Legislativní novinky s komentářem - Novela insolvenčního zákona

Insolvenční zákon před nabytím účinnosti předmětné novely upravoval několik kritérií, která měla indikovat, zda se dlužník nachází či nenachází v úpadku. Jako první formu úpadku upravuje insolvenční zákon platební neschopnost. O platební neschopnost se jedná v případě, že dlužník má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Tato poslední podmínka platební neschopnosti se považuje za splněnou, jestliže nastane alespoň jedna z těchto situací: dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Novela insolvenčního zákona doplnila do insolvenčního zákona institut tzv. mezery krytí, který má umožnit dlužníkům – podnikatelům, kteří vedou účetnictví, vyhnout se závěru o jejich úpadku. Tato tzv. mezera krytí je definována jako rozdíl mezi výší splatných peněžitých závazků dlužníka a výší jeho disponibilních prostředků. Podnikatel nebude v úpadku, pokud tzv. mezera krytí v rozhodném období bude nižší než desetina výše jeho splatných závazků. Tento institut má zejména zohlednit skutečnost, že v určitých situacích může být obtížné posuzovat ekonomickou realitu optikou zákonných pravidel. K doložení výše tzv. mezery krytí bude sloužit výkaz stavu likvidity, resp. výhled vývoje likvidity, sestavený auditorem, znalcem nebo osobou, která se zabývá ekonomickým poradenstvím v oblasti insolvencí a restrukturalizací a splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis má zároveň obsahovat další upřesňující informace k tzv. mezeře krytí včetně šablony výkazu stavu likvidity.

Podá-li insolvenční návrh věřitel, k výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity předloženými za účelem odvrácení prohlášení úpadku dlužníka se dle § 131 odst. 2 insolvenčního zákona přihlíží pouze tehdy, předloží-li dlužník oba dokumenty insolvenčnímu soudu nejpozději do 14 dní od zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Tuto lhůtu sice může insolvenční soud prodloužit, avšak pouze na žádost dlužníka a z důvodů hodných zvláštního zřetele.

Věřitelský insolvenční návrh bude nyní nově dle § 100a insolvenčního zákona podléhat předběžnému posouzení insolvenčním soudem v případě, bude-li mít insolvenční soud důvodné pochybnosti o důvodnosti takového insolvenčního návrhu. V takovém případě pak insolvenční soud rozhodne, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise se v ­insolvenčním rejstříku nezveřejňují.

Další významnou změnou vztahující se k účetnictví je doplnění § 105 insolvenčního zákona upravující insolvenční návrh podaný věřitelem. Obecně se uplatní pravidlo, dle něhož, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu musí připojit její přihlášku. Je-li dlužníkem právnická osoba, je insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci, povinen doložit pohledávku potvrzením auditora podle zvláštního zákona, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje, a to za předpokladu, že navrhovatel nedisponuje uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským či exekutorským zápisem se ­svolením k vykonatelnosti.

Pro věřitelské insolvenční návrhy je dále nově v § 108 insolvenčního zákona zakotvena povinnost vždy složit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to zálohu ve výši 50 000 Kč, směřuje-li insolvenční návrh proti právnické osobě, která je podnikatelem, nebo zálohu ve výši 10 000 Kč, je-li insolvenční návrh podán proti právnické osobě, která není podnikatelem, nebo fyzické osobě. Je nezbytné zmínit, že záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu, insolvenční soud insolvenčního navrhovatele k jejímu uhrazení nevyzývá a v případě, že nebude tato záloha na náklady insolvenčního řízení uhrazena řádně a včas, poté bude věřitelský insolvenční návrh insolvenčním soudem odmítnut jako zjevně bezdůvodný. Výjimka z povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení v případě věřitelského insolvenčního návrhu i nadále zůstává pro případ, je-li insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec či bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka je pouze pracovněprávní. Další výjimkou z povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení je případ, je-li insolvenčním navrhovatelem spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy, a v případě přistoupení k insolvenčnímu řízení dlužníka, tedy podá-li jiný věřitel další insolvenční návrh na téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku.

V případě, že věřitel nabyl pohledávku za dlužníkem postoupením nebo obdobným způsobem po zahájení insolvenčního řízení anebo v posledních šesti měsících před zahájením insolvenčního řízení, má takový věřitel dle § 177 odst. 2 insolvenčního zákona povinnost doložit v příloze přihlášky pohledávky čestné prohlášení o tom, kdo je jeho skutečným majitelem dle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a dále důvod, pro který se dle tohoto zákona taková osoba považuje za skutečného majitele. Z této povinnosti nicméně insolvenční zákon stanoví několik výjimek s ohledem na povahu osob či hodnotu plnění.

Výše uvedené změny insolvenčního zákona jsou zaměřeny zejména k ochraně hospodářské soutěže a ochraně dlužníka před tzv. šikanózními insolvenčními návrhy, které mohou vést k vyvolání dojmu nesolventnosti daného subjektu a snížení jeho důvěryhodnosti v očích jeho obchodních partnerů.