Mária Mikulecká

Rozsudek SD EU ve věci C-293/21 – UAB „Vittamedtechnologijos“ v likvidaci, ze dne 4.října 2022, který se zabýval nárokem na odpočet DPH při vstupu společnosti do likvidace.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Afs 281/2021 ze dne 9. září 2022 ve věci oprávněnosti pokuty za nepodání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě, protože plátce omylem zaslal kontrolní hlášení za jiné zdaňovací období a neakceptoval výzvu správce daně k podání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 9 Afs 147/2020-34 ve věci fyzické osoby V. H., ze dne 21. července 2022, který rozhodl, že správce daně si může od policie vyžádat informace z kamerových systémů o pohybu konkrétního motorového vozidla pro účely odpočtu DPH z pořízeného automobilu.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 3 Afs 223/2020-66 ve věci BERAN JIŘÍ s. r. o. ze dne 19. dubna 2022, který rozhodl, že není možné paušálně a bez důkladného uvážení tvrdit, že podnikatel musí opatřovat nespecifikované důkazní prostředky tak, aby vždy v budoucnu vyhověl požadavkům daňových orgánů.

Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu 4 Afs 264/2018-85 , ve věci HUL HO, s. r. o, ze dne 26. května 2022, který rozhodl, že doručení fikcí do datové schránky dle daňového řádu může nastat jenom v pracovní den.

Když jsem si jako první přečetla výrok Soudního dvora ve výše uvedené věci, nechápala jsem, v čem vlastně mohl být problém, aby se tím vůbec zabýval Soudní dvůr. Kouzlo je ukryto v detailu, kterým je skutečnost, že původní příloha IV bod 2, směrnice Rady 2006/112/ES zněla: „renovace a opravy soukromých bytů a obytných domů“ (tento termín je vložen do přílohy III bod 10a směrnice o DPH ).

SD EU ve věci C-334/20 Amper Metal ze dne 25. 11. 2021 zabývající se nárokem na odpočet DPH u reklamních služeb poskytnutých za nepřiměřeně vysokou cenou.

Ano, čtete správně, že Soudní dvůr Evropské unie zamítl nárok na odpočet daně v režimu přenesené daňové povinnosti, protože dodavatel byl vymyšlený. Zajímalo mě, kdy může dojít k výše uvedené situaci, když v režimu přenesené daňové povinnosti nedochází ke zkrácení daně. Český zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, v § 92a odst. 7 uvádí, že pokud plátce-dodavatel a plátce-odběratel mají důvodně za to, že poskytnuté plnění podléhá režimu přenesené daňové povinnosti (tedy reverse charge), mohou tento režim použít. Může si však odběratel, který má povinnost přiznat daň na výstupu z přijatého zdanitelného plnění, současně uplatnit nárok na odpočet, když úmyslně zatají skutečného dodavatele zdanitelného plnění?

Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SD EU“) se zabýval předběžnou otázkou předloženou českým Nejvyšším správním soudem a zveřejnil rozsudek C-154/20 ve věci Kemwater ProChemie ze dne 9. prosince 2021.

Úmyslně jsem vybrala aktuální rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SD EU“) ze dne 9. září 2021 ve věci GE Auto Service Leasing GmbH se spisovou značkou C-294/20 . Dle názvu společnosti, která soudní řízení zahájila, jsem předpokládala, že se bude jednat o složitější otázky – ačkoliv, jedná-li se o finance, každá otázka je složitá.

„Repetitio est mater studiorum“ – Opakování je matkou moudrosti. Tímto příslovím by se dalo charakterizovat rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie (dále jen „SD EU“), když se po krátké době od zveřejnění rozsudku C-235/18 Vega Internacional musel znovu zabývat tankovacími kartami. Stejně jako u sporu „Vega Internacional“ předběžnou otázku položil Nejvyšší správní soud v Polsku. Jde o rozsudek c-48/20 ze dne 18. března 2021 ve věci společnosti UAB „P“.

