K novele insolvenčního zákona s účinností od 1. 7. 2017 (2.)

odbornicí na insolvenční právo

Věřitel, který nabyl pohledávku postoupením nebo obdobným způsobem po zahájení insolvenčního řízení anebo v posledních 6 měsících před zahájením insolvenčního řízení, doloží v příloze přihlášky pohledávky čestné prohlášení, v němž uvede informaci o tom, kdo je jeho skutečným majitelem podle zvláštního zákona, a důvod, pro který se podle zvláštního zákona taková osoba považuje za skutečného majitele (§ 177 odst. 2 IZ).

Věřitel nemá povinnost podle odstavce 2, ač má skutečného majitele podle zvláštního zákona, jestliže se na obchod podle zvláštního zákona, z něhož pohledávka věřitele vznikla, uzavřený mezi povinnou osobou podle zvláštního zákona a věřitelem, nevztahuje povinnost provést kontrolu klienta podle zvláštního zákona. Věřitel nemá povinnost podle odstavce 2 ani v případě, kdy je hodnota plnění z právního jednání učiněného mezi věřitelem a jinou než povinnou osobou, z něhož pohledávka věřitele vznikla, nižší než 10 000 EUR. Důvod, pro který je povinnost podle odstavce 2 vyloučena, uvede věřitel v čestném prohlášení, které předloží v příloze přihlášky (§ 177 odst. 3 IZ).

Je-li věřitelem podle odstavce 2 osoba, která skutečného majitele podle zvláštního zákona nemá, doloží v příloze přihlášky pohledávky čestné prohlášení o tom, že skutečného majitele nemá (§ 177 odst. 4 IZ).

Dokud věřitel povinnost stanovenou v odstavcích 2 až 4 nesplní, nesmí vykonávat hlasovací práva spojená s pohledávkou (§ 177 odst. 6 IZ).

Ustanovení § 177 odst. 7 počítá se zavedením evidence skutečných majitelů, která bude dostupná jak soudům, tak insolvenčním správcům.

Shora uvedená pravidla se nepoužijí na věřitele - fyzické osoby.

Lze předpokládat, že pokud věřitel nedoloží shora uvedené čestné prohlášení, půjde o vadu přihlášky pohledávky a bude vyzván k jejímu doplnění. Pokud nebude přihláška pohledávky doplněna ani na základě výzvy, insolvenční soud ji odmítne.

Podle § 182a odst. 1 IZ ... věřiteli, který je cizincem s obvyklým pobytem v cizině nebo zahraniční právnickou osobou, může insolvenční soud uložit na návrh jiného účastníka řízení nebo insolvenčního správce, aby ve stanovené lhůtě složil jistotu na náklady insolvenčního řízení určenou soudem nebo jistotu na náhradu škody, které mohou vzniknout účastí věřitele v insolvenčním řízení jiným účastníkům řízení. Ustanovení § 202 odst. 4 se použije obdobně a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření se použijí přiměřeně.

Nesloží-li věřitel jistotu ve stanovené lhůtě, k přihlášce pohledávky se nepřihlíží. Povinnost složit jistotu podle odstavce 1 nemá věřitel, který ve stanovené lhůtě osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit, a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma (§ 182a odst. 4 IZ).

Povinnost složit jistotu na náklady insolvenčního řízení ani povinnost složit jistotu na náhradu škody podle odstavce 1 nelze uložit

Důvodová zpráva k novele zákona č. 64/2017 Sb. uvádí, že novela má v tomto ohledu chránit účastníky řízení a odkazuje na neochotu cizozemských soudů vykonat rozhodnutí českého soudu jako rozhodnutí tuzemského soudu.

Novela zákona č. 64/2017 Sb. počítá s tím, že podání jako seznam přihlášených pohledávek (§ 189 odst. 4 IZ, s účinností od 1. 7. 2017), soupis majetkové podstaty (§ 222 odst. 1 IZ s účinností od 1. 7. 2017), konečná zpráva (§ 302 odst. 5 IZ s účinností od 1. 7. 2017), zpráva o plnění reorganizačního plánu (§ 364 odst. 2 IZ s účinností od 1. 7. 2017), budou předkládány jen v elektronické formě. Zákonodárce si od toho slibuje vyšší transparentnost insolvenčního řízení.

Dosud mohl dlužník, který chtěl svůj úpadek řešit oddlužením, zpracovat a podat návrh na povolení oddlužení sám. S účinností od 1. 7. 2017 tomu již tak nebude a dlužník bude muset s ohledem na změny v § 390a IZ využít služeb advokáta, notáře, soudního exekutora, insolvenčního správce, nebo tzv. akreditované osoby. Akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení. Tyto osoby přitom nejsou zástupcem dlužníka.

