Tento díl je věnován především dokončení problematiky zdanitelných plnění vykazovaných na ř. 12 a ř. 13. Tím dojde k dokončení části I., oddílu C. daňového přiznání. Dále se tento díl věnuje ř. 20 až ř. 25 (část II., oddíl C.) daňového přiznání, kde se uvádí hodnota dodání zboží do jiného členského státu (ř. 20), hodnota poskytnutí služeb s místem plnění v jiném členském státě vymezených v ustanovení § 102 odst. 1 písm. d) zákona o DPH (ř. 21), hodnota vývozu zboží (ř. 22), hodnota dodání nového dopravního prostředku osobě neregistrované k dani v jiném členském státě (ř. 23), hodnota zasílání zboží do jiného členského státu (ř. 24), a dále hodnota plnění podléhajícího režimu přenesení daňové povinnosti z pohledu dodavatele zboží či poskytovatele služeb (ř. 25). Poslednímu řádku z části II., oddílu C. daňového přiznání, jímž je ř. 26, bude primárně věnován díl šestý.
Jak vyplnit v roce 2016 přiznání k DPH (5.)
Ing.
Pavel
Matějka
působí na Specializovaném finančním úřadu Praha
Ostatní zdanitelná plnění, u kterých je plátce povinen přiznat daň při jejich přijetí (ř. 12 a ř. 13)
Na ř. 12, popř. ř. 13, daňového přiznání, podle toho, zda jde o zdanitelné plnění podléhající základní sazbě daně, nebo snížené sazbě daně (první či druhé), uvádí tuzemský plátce nebo identifikovaná osoba údaje o základu daně a dani na výstupu v případě, pokud jim vznikla povinnost přiznat daň podle ustanovení § 108 odst. 1 písm. c) zákona o DPH [plnění poskytnuté osobou neusazenou v tuzemsku1) ], s výjimkou plnění, která se uvádějí na ř. 5, popř. ř. 6, daňového přiznání. Na ř. 5, popř. ř. 6, daňového přiznání plátce vykazuje přijetí služby s místem plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH od osoby registrované k dani v jiném členském státě.
V ostatních případech, např. jde-li o službu, u níž se místo plnění stanoví podle § 10 až § 10d zákona o DPH, nebo o službu, která byla poskytnuta osobou povinnou k dani z jiného členského státu, která není osobou registrovanou v tomto členském státě, případně jedná-li se o službu poskytnutou osobou povinnou k dani ze třetí země, plátce plnění vykáže právě na ř. 12, popř. ř. 13, daňového přiznání. Na těchto řádcích (ř. 12, popř. ř. 13) daňového přiznání se dále uvádí hodnota základu daně a daně při dodání zboží s instalací nebo montáží, kdy se místo plnění stanoví podle § 7 odst. 3 zákona o DPH, nebo při dodání zboží soustavami nebo sítěmi, kdy se stanovení místa plnění řídí ustanovením § 7a odst. 1 nebo 3 zákona o DPH.
Při splnění podmínek vymezených v ustanovení § 72 a násl. zákona o DPH si je plátce zároveň oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, který vykáže na ř. 43, popř. ř. 44, daňového přiznání. K uplatnění nároku na odpočet daně však není oprávněna identifikovaná osoba, které vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 zákona o DPH.
Příklad:
Osoba povinná k dani se sídlem na Slovensku, která je osobou neusazenou v tuzemsku ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. m) zákona o DPH (dále jen „poskytovatel plnění“), poskytla tuzemskému plátci službu spočívající ve výuce maďarštiny. Služba byla naposledy poskytnuta dne 30. 4. 2016. Za tuto službu vystaví tuzemskému plátci poskytovatel plnění dne 3. 6. 2016 doklad. Na základě tohoto dokladu tuzemský plátce za službu zaplatí bankovním převodem dne 14. 6. 2016.
