Stručně k zákonu o spotřebitelském úvěru

Vydáno: 6 minut čtení

V následujícím článku stručně čtenáře seznámím s nejvýznamnějšími změnami, které přináší zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s účinností od 1. prosince 2016. Podrobnější výklad, který může čtenáře obsáhleji se změnami právní úpravy v oblasti spotřebitelských úvěrů seznámit, jsme přinesli krátce po zveřejnění nového zákona ve Sbírce předpisů v DHK č. 17 a 18/2016.

Stručně k zákonu o spotřebitelském úvěru
Mgr.
Hana
Boulová
je odbornicí na insolvenční řízení
Zákon v úvodních ustanoveních definuje nejdůležitější pojmy jako spotřebitelský úvěr, roční procentní sazba nákladů, celkové náklady spotřebitelského úvěru a další. Dohled nad dodržováním povinností podle zákona o spotřebitelském úvěru vykonává Česká národní banka. Osoby oprávněné k činnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru se zapisují do registru, který spravuje Česká národní banka. V registru lze najít například údaje týkající se nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, samostatného zprostředkovatele, vázaného zástupce, zprostředkovatele vázaného spotřebitelského úvěru atd. Zákon stanoví personální předpoklady pro provozování činnosti a stanoví podmínky pro zkušební systém. Důležitým předpokladem poskytovatele úvěru je důvěryhodnost (viz § 72 a násl. zákona).
Významnou povinností poskytovatele úvěru je posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti má poskytovatel vycházet nejen z informací získaných od spotřebitele, ale rovněž z databáze (viz § 88) či jiného zdroje (viz § 86 odst. 1). Je třeba posoudit schopnost spotřebitele platit pravidelné splátky porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele, přihlédnout k dosavadnímu plnění dluhů, přičemž by nemělo docházet k poskytování úvěru tzv. na hraně, ale úvaha o schopnosti splácet by měla být učiněna s určitou rezervou.
Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2). Pokud dojde k poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona, má to za následek neplatnost spotřebitelské smlouvy a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Ovšem i spotřebitele stíhá povinnost jednat v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Poskytovatel úvěru má povinnost bezplatně spotřebiteli poskytnout informace (viz § 90 a násl.), a to včetně informací předsmluvních (viz § 94 - § 100) a informací poskytovaných během trvání závazku (§ 101 - § 103).
Spotřebitel může od smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru odstoupit bez uvedení důvodů a bez sankce ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy, pokud do té doby nedošlo na jejím základě k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. V případě, že smlouva o zprostředkování spotřebitelského úvěru neobsahuje informace podle § 127, lhůta pro odstoupení neskončí dříve než 14 dnů poté, kdy zprostředkovatel poskytl spotřebiteli chybějící informace v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat (§ 131 odst. 1). Uzavření smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru nelze vázat na uzavření jiné smlouvy (§ 130). Odstoupením od smlouvy se závazek ze smlouvy od počátku ruší (§ 131 odst. 3).
Zákon o spotřebitelském úvěru dále stanoví nezbytné informace, které musí obsahovat samotná smlouva o spotřebitelském úvěru (viz § 106 a násl.). Důsledky porušení požadavků na formu a obsah smlouvy o spotřebitelském úvěru stanoví § 110, a to ve prospěch spotřebitele. K ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany slouží i § 112 odst. 1 zákona, podle kterého ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek s výjimkou stanovenou v § 112 odst. 2 (spotřebitelský úvěr na bydlení při splnění zákonem daných předpokladů). Rovněž se zakazuje vázat uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na uzavření smlouvy, ve které se sjednává doplňková služba, pokud není možno uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uzavření smlouvy o doplňkové službě.
Spotřebitel může od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli sankce ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. V případě, že tato smlouva neobsahuje informace podle § 106 až § 108 nebo § 109 odst. 1, lhůta pro odstoupení neskončí dříve než 14 dnů poté, co poskytovatel spotřebiteli chybějící informace poskytne v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat (§ 118 odst. 1). Odstoupením od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení se spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení od počátku ruší.
Věřitel je pro případ prodlení spotřebitele s platbou omezen v možnosti sjednání sankčních ustanovení (§ 122). Stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124). Zástavní věřitel může zástavu zajišťující spotřebitelský úvěr na bydlení zpeněžit nejdříve po uplynutí 6 měsíců poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil (§ 123 odst. 1).
Pokud jde o možnost předčasného splacení spotřebitelského úvěru, § 117 a násl. vychází spotřebiteli vstříc, neboť spotřebitel je oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru, spotřebitel má právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru. Pro případ předčasného splacení spotřebitelského úvěru má věřitel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vzniknou v souvislosti s předčasným splacením, s výjimkou stanovenou v § 117 odst. 3, přičemž limity náhrady nákladů stanoví § 117 odst. 4 a 5.
Spotřebitel je oprávněn kdykoliv vypovědět spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu neurčitou. Výpovědní doba běží pouze tehdy, byla-li sjednána, a nesmí být delší než jeden měsíc. Za podání výpovědi nesmí být poskytovatelem požadována úplata (§ 120 odst. 1).
Tolik tedy stručně k nejdůležitějším institutům zákona o spotřebitelském úvěru. Obšírněji se čtenář může se zákonem o spotřebitelském úvěru seznámit v komentované podobě zákona, který ve vydavatelství vyšel.