Vladimír Zdražil

Obchodní oddělení a zejména jeho prodejní část je motorem každého podnikatele. Obchodníci uzavírají obchody s cílem maximalizovat výnosnost prodejních zakázek (ať už prodeje výrobků, zboží, materiálu, dlouhodobého majetku apod.), avšak fakturaci zpravidla nechávají na účtárnu. Ta musí rozhodnout a stanovit místo uskutečnění zdanitelného plnění v návaznosti na mnoha proměnných a v souladu s daňovými a celními předpisy.

Unijní obchod se zbožím zavazuje osobu registrovanou k DPH nejprve sledovat obraty zboží u odeslání či přijetí. Pokud dojde k překročení hodnotového prahu, stává se takový subjekt zpravodajskou jednotkou. Víte, kdy a za jakých podmínek se osoba registrovaná k dani z přidané hodnoty stává zpravodajskou jednotkou statistiky Intrastat?

Vyznáte se v nejdůležitějších aspektech smluvních, účetních a daňových náležitostí nutných při přepravě zboží v rámci tuzemska či do zahraničí? Otestujte se, zda dokážete pracovat se zásadními pojmy a principy podstatnými pro oblast týkající se přepravy zboží.

Celní řízení je základním prvkem, kterým komunikujeme s celní správou. Celní správa plní pro EU mnoho funkcí. Lze zmínit zejména berní (tj. výběr formy poplatku v podobě cla), ochranářskou (tj. prostřednictvím obchodně-politických opatření omezit, či dokonce zakázat obchod s vybranými zeměmi, a naopak prostřednictvím zvýhodněných cel podpořit preferované země) a třeba statistickou (tj. evidenci toho, co jde z EU ven, a co jde ze třetích zemí naopak do EU). Těch funkcí lze najít přirozeně ještě více, avšak výše uvedené mohou být těmi nejvíce viditelnými a lze konstatovat, že jejich významnost je poměrně zřejmá. Vyznáte se v nejdůležitějších pojmech?

Právní předpisy EU pro všechny členské státy sjednocují povinnosti pro ty, kdo vyváží i dováží zboží. Zatímco vývoz vně EU je oproštěn od fiskální zátěže v podobě uvalení cel, tak na dovoz do EU je ve vybraných celních režimech uvaleno dovozní clo a také vzniká povinnost uplatnit DPH z dovezeného zboží. Správné uplatnění celních předpisů při dovozu rozhodne o tom, zda jsou v odpovídající výši vyměřeny veškeré berní povinnosti. Znáte nejdůležitější pojmy a jejich aplikaci u vašich dovozů? Můžete se otestovat…

Při maximálním zjednodušení lze konstatovat, že EU se snaží podpořit ty, kteří vyváží zboží do třetích zemí, zatímco dovozy do EU jsou zatíženy hned dvojí fiskální zátěží – cly a daní z přidané hodnoty. Při jakémkoli dopravení movitých věcí do EU musíme takový dovoz podrobit testům celního řízení a na ně navazují ještě povinnosti vyplývající ze zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Dopad obou na sebe navazujících fiskálních zátěží dopadá nejenom na dovozce z řad podnikatelských subjektů, nýbrž i na občany dovážející cokoli ze třetí země. Jen si vzpomeňme na návraty z dalekých dovolených (Egypt, Turecko, USA atd.) a rozdělovník přijíždějících cestujících na letišti. V návaznosti na obsah zavazadel musí cestující posoudit, zda dovážené zboží podléhá proclení a vyměření daně z přidané hodnoty. V tomto případě dokonce celní orgány suplují druhou fiskální povinnost a stávají se také subjektem vyměřujícím a inkasujícím DPH z takových dovozů.