Postup:
V uvedeném případě jde o službu, u níž se místo plnění stanoví podle základního pravidla zakotveného v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o DPH. Místo plnění se tedy nachází tam, kde má osoba povinná k dani, které je služba poskytnuta (tuzemský plátce) sídlo, tj. v tuzemsku. Slovenský lektor vystaví doklad bez slovenské daně, neboť daň přizná ve smyslu ustanovení § 108 odst. 1 písm. c) zákona o DPH tuzemský plátce. Povinnost přiznat daň tuzemskému plátci ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona o DPH vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, a to bez ohledu na skutečnost, zda obdržel či neobdržel daňový doklad. Zdanitelné plnění se ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 zákona o DPH v daném případě považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby. Za den poskytnutí služby se obecně považuje poslední den, kdy byla předmětná služba poskytována. V daném případě má tedy tuzemský plátce povinnost přiznat daň ke dni 30. 4. 2016. Plnění tuzemský plátce vykáže na ř. 12 daňového přiznání. Při splnění podmínek vymezených v ustanovení § 72 a násl. zákona o DPH má tuzemský plátce nárok na odpočet daně, který vykáže na ř. 43 daňového přiznání.
Ostatní plnění a plnění s místem plnění mimo tuzemsko (ř. 20 až ř. 26)
Na ř. 20 až ř. 26 daňového přiznání plátce vykazuje ostatní plnění a plnění s místem plnění mimo tuzemsko, u kterých je oprávněn ve smyslu § 72 zákona o DPH k odpočtu daně na vstupu. V této části daňového přiznání plátce vyplňuje pouze jeden sloupec, do něhož uvádí, jak již bylo naznačeno v úvodu, hodnotu plnění.
Dodání zboží do jiného členského státu (ř. 20)
Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o DPH se dodáním zboží do jiného členského státu pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu.
Pro určení místa plnění při dodání zboží do jiného členského státu je rozhodující, zda je toto dodání uskutečněno s odesláním nebo přepravou, či nikoliv. Je-li dodání zboží do jiného členského státu uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, potom je ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona o DPH místem plnění místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje. Naopak v případě, kdy je zboží do jiného členského státu odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místem plnění ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zákona o DPH místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná.
V souvislosti s dodáním zboží do jiného členského státu je důležité upozornit, že v případě, kdy zboží sice putuje po území EU, avšak mimo území České republiky, nenachází se místo plnění v tuzemsku, ale v některém ze členských států EU. Při uplatnění daně, popř. osvobození od daně, je v takovém případě nutno vycházet z právních předpisů platných v daném členském státě. Podle tuzemského zákona o DPH se postupuje pouze v případě, kdy jde o plnění, které je předmětem daně v tuzemsku (viz § 2 zákona o DPH). Dodání zboží s místem plnění mimo tuzemsko plátce vykáže na ř. 26 daňového přiznání.
Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu
Plněním osvobozeným od daně s nárokem na odpočet daně je ve smyslu § 64 zákona o DPH dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, s výjimkou dodání zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem daně. První podmínkou pro uplatnění osvobození ve smyslu § 64 zákona o DPH je, že zboží musí být skutečně přepraveno do příslušného jiného členského státu. Tuto skutečnost by měl plátce správci daně prokázat, a to konkrétními důkazními prostředky, jimiž jsou zejména přepravní doklady a dodací listy. Příkladný výčet důkazních prostředků je obsažen v ustanovení § 93 odst. 1 daňového řádu.
Plátce, který uplatňuje osvobození od daně ve smyslu § 64 zákona o DPH, by si měl předem ověřit splnění i druhé podmínky pro osvobození od daně, kterou je skutečné dodání zboží osobě registrované k dani v jiném členském státě. Osobou registrovanou k dani v jiném členském státě se ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) zákona o DPH rozumí osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy. Při dodání zboží do jiného členského státu je proto pro uplatnění osvobození nutné zkoumat, zda „odběratel“ z jiného členského státu je v době dodání zboží osobou registrovanou k dani ve smyslu zákona o DPH, tj. zda má přidělené DIČ pro účely obchodování mezi členskými státy. Není-li k datu uskutečnění plnění „odběratel“ v jiném členském státě registrovaný k dani pro účely obchodování mezi členskými státy, má tuzemský plátce povinnost ve smyslu ustanovení § 108 odst. 1 písm. a) zákona o DPH z předmětného plnění přiznat daň. „Odběratel“ v jiném členském státě má následně možnost podle § 82 zákona o DPH uplatnit právo na vrácení zaplacené daně z tohoto plnění, čímž dochází k zachování principu neutrality. Dodání zboží do jiného členského státu, které je ve smyslu § 64 zákona o DPH osvobozeno od daně, tuzemský plátce vykáže na ř. 20 daňového přiznání.
