Z novější rozhodovací činnosti insolvenčních soudů o pohledávkách insolvenčních věřitelů

Vydáno: 9 minut čtení

Problematika přihlašování pohledávek v režimu zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon , má stále jistá úskalí, která je nutno řešit prostřednictvím judikatorního výkladu. V následujícím článku čtenáře seznámím s otázkou opožděné, ale přesto přezkoumané přihlášky pohledávky, pasivní legitimací ve věci žaloby o určení pravosti pohledávky u dlužníka v reorganizaci a otázkou aktivní legitimace věřitele v situaci, kdy soud rozhoduje o přiznání osvobození dlužníku od plnění zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení v rámci řešení úpadku oddlužením.

Z novější rozhodovací činnosti insolvenčních soudů o pohledávkách insolvenčních věřitelů
Mgr. Bc.
Hana
Boulová
je odbornicí na insolvenční řízení
 
Osvobození dlužníka od plnění zbytku dluhu v oddlužení a aktivní legitimace k podání odvolání proti takovému rozhodnutí
V praxi je řešení úpadku oddlužením zejména způsobem plnění splátkového kalendáře velmi oblíbeným a ze strany dlužníků navrhovaným způsobem řešení úpadku. Nespornou výhodou je, že pokud dlužník osvědčí řádné a včasné splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení (tedy zejména uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu minimálně 30% pohledávek zahrnutých do oddlužení), vydá soud usnesení o osvobození dlužníka od povinnosti placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém dosud nebyly uspokojeny. K tomu třeba dodat, že takové usnesení soud vydá jen k návrhu dlužníka.
Ust. § 414 odst. 1, 2 a 3 insolvenčního zákona dále vyjmenovává skupiny věřitelů, na které dlužníku přiznané osvobození od placení zbytku pohledávek věřitelů dopadá. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a § 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku (§ 416 odst. 2 věta třetí a čtvrtá insolvenčního zákona).
Vzniká tak otázka, který věřitel je aktivně legitimován k podání odvolání proti usnesení o osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení.
Již v usnesení sp. zn. KSPH 36 INS 1410/2008, čj. 3 VSPH 1873/2014-B-91 ze dne 30. června 2015 Vrchní soud v Praze konstatoval, že takovým aktivně legitimovaným věřitelem může být jen přihlášený nezajištěný věřitel, jehož zjištěná a nezajištěná pohledávka nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. V usnesení sp. zn. KSPH 37 INS 25175/2012, čj. 1 VSPH 1304/2014-B-14 ze dne 1. července 2014 Vrchní soud v Praze konstatoval, že pokud jde o zajištěné insolvenční věřitele, pak se účinky osvobození od placení pohledávek nevztahují na zajištěné pohledávky řádně do insolvenčního řízení přihlášené, u kterých však nedošlo k uspokojení z důvodu nezpeněžení předmětu zástavy.
Právo domáhat se uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku majetku sloužícího k zajištění pohledávky pak zůstane zachováno zajištěnému věřiteli, který sice žádal o zpeněžení zajištění, ale v insolvenčním řízení k takovému zpeněžení nedošlo.
Pokud věřitel nepřihlásí pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení, nestane se účastníkem insolvenčního řízení a není aktivně legitimován k podání odvolání proti usnesení o osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (blíže též usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSLB 57 INS 332/2010, čj. 4 VSPH 1346/2015-B-50 ze dne 1. září 2015).
K otázce pasivní legitimace ve sporu o určení pravosti pohledávky v reorganizaci
Již Nejvyšší soud judikoval v rozhodnutí sp. zn. MSPH 59 INS 8688/2011, 29 IC do 24/2013 ze dne 23. července 2015: Popře-li nevykonatelnou pohledávku jak insolvenční správce, tak dlužník v oddlužení, musí být žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky včas podána (v rozsahu dotčeném popěrným úkonem toho kterého z nich) proti oběma popírajícím (proti insolvenčnímu správci i proti dlužníku). Nepodá-li věřitel nevykonatelné pohledávky, popřené insolvenčním správcem i dlužníkem v oddlužení, včas žalobu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky vůči některému z popírajících (vůči insolvenčnímu správci nebo vůči dlužníku), pak v rozsahu popření pohledávky tím z popírajících, vůči kterému věřitel žalobu nepodal, nastávají účinky uvedené v § 198 odst. 1 větě třetí insolvenčního zákona. Včasnou žalobu podanou přihlášeným věřitelem ve stejném rozsahu vůči druhému popírajícímu insolvenční soud zamítne.
Pokud jde o reorganizaci, pak lze hovořit o způsobu řešení úpadku, který je z hlediska své konstrukce oddlužení podobný. Podobně jako v oddlužení i v reorganizaci smí dlužník činit popěrné úkony (§ 336 odst. 2 insolvenčního zákona), přičemž popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.
Jestliže popře nevykonatelnou pohledávku věřitele jak dlužník, tak insolvenční správce, musí být žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky podána jak proti popírajícímu správci, tak proti popírajícímu dlužníku. Pokud věřitel s popřenou nevykonatelnou pohledávkou opomene podat tuto žalobu i jen vůči jednomu z popírajících (ať už je to správce či dlužník), pak v rozsahu popření pohledávky tím z popírajících, vůči kterému věřitel žalobu nepodal, nastávají v reorganizaci účinky podle § 198 odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona: Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.
Včasnou žalobu podanou přihlášeným věřitelem ve stejném rozsahu vůči druhému popírajícímu insolvenční soud zamítne. V rozsudku sp. zn. KSPA 56 INS 32350/2012, 56 ICm 1948/2013, čj. 104 VSPH 536/2015-94 ze dne 5. října 2015 Vrchní soud v Praze konstatoval, že takový závěr se prosadí i za situace, kdy je reorganizace přeměněna v konkurs, protože marným uplynutím lhůty k podání incidenční žaloby již nastaly zákonné účinky podle § 198 odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona vůči tomu z popírajících, vůči kterému věřitel žalobu nepodal. Rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs pak nemůže odklidit účinky podle § 198 odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona.
 
