Stručně k nejvýznamnějším změnám insolvenčního zákona po novele č. 64/2017 Sb., s akcentem na řešení úpadku oddlužením

Snad nejvýznamněji se novela dotkla oddlužení, ať již jde o samotné podání návrhu na povolení oddlužení, rozhodnutí o řešení úpadku oddlužením (a případně konkursem), nově tzv. zprávy pro oddlužení, otázky (ne)konání schůze věřitelů a nově tzv. zprávy o přezkumu. S ohledem na nejvýznamnější změny, které se dotkly oddlužení, bude tento článek věnován právě oddlužení.

V dosavadní praxi si dlužníci psali a podávali návrhy na povolení oddlužení (za využití formulářů dostupných na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti) sami. S účinností od 1. 7. 2017 je tomu však konec. V současné době musí dlužník ke zpracování návrhu na povolení oddlužení využít služeb tzv. akreditované osoby či služeb advokáta, notáře, soudního exekutora, insolvenčního správce. Insolvenční zákon však stanoví výjimku pro dlužníky s příslušným právnickým či ekonomickým vzděláním magisterského programu a osoby se zkouškou insolvenčního správce. V důsledku tohoto kroku by mělo dojít k tomu, že návrhy na povolení oddlužení budou kvalitnější.

Novela přispěla k řešení otázky, jak naložit s návrhem na povolení oddlužení u dlužníka, který má závazky z podnikání. S účinností od 1. 7. 2017 bude na věřitelích takového dlužníka, aby proti návrhu na řešení úpadku dlužníka oddlužením aktivně brojili [viz § 389 odst. 2 písm. a) IZ] a své námitky proti řešení úpadku oddlužením rovněž zdůvodnili. K tomu rovněž viz § 403 odst. 2 IZ, podle kterého věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení; v případě, že schůze věřitelů svolána nebude, do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Insolvenční zákon neomezuje možnost věřitelů brojit proti oddlužení u dlužníka se závazky z podnikání bez zřetele na to, zda se bude či nebude konat schůze věřitelů. V konečném důsledku však bude na insolvenčním soudu, zda podle jeho úvahy námitky věřitele proti oddlužení jsou takové kvality, že by oddlužení u dlužníka se závazky z podnikání skutečně nemělo být realizováno.

V dosavadní praxi řadu let platilo, že v případě, že dlužník nebude úspěšný s návrhem na povolení oddlužení, dojde automaticky k tomu, že úpadek bude řešen konkursem, což však leckdy nemá valný smysl s ohledem na stav majetkové podstaty dlužníků.

Insolvenční zákon stanoví podmínky pro řešení úpadku dlužníka konkursem jednak v ust. § 396 IZ (pro případ odmítnutí, zamítnutí nebo akceptovaného zpětvzetí návrhu na oddlužení), dále v ust. § 405 IZ (pro případ neschválení oddlužení) a konečně v ust. § 418 IZ (pro případ zrušení oddlužení).

Ust. § 396 IZ proto s účinností od 1. 7. 2017 zavádí pravidlo pro řešení úpadku konkursem namísto navrženým oddlužením jen pro určité situace. Ust. § 396 odst. 1 písm. a) a b) IZ řeší otázku věřitelského a dlužnického insolvenčního návrhu, kdy je navržen jako způsob řešení oddlužení a majetek dlužníka není nepostačující. Dále podle § 396 odst. 1 písm. c) IZ platí, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3.

V tomto směru se však poměrně absurdním jeví právě § 396 odst. 1 písm. c) IZ, který předvídá, že dlužník, který prvotně usiloval o řešení úpadku oddlužením, nemá dostatečný majetek, ale přesto zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení tak, aby bylo možno jeho úpadek řešit konkursem, tedy dlužník předvídal, že úpadek bude zřejmě namísto oddlužení řešen konkursem a dlužník s tím projevil srozumění a výslovně o konkurs v návrhu žádal.

Pokud odhlédneme od písm. a) a b) § 405 odst. 2 IZ, které jsou obdobné jako písm. a) a b) § 396 odst. 1 IZ, pak poněkud odlišně [oproti § 396 odst. 1 písm. c) IZ] se k otázce řešení úpadku konkursem staví ust. § 405 odst. 2 písm. c) IZ, podle kterého ... jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník na jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2 požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3. Je tedy otázkou, kde a kdy vlastně má dlužník s nedostatečným majetkem o konkurs namísto oddlužení žádat.