V případě, kdy se na dodání zboží do jiného členského státu nevztahuje osvobození ve smyslu § 64 zákona o DPH, tj. nejsou-li splněny podmínky pro osvobození od daně, je tuzemský plátce povinen přiznat z tohoto plnění daň na výstupu a toto plnění vykázat na ř. 1, popř. ř. 2, daňového přiznání.
Kde si může tuzemský plátce ověřit, zda je konkrétní DIČ, které mu poskytl „odběratel“, registrováno v určitém členském státě EU pro intrakomunitární plnění? Může tak učinit na internetových stránkách Evropské komise:
nebo na příslušném útvaru Generálního finančního ředitelství, a to buď telefonicky, nebo e-mailem. Bližší informace jsou k dispozici na internetových stránkách Finanční správy České republiky:
Povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu, na nějž se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně ve smyslu § 64 zákona o DPH, má plátce podle ustanovení § 22 odst. 3 zákona o DPH k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Byl-li daňový doklad tuzemským plátcem vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, je tuzemský plátce povinen přiznat dodání zboží do jiného členského státu ke dni vystavení daňového dokladu.
Jedná-li se o dodání zboží do jiného členského státu, u něhož nebyly splněny podmínky osvobození od daně vymezené v § 64 zákona o DPH, má tuzemský plátce povinnost přiznat daň ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 zákona o DPH, a to ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Daň tuzemský plátce uvede v daňovém přiznání za to zdaňovací období, v němž mu vznikla povinnost ji přiznat. Zdanitelné plnění dodání zboží se považuje za uskutečněné dnem dodání (dnem převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník) podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o DPH při prodeji podle kupní smlouvy, nebo dnem převzetí v ostatních případech.
Příklad:
Tuzemský plátce dodává zboží svému obchodnímu partnerovi, který je osobou registrovanou k dani ve Francii. Zboží je skutečně tuzemským plátcem přepraveno z tuzemska do Francie.
Postup:
Vzhledem k tomu, že obchodní partner tuzemského plátce (odběratel) je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (Francie), tj. osobou, které bylo přiděleno DIČ pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy, jde o dodání zboží do jiného členského státu, jež je ve smyslu ustanovení § 64 zákona o DPH osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. Předmětné dodání zboží tuzemský plátce vykáže na ř. 20 daňového přiznání a podle ustanovení § 102 odst. 1 písm. a) zákona o DPH je povinen podat též souhrnné hlášení. Dodání zboží do jiného členského státu tuzemský plátce uvede v souhrnném hlášení pod kódem „0“, a to ke stejnému dni, kdy mu vzniká povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu ve smyslu ustanovení § 22 odst. 3 zákona o DPH.
Na ř. 20 daňového přiznání tuzemský plátce vykazuje také přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu pro účely svého podnikání. V takovém případě však tuzemský plátce musí prokázat, že zboží bylo skutečně přemístěno do jiného členského státu a že bylo předmětem daně při pořízení zboží v tomto členském státě. Při splnění uvedených podmínek se pro tuzemského plátce jedná o plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně (§ 64 odst. 4 zákona o DPH).
Příklad:
Tuzemský plátce přepravil své zboží do konsignačního skladu umístěného u obchodního partnera v Německu za účelem jeho dodání tomuto odběrateli. Doklad je tuzemským plátcem vystavován jedenkrát měsíčně, a to vždy na skutečně odebrané množství zboží odběratelem za daný měsíc.
