Mária Mikulecká

Rozsudek SD EU ve věci C-505/22 „Deco Proteste-Editores Lda“ ze dne 5. 10. 2023, který se zabýval otázkou, zda poskytnutí dárku malé hodnoty ve formě tabletu nebo chytrého telefonu k předplatnému časopisu se musí dodanit.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Afs 335/2021 ve věci BARDWEL s. r. o. ze dne 31. března 2023, který se zabýval situací, kdy plátce daně z přidané hodnoty prodával pozemek jako osvobozené zdanitelné plnění a současně toto zdanitelné plnění nezapočítal do výpočtu koeficientu krácení nároku na odpočet DPH, protože pozemky byly evidované jako dlouhodobý majetek společnosti, ale v ekonomické činnosti tyto pozemky vykazovaly spíše funkci zboží.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci 10 Afs 162/2021 „Mayer & Cie. CZ, s. r. o.,“ ze dne 31. srpna 2023, který se zabýval oprávněností daňových nákladů souvisejících s likvidací zásob v dceřiné společnosti na příkaz mateřské společnosti.

Rozsudek SD EU C-127/22 bulharské společnosti „Bulgaria telekomunikacionna kompania“ ze dne 4. 5. 2023, který se zabýval povinností opravy odpočtu DPH na vstupu v situaci, kdy plátce daně z přidané hodnoty pořízený hmotný majetek v odůvodněných případech vyřadil z obchodního majetku, který prodal jako šrot, případně dobrovolně, ale prokazatelně zničil.

Rozsudek SD EU C-282/22 polské společnosti P. w W. ze dne 20. dubna 2023 ve věci návrhu na zrušení individuálního výkladového stanoviska polského správce daně ze dne 16. května 2017, který dovodil, že při nabíjení elektrických vozidel jde o dodání zboží ve formě elektrické energie, a ne o poskytnutí sofistikované služby mající vliv na rychlost a účinnost nabíjení elektrických vozidel.

Následující příspěvek je věnován rozsudku SD EU ve věci C-42/22 Generali Seguros SA, ze dne 9. března 2023, který se zabýval odkupem vraků motorových vozidel, havarovaných při pojistných událostech krytých touto pojišťovnou. Tento rozsudek jsem vyhodnotila jako inspirativní čtení pro případy, kdy se plátce daně z přidané hodnoty bude muset rozhodnout, jestli finanční nebo pojišťovací instituce poskytla ještě osvobozené plnění nebo zda plnění bude podléhat DPH.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci 4 Afs 257/2020 „Steinwies Anlagen CZ s. r. o. v likvidaci“ ze dne 30. listopadu 2022, který se zabýval lhůtou pro uplatnění nároku na odpočet DPH ze zaplacené zálohy, odečtené v přijaté faktuře za poskytnuté služby.

Rozsudek SD EU ve věci C-247/21 „Luxury Trust Automobil GmbH“ ze dne 8. 12. 2022, který konstatoval, že zpětně nelze splnit podmínky pro třístranný obchod.

Rozsudek SD EU ve věci C-293/21 – UAB „Vittamedtechnologijos“ v likvidaci, ze dne 4.října 2022, který se zabýval nárokem na odpočet DPH při vstupu společnosti do likvidace.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Afs 281/2021 ze dne 9. září 2022 ve věci oprávněnosti pokuty za nepodání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě, protože plátce omylem zaslal kontrolní hlášení za jiné zdaňovací období a neakceptoval výzvu správce daně k podání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 9 Afs 147/2020-34 ve věci fyzické osoby V. H., ze dne 21. července 2022, který rozhodl, že správce daně si může od policie vyžádat informace z kamerových systémů o pohybu konkrétního motorového vozidla pro účely odpočtu DPH z pořízeného automobilu.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 3 Afs 223/2020-66 ve věci BERAN JIŘÍ s. r. o. ze dne 19. dubna 2022, který rozhodl, že není možné paušálně a bez důkladného uvážení tvrdit, že podnikatel musí opatřovat nespecifikované důkazní prostředky tak, aby vždy v budoucnu vyhověl požadavkům daňových orgánů.

Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu 4 Afs 264/2018-85 , ve věci HUL HO, s. r. o, ze dne 26. května 2022, který rozhodl, že doručení fikcí do datové schránky dle daňového řádu může nastat jenom v pracovní den.

Když jsem si jako první přečetla výrok Soudního dvora ve výše uvedené věci, nechápala jsem, v čem vlastně mohl být problém, aby se tím vůbec zabýval Soudní dvůr. Kouzlo je ukryto v detailu, kterým je skutečnost, že původní příloha IV bod 2, směrnice Rady 2006/112/ES zněla: „renovace a opravy soukromých bytů a obytných domů“ (tento termín je vložen do přílohy III bod 10a směrnice o DPH ).

SD EU ve věci C-334/20 Amper Metal ze dne 25. 11. 2021 zabývající se nárokem na odpočet DPH u reklamních služeb poskytnutých za nepřiměřeně vysokou cenou.

Ano, čtete správně, že Soudní dvůr Evropské unie zamítl nárok na odpočet daně v režimu přenesené daňové povinnosti, protože dodavatel byl vymyšlený. Zajímalo mě, kdy může dojít k výše uvedené situaci, když v režimu přenesené daňové povinnosti nedochází ke zkrácení daně. Český zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, v § 92a odst. 7 uvádí, že pokud plátce-dodavatel a plátce-odběratel mají důvodně za to, že poskytnuté plnění podléhá režimu přenesené daňové povinnosti (tedy reverse charge), mohou tento režim použít. Může si však odběratel, který má povinnost přiznat daň na výstupu z přijatého zdanitelného plnění, současně uplatnit nárok na odpočet, když úmyslně zatají skutečného dodavatele zdanitelného plnění?

Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SD EU“) se zabýval předběžnou otázkou předloženou českým Nejvyšším správním soudem a zveřejnil rozsudek C-154/20 ve věci Kemwater ProChemie ze dne 9. prosince 2021.

Úmyslně jsem vybrala aktuální rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SD EU“) ze dne 9. září 2021 ve věci GE Auto Service Leasing GmbH se spisovou značkou C-294/20 . Dle názvu společnosti, která soudní řízení zahájila, jsem předpokládala, že se bude jednat o složitější otázky – ačkoliv, jedná-li se o finance, každá otázka je složitá.

„Repetitio est mater studiorum“ – Opakování je matkou moudrosti. Tímto příslovím by se dalo charakterizovat rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie (dále jen „SD EU“), když se po krátké době od zveřejnění rozsudku C-235/18 Vega Internacional musel znovu zabývat tankovacími kartami. Stejně jako u sporu „Vega Internacional“ předběžnou otázku položil Nejvyšší správní soud v Polsku. Jde o rozsudek c-48/20 ze dne 18. března 2021 ve věci společnosti UAB „P“.

„Duo cum faciunt idem, non est idem“ – když dva dělají totéž, není to totéž. To samé bude platit i pro tankovací karty, kterými se v poslední době Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SD EU“) již podruhé v krátké době zabýval, a to z pohledu nároku na odpočet daně z přidané hodnoty Tankovací karty jsou velice často a s oblibou využívané. Proto je vhodné se seznámit s judikátem, který upozorňuje na situaci, kdy plátce DPH nebude mít nárok na odpočet daně na vstupu. Předpokládám, že Generální finanční ředitelství připraví informace k tankovacím kartám. V tomto příspěvku seznámím čtenáře s prvním rozsudkem SD EU ve věci C-235/18 Vega International Car Transport and Logistic – Trading GmbH (dále jen Vega International), ze dne 15. 5. 2019.