Obchod se zbožím do či ze třetích zemí podléhá jednotné harmonizaci EU. Na jedné straně existuje vývoz osvobozený od DPH i cel, a na straně druhé dovoz, kdy EU vyměřuje dovozní clo a v návaznosti na navržený celní režim některé dovozní transakce podléhají i DPH z dovozu. Jinými slovy EU se výše uvedenými parametry, kterými upravuje vstup a výstup zboží do třetích zemí, snaží podpořit exportéry a naopak zatížit dovozce, kteří musí odvádět do rozpočtu daně a cla. Z toho důvodu máme zaveden Jednotný celní sazebník EU, který slouží primárně pro zařazení dováženého zboží do tzv. Kombinované nomenklatury EU a následně se při použití celních předpisů aplikuje příslušná celní sazba a vyměřuje se clo. Díky tomu získáme tzv. celní hodnotu zboží, která je základním stavebním kamenem pro stanovení DPH při dovozu, pakliže jde o navržený celní režim, se kterým je spojena povinnost přiznat daň.

Již v roce 2019 byly unijní legislativou pro oblast DPH schváleny změny, které měly za cíl upravit uplatňování DPH v několika oblastech. V první řadě bylo záměrem poprvé zakotvit podnikání na internetu „e-commerce rules“ do problematiky DPH. Další ambicí bylo zavedení nového daňového režimu prodeje zboží na dálku, „distant selling“, nahrazujícího zasílání zboží. V neposlední řadě se změny zaměřily na drobné dovozy ze třetích zemí včetně těch, které jsou realizovány prostřednictvím takzvaných digitálních platforem. Z výše uvedených změn postihne největší podíl plátců DPH prodej zboží na dálku.

Globálně působící firmy, obchodní modely přenositelné do celého světa, práce na stavbách po celém světě ve funkci specialisty či třeba jen montážního dělníka a spousta dalších v praxi dostupných příkladů, které mají jedno společné. Poplatník má v konkrétním zdaňovacím období (zpravidla kalendářní rok) příjmy z různých států. Jak a zejména kde by měly být tyto příjmy zdaněny? Nejdůležitější principy používané v mezinárodním zdanění jsou použity v následujících otázkách a odpovědích.

Obchodovat se zbožím v rámci EU vyvolává povinnost podnikatele podávat hlášení INTRASTAT CZ. Vlastně se to týká pouze těch subjektů, které překročí tzv. hodnotový limit pro vykazování této povinnosti. Jde o nepříliš oblíbenou činnost, která je dost často upozaděna ze strany managementu. Ten jí zpravidla bere jako statistiku vycházející z faktur (přijatých a vydaných) a dává jí za úkol zpravidla účetnímu oddělení, případně obchodníkům. Pojďme se společně otestovat nad lehčími i méně lehkými otázkami a odpověďmi provázejícími podávání hlášení k INTRASTAT CZ.

Na přijatých fakturách z EU se objevuje spousta různých ustanovení v anglickém jazyce. Mezi nimi je často velmi titěrným písmem odkaz na příslušné ustanovení Evropské směrnice k DPH týkající se úpravy příslušného daňového režimu. V následujícím článku jsem vybral osm nejčastějších regulativů v oblasti DPH, které se objevují na fakturách.

Samotné provedení úhrady jakékoli přijaté faktury včas je v éře internetového bankovnictví hračkou a lze se to naučit během pár desítek minut. Zadání platby směřující do jiného členského státu Evropské unie či třetí země je jen o málo těžší než zadání tuzemského platebního příkazu. Zatímco u tuzemského platebního příkazu si zpravidla vystačíme s číslem účtu příjemce a kódem banky, tak u příkazu do zahraničí musíme znát IBAN, případně kód SWIFT nebo identifikátor BIC. Buď jak buď samotné administrativní provedení je jednoduché a zadání příkazu stejně tak.

Dodací podmínky INCOTERMS vznikly přibližně před osmdesáti lety se záměrem odstranit nejednotný náhled obchodních zákoníků různých zemí do kupních smluv. Jejich odlišnosti potom vedly ke sporům ohledně odpovědnosti za řádný způsob dodávky a zajištění přepravy mezi prodávajícím a kupujícím. Nyní jsou standardně obsahem kupních smluv v mezinárodním obchodu, avšak jejich využití se rozšířilo i do obchodu tuzemského.