Postup:
V okamžiku přemístění zboží z tuzemska do konsignačního skladu v Německu vznikla tuzemskému plátci ve smyslu ustanovení § 28 odst. 1 písm. c) zákona o DPH povinnost vystavit daňový doklad. Na daňový doklad tuzemský plátce uvede, že jde o plnění osvobozené od daně podle ustanovení § 64 zákona o DPH. Předmětné plnění plátce uvede na ř. 20 daňového přiznání za příslušné zdaňovací období a současně toto plnění vykáže v souhrnném hlášení. Dále každý měsíc bude tuzemský plátce provádět vyúčtování zboží odebraného obchodním partnerem a vystaví na to doklad.
Tento doklad však již nebude daňovým dokladem ve smyslu § 26 zákona o DPH. Měsíčně vystavované doklady (vyúčtování odběru zboží obchodním partnerem z konsignačního skladu) se „nepromítnou“ do daňového přiznání tuzemského plátce a ani do jeho souhrnného hlášení. Nastane-li např. situace, kdy po přemístění zboží z tuzemska do konsignačního skladu dojde ke změně ceny zboží (tj. snížení či zvýšení), případně dojde-li z nějakého důvodu k reklamaci zboží, bude tuzemský plátce postupovat podle ustanovení § 63 odst. 2 zákona o DPH, jež mj. stanoví, že při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona o DPH se postupuje podle § 42 a § 43 zákona o DPH.
Na ř. 20 daňového přiznání tuzemský plátce vykazuje rovněž údaj o hodnotě plnění při dodání zboží z tuzemska do jiného členského státu, při kterém byl použit zjednodušený postup formou třístranného obchodu ve smyslu § 17 zákona o DPH. Jde o případ, kdy je tuzemský plátce prodávajícím ve smyslu ustanovení § 17 odst. 2 zákona o DPH2).
Příklad:
Tuzemský plátce, jakožto prodávající, prodal v rámci zjednodušeného postupu formou třístranného obchodu zboží osobě registrované k dani v Rakousku (prostřední osoba), která jej poté prodala osobě registrované k dani ve Francii (kupující). Zboží bylo dopraveno přímo z České republiky do Francie.
Postup:
Tuzemský plátce vykáže dodání zboží do jiného členského státu (prostřední osobě registrované k dani v Rakousku) na ř. 20 daňového přiznání. Hodnotu plnění z ř. 20 daňového přiznání tuzemský plátce zároveň uvede v souhrnném hlášení s kódem „0“. Při splnění podmínek vymezených v § 72 a násl. zákona o DPH je tuzemský plátce oprávněn k odpočtu daně u souvisejících přijatých zdanitelných plnění, který vykáže na ř. 43, popř. ř. 44, daňového přiznání.
Tuzemský plátce vykáže na ř. 20 daňového přiznání také dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu v případě, kdy příjemcem plnění (tj. pořizovatelem) je osoba registrovaná k dani v tomto členském státě. Pokud by byl nový dopravní prostředek dodáván osobě povinné k dani v jiném členském státě, která není osobou registrovanou k dani v tomto členském státě, hodnotu plnění by tuzemský plátce vykázal na ř. 23 daňového přiznání (viz dále).
Poskytnutí služeb s místem plnění v jiném členském státě (ř. 21)
Hodnotu poskytnutých služeb, u nichž se místo plnění nachází ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o DPH v jiném členském státě, plátce vykazuje na ř. 21 daňového přiznání. Jde o služby, u nichž je povinen přiznat daň jejich příjemce, jímž je osoba registrovaná k dani v jiném členském státě.
Poskytnutí těchto služeb je plátce současně povinen ve smyslu ustanovení § 102 odst. 1 písm. d) zákona o DPH uvést v souhrnném hlášení. Na ř. 21 daňového přiznání však plátce nevykazuje, a ani v souhrnném hlášení neuvádí poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.
Příklad:
Tuzemský daňový poradce, plátce DPH, přednáší na daňové konferenci problematiku transferových cen pro společnost se sídlem v Rakousku [osoba neusazená v tuzemsku ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. m) zákona o DPH], která je osobou registrovanou k dani v tomto členském státě. Daňová konference je pořádána v Německu.
