Legislativní novinky s komentářem - Nominační zákon

Nominační zákon upravuje dvě zásadní oblasti týkající se problematiky obsazování funkcí v orgánech právnických osob s majetkovou účastí státu, a to:

Dále v tomto článku budou rozebrány základy právní úpravy dotčených oblastí vyplývající z nominačního zákona a vymezeny následky porušení postupu, jenž je pro obsazení funkce v orgánu právnické osoby s majetkovou účastí státu nominačním zákonem vyžadován.

Předně je však nutno vymezit, co nominační zákon chápe pojmem právnická osoba s majetkovou účastí státu. Dle zákona jde o:

Z výše uvedených může vzbuzovat pochybnosti vymezení pojmu obchodní společnost, v níž má stát majetkovou účast (bod a). Z užitého pojmu obchodní společnost je zřejmé, že nominačním zákonem upravený postup se bude týkat obchodních společností ve smyslu zákona č. 90/2012 Sb., tedy veřejných obchodních společností, komanditních společností, společností s ručením omezeným a akciových společností. Vzhledem k tomu, že zákon nevymezuje hranici majetkové účasti státu v takové obchodní společnosti, lze dovodit, že se postup dle nominačního zákona bude vztahovat na všechny obchodní společnosti, v nichž je stát společníkem či akcionářem, nehledě na velikost podílu státu. Posledně uvedené podporuje rovněž důvodová zpráva k nominačnímu zákonu. V tomto ohledu je nutno dodat, že zákon se vztahuje toliko na „nominační postup“ ministerstva v situaci, kdy stát navrhuje nebo jmenuje konkrétního člena orgánu. Postup dle nominačního zákona tedy bude nutno aplikovat v situaci, kdy osobu navrhuje ze své pozice stát, jakožto společník či akcionář, přičemž zákon nebude dopadat na osoby navržené ze strany jiných společníků či akcionářů. Je však otázkou, kdy lze konkrétní osoby pro účely tohoto zákona považovat za osobu „navrženou“ státem (tedy nakolik formalizované takové navržení musí být – např. ve formě návrhu či protinávrhu usnesení valné hromady společnosti ze strany státu). Ohledně dopadu nominačního zákona do praxe obsazování orgánů obchodních společností vyvstává celá řada dalších otázek, jejichž vymezení a případné řešení by však obsáhlo téma zvláštního příspěvku a vzhledem k rozsahu článku není účelné se jimi zde zabývat.

Výbor je poradním orgánem vlády, zřízený usnesením vlády, který v rámci své působnosti posuzuje nominace osob, které mají být ze strany státu navrženy nebo jmenovány do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu. Členy Výboru, jichž je minimálně 5, jmenuje a odvolává vláda, přičemž nominační zákon vymezuje podmínky, které musí člen Výboru splňovat, mezi nimiž je mimo jiné neslučitelnost členství ve Výboru s členstvím v politické straně nebo hnutí. Zásadní pravomoc Výboru je odmítnout návrh nominace konkrétní osoby nebo k návrhu zaujmout (ne)doporučující stanovisko.

Dle nominačního zákona musí, až na výjimky, proběhnout před předložením návrhu nominace výběrové řízení, jehož konání oznamuje příslušné ministerstvo. V rámci oznámení ministerstvo vymezí podmínky, které musí fyzická osoba ucházející se o výkon funkce v řídícím nebo dozorčím orgánu splňovat, přičemž základní požadavky na osobu, která se má účastnit výběrového řízení, stanovuje nominační zákon. Přihlášky do výběrového řízení posuzuje výběrová komise ustavená příslušným ministerstvem. Po provedení výběrového řízení předkládá ministerstvo návrh nominace konkrétní osoby či osob Výboru a zároveň zveřejňuje údaje o navržených uchazečích.

Výbor následně posuzuje, zda nominovaná osoba splňuje zákonné požadavky na výkon funkce, požadavky stanovené ministerstvem pro účely výběrového řízení a zda osoba řádně prošla výběrovým řízením, přičemž při negativním zjištění Výbor nominaci odmítne. Nebyl-li návrh nominace Výborem odmítnut, zaujme výbor, po posouzení návrhu nominace a po pohovoru s uchazečem, k návrhu své stanovisko, ve kterém nominaci osoby doporučí nebo naopak nedoporučí. (Ne)doporučující stanovisko Výboru však není pro ministerstvo závazné, nicméně ministerstvo je povinno jmenování či navržení konkrétní osoby odůvodnit s přihlédnutím ke stanovisku Výboru. Pokud přitom ministerstvo jmenuje či navrhne osobu do funkce přes nedoporučující stanovisko Výboru, musí odůvodnění obsahovat vysvětlení, proč ministerstvo dospělo k závěru odlišnému od závěru Výboru. Informaci o jmenování nebo navržení osoby do funkce, včetně odůvodnění, zašle ministerstvo bez zbytečného odkladu předsedovi Výboru a zveřejní ji na svých internetových stránkách.

Zvláštní ustanovení však nominační zákon obsahuje pro případ, kdy ministerstvo jmenuje nebo navrhne do funkce osobu, jejíž nominace nebyla Výboru předložena nebo jejíž nominaci Výbor odmítl. V tomto případě se na takovou osobu hledí, jako by do funkce jmenována nebo zvolena nebyla. Práva nabytá třetími osobami v dobré víře však tímto nemohou být dotčena. Následky těchto „kvalifikovaných“ vad nominačního postupu v poměrech obchodních společností jsou tedy, vzhledem k předmětnému ustanovení nominačního zákona, obdobné následkům povolání do funkce osoby, která k tomu není podle zákona způsobilá ve smyslu ust. § 155 odst. 1 občanského zákoníku, byť se v daném případě nejedná o nezpůsobilost povolané osoby, nýbrž o vadu postupu předcházejícího zvolení takové osoby, a to paradoxně nikoliv na úrovni dotčené obchodní společnosti, nýbrž na úrovni společníka, resp. akcionáře, který osobu navrhuje. Za účelem vyloučení negativních následků spojených s porušením postupu vyžadovaného nominačním zákonem tedy obchodním společnostem, resp. jejím orgánům (a obdobně i jiným výše vymezeným právnickým osobám) nelze než doporučit, aby v případě osoby navržené do funkce člena orgánu státem (resp. příslušným ministerstvem) prověřovaly splnění postupu dle nominačního zákona.

Obecně lze tedy na přijetí nominačního zákona nahlížet pozitivně, neboť jím zavedené postupy mohou skutečně přispět k profesionalizaci řízení a správy právnických osob s majetkovou účastí státu, nicméně lze očekávat, že jej budou provázet některé aplikační a interpretační potíže, s nimiž se v praxi budou muset osoby dotčené nominačním zákonem, či příslušné orgány, vypořádat.