Přijatá faktura ze třetích zemí nebývá příliš oblíbeným dokladem ve finanční účtárně. Jednak z pohledu větší či menší jazykové bariéry, a také kvůli velmi odlišným účetním a daňovým předpisům v zemi původu faktury, tj. v zemi dodavatele ze třetí země. Pokud bychom se na přijatou fakturu ze třetí země podívali optikou obchodní či manažerskou, tak je zřejmé, že tuzemské firmě bylo buď dodáno zboží ze třetí země, anebo jí odtamtud byla poskytnuta služba. Obě tyto transakce dobře rozeznává zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), který zbožovou transakci nazývá dovozem a objednanou službu přijetím služby ze třetí země.
Přijaté faktury ze třetích zemí – na jejich náležitosti můžeme rezignovat, nicméně na samovyměření daně z přidané hodnoty nikoli
Ing.
Vladimír
Zdražil,
specialista na přeshraniční obchod a služby
Každá tuzemská finanční účtárna si zvykla na to, že drtivá většina přijatých faktur adresovaných tuzemským plátcům bývá bez DPH (přijato ze zahraničí, tím se rozumí buď z jiných členských států EU anebo ze třetích zemí). Na tomto principu je skutečně přeshraniční obchod i služby v základním principu postaven, nicméně neměli bychom zapomenout na výjimky. Do těch lze řadit třeba přeshraniční služby stanovené podle speciálního pravidla. Tím se rozumí abstrakce od pravidla základního (uvedeného v § 9 ZDPH) a naopak důraz na zvláštní pravidlo (viz