Konečně ve vztahu ke zrušení schváleného oddlužení zákonodárce v § 418 odst. 4 IZ uvádí, že insolvenční soud nerozhodne spolu se zrušením oddlužení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, zjistí-li, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, ledaže

Zpráva o přezkumu představuje výsledek přezkumné činnosti insolvenčního správce, jejíž součástí je záznam o jednání s dlužníkem podepsaný insolvenčním správcem a dlužníkem, seznam přihlášených pohledávek a doklad o písemném vyrozumění věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena. O zprávě o přezkumu rozhodne insolvenční soud tak, že ji schválí, nejsou-li vůči ní podány žádné námitky podle § 398a odst. 4 IZ nebo podané námitky nejsou důvodné, nebo nařídí doplnění nebo změnu zprávy o přezkumu, jestliže shledá, že některé z námitek podle § 398a odst. 4 IZ proti ní jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, nebo odmítne zprávu o přezkumu, shledá-li, že námitky podle § 398a odst. 4 IZ proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek, a potom uloží insolvenčnímu správci, aby znovu provedl přezkoumání přihlášených pohledávek a předložil novou zprávu o přezkumu a novou zprávu pro oddlužení.

Insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení zhodnotí předpokládané plnění věřitelům při realizovaných způsobech oddlužení, připojí k ní znalecký posudek, je-li v majetkové podstatě nemovitá věc, navrhuje-li insolvenční správce provést oddlužení plněním splátkového kalendáře, připojí rovněž propočet předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů a návrh distribučního schématu splátkového kalendáře pro jednotlivé nezajištěné věřitele.

Obecně platí, že schůzi věřitelů svolává a řídí insolvenční soud, svolá ji z vlastní iniciativy, nebo na návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru anebo, není-li způsobem řešení úpadku oddlužení, alespoň 2 věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek. Podle § 136 odst. 2 písm. f) IZ mimo jiné platí, že je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, insolvenční soud v rámci usnesení o úpadku vydá výrok, jímž se uloží insolvenčnímu správci podat insolvenčnímu soudu ve lhůtě do 30 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek zprávu o přezkumu, zprávu pro oddlužení a předložit soupis majetkové podstaty.

Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, vydá insolvenční soud v rámci usnesení o úpadku výzvu nezajištěným věřitelům, aby soudu ve lhůtě do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku navrhli konání schůze věřitelů podle § 399 odst. 1 IZ nebo aby v této lhůtě hlasovali podle § 400 IZ s poučením o následcích zmeškání této lhůty [§ 136 odst. 2 písm. i) IZ].

K projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí dochází případně na schůzi věřitelů svolané za tím účelem na návrh nadpoloviční většiny věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše činí zároveň nadpoloviční většinu nezajištěných přihlášených pohledávek, do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu a zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku nebo mimo schůzi věřitelů (§ 399 odst. 1 IZ). Schůzi věřitelů k projednání způsobu oddlužení insolvenční soud nesvolá nebo již svolanou schůzi věřitelů zruší, jestliže k tomu oprávnění věřitelé hlasovali o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů a některý ze způsobů oddlužení získal většinu hlasů (§ 399 odst. 3 IZ).

Právo hlasovat o způsobu oddlužení mají pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajištění věřitelé nehlasují ani v rozsahu, ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky. Právo hlasovat nemají osoby dlužníkovi blízké a osoby, které tvoří s dlužníkem koncern.

O přijetí způsobu oddlužení mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo i před podáním insolvenčního návrhu, jestliže měli možnost seznámit se s informacemi, které svým obsahem a rozsahem odpovídají informacím, které musí být obsaženy v návrhu na povolení oddlužení a v jeho přílohách. Výsledky hlasování dosažené mimo schůzi věřitelů se připočtou k výsledkům hlasování dosažených na schůzi věřitelů (§ 400 IZ).

Nová podoba oddlužení poměrně významně změní dosavadní praxi celého oddlužení, přičemž až praktické zkušenosti ukáží, zda daná novela přispěla ke zlepšení funkce oddlužení v praxi, či naopak.