Novinky ve vzdělávání státních zaměstnanců a ve slaďování osobního života s výkonem služby

Prvním ze zmíněných služebních předpisů je služební předpis náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/2019, k vytváření podmínek pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem státní služby. Tento předpis byl vydán dne 20. 8. 2019 a nahrazuje předchozí služební předpis na totéž téma, tedy č. 12/2015 ze dne 7. 12. 2015.

Základní právní úprava slaďování rodinného a osobního života s výkonem státní služby je obsažena v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), konkrétně v § 116 až 121 zákona o státní službě. Zákon o státní službě ukládá služebním úřadům vytvářet podmínky pro sladění rodinného a osobního života s výkonem státní služby prostřednictvím vyjmenovaných konkrétních nástrojů. Mezi ně patří zejména stanovení začátku a konce služební doby včetně pružného rozvržení služební doby, možnost povolení kratší služební doby, možnost sjednání výkonu státní služby z jiného místa či zřizování školských zařízení za účelem předškolního vzdělávání nebo zajištění služby péče o dítě v dětské skupině. Problematika slaďování rodinného a osobního života s výkonem státní služby je dále blíže upravena v nařízení vlády č. 144/2015 Sb., o výkonu státní služby z jiného místa a pravidlech pro vytváření předpokladů sladění rodinného a osobního života s výkonem státní služby.

Náměstek ministra vnitra pro státní službu je pak oprávněn na základě zmocnění obsaženého v § 11 odst. 4 zákona o státní službě vydávat služební předpisy, jež jsou závazné pro všechny státní zaměstnance a dále pro zaměstnance v pracovním poměru, kteří vykonávají činnosti podle § 5 zákona o státní službě, a osoby ve služebním poměru podle jiného zákona zařazené k výkonu státní služby ve služebním úřadu. Takto rámcově nastavuje řadu podmínek výkonu státní služby, včetně předmětných slaďovacích nástrojů. Jejich využívání rovněž pravidelně vyhodnocuje, a i na základě těchto vyhodnocení přistoupil k vydání nového služebního předpisu.

Z údajů, které měla sekce pro státní službu Ministerstva vnitra za uplynulé roky k dispozici, bylo patrné, že stále existuje v jednotlivých služebních úřadech prostor pro to, aby byly jednotlivé nástroje slaďování rodinného a osobního života s výkonem služby častěji nebo efektivněji využívány. Nová úprava představuje oproti předchozímu služebnímu předpisu flexibilnější úpravu především v možnostech využití jednotlivých slaďovacích nástrojů – služební předpis je v tomto ohledu založen na vyšší funkční, časové a místní flexibilitě. Na potřebnost nové úpravy v předmětné oblasti poukazují také pravidelné výstupy jednotlivých výborů a dalších orgánů Rady vlády pro rovnost žen a mužů.

Povinnost vytvářet podmínky ke slaďování stojí vedle dalších zákonných povinností služebních úřadů. Možnosti využití nástrojů slaďování tak musí být ze strany služebního úřadu vždy posuzovány z pohledu rozpočtové odpovědnosti, z pohledu zajištění řádného výkonu svěřené agendy a správních činností a mimo jiné také z pohledu rovnosti mezi jednotlivými státními zaměstnanci a s ohledem na zákaz diskriminace. O možnostech slaďování je nezbytné informovat nejen státní zaměstnance a zaměstnankyně v daném služebním úřadu, ale i uchazečky a uchazeče.

Specificky se stanoví, že při posuzování možnosti využití slaďovacích nástrojů se zohledňují důvody spočívající nejen v rodinném, ale i osobním životě státního zaměstnance nebo zaměstnankyně. Slaďování tak má být umožněno i z jiných než rodinných důvodů, odůvodnění ke služebnímu předpisu specificky zmiňuje zdravotní důvody, které neznamenají nezpůsobilost k výkonu služby (lehčí zlomeniny) nebo dlouhé dojíždění, které by odůvodňovalo např. stlačený týden. Předpis také zakotvuje jednu ze základních zásad činnosti správních orgánů podle správního řádu, jejíž uplatňování nebylo v této oblasti bez obtíží – při uplatňování slaďování rodinného, osobního a pracovního života státních zaměstnanců služební orgán dbá, aby ve skutkově shodných nebo podobných případech postupoval obdobně a nevznikaly nedůvodné rozdíly. Obsahuje i výslovnou úpravu možných souběhů slaďovacích institutů.

