Přístupný web v kontextu místních samospráv

Přístupnost webu není otázkou pouze několika znevýhodněných uživatelů, např. slabozrakých nebo tělesně znevýhodněných. Její pravidla usnadňují každému uživateli užívat web jednoduše a efektivně a lze ji tak bezesporu považovat za jednu ze základních funkcionalit kvalitně zpracovaného webu – web je pak i pro běžného uživatele čitelnější a přehlednější. Zákon č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 99/2019 Sb.“), přinesl povinnosti v tomto směru, které se dotýkají značnou mírou samospráv, tedy obcí a jimi zřizovaných škol a dalších subjektů. Nové standardy musí splňovat stávající weby od 23. 9. 2020, webové stránky vzniklé po účinnosti zákona, tedy po 9. 4. 2019, je musí naplnit už při svém vzniku. Sdružení místních samospráv ČR připravilo metodický materiál pro starosty a ředitele škol a zároveň pro IT správce webů. K přístupnému webu vede cesta jedině spoluprací obou stran barikády, tvůrce obsahu a architekta technického řešení. Proto se náš metodický materiál zaměřil na rovinu přístupného webu po stránce formální, respektive technické, stejně tak jako stránce obsahové.

Jedná se ovšem o problematiku rozsáhlou a vypořádat se s ní není jednoduché. Přístupnost nelze chápat jako jednorázový akt, ale jako soustavnou činnost při tvorbě webu a jeho obsahu. Za přístupný web lze dnes považovat takový web, který bude návštěvník s těžkým zdravotním postižením schopen i přes svůj zdravotní handicap, za pomoci prostředků, které má k dispozici, a způsobem, který mu vyhovuje, efektivně používat a dosáhnout svého cíle. Přístupnost ovlivňuje celá řada aspektů – zdravotní postižení uživatele, technické zpracování webu, zkušenosti konkrétního uživatele při práci s webem, zkušenosti konkrétního uživatele při práci s asistivní technologií, použitá asistivní technologie, její konfigurace a verze, použitý prohlížeč a preference a zvyklosti konkrétního uživatele.

Problematika přístupnosti bývá často zužována pouze na rovinu technickou. To znamená, jak kvalitní je kód stránky, respektive zda web vyhovuje pravidlům některé z metodik přístupnosti. Technická rovina je jistě důležitá a přispívá k lepší přístupnosti, je ale velkou chybou omezovat se pouze na ni či na doslovný soulad s některou metodikou přístupnosti. Zajímavý exkurz do širšího pojetí přístupnosti nabízí Radek Pavlíček ve svém článku 7 aspektů, které mají vliv na přístupnost. Jak je z článku zřejmé, technické zpracování webu je pouze jednou z částí přístupnosti. Mimo technické zpracování webu má na přístupnost vliv také použitý prohlížeč, použité asistivní technologie a mnoho dalších, přičemž břímě nese i samotný uživatel. Přístupnost tedy není pouze jednostranný akt správce, respektive provozovatele webu. Je si však třeba uvědomit, že stoprocentně přístupný web prakticky neexistuje. Jedná se tak o určitý ideál, kterému bychom se při tvorbě internetové stránky rádi přiblížili, dosáhnout jej je ale krajně obtížné, ne-li nemožné. To by nás ale určitě minimálně s ohledem na platnou a účinnou legislativu nemělo vést k rezignaci na jakékoli pozitivní změny.

Téma přístupnosti webových stránek znovu otevřel zákon č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přístupnosti“), který nabyl účinnost 9. 4. 2019. Jeho hlavním účelem bylo transponovat do české legislativy směrnici Evropského parlamentu a Rady EU 2016/2102 (dále jen „směrnice“) ze dne 26. 10. 2016. Jak jsme již naznačili, bylo by chybou vnímat přístupnost jako něco nového, jelikož problematiku přístupnosti webových stránek řešila již předchozí (např. vyhláška č. 64/2008 Sb., o přístupnosti).

Zákon o přístupnosti se vztahuje pouze na tzv. povinné subjekty, které jsou vymezené v § 3. Na základě zákona se povinným subjektem rozumí:

Povinnost učinit webové stránky přístupnými stanovuje zákon o přístupnosti v § 4, který říká, že: „”. Z povahy věci však zákon nedefinuje samotné technické požadavky přístupnosti. Právě tyto principy (vnímatelnost, ovladatelnost, srozumitelnost a stabilita) jsou alfou a omegou přístupnosti. Jak zákon v § 5 říká, má se za to, že webové stránky jsou přístupné, respektive splňují principy přístupnosti zmíněné dříve v případě, že splňují požadavky harmonizované normy EN 301 549 V2. 1.2 (2018-08). Pokud hovoříme o harmonizované normě EN 301 549 V2. 1.2, je nutné zmínit také mezinárodně uznávaný standard 2.1 (zkratka WCAG 2.1). Jak již z názvu plyne, standard WCAG 2.1 navazuje na předchozí verzi WCAG 2.0¹⁾, kterou tak rozšiřuje, doplňuje a upřesňuje. V návaznosti na legislativní změny přístupnosti webových stránek vydalo Ministerstvo vnitra jako gestor zákona o přístupnosti vlastní metodický pokyn. Metodický pokyn popisuje obecné požadavky na přístupnost internetových stránek a mobilních aplikací v kontextu harmonizované normy a WCAG 2.1. Je nutné dodat, že metodický pokyn je ryze technický popis, který vyžaduje odbornou znalost související s tvorbou a správou internetových stránek a mobilních aplikací.

Pro školy a školská zařízení však platí zvláštní vymezení, které definuje následující pasáž: Z tohoto vymezení vyplývá, že školy a školská zařízení mají povinnost zpřístupnit pouze ty části webu, jejichž obsah musí škola a školské zařízení zveřejnit na základě jiného právního předpisu.

Za účelem zajištění přístupnosti webových stránek jsou v metodice stanovené čtyři základní principy – a konečně . Pro každý z principů pak platí konkrétní pravidla, která definují požadavky na webové stránky. Pro snadnější orientaci jednotlivé principy a jejich pravidla shrnuje tabulka na následující straně.

Z praxe Sdružení místních samospráv České republiky vyplývá, že nejčastější pochybení v oblasti přístupnosti webových stránek obcí jsou nesprávně vkládané dokumenty v nepřístupných formátech bez strojově čitelné vrstvy, dále absence kvalitní struktury webu a nesrozumitelnost textů. Těmito a dalšími se zabýváme v textu níže.

Naprostým základem přístupného webu je správně vytvořený sémantický kód, ve kterém mají výsadní postavení korektně vyznačené nadpisy. Při tvorbě nadpisů je pak třeba brát v potaz jejich logickou strukturu a hierarchii. Jednoznačný recept na správně strukturované nadpisy neexistuje, je tedy na zvážení každého, jak bude nadpisy strukturovat.

Princip	Pravidlo
Vnímatelnost	Netextový obsah má textovou alternativu.
	Audio a video je opatřeno titulky nebo textovými alternativami.
	Obsah webu je přizpůsobitelný a jeho zpracování je možné i pomocí asistivních technologií.
	Mezi popředím a pozadím je zajištěn dostatečný barevný kontrast.
Ovladatelnost	Web je přístupný z klávesnice.
	Na prohlížení webu má uživatel dostatek času.
	Na webu není použit obsah, který může způsobit záchvaty.
	Na webu jsou pomocné prvky usnadňující navigaci na webu a nalezení obsahu webu.
Srozumitelnost	Texty jsou psané tak, aby byly čitelné a srozumitelné.
	Webový obsah je tvořen tak, aby fungoval tak, jak uživatel předpokládá.
Stabilita	Je zajištěna maximální kompatibilita se stávajícími i budoucími technologiemi, včetně asistivních technologií.

Webová stránka by měla být kompletně ovladatelná z klávesnice, tedy bez použití jiného vstupního zařízení (jako je např. myš, touchpad). Na veškeré prvky webu by měl uživatel dosáhnout pomocí klávesnice, a to přepínáním fokusu klávesou TAB. Součástí přístupnosti webu z klávesnice je také dostatečné zvýraznění prvku, který získal fokus.

Metodika WCAG 2.1 definuje minimální barevný kontrast mezi popředím a pozadím indexem světelnosti 4,5:1. K určení barevného kontrastu slouží několik nástrojů jako např. Colour Contrast Checker, nebo Color Contrast Analyser. Pro ilustrace lze uvést nějčastější barevné kombinace a jejich barevný kontrast:

Barevná kombinace	Barevný kontrast	Je barevný kontrast dostatečný?
černý text na bílém pozadí	21:1	ano
modrý text na bílém pozadí	8,59:1	ano
červený text na bílém pozadí	3,79:1	ne
zelený text na bílém pozadí	1,43:1	ne
červený text na žlutém pozadí	3,46:1	ne

Pro práci s asistivními technologiemi jsou velice problematické ty části webu, které nejsou textové (obrázky, loga, skeny dokumentů apod.). Veškerý netextový obsah, který nese informační význam, musí být opatřen textovou alternativou. Textovou alternativu lze prvkům přiřadit hned několika způsoby:

Obdobné pravidlo, jako je Pravidlo 4 platí i pro netextové prvky závislé na čase ( nebo video). V případě, že se nejedná o živé streamování audia nebo videa, je třeba tyto prvky opatřit textovou alternativou – titulky nebo přepisem.

