku v případě určitého penzijního fondu přerušeno. Skutečnosti, že riziko je neseno individuálně nebo kolektivně, zejména v případě úpadku, nebo že se zaměstnavatel po určitou dobu zaručil za předpokládané objemy vznikajících nároků na důchod, jsou relevantními faktory, aniž jsou samy o sobě rozhodujícími. 2) Článek 135 odst. 1 písm. g) směrnice 2006/112 musí být ve světle zásady daňové neutrality vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda se na penzijní fond, který není subjektem kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, může vztahovat osvobození od daně stanovené tímto ustanovením, je nejen nezbytné provést srovnání s takovým subjektem, ale rovněž i posoudit, zda z hlediska právního a finančního postavení účastníka ve vztahu k tomuto penzijnímu fondu je uvedený penzijní fond srovnatelný s jinými fondy, které jsou dotčeným členským státem považovány za fondy kolektivního investování ve smyslu uvedeného ustanovení, aniž jsou subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů.

Nárok na odpis DPH před registrací k DPH a zásady rovnocennosti a efektivity Ing. Jan Rambousek, LL.M., daňový poradce Článek 184 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006...

1) Článek 190 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení článkem 187 této směrnice a ve světle zásady daňové neutrality musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě týkající se opravy odpočtů daně z přidané hodnoty (DPH), na jejímž základě se prodloužené opravné období stanovené podle uvedeného článku 187 pro nemovitosti, které byly pořízeny jako investiční majetek, nepoužije na stavební práce, které poléhají DPH jakožto poskytnutí služby ve smyslu uvedené směrnice a které vedou k rozsáhlému rozšíření nebo hloubkové rekonstrukci budovy, na které byly tyto práce provedeny, a jejichž účinky mají délku ekonomické životnosti, která odpovídá délce ekonomické životnosti nové budovy. 2) Článek 190 směrnice 2006/112 ve spojení s článkem 187 této směrnice a ve světle zásady daňové neutrality musí být vykládán v tom smyslu, že má přímý účinek, takže se jej osoba povinná k dani může dovolávat před vnitrostátním soudem vůči příslušnému daňovému orgánu za účelem uplatnění na stavební práce, které byly provedeny v její prospěch a podléhají DPH jakožto poskytnutí služby ve smyslu uvedené směrnice, prodlouženého opravného období stanoveného pro nemovitosti, které byly pořízeny jako investiční majetek, v případě, že tento orgán odmítl prodloužené opravné období uplatnit, přičemž se opíral o takovou vnitrostátní právní úpravu, jako je právní úprava uvedená v první otázce.

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady (EU) 2016/856 ze dne 25. května 2016, ve spojení se zásadou zákazu zneužívajících praktik musí být vykládána v tom smyslu, že je-li prokázáno, že založení společnosti představuje zneužívající praktiku, jejímž cílem je i nadále využívat režim osvobození od daně z přidané hodnoty podle čl. 287 bodu 19 této směrnice 2006/112 pro činnost, kterou dříve v rámci tohoto režimu vykonávala jiná společnost, uvedená směrnice 2006/112 vyžaduje, aby takto založená společnost nemohla uvedený režim uplatnit, a to i v případě, že ve vnitrostátním právním řádu neexistují zvláštní ustanovení zakazující takové zneužívající praktiky.

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve znění směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010 ve spojení se zásadami efektivity a neutrality daně z přidané hodnoty (DPH) musí být vykládána v tom smyslu, že příjemce plnění nemůže požadovat přímo od finanční správy členského státu, na jehož území je usazen, vrácení DPH, kterou zaplatil dodavateli tohoto plnění, který omylem vyfakturoval vnitrostátní DPH tohoto členského státu namísto DPH, která byla ze zákona splatná v jiném členském státě, a odvedl ji finančním orgánům prvního členského státu v případě, že tyto posledně uvedené orgány již tuto DPH vrátili dodavateli plnění, který se nachází v likvidaci.

1) Článek 135 odst. 1 písm. i) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení se zásadou daňové neutrality musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí rozdílné zacházení mezi nákupem losů a účastí na jiných hazardních hrách nabízených off-line na jedné straně a účastí na jiných hazardních hrách než loteriích nabízených on-line na straně druhé, tím, že posledně uvedenou kategorii her vylučuje z osvobození od daně z přidané hodnoty uplatňovaného na prvně uvedenou kategorii her, pokud objektivní rozdíly mezi těmito dvěma kategoriemi hazardních her mohou podstatným způsobem ovlivnit rozhodnutí průměrného spotřebitele zvolit si jednu z těchto kategorií her. 2) Zásada loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU a zásada přednosti unijního práva ukládají vnitrostátnímu soudu, aby upustil od použití vnitrostátních ustanovení, o kterých bylo rozhodnuto, že jsou neslučitelná s čl. 135 odst. 1 písm. i) směrnice 2006/112 ve spojení se zásadou daňové neutrality, aniž má v tomto ohledu vliv existence rozsudku vnitrostátního ústavního soudu, kterým bylo rozhodnuto o zachování účinků těchto vnitrostátních ustanovení. 3) Pravidla unijního práva týkající se vydání bezdůvodného obohacení musí být vykládána v tom smyslu, že osobě povinné k dani přiznávají nárok na vrácení částky daně z přidané hodnoty vybrané v členském státě v rozporu s čl. 135 odst. 1 písm. i) směrnice 2006/112 za podmínky, že toto vrácení nevede k bezdůvodnému obohacení této osoby povinné k dani.il možnosti, kterou mu přiznává článek 267 SFEU , ukládá povinnost nepoužít právní posouzení vnitrostátního soudu vyššího stupně, pokud má s ohledem na výklad ustanovení unijního práva podaný Soudním dvorem ve formě rozsudku nebo usnesení s odůvodněním ve smyslu článku 99 jeho jednacího řádu za to, že uvedená posouzení nejsou s tímto právem v souladu. Tato zásada však nebrání vnitrostátní právní úpravě, která se omezuje na to, že vnitrostátním soudům nižšího stupně ukládá povinnost odůvodnit jakoukoli odchylku od těchto posouzení.

Článek 90 směrnice 2006/112/ES musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát musí vrátit DPH vybranou v rozporu s unijním právem spolu s úroky počítanými od okamžiku zaplacení daně.

Článek 90 směrnice 2006/112/ES musí být vykládán v tom smyslu, že prekluzivní lhůta pro podání žádosti o snížení základu DPH začíná běžet od okamžiku, kdy je zřejmé, že pohledávka nebude zaplacena, což musí být prokázáno daňovým orgánům.