V prosinci loňského roku schválila vláda návrh novely zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “), předkládaný Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „Novela“). Hlavními tématy Novely je zejména změna úpravy dovolené, zavedení sdíleného pracovního místa nebo doručování dokumentů v pracovněprávních vztazích. V posledních letech se jedná již o několikátý pokus o takto rozsáhlou novelizaci zákoníku práce . Aby byl postup této novely legislativním procesem co nejsnazší, došlo v říjnu loňského roku k podpisu „Gentlemanské dohody“ mezi zástupci odborů, zaměstnavatelů a zástupců vládní koalice, v rámci které se všechny strany dohodly, že budou podporovat Novelu v této aktuální podobě.
Legislativní novinky s komentářem - Novela zákoníku práce míří do legislativního procesu
Mgr.
Veronika
Šaurová,
advokátní koncipientka
Pravděpodobně nejzásadnější navrhovanou změnou je úprava dovolené. Podle ustanovení § 213 Novely „Dovolená za kalendářní rok a její poměrná část“ (současný § 212 zákoníku práce) dochází k upuštění od podmínky konání práce alespoň 60 dní v kalendářním roce pro nárok na dovolenou za kalendářní rok, resp. na její poměrnou část. Novela také nově pracuje s týdenní pracovní dobou. Nárok na dovolenou za kalendářní rok tedy napříště získá zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo sjednané kratší pracovní doby a bude mu příslušet dovolená v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo. Pokud tedy stanovená týdenní pracovní doba zaměstnance činí 40 hodin, zaměstnanec odpracoval 52 týdnů v kalendářním roce a výměra dovolené u jeho zaměstnavatele činí 4 týdny, bude zaměstnanci příslušet dovolená za kalendářní rok v délce 160 hodin (40 x 4 = 160).
Pokud zaměstnanci nevznikne právo na dovolenou za kalendářní rok, protože za trvání nepřetržitého pracovního poměru k témuž zaměstnavateli nekonal během kalendářního roku práci po dobu 52 týdnů a zároveň u tohoto zaměstnavatele konal za nepřetržitého pracovního poměru práci alespoň po dobu 4 týdnů, bude mu příslušet poměrná část dovolené za kalendářní rok. Ta podle ustanovení § 213 odst. 4 Novely činí za každou odpracovanou stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší týdenní pracovní dobu v příslušném kalendářním roce jednu dvaapadesátinu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobenou výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo. Například pokud zaměstnanec odpracuje za kalendářní rok 15 týdnů své 40hodinové týdenní pracovní doby a výměra dovolené u jeho zaměstnavatele je 4 týdny, činí délka jeho poměrné dovolené 15/52 ze 40 hodiny krát 4 týdny, tj. po zaokrouhlení 46 hodin.
Nový koncept by měl tedy lépe odpovídat skutečně odpracované době zaměstnance, což se odrazí zejména u zaměstnanců s nepravidelně rozvrženými směnami. K tomu se vztahuje i změna v krácení dovolené, kdy doposud mohl zaměstnavatel za neomluveně zmeškanou směnu (pracovní den) krátit dovolenou podle § 213 odst. 2 zákoníku práce o 1 až 3 dny. Podle ustanovení § 223 Novely bude moct zaměstnavatel dovolenou krátit jen o počet neomluveně zmeškaných hodin.
Novinkou by mělo být i zakotvení institutu sdíleného pracovního místa, které upravuje ustanovení § 317a Novely. Sdílením pracovního místa se rozumí situace, kdy dva nebo více zaměstnanců sdílejí jedno pracovní místo s tím, že se v rozsahu svého pracovního úvazku střídají při výkonu práce tak, aby pracovní místo bylo v pracovní době stále obsazeno jedním z nich. Zaměstnanci se tak
de facto
dělí o jednu pracovní pozici. Účelem zavedení sdíleného pracovního místa do zákoníku práce by měla být možnost lepšího sladění pracovního a rodinného života, neboť zaměstnanci se budou moci dohodnout se svým zaměstnavatelem a mezi sebou, jaká pracovní doba jim lépe vyhovuje podle jejich individuálních potřeb. Podmínkou možnosti využití tohoto institutu je, že zaměstnanci musí být v pracovním poměru se stejným druhem práce a musí mít sjednanou kratší pracovní dobou, přičemž sjednané kratší pracovní doby všech zaměstnanců nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu podle ustanovení § 79 zákoníku práce. Novela by měla rovněž řešit praktické problémy spojené s doručováním písemností zaměstnancům. Ustanovení § 334 odst. 2 Novely zavádí doručování písemností zaměstnanci primárně do vlastních rukou na pracovišti. Odpadl by tedy požadavek na zaměstnavatele nejprve prokázat, že písemnost nebylo možné doručit zaměstnanci osobně do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen, nebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Možnost těchto způsobů doručování, včetně doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a datové schránky je i nadále zachována, pokud se nepodaří písemnost doručit na pracovišti.
Mezi další navrhované body této obsáhlé Novely patří např. zrušení povinnosti zaměstnavatele vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání v případě ukončení dohody o provedení práce nebo zvýšení jednorázového odškodnění pozůstalých na nejméně dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Naopak dříve prosazované automatické zvyšování minimální mzdy nebylo do aktuální novely převzato a tato bude i nadále stanovována nařízením vlády.
První čtení návrhu zákona proběhlo v Poslanecké sněmovně dne 24. 1. 2020 a Novela je nyní projednávána Výborem pro sociální politiku a Hospodářským výborem, než poputuje do druhého čtení. Pokud Novela projde legislativním procesem, měla by vstoupit v účinnost k 1. 7. 2020, resp. v některých ustanoveních (např. úprava dovolené) k 1. 1. 2021.