Zároveň se služební předpis nově zabývá tzv. právem odpojit se. Jednou z nevýhod flexibilních pracovních uspořádání, zejména tzv. home office, bývá rozostření hranice mezi pracovním a soukromým životem. Jedna či obě strany tohoto vztahu mají pocit, že zaměstnanec musí být neustále dostupný ne telefonu nebo e-mailu a vše okamžitě vyřizovat. Nový služební předpis výslovně stanoví, že dostupný na telefonu musí být státní zaměstnanec pouze v době své služební doby a ve stejné době je povinen vyřizovat služební úkoly a reagovat na elektronickou komunikaci.

V otázce pružného rozvržení služební doby předpis respektuje skutečnost, že na její povolení není nárok, že nemusí být povolena všem státním zaměstnancům a zaměstnankyním u daného služebního úřadu, dokonce ani v rámci jednoho útvaru. I pokud povolena byla, existují situace, ve kterých se neuplatní. Při stanovení úseků povinné a volitelné části pružné služební doby je služební úřad povinen přihlédnout k zájmům a potřebám státního zaměstnance (může jít např. o jízdní řád nebo provozní dobu školky nebo školní družiny). V čl. 3 odst. 3 služebního předpisu se specifikuje skupinu státních zaměstnanců, jimž služební orgán povolí pružné rozvržení služební doby, nebrání-li tomu řádné plnění úkolů služebního úřadu. Jedná se o státní zaměstnance, kteří pečují o dítě do 15 let věku dítěte nebo kteří pečují o osobu blízkou, vyžaduje-li to její zdravotní stav, věk či jiný objektivní důvod nebo jsou jimi státní zaměstnanci, u nichž vyžaduje takové rozvržení služební doby jejich zdravotní stav či jiný objektivní důvod. Tento okruh je poněkud širší, než jak předpokládá zákonná úprava. Obdobně se na dalších místech předpisu stanoví okruh oprávněných osob pro jiné úpravy služební doby.

Služební předpis obdobně jako jeho předchůdce poměrně podrobně upravuje dohodu o výkonu služby z jiného místa („home office“), její obsah a podmínky. S ohledem na specifický režim veřejnoprávní smlouvy (nejedná se o žádost, které by služební úřad vyhovoval nebo ji zamítal, ale o dohodu dvou stran v režimu veřejného práva) je zde nezbytné apelovat na důkladné odůvodnění návrhu na sjednání dohody a zároveň na povinnost služebního úřadu odůvodnit svůj nesouhlas, pokud se rozhodne dohodu nesjednat. I zde platí povinnost v obdobných případech postupovat obdobně. Jako téměř nadbytečné by se mohlo jevit ustanovení čl. 6 odst. 6 služebního předpisu – státní služba může být vykonávána z místa, v němž státní zaměstnanec pravidelně vykonává státní službu, také v době, kdy je sjednán výkon státní služby z jiného místa, dovolují-li to provozní podmínky služebního úřadu. V praxi se však vyskytly pochybnosti o tom, zda v době „home office“ státní zaměstnanec vůbec může do kanceláře, v případě některých menších pracovišť by to mohlo být i nemožné, protože z důvodu plánované fyzické nepřítomnosti všech zúčastněných může být uzavřeno.