Postup:
Místo plnění se v uvedeném případě stanoví ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o DPH tam, kde má osoba, které je služba poskytována, sídlo (tj. v Rakousku). Tuzemský plátce je povinen přiznat ve smyslu § 24a zákona o DPH poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, plnění vykáže na ř. 21 daňového přiznání a zároveň jej uvede v souhrnném hlášení.
Vývoz zboží (ř. 22)
Vývozem zboží se podle ustanovení § 66 odst. 1 zákona o DPH pro účely tohoto zákona rozumí výstup zboží z území EU na území třetí země, jestliže zboží bylo propuštěno do některého z celních režimů uvedených v tomto ustanovení. Při vývozu zboží do třetí země je osvobozeno od daně dodání zboží plátcem, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska do třetí země prodávajícím nebo jím zmocněnou osobou, nebo kupujícím nebo jím zmocněnou osobou, jestliže kupující nemá v tuzemsku sídlo ani místo pobytu, ani provozovnu. Osvobozeno od daně však není zboží, které je přepravované kupujícím za účelem vybavení nebo zásobení rekreačních lodí nebo letadel, popřípadě jiného prostředku pro dopravu pro soukromé použití.
Za den uskutečnění plnění se při dodání zboží do třetí země považuje den výstupu zboží z území EU potvrzený celním úřadem. Za daňový doklad při vývozu zboží se ve smyslu § 33a zákona o DPH rozumí především rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, kterým je celním úřadem potvrzen výstup zboží z území EU.
Není-li výstup zboží z území EU potvrzen celním úřadem na daňovém dokladu, může plátce ve smyslu ustanovení § 66 odst. 6 zákona o DPH prokázat výstup zboží jinými důkazními prostředky. Co může být důkazním prostředkem, stanoví § 93 odst. 1 daňového řádu.
Pro účely stanovení místa plnění se vývoz zboží považuje za standardní dodání zboží, které je spojené s přepravou či odesláním, u něhož se místo plnění stanoví tam, kde se přeprava nebo odeslání zboží začíná uskutečňovat. Z toho je zřejmé, že předmětem daně v tuzemsku je pouze vývoz zboží, jehož přeprava či odeslání bylo započato v tuzemsku.
Hodnotu plnění při vývozu zboží podle § 66 zákona o DPH plátce vykáže na ř. 22 daňového přiznání. Údaje týkající se vývozu zboží ve smyslu § 66 zákona o DPH se neuvádí do kontrolního hlášení ani do souhrnného hlášení.
Příklad:
Tuzemský plátce, výrobce kožené obuvi a aktovek, zasílá zboží prostřednictvím České pošty svým zákazníkům do Kanady. Toto zboží neprochází celním řízením a jeho výstup z území EU na území třetí země pro účely osvobození od daně ve smyslu § 66 zákona o DPH prokazuje potvrzením České pošty o odeslání zásilky konkrétnímu zahraničnímu zákazníkovi.
Postup:
Vyvážené zboží, u něhož chce plátce uplatnit osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, musí projít celním řízením. V uvedeném případě celní řízení vedeno nebylo a tuzemským plátcem nebyla splněna základní podmínka pro osvobození od daně při vývozu zboží vymezená v ustanovení § 66 odst. 1 zákona o DPH, kterou je propuštění vyváženého zboží do některého z celních režimů uvedených v tomto ustanovení, případně propuštění vyváženého zboží do celně schváleného určení zpětný vývoz z celního území Evropského společenství. Potvrzení o odeslání zásilky zahraničnímu zákazníkovi vydané Českou poštou není pro uplatnění osvobození od daně ve smyslu § 66 zákona o DPH dostačující.