Volba platební podmínky má bez jakékoli diskuze vliv na peněžní tok firmy a manažeři nákupu i prodeje jsou vedeni k tomu, aby zvažovali velmi pečlivě všechny nabízené možnosti. V první řadě jde o vliv platební podmínky na již zmíněné cash flow firmy a v neposlední řadě velmi dobře vybalancovaná podmínka kultivuje celý obchodní případ. Přestože neexistuje stoprocentně využitelná rada pro všechny, tak je dobré se držet při sjednávání platební podmínky několika obecných pravidel. Tato pravidla jsou obecně poplatná, nejen v tuzemských zakázkách, ale i v těch zahraničních obchodních případech…

Daň z přidané hodnoty se mezi ostatními daněmi pyšní hned několika NEJ. Jednak jde o daň s nejvyšším fiskálním přínosem pro stát, dále jde o nejvíce harmonizovanou daň z pohledu Evropského daňového práva nebo jde o nejčastěji kontrolovanou oblast ze strany správce daně. Výčet by mohl být jistě delší, nicméně velmi často se jí říká také „dokladová daň“. Tímto přízviskem mám na mysli fakt, že správně vystavené daňové doklady se všemi náležitostmi přispívají k dobrému průchodu přes elektronické systémy správce daně, kde jsou faktury párovány a podrobeny různým testům z hlediska časových souvislostí, přenesení daňové povinnosti, povinností přiznat daň v návaznosti na uplatněný odpočet atd.

V dnešním příspěvku bych volně navázal na příspěvek uveřejněný v časopisu DHK č. 5/2019 na s. 29, ve kterém jsem se věnoval podnikatelským modelům v oblasti zboží, které vedou k registraci k DPH v jiném členském státu EU. Na řadu přichází tudíž další typ zdanitelného plnění, který se nabízí – poskytnutí služeb. I poskytovatelé služeb mohou být „postiženi“ registrací v jiném členském státu.

V dnešním příspěvku bych se rád věnoval obchodním modelům v podnikání, které v určitém stupni rozvoje „překročí“ hranici uplatňování tuzemské daně z přidané hodnoty a vtáhne podnikatele do registrace v jiném členském státu.

Reklama na internetu se stává běžnou součástí marketingového mixu většiny tuzemských podnikatelů. Samotný internet nezná hranic a paleta, kde inzerovat, se rozšiřuje. Vedle tuzemských internetových portálů se o stále větší pozornost hlásí ty zahraniční. Není pochyb o tom, že každá firma nutně zvažuje způsob oslovení zákazníků. Zatímco pro jednu může být zajímavé plošné nastavení cílové skupiny a prezentace na nejnavštěvovanějších pozicích portálu, tak jiná firma může mít zájem o oslovení klientely v nějakém malém teritoriu apod.

Ne nadarmo platí rčení, že moderní technologie předbíhají legislativu. Ta daňová (legislativa) není výjimkou. Moderní technologie opřené o nejrozmanitější využití internetu a na něm postavených aplikacích v nejrůznější podobě mění po desetiletí či možná i staletí zavedená pravidla mezi dodavatelem a odběratelem.

Podnikat prostřednictvím e-shopu bývá považováno za nejsnadnější vstup do oblasti obchodu. Samozřejmě nic není ideální a mnoho projektů e-commerce končí po pár měsících fungování. Nejsme tady od toho, abychom snad tipovali komoditní mezery na trhu apod. To necháme na podnikatelích. Následující řádky by měly oslovit ty z vás, kteří řeší fakturaci transakcí na e-shopu uzavřených do zahraničí. Fakturovat prodeje přes e-shop v tuzemsku je přeci jen o poznání jednodušší než za situace, kdy do hry vstupují zahraniční klienti nakupující přes v tuzemsku registrovaného plátce DPH.