Podle článku 26 Listiny základních práv a svobod má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Vzhledem k tomu, že v rámci pracovněprávního vztahu se zaměstnanec může dozvědět celou řadu pro zaměstnavatele důležitých (možno říci až citlivých) informací, získat řadu dovedností a zkušeností, může se vztah zaměstnanec - zaměstnavatel snadno proměnit ve vztah konkurenční. Z tohoto důvodu je jedním ze zákonů, který určuje omezení pro výkon určitých činností, zákoník práce 1). Takové omezení práva je možné pouze v zájmu jiného práva a omezení musí být přiměřené účelu, jehož má být dosaženo.
Jiná výdělečná činnost zaměstnance
JUDr.
Eva
Janečková
Omezení souběhu činností u zaměstnanců
Omezení je uvedeno v ustanovení § 303 a 304 zákoníku práce. Obecné ustanovení § 304 omezuje výdělečnou činnost zaměstnanců ve prospěch ochrany vlastnického práva zaměstnavatele. Podle tohoto ustanovení: „
zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem
“. Jestliže zaměstnavatel souhlas podle odst. 1 odvolá, musí být odvolání písemné; zaměstnavatel je povinen v něm uvést důvody změny svého rozhodnutí. Zaměstnanec je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost ukončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů. Omezení stanovené v odst. 1 se nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti. Ustanovení odst. 2 a 3 se použijí tehdy, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. V poznámce pod čarou je uveden odkaz na zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů.Posouzení činnosti
Z výše uvedeného tedy vyplývá především to, že obecně sice mohou zaměstnanci vykonávat výdělečnou činnost vedle svého zaměstnání, nicméně tato jejich další výdělečná činnost nesmí zasahovat do oprávněného zájmu jejich zaměstnavatele. Výkon této další činnosti by neměl vést k případné možnosti zneužití informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání a ke konkurenčnímu střetu zájmů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, případně třetí osobou, pro niž zaměstnanec výdělečnou činnost vykonává. V § 304 zákoníku práce je tento potenciální střet řešen tak, že zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáváni, jen s jeho předchozím souhlasem. Toto ustanovení řeší zákonné omezení zaměstnance vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, po dobu trvání pracovního poměru. Oproti tomu potenciální konkurenční problém zaměstnavatele a bývalého zaměstnance (tj. po skončení zaměstnání) je upraven v § 310 zákoníku práce na bázi možnosti uzavření smluvní konkurenční doložky.2)
Výdělečnou činností se rozumí jakákoli výdělečná činnost bez ohledu na to, zda je vykonávána v závislé práci či v obchodněprávním vztahu. Rozhodující je, že je to činnost vykonávaná za účelem dosažení výdělku (zisku), a není přitom rozhodující, zda skutečně daná činnost výdělek přinesla nebo nikoliv. Skutečnost, že nedošlo k naplnění cíle výdělečné činnosti, tedy dosažení výdělku, zisku atd., není rozhodná, podstatný je úmysl. Výkon konkurenční výdělečné činnosti, i když není dosaženo výdělku, bez souhlasu zaměstnavatele, představuje porušení § 304 odst. 1 zákoníku práce. Zákaz konkurence tedy platí i tehdy, když se výdělečná činnost nedaří.
Za výdělečnou činnost je třeba například považovat jakýkoli pracovněprávní vztah (a to včetně dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), podnikání na základě živnostenského oprávnění nebo podnikání na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů či činnost ve prospěch obchodní společnosti, jíž je zaměstnanec společníkem. Za výdělečnou činnost ve smyslu § 304 se dále považuje členství ve statutárních či kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost (např. v představenstvu akciové společnosti a družstvu, výkon funkce jednatele ve společnosti s ručením omezeným, členství v dozorčí radě akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným, členství v kontrolní komisi družstva apod.).
O výdělečnou činnost ve smyslu § 304 naopak nepůjde, pokud se zaměstnanec nepodílí na činnosti obchodní společnosti (např. akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným) jinak než pouze výkonem práv a povinností vyplývajících z jeho kapitálové účasti na společnosti.