Celní odbavení při vývozu se provádí pouze elektronicky, a to prostřednictvím internetových stránek Celní správy České republiky: www.celnisprava.cz. Do okénka vyhledávání stačí zadat „celní odbavení“, a následně kliknout na „Dovoz obchodního zboží do EU, vývoz obchodního zboží z EU a modely celního odbavení“, popř. lze využít přímého odkazu:
Rozhodne-li se plátce v celním řízení jednat osobně, bude v první řadě muset věnovat určitý čas správnému nastavení komunikačního spojení s příslušným celním úřadem. Plátce může využít služeb komerčních celních deklarantů, kteří mají zpravidla sídlo v blízkosti celních úřadů. Zásilky obsahující zboží obchodní povahy mohou být do zahraniční zasílány i prostřednictvím České pošty. Informace k takovému postupu plátce nalezne na internetových stránkách České pošty:
Dodání nového dopravního prostředku osobě neregistrované k dani v jiném členském státě (ř. 23)
Dodání nového dopravního prostředku za úplatu tuzemským plátcem osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, je v současné době případem celkem běžným. Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje ve smyslu ustanovení § 19 odst. 4 zákona o DPH plnění osvobozené od daně, které je podle § 64 odst. 2 téhož zákona plněním osvobozeným od daně s nárokem na odpočet daně, ovšem pouze za splnění zákonných podmínek. Aby mohlo být při dodání nového dopravního prostředku osobě do jiného členského státu, která není osobou registrovanou k dani v tomto jiném členském státě, uplatněno zmíněné osvobození od daně, musí být nový dopravní prostředek fyzicky přemístěn do jiného členského státu (plátcem, osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje, nebo zmocněnou třetí osobou) a plátce společně s pořizovatelem3) musí místně příslušnému správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání předložit hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu.
Přílohou hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu musí být kopie tuzemským plátcem vystaveného daňového dokladu. Hodnotu plnění při dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě neregistrované k dani v tomto jiném členském státě plátce vykáže na ř. 23 daňového přiznání. V souhrnném hlášení se dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, neuvádí.
Příklad:
Tuzemský prodejce automobilů, plátce DPH, dodal ve zdaňovacím období květen 2016 nový dopravní prostředek (osobní automobil) rumunskému občanovi. Osobní automobil byl přemístěn do jiného členského státu (Rumunska) přímo kupujícím (rumunským občanem).
Postup:
K tomu, aby předmětné plnění mohlo být osvobozeno od daně ve smyslu ustanovení § 19 odst. 4 zákona o DPH, ve vazbě na ustanovení § 64 odst. 2 téhož zákona, musí plátce ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období květen 2016 [tj. do 27. 6. 20164) ] podat místně příslušnému správci daně hlášení o dodání nového dopravního prostředku, které bude mj. obsahovat údaje o osobě kupujícího a jeho vlastnoruční podpis, a jehož přílohou bude kopie vystaveného daňového dokladu. V daňovém přiznání tuzemský plátce předmětné plnění vykáže na ř. 23. Při splnění podmínek vymezených v ustanovení § 72 a násl. zákona o DPH si může tuzemský plátce uplatnit nárok na odpočet daně.
V praxi se může vyskytnout situace, kdy osoba, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (kupující), odmítá prodávajícímu (tuzemskému plátci) podepsat formulář hlášení o dodání nového dopravního prostředku z důvodu, že mu nerozumí, neboť je v českém jazyce. V takovém případě lze prodávajícímu (tuzemskému plátci) doporučit, aby kupujícímu sdělil, že ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 daňového řádu se při správě daní jedná v českém jazyce, a proto je i tiskopis hlášení o dodání nového dopravního prostředku, který je vydáván Ministerstvem financí, v českém jazyce. Nic však tuzemskému plátci nebrání, aby pouze v rámci konkrétního obchodního případu pro kupujícího provedl překlad uvedeného formuláře do cizího jazyka. V případě odmítnutí podpisu formuláře hlášení o dodání nového dopravního prostředku kupujícím by však vždy měl tuzemský plátce tohoto kupujícího upozornit, že dodání nového dopravního prostředku nebude osvobozeno od daně z důvodu nesplnění zákonem stanovených podmínek a bude se jednat o „běžné“ tuzemské zdanitelné plnění dodání zboží.
