Rozsudek SD EU ve věci "převodu pozemku, na kterém se nachází budova určená k demolici, za účelem výstavby nové nemovitosti" z pohledu daně z přidané hodnoty

Soudní dvůr Evropské unie (dále jen SD EU) se v rozsudku , po dlouhé době opět zabýval otázkou dodání pozemku, na kterém stojí budova určená k demolici, za účelem výstavby nové nemovitosti.

Dánská developerská společnost KPC Herning, která se zabývá také stavebními zakázkami, vypracovala spolu se „Sdružením pro výstavbu sociálního bydlení“ (dále jen Kupující) společný projekt na výstavbu sociálních bytů pro mladé lidi, na pozemku, který vlastnila společnost „Přístav v Odense“. Součásti předmětného pozemku byl funkční sklad, který se měl dle vypracovaného projektu částečně zbourat, aby se následně mohla realizovat plánovaná výstavba dle společného projektu. A tak developerská společnost na podzim roku 2013 zakoupila od společnosti „Přístav v Odense“ předmětný pozemek, včetně funkčního skladu. V prosinci roku 2013 tento pozemek se skladem následně prodala „Kupujícímu“, který se zavázal částečně zlikvidovat část funkčního skladu prostřednictvím třetí strany. Pro obě transakce platila podmínka, že KPC Herning na pozemku pro objednavatele vybuduje domy pro sociální bydlení. Podstata sporu vyvstala z položené otázky na „státní radu pro daňové záležitosti v Dánsku“ ve významu, zda výše uvedené transakce téže nemovité věci jsou osvobozené od DPH.

měl rozhodnout, zda v souzeném sporu jde o osvobozené plnění, protože zastavěný pozemek nelze kvalifikovat jako stavební pozemek, nebo jde o prodej stavebního pozemku. Položil proto SD EU otázku, zda dodání pozemku zastavěného budovou lze považovat za dodání „stavebního pozemku“, pokud úmyslem smluvních stran je úplné nebo částečné zbourání původní budovy, za účelem vytvoření prostoru pro novou budovu.

nejdřív zkonstatoval, že je nesporné, že před dotyčnými prodeji byla budova určená k užití jako sklad využívána původním vlastníkem přístavem Odense a že ke dni dodání společnosti KPC Herning a následně „Kupujícímu“ byla plně funkční. Je také nesporné, že jednotlivé smlouvy uzavřené v tomto rámci vázaly uvedené prodeje na podmínku, že společnost KPC Herning realizuje na dotčeném pozemku projekt výstavby sociálních bytů.

Další podstatnou náležitosti je skutečnost, že žádná ze stran nebyla pověřená zbouráním tohoto skladu, přičemž tato demolice byla uskutečněná až po nabytí předmětné nemovitosti „Kupujícím“. Ten si na vlastní náklady a odpovědnost zajistil třetí stranu k provedení nezbytných prací s demolicí. Z těchto důvodů nelze považovat předmětné prodeje za jedno zdanitelné plnění, ale musí být z hlediska DPH posuzována samostatně.

SD EU se také zabýval otázkou, jestli lze toto plnění kvalifikovat jako „dodání stavebního pozemku“. V této otázce uvedl, že ani jeden z prodejů zřejmě nezvýšily hospodářskou hodnotu této nemovitosti, takže obě tato plnění nepřinesla významnou přidanou hodnotu k tomu, aby byla předmětem DPH v souladu s judikaturou SDEU. Pokud by prodej takového plně funkčního skladu, jako je sklad v souzeném případě, mohl být považován za dodání stavebního pozemku, a nikoliv za dodání stávající budovy a pozemku k ní přiléhajícího pouze na základě úmyslu stran kupní smlouvy, byly by tím dotčeny zásady Směrnice 2006/112. Soud tedy došel k závěru, že dodání pozemku, na kterém se nacházela budova skladu, není možné kvalifikovat jako prodej stavebního pozemku podléhajícího DPH.

Výše popsaný rozsudek omezuje uplatnění rozsudku C-461/08 Don Bosco a po zveřejnění rozsudku C-71/18 KPC Herning již nelze na výklady publikované GFŘ spoléhat. Podstatou rozsudku Don Bosco byl prodej pozemku s budovami, které měly být zbourány za účelem nové výstavby, ale prodávající uskutečnil jak dodání nemovitosti, tak i demolici. Navíc demolice začala už před dodáním pozemku. V tomto případě nebylo možné využít osvobození od DPH, protože prodej nemovitosti a demolice budovy se považovala za jediné plnění, jehož celkovým předmětem nebylo dodání stávající budovy, ale dodání nezastavěného pozemku.