Předmět činnosti zaměstnavatele lze zjistit u subjektů zapisovaných do obchodního rejstříku z tohoto rejstříku, u osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění z tohoto oprávnění a u osob podnikajících na základě zvláštních právních předpisů z těchto právních předpisů. U organizačních složek státu vyplývá předmět činnosti zpravidla z příslušných zákonů a u příspěvkových a dalších subjektů zpravidla buď ze zřizovacích listin, či ze zvláštních zákonů. Přitom není rozhodující, aby se výdělečná činnost zaměstnance kryla s celým předmětem činnosti zaměstnavatele (který může být i velmi rozsáhlý). Postačí, pokud výdělečná činnost zaměstnance pokrývá pouze určitou dílčí část předmětu činnosti zaměstnavatele. Pro posouzení shodnosti výdělečné činnosti s předmětem činnosti zaměstnavatele není rozhodující vlastní činnost, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává. Shodnost výdělečné činnosti se vztahuje k předmětu činnosti zaměstnavatele (např. zapsaného v obchodním rejstříku), nikoli k druhu práce, který má zaměstnanec uveden v pracovní smlouvě či v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jinými slovy, předmět činnosti daného zaměstnavatele je shodný pro všechny jeho zaměstnance, bez ohledu na to, jaký druh práce pro zaměstnavatele vykonávají.2)
Aktivní činnost
Z judikatury soudů vyplývá, že se musí jednat o činnost aktivní, které se sám zaměstnanec účastní, tedy nikoliv jen vlastnictví majetku (vlastnictví obchodního podílu v obchodní společnosti nebo družstvu). Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4060/2007, ze dne 10.10.2008, vyplývá, že: „
i kdyby měla společnost shodný předmět činnosti (podnikání) jako zaměstnavatel některého z jejích společníků, nelze považovat činnost takovéhoto společníka při jednání valné hromady společnosti nebo při hlasování o přijetí rozhodnutí mimo valnou hromadu za výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti (podnikání) jeho zaměstnavatele; ,předmětem činnosti‘ společníka tu totiž je realizace jeho práv společníka společnosti s ručením omezeným, stanovených zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami společnosti. Výkon práv a povinností společníka ve společnosti s ručením omezeným vyplývajících z pouhé kapitálové účasti ve společnosti proto není sám o sobě (bez dalšího) výdělečnou činností ve smyslu ustanovení § 304 zákoníku práce, i když jde o společnost, která má shodný předmět činnosti (podnikání) jako případný zaměstnavatel společníka.
Činnost pracovníka (zaměstnance), který je společníkem společnosti s ručením omezeným, spočívající toliko ve výkonu práv a povinností společníka společnosti s ručením omezeným stanovených zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami společnosti a vyplývajících jen z kapitálové účasti ve společnosti, tedy není takovou výdělečnou činností, jakou má na mysli ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce, i když jde o společnost, jejíž předmět činnosti (podnikání) je shodný s předmětem činnosti (podnikání) zaměstnavatele společníka (tedy i když jde o společnost konkurující jeho zaměstnavateli); o výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce se může jednat tehdy, jestliže se pracovník (zaměstnanec) ve společnosti s ručením omezeným podílí (kromě výkonu práv a povinností společníka vyplývajících jen z jeho kapitálové účasti ve společnosti) na činnosti společnosti vymezené předmětem činnosti (podnikání) zapsaným v obchodním rejstříku, jako je tomu například tehdy, vykonává-li pracovník (zaměstnanec) funkci jednatele společnosti s ručením omezeným konkurující jeho zaměstnavateli (výkon funkce jednatele je pojmově výdělečnou činností), jestliže se jako společník podílí (ať na základě společenské smlouvy nebo stanov společnosti, či jinak) na zařizování záležitostí společnosti v oblasti, v níž společnost konkuruje jeho zaměstnavateli, jestliže v pracovním poměru nebo v jiném pracovněprávním vztahu vykonává pro společnost takovou činnost, kterou má v předmětu činnosti (podnikání) jeho zaměstnavatel apod.
“Výše uvedené rozhodnutí vycházelo z jiného, staršího rozhodnutí, podle něhož: „
zaměstnance, který je společníkem společnosti s ručením omezeným, nelze jen z důvodu jeho účasti ve společnosti považovat za podnikatele (osobu vykonávající výdělečnou činnost formou podnikání). Činnost zaměstnance, který je společníkem společnosti s ručením omezeným, ve společnosti, spočívající toliko v realizaci práv a povinností společníka společnosti s ručením omezeným stanovených zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami společnosti a vyplývajících jen z kapitálové účasti ve společnosti, není takovou výdělečnou činností, jakou má na mysli ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce, i když jde o společnost, jejíž předmět činnosti (podnikání) je shodný s předmětem činnosti (podnikání) zaměstnavatele společníka (tj. jde o společnost konkurující jeho zaměstnavateli).
O výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce se může jednat tehdy, jestliže se zaměstnanec ve společnosti s ručením omezeným podílí (kromě výkonu práv a povinností společníka vyplývajících jen z jeho kapitálové účasti ve společnosti) na činnosti společnosti vymezené předmětem činnosti (podnikání) zapsaným v obchodním rejstříku.