„Duo cum faciunt idem, non est idem“ – když dva dělají totéž, není to totéž. To samé bude platit i pro tankovací karty, kterými se v poslední době Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SD EU“) již podruhé v krátké době zabýval, a to z pohledu nároku na odpočet daně z přidané hodnoty Tankovací karty jsou velice často a s oblibou využívané. Proto je vhodné se seznámit s judikátem, který upozorňuje na situaci, kdy plátce DPH nebude mít nárok na odpočet daně na vstupu. Předpokládám, že Generální finanční ředitelství připraví informace k tankovacím kartám. V tomto příspěvku seznámím čtenáře s prvním rozsudkem SD EU ve věci C-235/18 Vega International Car Transport and Logistic – Trading GmbH (dále jen Vega International), ze dne 15. 5. 2019.

„Audentes fortuna iuvat“ – štěstí přeje připraveným. Tak toto latinské přísloví mě napadlo, když jsem si přečetla na stránkách https://curia.europa.eu judikát Soudního dvoru Evropské unie ve věci C-931/19 -Titanium Ltd, ze dne 3. června 2021.

Dnes jsem si vybrala judikát Soudního dvora Evropské unie (dále jen SD EU) ze dne 18. 5. 2021 ve věci C-248/21 „Skatteverket“. V současné zrychlené době, kdy zákony a různé vyhlášky vznikají tak rychle, že je velký problém se v nich orientovat, má i podnikající osoba velký problém správně a rychle rozhodnout o své případné investici. Předpokládám, že budeme v daňové praxi častěji muset řešit náklady na investici, která se později ukáže jako nesprávné podnikatelské rozhodnutí, tedy zmařenou investici. Uvedený případ je zvláštní v tom, že švédská společnost až po třech letech dospěla k názoru, že švédský zákon o DPH je v rozporu se směrnicí Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“) a požádala švédského správce daně o vrácení daně na vstupu.

V současné praxi se často setkávám se situací, kdy plátce daně z přidané hodnoty (dále jen plátce DPH) má výhrady, že musí uhradit státu DPH za své uskutečněné zdanitelné plnění, i když jeho dodavatel mu toto předmětné zdanitelné plnění ještě neuhradil. Ale DPH v tomto případě se přiznat a odvést musí. Běžnou praxí se stává „lustrace odběratele ve veřejně dostupných rejstřících. V případě neuhrazení pohledávky si pak dodavatel – plátce daně hlídá okamžik, kdy může dle § 46 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), provést opravu základu daně u nedobytné pohledávky.

S účinností od 1. 4. 2019 zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH “) zrušil dřívější ustanovení § 44 a 46 a nahradil je novým ustanovením § 46 až 46g, která se zabývají opravou základu daně v případě nedobytné pohledávky.

V tomto příspěvku se chci věnovat rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) číslo 10 Afs 366/2019 ze dne 3. června 2020. Nejvyšší správní soud ve své právní větě uvedl: „Jen proto, že se stavba stala po roce 2014 součástí pozemku, na němž je zřízena, nelze podrobit zdanění příjem do té doby daňově osvobozený.“

Zmařená investice, nebo jenom změna užívání? Tak tyhle otázky jsem si kladla, když jsem si přečetla rozsudek Soudního dvoru Evropské unie (dále jen „SD EU“) ve věci C-374/19 ze dne 9. 7. 2020 německé společnosti provozující pečovatelský dům.

Nedobytná pohledávka není zrovna lehké ani příjemné téma, ale plátce daně z přidané hodnoty (dále jen plátce DPH), coby dobrý hospodář se snaží průběžně sledovat úhrady svých pohledávek. Neuhrazená pohledávka je problém, ale když se bude dlužný odběratel nacházet v exekučním nebo v konkurzním řízení, může dodavatel – plátce DPH po splnění zákonných podmínek provést opravu základu daně ze své nedobytné pohledávky, a tak uplatnit nárok na DPH, která při uskutečnění zdanitelného plnění byla odvedená státu.

Rozsudek SD EU ve věci „dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce u jiného zaměstnavatele dle ustanovení zákoníku práce“ z pohledu daně z přidané hodnoty Ing. Mária Mikulecká Jenomže, Soudní...