Následky podání šikanózního insolvenčního návrhu

V případě rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 25. 11. 2013 sp. zn. 30 T 122/2012 byl obviněný uznán vinným přečinem vydírání a pomluvy, kterých se dopustil tím, že jako zaměstnanec jisté společnosti vyhotovil „Oznámení o zahájení kroků k zajištění práv poškozených“, ve kterém poškozenému vyhrožoval provedením opatření k zajištění práv jisté společnosti a rovněž ve vztahu k dalším osobám a nutil jej k úhradě různých částek osobám. Následně své výhružky splnil a podal ke Krajskému soudu v Brně návrh na prohlášení konkursu na majetek poškozeného, přestože si byl obviněný vědom smyšlenosti tvrzených nároků a byl si vědom skutečnosti, že insolvenční rejstřík je veřejně dostupným informačním systémem, kde si každá osoba může zjistit, že poškozený „dluží“, což bylo jedním z cílů obviněného ve spojení se snahou domoci se finančních prostředků.

Shora uvedené jednání poškodilo poškozeného - údajného dlužníka - z hlediska jeho dobré pověsti mezi jeho klienty i z hlediska důvěryhodnosti v bankovním sektoru. Návrh na prohlášení konkursu byl odmítnut. Žádná pohledávka obviněného za poškozeným nebyla zjištěna.

Z hlediska naplnění podmínek insolvenčního zákona pro podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení lze odkázat na § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a toliko v případě splnění zákonem stanovených podmínek lze návrh na zahájení insolvenčního řízení považovat za zákonem dovolený prostředek. Jestliže však byl návrh podán za účelem donutit údajného dlužníka k plnění, které nemá zákonný ani smluvní podklad, tedy neexistují tvrzené dluhy a „dlužník“ není v úpadku, pak jde o prostředek zákonem nedovolený.

„Protiprávní zneužitelnost návrhu na zahájení insolvenčního řízení vychází zejména z režimu, k němuž podle zákona dochází ještě dříve, než dojde k soudnímu rozhodnutí o úpadku, a to především se zřetelem na účinky, jež má zahájení insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 a 4 zák. č. 182/2006 Sb. Ty totiž nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku. Podle § 109 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb. jsou spojené s vydáním vyhlášky podle § 101 zák. č. 182/2006 Sb. a nastávají v souvislosti s hodinou a minutou zveřejnění této vyhlášky v insolvenčním rejstříku.“

V tomto ohledu Nejvyšší soud odkázal i na § 128a insolvenčního zákona. Podle § 128a odst. 1 insolvenčního zákona v aktuálně účinném znění ... „insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán.“ Podle odstavce druhého téhož ustanovení „insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.“

Podle odstavce třetího téhož ustanovení ... „v rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou pokutu určenou do výše 50 000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci.“ Nejvyšší soud měl za to, že bude na orgánech činných v trestním řízení, aby posoudily, zda v případě takového insolvenčního návrhu půjde o „úkony obvyklé v rovině insolvenčního práva“, nebo zda se již bude jednat o zneužití tohoto institutu k podstatně závažnějším následkům. Bezdůvodnost ve smyslu § 128a IZ nelze zaměňovat s vědomými a smýšlenými nebo lhavými skutečnostmi bez faktické existence skutečných dluhů.

Pro závěr o existenci trestného činu proto bude významné posouzení motivace a záměrů insolvenčního navrhovatele a volby konkrétních prostředků, i co bylo jeho úmyslem. V daném případě byl poškozený advokátem, proto je třeba zvážit důsledky z hlediska jeho advokátní praxe a je třeba vzít v úvahu, že postavení advokáta je založeno na jeho cti a osobních kvalitách, což ovlivňuje vztah ke klientům ve vyšší míře než v případě jiných obchodních vztahů. Ohrožení vážnosti je pak třeba zkoumat i z hlediska zákonného mechanismu, který následuje po podání jakéhokoli insolvenčního návrhu, tedy zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníku, když proti vyhlášce není možno podat odvolání (§ 101 odst. 2 insolvenčního zákona). Dále v souladu s § 102 IZ dochází k vyrozumění orgánů státní správy o zahájení insolvenčního řízení.