Ustanovení týkající se péče o děti, ať už formou zřizování školek a dětských skupin nebo alespoň vyhrazování prostor pro krátkodobé umístění dětí, nedoznala oproti předchozímu předpisu výraznějších změn, jedinou je výslovná preference dětí, jejichž rodič nebo pečující osoba působí u zřizujícího služebního úřadu. Ve vztahu ke státním zaměstnancům a zaměstnankyním zařazeným mimo výkon služby z důvodu čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené se podrobněji řeší komunikace před a v průběhu této doby. Ukládá se povinnost podrobněji zjišťovat, o jaké formy komunikace a udržování kontaktu mají dotyčné osoby zájem a na co mají nárok.

Druhý zmíněný služební předpis náměstka ministra vnitra pro státní službu má č. 4/2019 a byl vydán 5. 11. 2019. Zrušuje předchozí služební předpis na toto téma, tedy č. 9/2015 z 29. 10. 2015. Obsahové změny vycházejí zejména z částečného odpoutání vzdělávání od služebního hodnocení a z dalších změn v hodnocení (novela zákona o státní službě provedená zákonem č. 35/2019 Sb. účinným od 1. 3. 2019) a důslednějšího reflektování skutečnosti, že na služebních místech nepůsobí jen státní zaměstnanci, ale i zaměstnanci v pracovním poměru podle § 178 a 178a zákona o státní službě. V tomto ohledu se na ně rozšiřuje zacílení rámcových pravidel i upravují některé konkrétní instituty. Ne­před­pokládá se už, že si každý služební úřad podrobnosti ke vzdělávání obligatorně stanoví vlastním služebním předpisem, i když je tato možnost pochopitelně zachována.

Oproti předchozímu služebnímu předpisu se tento nový podrobněji věnuje procesu vzdělávání. S ohledem právě na změny ve služebním hodnocení se podrobněji upravuje tzv. řádný individuální vzdělávací plán, který má být pro každého státního zaměstnance nebo zaměstnance sestaven každoročně, a mimořádný individuální vzdělávací plán, který je zpracován pro osobu, která na služební úřad přijde v průběhu kalendářního roku. Na základě těchto plánů pak služební úřad každoročně sestaví komplexní plán vzdělávacích akcí služebního úřadu.

Předpis reaguje na skutečnost, že státní zaměstnanci v průběhu vstupního vzdělávání následného mohou přejít na jiné služební místo, případně i k jinému služebnímu úřadu. V takovém případě se některá již absolvovaná témata nemusí znovu opakovat, nerozhodne-li služební úřad jinak. Další dílčí změny pak jsou ve spisové dokumentaci k jednotlivým vzdělávacím akcím, případně ke způsobu prokazování jejich absolvování atd., jak vyplývalo z praktických zkušeností s předchozím služebním předpisem náměstka ministra vnitra pro státní službu. Řeší se například způsob prokazování absolvování vzdělávací akce, pokud není vydáváno osvědčení – např. prezenční listinou nebo čestným prohlášením. U jazykového vzdělávání se jako důvod pro zařazení do něj zakotvuje předpoklad, že státní zaměstnanec nebo zaměstnanec je zapojen do přípravy a výkonu předsednictví České republiky v Radě Evropské unie nebo se podílí na činnostech, které vyplývají z plnění z mezinárodních závazků.

V souvislosti se vzděláváním státních zaměstnanců lze zmínit ještě připravované drobné změny v úřednických zkouškách. V rámci připravované aktualizace dokumentů k organizaci úřednických zkoušek se chystá zjednodušení a zpružnění způsobu ustavování zkušebních komisí a jmenování jejich členů, i s přihlédnutím na potřebu vzájemné zastupitelnosti. Dále lze v této souvislosti upozornit, že 29. 3. 2020 uplyne lhůta pro složení zvláštní části úřednické zkoušky těm státním zaměstnancům, u kterých před účinností letošní novely zákona o státní službě vznikla povinnost si zvláštní část dodělat. Tato povinnost vzniká při zařazení nebo převedení na jiné služební místo, pokud je na tomto místě systemizován obor služby, pro který státní zaměstnanec zvláštní část úřednické zkoušky složenou nemá.