Pravidlo se rozpadá na dvě základní funkcionality, které by měl přístupný web splňovat. První funcionalita je možnost změny velikosti písma pomocí standardních možností prohlížeče, a to v rozmezí 50 %–200 %. Druhá funkcionalita je responzivní design webu, tedy to, že se web přizpůsobí zařízení, prostřednictvím kterého uživatel web prohlíží. V obou případech je zásadní to, že uživatel má možnost web prohlížet i při změně designu bez ztráty informací, které na webu jsou.

I v případě, že bude web perfektně přístupný, můžeme se setkat se situací, kdy zásadní informace poskytované na webu přístupné nebudou. Při tvorbě webového obsahu je nutné, aby na web byly vkládány externí dokumenty v přístupném formátu. Ten obsahuje textovou vrstvu, strukturu a nezabraňuje přístupu asistivních technologií. Například při potřebě mít formát dokumentu, který byl vytvořen v textovém editoru, přístupný jako PDF, použijeme nástroj editoru . Tímto krokem získáme chtěný formát a zároveň zajístíme oproti skenování do PDF či tisku dokumentu do PDF jeho přístupnost.

I přes veškeré technické vybavení, které znevýhodněným uživatelům usnadňují práci s webem, jsou některé překážky technickými nástroji nepřekonatelné. Mezi tyto překážky patří zejména nesrozumitelný text, zejména pak z těchto příčin – v textu se objevují překlepy a gramatické chyby; články se nedrží jednoho tématu a informace jsou rozbředlé; při použití zkratek nejsou tyto zkratky vysvětlené.

Povinný subjekt by měl web a webový obsah zpřístupnit v co největší možné míře, přesto však směrnice i zákon o přístupnosti pamatují na situace, kdy by zpřístupnění webu nebo webového obsahu bylo pro povinný subjekt extrémně složité. Za tímto účelem je v § 7 zákona o přístupnosti definovaná možnost uplatnění . Při posuzování míry nepřiměřené zátěže musí povinný subjekt zohlednit ; .

Dle vyjádření zástupců Ministerstva vnitra lze za opatření způsobující nepřiměřenou zátěž považovat taková opatření, která by kladla , nebo by . Samozřejmě platí, že je nutné při posuzování míry nepřiměřené zátěže brát v potaz zákonem stanovená „kritéria“. Určitě však neplatí, že za důvod lze považovat nebo .

V případě, že povinný subjekt využije institutu nepřiměřené zátěže, je však třeba zdůraznit, že není možné institutu využívat donekonečna. Povinný subjekt by se měl i nadále pokoušet zpřístupnit web a webový obsah.

Na základě § 8 zákona o přístupnosti má také povinný subjekt povinnost zveřejnit na všech webových stránkách v přístupném formátu prohlášení o přístupnosti webových stránek. Náležitosti prohlášení o přístupnosti jsou specifikovány v § 8 odst. 1, 2 a 3 zákona o přístupnosti. Zároveň Ministerstvo vnitra na svých webových stránkách zveřejnilo vzorové prohlášení o přístupnosti. Důležitou podmínkou pro umístění prohlášení o přístupnosti je povinnost zveřejnit ho na všech webových stránkách, respektive povinnost umístit odkaz na toto prohlášení. Ideálním řešením je tak umístit odkaz na prohlášení o přístupnosti do statického zápatí webu. Statické zápatí je ta část webu, která by měla zůstat na všech webových stránkách stejná.

Prohlášení o přístupnosti musí obsahovat minimálně tyto tři údaje:

Vzhledem k časové ose uplatňování požadavků přístupnosti je nutné, aby nově vzniklé webové prezentace (tedy weby, které vznikly po nabytí účinnosti zákona o přístupnosti – 9. 4. 2019) již obsahovaly toto prohlášení o přístupnosti. Naopak weby vzniklé před nabytím účinnosti zákona by měly obsahovat prohlášení o přístupnosti od 23. 9. 2020.

Přístupnost není v českém právním prostředí tématem novým, přesto přináší právní předpis č. 99/2019 Sb. novinky pro povinné subjekty. Požadavky, které zákon stanoví, jsou jednak a jednak které je třeba umístit na webové stránky povinného subjektu. Samotná pravidla přístupnosti jsou definována harmonizovanou normou EN 301 549 V1. 1.2 (2015-04), respektive mezinárodně uznávaným standardem WCAG 2.1. Zdařilý metodický materiál pak nabízí Ministerstvo vnitra na svých webových stránkách. V kontextu obcí a škol lze jen doporučit praktický manuál k přístupnosti a obsahu webů obcí a škol, který nabízí Sdružení místních samospráv České republiky na svém webu.