Nutno dodat, že účinky šikanózního insolvenčního návrhu se snaží poslední novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 64/2017 Sb. (účinný od 1. 7. 2017), která zavádí institut tzv. předběžného posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem, když stanoví, že má-li insolvenční soud důvodné pochybnosti o důvodnosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem (§ 128a), rozhodne, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise se v insolvenčním rejstříku nezveřejňují (viz § 100a odst. 1 IZ). Podle § 101 odst. 3 IZ novela stanoví, že rozhodne-li insolvenční soud podle § 100a odst. 1 a neodmítne-li insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou spolu s insolvenčním návrhem a jinými dokumenty v insolvenčním spise zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního soudu poté, co uplynula lhůta podle § 128a odst. 1.

Odmítne-li insolvenční soud v této lhůtě insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou spolu s insolvenčním návrhem a jinými dokumenty v insolvenčním spise zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního soudu po vydání rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost změněno. V tomto ohledu však zřejmě zůstanou závěry shora uvedeného rozsudku i nadále použitelné, když činnost insolvenčního soudu ve smyslu § 100a IZ nemůže odpovědnost za podání šikanózního (zjevně bezdůvodného) insolvenčního návrhu, tedy ... jestliže je návrh na zahájení insolvenčního řízení založen na smyšlených a neexistujících skutečnostech, jež byly navrhovatelem jen účelově uvedeny se záměrem vyvolat důsledky spojené s podáním takového návrhu, zejména aby byly do insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem dostupným na veřejné datové síti, zaneseny a v něm uvedeny nepravdivé skutečnosti nasvědčující tomu, že je údajný dlužník v úpadku, může dojít k vážným důsledkům (např. ohrožení jeho konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů a obchodních partnerů apod.), které lze považovat za jinou vážnou újmu ve smyslu trestného činu pomluvy podle § 184 tr. zákoníku.

Důvodová zpráva k novele insolvenčního zákona provedené zákonem č. 64/2017 uvádí, že soudu je dána možnost využít již existující institut odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost, když nově se navrhuje využití tohoto institutu ve lhůtě 1 dne (popř. na základě rozhodnutí soudu ve lhůtě 7 dnů) v režimu tajnosti, tj. aniž by byla insolvenčním soudem zveřejněna vyhláška, jíž se oznamuje zahájení insolvenčního řízení. S tím je spojena skutečnost, že ochranné účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 IZ jsou až do zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, odloženy (tj. až na 7 dní od zahájení insolvenčního řízení).

Pro úplnost je třeba odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 116/2013, KSOL 10 INS 20640/2013 ze dne 13. 12. 2013, které konstatuje, ... že tam, kde se o „šikanózní povahu“ insolvenčního návrhu vede spor mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem (např. proto, že se dlužník k insolvenčnímu návrhu vyjádří a tvrzení o své šikaně uplatní ještě před uplynutím sedmidenní lhůty) a kde je namístě tvrzení o šikaně ve skutkové rovině osvědčit nebo prokázat, není dán důvod odmítnout insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost dle § 128a insolvenčního zákona. Závěr o šikanózní povaze insolvenčního návrhu se však po případném osvědčení nebo prokázání takové dlužníkovy obrany může projevit jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu po jeho věcném projednání.

Ze shora uvedeného plyne závěr, že podání šikanózního insolvenčního návrhu může mít důsledky nejen v rovině civilního práva ve smyslu § 128a insolvenčního zákona, tedy odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost a možnost uložení pokuty (vzhledem k okolnostem podání insolvenčního návrhu, následkům jeho podání a jejich závažnosti, k jednání insolvenčního navrhovatele podání návrhu a případné účinné snaze nahradit způsobenou škodu nebo odstranit škodlivé následky) v současné době do výše 50 000 Kč, po účinnosti shora uvedené novely až do výše 500 000 Kč, ale i následky trestněprávní, když v souladu s § 12 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, stanoví, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, a proto trestněprávní odpovědnost a důsledky s ní spojené se uplatní v případech společensky škodlivých, kdy nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.