Zasílání zboží do jiného členského státu (ř. 24)
Problematika zasílání zboží byla vysvětlena ve druhém díle seriálu. Na ř. 24 daňového přiznání plátce vykazuje hodnotu jím zaslaného zboží z tuzemska do jiného členského státu, pokud se místo plnění nachází v tomto jiném členském státě. Jde primárně o případy, kdy hodnota zasílaného zboží překročila limit pro povinnou registraci k dani stanovený jiným členským státem (viz tabulka č. 1).
Na ř. 24 daňového přiznání vykazuje plátce hodnotu zasílaného zboží z tuzemska do jiného členského státu dále i v případě, kdy hodnota zasílaného zboží sice nepřekročila limit pro povinnou registraci k dani stanovený jiným členským státem, ale tuzemský plátce se rozhodl postupovat podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona o DPH a považovat za místo plnění při zasílání zboží příslušný jiný členský stát, tj. místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy.
Oba uvedené případy tedy představují plnění s místem plnění mimo tuzemsko. Rozhodne-li se plátce postupovat podle již zmíněného ustanovení § 8 odst. 3 zákona o DPH, potom je povinen takto postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, v němž se takto rozhodl.
Tabulka č. 1: I-----------------I-------------------I I Členský stát EU I Registrační limit I I-----------------I-------------------I I Belgie I 35 000 EUR I I-----------------I I I Estonsko I I I-----------------I I I Finsko I I I-----------------I I I Irsko I I I-----------------I I I Itálie I I I-----------------I I I Kypr I I I-----------------I I I Lotyšsko I I I-----------------I I I Maďarsko I I I-----------------I-------------------I I Malta I 35 000 EUR I I-----------------I I I Portugalsko I I I-----------------I I I Rakousko I I I-----------------I I I Řecko I I I-----------------I I I Slovensko I I I-----------------I I I Slovinsko I I I-----------------I I I Španělsko I I I-----------------I-------------------I I Francie I 100 000 EUR I I-----------------I I I Lucembursko I I I-----------------I I I Německo I I I-----------------I I I Nizozemí I I I-----------------I-------------------I I Bulharsko I 70 000 BGN I I-----------------I-------------------I I Dánsko I 280 000 DKK I I-----------------I-------------------I I Chorvatsko I 270 000 HRK I I-----------------I-------------------I I Litva I 125 000 LTL I I-----------------I-------------------I I Polsko I 160 000 PLN I I-----------------I-------------------I I Rumunsko I 118 000 RON I I-----------------I-------------------I I Švédsko I 320 000 SEK I I-----------------I-------------------I I Velká Británie I 70 000 GBP I I-----------------I-------------------I
Zdroj: Pokyny k vyplnění přiznání k dani z přidané hodnoty 255412 MFin 5412 - vzor č. 15, dostupné na http://www.financnisprava.cz/cs/danove-tiskopisy/databazeaktualnichdanovych-tiskopisu.aspx?langZcs&rokZ2016&tiskdruhZTDFU&danZ T_WEB04&skupina_T_SKUPINA05Z1&aZ1#search-result; tabulka - vlastní zpracování.
Příklad:
Tuzemský plátce provozuje od 1. 1. 2016 e-shop s čajem a kávou. Jeho zákazníky jsou mj. též občané jiných členských států EU, nejvíce však z Rumunska a Maďarska. Čaj a kávu zákazníkům zasílá poštou.
Postup:
Při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu je osoba povinná k dani povinna se registrovat k dani v členském státě, do něhož uskutečňuje zasílání zboží, jestliže celková hodnota zaslaného zboží do jiného členského státu z tuzemska překročila v příslušném či bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku stanovenou tímto členským státem. Místo plnění se v takovém případě přesune do tohoto jiného členského státu. Limit pro povinnou registraci k dani v Rumunsku činí 118 000 RON a v Maďarsku 35 000 EUR.
Pokud hodnota zasílaného zboží osobám nepovinným k dani v některém z uvedených jiných členských států překročí v kalendářním roce 2016 limit pro povinnou registraci k dani, místo plnění se přesune z tuzemska do tohoto jiného členského státu. Následně tuzemský plátce zasílání zboží do tohoto členského státu zdaňuje podle tamních právních předpisů.