Zákonodárce si od tohoto kroku slibuje, že insolvenční soudy nebudou muset řešit otázku, zda dlužník podal formálně vadný insolvenční návrh z důvodu prosté neznalosti insolvenčního zákona nebo zda se tak stalo s úmyslem zahájení insolvenčního řízení blokovat realizaci již probíhajícího exekučního řízení (viz účinky zahájení insolvenčního řízení v § 109 IZ, které se pojí s každým podaným insolvenčním návrhem).

Důvodová zpráva k novele zákona č. 64/2017 Sb. k tomu uvádí, že ... samotný fakt, že § 390a neumožňuje dlužníku (až na stanovené výjimky) podat návrh na povolení oddlužení nebo i insolvenční návrh podle § 390 odst. 1 jinak než prostřednictvím kvalifikovaného subjektu ve smyslu § 390a odst. 1, nepředstavuje rozpor s jeho právem na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle judikatury Ústavního soudu ČR lze v zájmu zajištění ochrany soudního systému před zavalením nekvalifikovanými či neopodstatněnými návrhy podmínit přístup k soudu požadavkem obligatorního zastoupení advokátem. Vzhledem k celkovému počtu návrhů na povolení oddlužení podaných dlužníky každý rok je požadavek na sepis a podání insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení kvalifikovaným subjektem rozumný a odůvodněný, přestože jde o podání směřovaná toliko vůči soudu prvního stupně.... Povinnost obrátit se v takovém případě s prosbou o sepis a podání návrhu podle § 390 odst. 1 na kvalifikovaný subjekt je součástí práva na kvalifikovanou právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny).

Povinnost využít služeb shora uvedených osob nedopadá na dlužníky v těchto případech:

Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, dočasná správa nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, jedná za ni nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, která má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize pověřila; jinak se postupuje podle odstavců 1 a 2 (§ 21 odst. 3).

Osobě podle odstavce 1 písm. a), která sepsala a za dlužníka podala návrh na povolení oddlužení anebo také insolvenční návrh podle § 390 odst. 1, náleží odměna, jejíž maximální výše činí 4 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a v případě společného oddlužení manželů 6 000 Kč bez daně z přidané hodnoty; v odměně je zahrnuta také náhrada nákladů vynaložených v souvislosti se sepisem a podáním návrhů podle části věty před středníkem. Za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390 odst. 1 a další činnosti s tím nezbytně spojené, zejména poradu s klientem a odstranění vad návrhu, jiné plnění osobě podle odstavce 1 písm. a) nenáleží (§ 390a odst. 3 IZ s účinností od 1. 7. 2017).

V případě společného oddlužení manželů jde o situaci, kdy návrh na povolení oddlužení podávají oba dva manželé, přičemž po právní stránce se jedná fakticky o oddlužení jejich společného jmění.

Osobě podle odstavce 1 písm. b) (pozn.: akreditovaná osoba) odměna ani jiné plnění za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390 odst. 1 nebo poskytnutí jiné služby poskytované v oblasti oddlužení nebo v souvislosti s oddlužením nenáleží (§ 390a odst. 4 IZ). Není-li návrh na povolení oddlužení učiněn na stanoveném formuláři, ve stanoveném formátu nebo stanoveným způsobem, neobsahuje-li všechny náležitosti nebo je-li nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve dlužníka, který jej podal, nebo, byl-li návrh na povolení oddlužení podán podle § 390a odst. 1 IZ, osobu, která jej v zastoupení dlužníka podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů.

Poněkud rozpačité dojmy může vyvolat nové ust. § 396 IZ (novela č. 64/2017 Sb. účinná od 1. 7. 2017), které počítá se třemi variantami, kdy lze dále postupovat řešením úpadku konkursem, pokud insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne:

Z toho plyne, že v případě neúspěšně podaného návrhu na povolení oddlužení již nebude insolvenční řízení jako dosud automaticky směřovat k řešení úpadku dlužníka konkursem, ale toliko za splnění zákonem stanovených podmínek, jinak lze předvídat zastavení insolvenčního řízení. V této souvislosti lze poukázat na úpravu zrušení schváleného oddlužení a na ust. § 418 odst. 4 IZ, které stanoví toliko podobnou podmínku jako shora uvedená podmínka c).

Novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 64/2017 Sb. dále stanoví, že nebude-li k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí svolána schůze věřitelů, rozhodne insolvenční soud o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení.

