Legislativní novinky s komentářem

Zrušení superhrubé mzdy bylo jednou z největších daňových změn za posledních několik let. Superhrubá mzda se objevila se jako programový cíl u vlády Petra Nečase (ODS), Bohuslava Sobotky (ČSSD) a také u obou vlád Andreje Babiše (ANO), přesto k jejímu zrušení došlo až nyní, po dvanácti letech od jejího zavedení do našeho daňového systému.

Zákonná definice superhrubé mzdy neexistuje, přesto se tento pojem v České republice donedávna užíval pro označení základu výpočtu daně z příjmů fyzických osob. Do něho se rovněž započítávalo sociální pojištění ve výši 24,8 % a zdravotní pojištění ve výši 9 %. Samotný výpočet superhrubé mzdy byl dán zákonem a odvíjel se od hrubé mzdy, jež se vynásobila koeficientem, který činil 1,338. Koeficient byl součtem 100 % hrubé mzdy a 33,8 % odvodů na zdravotní a sociální pojištění ze strany zaměstnavatele.

Superhrubá mzda byla zavedena v rámci reformy veřejných financí roku 2008 úpravou zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,zákon o daních z příjmů“), kterou provedla vláda Mirka Topolánka (ODS). Zavedení superhrubé mzdy mělo být pouze dočasným řešením. Již od počátku čelila velké kritice a chvíli po jejím zavedení se začalo mluvit o jejím zrušení. Tato úprava přinesla především rovné zdanění a rovnou daň z příjmu ve výši 15 %, nicméně jako taková podle kritiků zkresluje výpočet daně z příjmu a dělá ho zbytečně složitým.

Superhrubá mzda byla zavedena s cílem provést reformu daně z příjmu a plnila v zásadě dvě úlohy. Jejím zavedením mělo být ukázáno, že náklady na práci nejsou pouze mzda, jež se vyplácí zaměstnancům, ale že zaměstnavatel má i další náklady, které musí vynaložit v souvislosti s výkonem práce zaměstnance. Především ale sloužila jako základ pro výpočet daně z příjmů.

Podnikatelská činnost byla v souvislosti s pandemií COVID-19 a následně přijatými opatřeními značně omezená, což u mnohých podnikatelů vedlo ke ztrátě významné části příjmů či k naprostému úpadku. V návaznosti na to přišla novela zákona o daních z příjmů, kterou se mění některé zákony v oblasti daní a další zákony, a která mimo jiné ruší superhrubou mzdu, vhod. Výhody z toho plynou jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Podle Ministerstva financí přinese zrušení superhrubé mzdy více peněz asi čtyřem milionům zaměstnanců v důsledku snížení daňové zátěže. Dopady na zaměstnavatele to přitom bude mít nulové, protože mzdové náklady na zaměstnance zůstanou pro firmy stále stejné. Výše odvodů, jež vynakládá zaměstnavatel na sociální a zdravotní pojištění, se totiž počítá ze mzdy hrubé, nikoli ze mzdy superhrubé. Výhodou pro zaměstnavatele tedy je, že jejich zaměstnanci obdrží více peněz bez toho, že by firmy musely zvyšovat mzdy.

Podle staré úpravy platilo, že při výpočtu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti se hrubý příjem zaměstnance navýšil o pojistné, jež je z hrubých příjmů zaměstnavatel povinen odvádět. Hrubé příjmy zaměstnance tak byly navýšeny o 33,8 %, z nichž se potom odečetla 15 % sazba daně z příjmů. To v realitě znamenalo vyplácení daní z vyšší částky, než je tomu dnes.

Nově zavedená progresivní sazba daně nahradila solidární zvýšení daně, které se využilo, pokud mzda překročila osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy. Dříve platná solidární daň, určená pro osoby s nadprůměrně vysokými příjmy, zvyšovala základní daň z příjmu (tj. 15 %) o 7 %, celkově tedy na 22 %. Klouzavá progresivní sazba daně v souladu s upraveným § 16 zákona o daních z příjmů činí 15 % pro část základu daně do osmačtyřicetinásobku průměrné mzdy (v tomto ohledu je nezměněna) a 23 % pro část základu daně přesahující osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy (v dřívější úpravě se jednalo o pouhých 22 %). Průměrná mzda byla pro rok 2021 stanovena na 35 441 Kč, vyšší zdanění se tak bude týkat těch, jejichž příjem přesáhne za rok 2021 částku 1 701 168 Kč. To znamená měsíční příjem vyšší než 141 764 Kč. Toto zdanění se nevyužije u příjmů se samostatným základem daně podle § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů, jimiž jsou dohoda o provedení práce do stanoveného desetitisícového limitu a ostatních příjmů do limitu, a příjmy ze závislé činnosti daňových nerezidentů ČR ve formě tantiém. Tyto příjmy jsou totiž vždy zdaněny srážkovou daní.

Ve stanovisku Ministerstva financí ke studii Vysoké školy ekonomické (dále jen,,VŠE“) k zrušení superhrubé mzdy je uvedeno, že jedním z cílů zrušení superhrubé mzdy¹⁾ má být podpora spotřeby domácností, a to prostřednictvím razantního snížení daně. Díky tomuto snížení daně by tak mělo domácnostem zůstat o 51 mld. Kč více, přičemž tyto peníze pomohou především nízkopříjmovým domácnostem. Mezi další cíle, kterých má být zrušením superhrubé mzdy dosaženo, jsou zjednodušení a zpřehlednění celého daňového systému. Velmi důležitý je nicméně také výsledný dopad na veřejný rozpočet. Za tímto účelem byla sepsána výše zmíněná studie v rámci VŠE²⁾, která zkoumala dopad změn sazeb daně a kombinace různých výší slev na poplatníka na spotřebu domácností a na stav veřejných rozpočtů. Studie však nezůstala pouze u komparace existujících návrhů, ale rovněž představila alternativní koncept, jak by spotřeba domácností, na kterou celý návrh cílí, mohla být podpořena efektivněji.

Na základě výpočtů provedených ve studii nesl původní návrh Ministerstva financí náklady pro veřejné rozpočty kolem 90 mld. Kč, přičemž zvýšení roční spotřeby bylo odhadováno na pouhých 50 mld. Kč. Studie poukázala na to, že k neblahému dopadu na veřejné rozpočty by se dalo vyhnout tím, že by sice byla uplatněna vyšší sazba daně, ale ve spojení se zvýšením slevy na poplatníka. Tento návrh by pomohl především zaměstnancům s nízkými příjmy, což by vedlo k vyšší spotřebě. Poslanci však tento návrh nevyužili a tím značně přitížili stavu veřejných financí.

Samotné trvání nízké daňové zátěže by mělo být ponecháno v platnosti na pouhé dva roky. Poté podle Ministerstva financí přichází v úvahu zvýšení daní, ale o něm bude rozhodovat až budoucí poslanecká sněmovna. Ta vzejde z voleb v roce 2021.