K otázce (ne)včasnosti přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení
Přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení ze strany věřitelů je základním předpokladem pro další průběh řízení ve vztahu k těmto věřitelům. Zmeškání přihlašovací lhůty nelze prominout (§ 83 insolvenčního zákona), a proto je na věřitelích, aby stav insolvenčního rejstříku průběžně kontrolovali a své pohledávky do zahájeného insolvenčního řízení včas přihlásili (s výjimkou tzv. známých věřitelů dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska - § 430 insolvenčního zákona).
Opožděné podání přihlášky pohledávky má za následek to, že se k přihlášce v insolvenčním řízení nepřihlíží, v řízení se neuspokojuje, soud takovou přihlášku odmítne a právní moci rozhodnutí o odmítnutí přihlášky pohledávky účast věřitele v insolvenčním řízení končí, čímž se v souladu s § 185 insolvenčního zákona deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí je spojen pro věřitele negativní následek nepřihlížení k přihlášce pohledávky.
Může však dojít i k tomu, že takováto opožděně přihlášená pohledávka je zařazena do seznamu přihlášených pohledávek a na přezkumném jednání je následně řádně přezkoumána a zjištěna. V takovém případě již nelze, byť jde o opožděnou přihlášku pohledávky, přihlášku odmítnout a účast věřitele v insolvenčním řízení ukončit.
Je tomu z důvodu, že účinky zjištění pohledávky se prosadí navzdory její opožděnosti a rozhodnutím podle § 185 insolvenčního zákona již nelze tyto účinky odklidit. Blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 69 INS 24437/2014, čj. 4 VSPH 42/2015-P10-10 ze dne 29. června 2015.
 
Závěr
Otázka přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení, stejně jako otázka jejich přezkumu i uspokojování v rámci insolvenčního řízení, je stále poměrně široká a v praxi insolvenčních soudů nastávají a v budoucnu jistě nadále budou nastávat situace, na které nedává odpověď samotný text insolvenčního zákona, ale je třeba do jejich řešení zapojit invenci vyšších soudů. Proto jistě ani toto krátké upozornění na existenci zajímavé insolvenční judikatury nebude poslední.
Připravujeme:
Opravné prostředky proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové
exekuce
Zákonem č. 458/2011 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2014 ke změně daňového řádu v části týkající se rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové
exekuce
. Do § 181 odst. 3 DŘ, kde bylo dosud upraveno doručování rozhodnutí o odložení, o pokračování v odložené daňové exekuci a rozhodnutí o zastavení daňové
exekuce
, byla doplněna i úprava doručení rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové
exekuce
. Ačkoliv zamýšlený cíl změny právní úpravy byl jiný, fakticky došlo tímto „zpřesněním“ k vyloučení opravných prostředků u rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové
exekuce
. Bohužel způsob, kterým byla změna do zákona promítnuta, přinesl závažný zásah do procesních práv daňových subjektů. Více v DHK č. 8/2016.