Jsme rozpočtová organizace, uvedená v § 109 odst. 3 zákoníku práce . Na pracovní cestu vysíláme servisní skupiny služebními vozidly. Pokud řidič (náš zaměstnanec) zaviní dopravní nehodu (bez úmyslu, alkoholu, návykových látek), při které dojde ke zranění členů servisní skupiny, členům servisní skupiny vznikne pracovní úraz. Organizace jim (mimo řidiče) nahradí škodu a nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem. Organizaci vznikne škoda na vozidle a škoda v důsledku náhrady újmy způsobené pracovními úrazy členů servisní skupiny, jejichž náhradu bude požadovat na řidiči. Může organizace v tomto případě požadovat na viníkovi (řidiči) náhradu škody (na majetku a na zdraví) vyšší, než stanovuje zákoník práce – čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku? Mohou přepravované osoby požadovat náhrady po řidiči?
Otázky a odpovědi: Odškodnění zaměstnanců po zaviněné dopravní nehodě
Vydáno:
3 minuty čtení
Otázky a odpovědi: Odškodnění zaměstnanců po zaviněné dopravní nehodě
JUDr.
Vlasta
Víghová
Odpověď:
Dle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), platí, že:
„Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen ‚škoda‘), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení.“
Současně dle § 250 odst. 1 zákoníku práce platí, že:
„Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“
+ „Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.“
Pokud tedy zaměstnanec porušil příslušné předpisy a v souvislosti s výkonem práce (na pracovní cestě k provedení servisního výkonu nebo při návratu z místa provádění servisního výkonu) zavinil dopravní nehodu, z níž vznikla zaměstnavateli škoda, a pokud současně zaměstnanec nejednal úmyslně, nebyl pod vlivem alkoholu ani nezneužil jiné návykové látky, odpovídá dle mého názoru za tuto škodu pouze do výše 4,5násobku průměrného měsíčního výdělku.
Přepravované osoby by teoreticky mohly požadovat náhradu újmy jim vzniklé (též) po řidiči, který dopravní nehodu zavinil, a to podle obecných pravidel zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o náhradě újmy. V praxi však pro ně leckdy bude mnohem jednodušší nárokovat vzniklou újmu u svého zaměstnavatele.
S ohledem na skutečnost, že výše újmy vzniklé v souvislosti s dopravními nehodami může být i velmi vysoká, je v praxi obvyklé, že pro tyto případy si sjednávají dotčené osoby, zejména pak zaměstnavatelé, pojištění s dostatečnou výší pojistného krytí.