Příklad:
Tuzemská osoba povinná k dani, která není plátcem, zasílá zboží zákazníkům v Turecku. Tito zákazníci nejsou osobami povinnými k dani.
Postup:
Zasílání zboží mimo území EU je z pohledu zákona o DPH vývozem zboží. Uskutečňuje-li osoba povinná k dani vývoz zboží do třetí země, potom je nepochybně v jejím zájmu sledovat tamní právní předpisy této třetí země, a to z důvodu vzniku případné registrační povinnosti. Jelikož jde o osobu povinnou k dani, která není plátcem, je důležité dodat, že z pohledu zákona o DPH je vývoz zboží uskutečněný v tuzemsku plněním, které se ve smyslu § 4a tohoto zákona zahrnuje do obratu pro účely registrace.
Režim přenesení daňové povinnosti - dodavatel zboží nebo poskytovatel služeb (ř. 25)
Režim přenesení daňové povinnosti byl blíže vysvětlen ve čtvrtém díle seriálu, jenž se mimo jiné zabýval ř. 10 a ř. 11 daňového přiznání, které vyplňuje odběratel zboží nebo příjemce služeb.
Příklad:
Stavební firma, tuzemský plátce DPH, provedla výměnu oken v družstevním bytovém domě. Bytové družstvo je též plátcem DPH.
Postup:
V uvedeném případě jde o provedení stavebních a montážních prací, u nichž je stavební firma ve smyslu ustanovení § 92e odst. 1 zákona o DPH povinna použít režim přenesení daňové povinnosti. Stavební firma na provedené stavební a montážní práce vystaví daňový doklad, na němž mj. podle ustanovení § 29 odst. 2 písm. c) zákona o DPH uvede, že daň odvede zákazník. Hodnotu poskytnutých stavebních a montážních prací stavební firma uvede na ř. 25 daňového přiznání. Bytové družstvo je ve smyslu ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona o DPH povinno přiznat daň, a to ke dni uskutečnění zdanitelného plnění ve smyslu ustanovení § 92a odst. 1 zákona o DPH.
Připravujeme:
Prodej pozemků a daň z příjmů
Prodá-li poplatník pozemek, vznikne mu zpravidla povinnost příjem z prodeje zdanit. „Zpravidla“ proto, že v některých situacích připadá v úvahu i osvobození příjmů od daně. Pokud je nutné příjem z prodeje zdanit, lze jej snížit o některé daňové výdaje. Variantám, které mohou v praxi nastat, se budeme věnovat v příštím čísle DHK. Dle § 24 odst. 2 písm. t) bodu 5 ZDP platí, že daňovým nákladem je pořizovací cena pozemku (s výjimkou stavby, která je jeho součástí) u poplatníka - fyzické osoby jen do výše příjmu z prodeje. Jinými slovy, pořizovací cena pozemku se stane jednorázovým nákladem až při jeho případném prodeji (při pořízení pozemku daňový náklad nevzniká). Je-li prodávajícím fyzická osoba, je tento daňový náklad omezen prodejní cenou. Fyzická osoba tak z prodeje pozemků nemůže vykázat daňovou ztrátu, pro právnické osoby toto omezení neplatí. Prodává-li pozemek právnická osoba, pořizovací cena je daňovým nákladem bez jakéhokoliv omezení a z prodeje pozemků lze vykázat i daňovou ztrátu. Více v DHK č. 16/2016.
1) Osobou neusazenou v tuzemsku se ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. m) zákona o DPH rozumí osoba, která nemá sídlo v tuzemsku, uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní.
2) Problematika třístranného obchodu byla řešena v třetí části seriálu v DHK č. 12/2016.
3) Společným předložením hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není osobou registrovanou k dani v tomto jiném členském státě, se rozumí uvedení osobních údajů o obou osobách (prodávajícím a kupujícím) ve zmíněném tiskopisu a vlastnoruční podpisy těchto osob na tomto tiskopisu.