K problematice zdaňování stálé provozovny, kterou má zahraniční subjekt umístěnou na území České republiky, si uvedeme několik stručných poznámek včetně novinky v zákoně o daních z příjmů .
Aktuálně ke zdanění stálé provozovny
Ing.
Pavel
Kyselák,
je odborníkem na mezinárodní zdanění
Při stanovení základu daně stálé provozovny zahraničního subjektu umístěné na území ČR se vychází buě z vedeného účetnictví, anebo je možné také využít tzv. náhradního způsobu zdanění, který uvádí ustanovení § 23 odst. 11 zákona o daních z příjmů. Ve smlouvách o zamezení dvojímu zdanění problematiku zdanění stálých provozoven uvádí obvykle článek 7 - Zisky podniků.
Náhradní způsoby zdanění
Podle citovaného ustanovení § 23 odst. 11 může být ke stanovení základu daně (daňové ztráty) použito poměru zisku nebo ztráty k nákladům, resp. hrubým příjmům, u srovnatelných poplatníků nebo u srovnatelných činností, srovnatelné výše obchodního rozpětí (provize) či jiných srovnatelných údajů. V daňové hantýrce se těmto technikám říká „náhradní způsob zdanění“, který vychází ze situace, kdy výsledek zjištěný z účetnictví (i když je pro daňové účely prvořadý) plně neodráží skutečnou činnost stálé provozovny zahraniční osoby umístěné na území České republiky.
Používané metody zdanění
Ve vazbě na ustanovení § 23 odst. 11 zákona o daních z příjmů se v praxi finančních úřadů používají zejména následující metody zdanění stálé provozovny:
-
brutto metoda,
-
netto metoda,
-
nákladová (výnosová) rentabilita.
Zmíněný náhradní způsob zdanění by zásadně neměl přicházet v úvahu při klasické obchodně výrobní činnosti stálé provozovny, kde základ daně stejně jako u tuzemského subjektu vychází z výsledku hospodaření zjištěného v účetnictví.
Obdobný postup se týká i poradenských a advokátních kanceláří, které za poskytnuté služby běžně fakturují. Při zdaňování stálých provozoven se proto přednostně vychází z vedeného účetnictví, náhradní metody se aplikují až ve druhém kroku z výše uvedených důvodů.
Novela zákona o daních z příjmů
Pokud jde o zdanění stálých provozoven daňových nerezidentů umístěných na území České republiky, zákon o daních z příjmů dosud přímo neobsahoval další procesní ustanovení ke stanovení základu daně zejména v návaznosti na ustanovení § 23 odst. 11 citovaného zákona.
Novela tohoto zákona č. 170/2017 Sb., která byla publikována ve Sbírce zákonů v částce 61 a rozeslána dne 16. června 2017, přináší nové ustanovení v § 38nd pod názvem: „Závazné posouzení způsobu určení základu daně daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny“.
V tomto ustanovení se uvádí, že správce daně vydá na žádost daňového nerezidenta rozhodnutí o závazném posouzení způsobu určení základu daně daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny. S tím, že předmětem závazného posouzení je určení, zda způsob určení základu daně nebo daňové ztráty daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny nevede k nižšímu základu daně či vyšší daňové ztrátě, než jaké by dosáhl z téže nebo podobné činnosti vykonávané za obdobných podmínek daňový rezident České republiky.
Dále se v tomto ustanovení uvádí, jaké údaje je daňový nerezident v žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení povinen uvést včetně návrhu výroku rozhodnutí o závazném posouzení.
Jak vyplývá z článku II přechodných ustanovení k části první zákona č. 170/2017 Sb., která uvádí změnu zákona o daních z příjmů, žádost o závazné posouzení podle § 38nd zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nelze podat před 1. lednem 2018.