Dále novela zákona č. 64/2017 Sb. zavádí výslovně pravidlo, které bylo některými insolvenčními soudy v praxi již v minulosti aplikováno, a sice že na základě výslovného prohlášení dlužníka lze k návrhu insolvenčního správce provést oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části.

Novinkou je i tzv. zpráva pro oddlužení (§ 398a IZ s účinností od 1. 7.), kterou spolu s návrhem na způsob řešení úpadku předkládá insolvenčnímu soudu spolu se zprávou o přezkumu. Insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení zhodnotí předpokládané plnění věřitelům při realizovaných způsobech oddlužení, připojí k ní znalecký posudek, je-li v majetkové podstatě nemovitá věc; navrhuje-li insolvenční správce provést oddlužení plněním splátkového kalendáře, připojí rovněž propočet předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů a návrh distribučního schématu splátkového kalendáře pro jednotlivé nezajištěné věřitele a vyjádří se také k návrhu dlužníka podle § 398 odst. 4 IZ, tj. k návrhu dlužníka na určení jiných než zákonem stanoveným měsíčních splátek. O zprávě o přezkumu a o zprávě pro oddlužení po jejich úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že tyto zprávy zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu a zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku mohou proti nim podat námitky. Má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně ve zprávě pro oddlužení; v případě svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí na ně upozorní nejpozději před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení (§ 403 odst. 1 IZ s účinností od 1. 7. 2017). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení; v případě, že schůze věřitelů svolána nebude, do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (§ 403 odst. 2 IZ). Poslední věta o fikci souhlasu věřitelů s pohledávkami z podnikání s oddlužením dlužníka byla předmětem judikatorní činnosti insolvenčních soudů, přičemž vyšších soudů se v zásadě sjednotila na tomtéž stanovisku. Ustanovení § 404 IZ potom v závislosti na tom, zda byly či nebyly uplatněny námitky podle § 403 IZ, stanoví, kdy soud rozhodne o tom, zda oddlužení schválí, či nikoliv.

Ustanovení § 405 IZ s účinností od 1. 7. 2017 upravuje postup v případě neschválení oddlužení. Způsob řešení úpadku dlužníka konkursem připadá v úvahu jestliže:

Důvodová zpráva k otázce rozhodnutí o neschválení oddlužení uvádí, že pokud by šlo o tzv. prázdný konkurs, nejeví se jako hospodárné nejprve připustit, aby insolvenční soud rozhodnul o řešení úpadku dlužníka konkursem a následně zrušil konkurs pro nedostatek majetku podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ. Proto se stanoví, že je-li majetek dlužníka k uspokojení věřitelů zcela nepostačující, insolvenční soud o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem nerozhodne a insolvenční řízení zastaví. To však neplatí, jestliže dlužník trvá na tom, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bylo-li však insolvenční řízení zahájeno věřitelským insolvenčním návrhem, právní mocí rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení proto, že je majetek k uspokojení věřitelů zcela nepostačující, seznam dosud neuspokojených pohledávek získá povahu exekučního titulu bez ohledu na vůli dlužníka, podobně jako by tomu jinak bylo v případě zrušení konkursu pro nedostatek majetku [§ 308 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 312 odst. 4 IZ].

Ustanovení § 410 IZ upravuje nově tzv. zprávu o přezkumu, kterou zpracuje insolvenční správce po přezkoumání pohledávek. Zprávu o přezkumu následně schvaluje insolvenční soud, případně nařídí její doplnění nebo ji odmítne s ohledem na podané námitky (§ 398a odst. 4 IZ) a uloží insolvenčnímu správci, aby znovu provedl přezkoumání přihlášených pohledávek a předložil novou zprávu o přezkumu.

V prvním čtení byla v době přípravy tohoto článku rovněž další novela insolvenčního zákona - sněmovní tisk č. 1030. Tato novela mimo jiné navrhuje doplnění § 395 IZ - zamítnutí návrhu na povolení oddlužení mimo případu, kdy byl sledován nepoctivý záměr rovněž v situaci, kdy dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 168 odst. 2 písm. a), § 169 odst. 1 písm. e) a § 390a odst. 5 (tj. pohledávky za majetkovou podstatou spočívající v náhradě hotových výdajů a odměny předběžného správce, pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, odměna osoby, která sepsala a za dlužníka podala návrh na povolení oddlužení nebo insolvenční návrh). Důvodová zpráva uvádí, že zrušení dosavadní minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením sleduje zpřístupnění sanačního řešení úpadku širšímu okruhu poctivých dlužníků. Podmínkou přípustnosti oddlužení již nebude jako dosud předpoklad minimálního 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, nýbrž pouze placení nákladů insolvenčního řízení a odměny osobě sepisující a podávající insolvenční návrh anebo návrh na povolení oddlužení a placení pohledávek výživného ze zákona.

V rámci sněmovního tisku č. 1030 se dále navrhuje doplnění právní úpravy zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 IZ) v tom směru, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže výše pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů přesahuje tisícinásobek existenčního minima podle zvláštního právního předpisu. To neplatí, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které tito věřitelé při oddlužení obdrží, dosáhne alespoň 30 % jejich pohledávek, ledaže souhlasí i s plněním nižším (nově navržený § 395 odst. 3 IZ). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny (nově navržený § 395 odst. 4 IZ). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 3 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno (nově navržený § 395 odst. 5 IZ). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 3 měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj předchozí návrh na povolení oddlužení zpět (nově navržený § 395 odst. 6 IZ). Shora uvedený postup podle odstavců 3 až 6 se nepoužije, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění (nově navržený § 395 odst. 7 IZ).

V rámci nově navrženého § 398 odst. 5 IZ (stanovení jiné než zákonem určené měsíční splátky) se navrhuje, že insolvenční soud může stanovit jinou výši měsíčních splátek i po schválení oddlužení, jestliže o to požádá dlužník pro změnu poměrů, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že je výše dosavadních splátek způsobilá ohrozit plnění splátkového kalendáře, nebo že míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude vyšší i při jiné výši měsíčních splátek. Dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti (návrh nového znění § 398 odst. 6 IZ). Je-li způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce za účelem předcházení budoucímu úpadku uložit dlužníku povinnost využít v rozsahu nejvýše 100 hodin služby odborného sociálního poradenství poskytované registrovaným poskytovatelem sociálních služeb. Tato služba se dlužníku poskytuje bez úhrady nákladů (návrh nového znění § 398 odst. 7 IZ).

Návrh pak výrazně zasahuje i do dosavadní koncepce konečné míry uspokojení nezajištěných věřitelů, kdy v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty by bylo oddlužení splněno, pokud:

Prodloužení trvání oddlužení může mít pro dlužníky pozitivní dopad v tom smyslu, že v současné době se lze setkat s případy, kdy dlužník, který např. po určitou kratší dobu řádně neplnil, po zlepšení příjmových poměrů již nemá dostatečný časový prostor pro minimální uspokojení nezajištěných věřitelů.

Dosavadní praxe podávání insolvenčních návrhů spojených s návrhy na povolení oddlužení nevyžadovala, aby byl návrh na povolení oddlužení zpracován odborně způsobilou osobou. S účinností od 1. 7. 2017 však dochází k podstatné změně.

Podmínkou pro udělení akreditace právnické osobě je podle § 418b IZ existence vlastnického či jiného užívacího práva právnické osoby k prostorám, kde zamýšlí služby poskytovat, bezúhonnost právnické osoby a jejích orgánů, absence zrušení akreditace v posledních pěti letech, odborná způsobilost jedné fyzické osoby, která je ve smluvním vztahu k právnické osobě, tedy má vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu oborů práva, anebo ekonomie na vysoké škole v ČR či zahraniční vysoké škole, dále existence smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu a veřejná prospěšnost právnické osoby. V souladu s § 146 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je veřejně prospěšná právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu. Podstatou poskytovaných služeb je sepis a podání insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a činnosti s tím nezbytně spojené jako porada s klientem. Platnost akreditace je omezena na pět let. Akreditaci uděluje Ministerstvo spravedlnosti, které rovněž povede seznam akreditovaných osob a bude vykonávat nad poskytováním shora uvedených služeb dohled.

Novela zákona č. 64/2017 Sb. bude mít rovněž dopad na mezinárodní příslušnost insolvenčního soudu (§ 427 IZ), zveřejnění některých rozhodnutí (§ 429 odst. 2 IZ) a tzv. jednostranný příslib insolvenčního správce v rámci tzv. hlavního insolvenčního řízení (§ 430a IZ).

Přijatá novela insolvenčního zákona č. 64/2017 Sb. i dosud toliko navržená novela si kladou za cíl poměrně ambiciózní změny spočívající zejména v odbřemenění insolvenčních soudů a změn v rámci způsobu řešení oddlužení. Je však třeba rovněž poukázat na to, že obě navržené změny insolvenčního zákona přichází poměrně v krátké časové návaznosti za sebou, což svědčí o turbulentních změnách insolvenčního zákona, byť časté změny legislativního prostředí nejsou v rámci českého právního řádu (bohužel) ničím výjimečným.