“3)Souhlas zaměstnavatele
Jak již bylo uvedeno výše, výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož je zaměstnán, může zaměstnanec vykonávat jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Ovšem aktivity směřující pouze k započetí výkonu výdělečné činnosti, např. účast ve výběrovém řízení k získání určitého pracovního místa, úkony vedoucí k získání živnostenského listu, zakládání obchodní společnosti, jakož i činění a vyřizování jiných administrativních úkonů nezbytných k zahájení budoucího podnikání ještě nepředstavují samotnou výdělečnou činnost, která by byla v rozporu s § 304 odst. 1 zákoníku práce, jelikož takovými kroky jsou vytvářeny jen předpoklady pro její započetí.
Zákoník práce však umožňuje jednou udělený souhlas zaměstnavatele zase odvolat. Odvolání souhlasu musí být písemné a zaměstnavatel je povinen v něm uvést důvody změny svého rozhodnutí. Zákon nespecifikuje důvody, které mohou být důvodem pro odvolání. Zaměstnavatele tedy k rozhodnutí odvolat své svolení může vést prakticky cokoliv. Nesmí se však jednat o diskriminační důvody nebo o šikanózní výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Po odvolání souhlasu má zaměstnanec povinnost bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost ukončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů.
V případě, že zaměstnavatel neudělí souhlas nebo takový souhlas odvolá, může se zaměstnanec obrátit na soud.
Výdělečnou činnost, která není shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, mohou zaměstnanci vykonávat bez omezení.
Režim ve veřejné správě
Zvláštní úprava omezení jiné výdělečné činnosti je obsažena v § 303 zákoníku práce, podle něhož zaměstnanci: „
a)
ve správních úřadech,
b)
zaměstnanci v:
-
Policii České republiky,
-
ozbrojených silách České republiky,
-
Generální inspekci bezpečnostních sborů,
-
Bezpečnostní informační službě,
-
Úřadu pro zahraniční styky a informace,
-
Vězeňské službě České republiky,
-
Probační a mediační službě,
-
Kanceláři prezidenta republiky,
-
Kanceláři Poslanecké sněmovny,
-
Kanceláři Senátu,
-
Kanceláři Veřejného ochránce práv,
-
Kanceláři finančního
arbitra
,-
Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,
-
České správě sociálního zabezpečení a v okresních správách sociálního zabezpečení,
-
Nejvyšším kontrolním úřadu,
-
Úřadu pro ochranu osobních údajů,
-
Ústavu pro studium totalitních režimů,
-
Chráněných krajinných oblastech a národních parcích,
c)
zaměstnanci u soudů a státních zastupitelství,
d)
zaměstnanci:
-
České národní banky,
-
státních fondů,
e)
zaměstnanci územních samosprávných celků zařazení:
-
do obecního úřadu,
-
městského úřadu,
-
magistrátu statutárního města nebo magistrátu územně členěného statutárního města, úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města,
-
krajského úřadu,
-
Magistrátu hlavního města Prahy a úřadu městské části hlavního města Prahy,
-
s výjimkou úředníků územních samosprávných celků podle zvláštního právního předpisu,
f)
zaměstnanci územních samosprávných celků zařazení v obecní policii,
g)
zaměstnanci škol zřizovaných Ministerstvem vnitra ČR a zaměstnanci Policejní akademie ČR mají zvýšené povinnosti, a to:
a)
jednat a rozhodovat nestranně a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování,
b)
zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni statutárním orgánem nebo jím pověřeným vedoucím zaměstnancem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak,
c)
v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, nebo na základě právních předpisů,
d)
zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného.“
Zaměstnanci uvedení v odst. 1 nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost; to neplatí, pokud do takového orgánu byli vysláni zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, a v souvislosti s tímto členstvím nepobírají odměnu od příslušné právnické osoby provozující podnikatelskou činnost. Zaměstnanci uvedení v odst. 1 mohou podnikat jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni. Omezení stanovené v odst. 4 se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního majetku.
Shora uvedení zaměstnanci mohou podnikat jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni. Je to výraznější omezení oproti ostatním zaměstnancům, neboť ti mají zákaz bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele pouze vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele (§ 304 odst. 1). Na druhé straně § 303 odst. 3 nebrání jiné výdělečné činnosti než je podnikání. V tomto směru i pro tyto zaměstnance platí obecná úprava daná § 304 odst. 1, z čehož vyplývá, že by např. mohli vykonávat činnost v dalším pracovněprávním vztahu i bez předchozího souhlasu svého zaměstnavatele. Samozřejmě by to nesměla být činnost shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Nicméně i v pracovněprávním vztahu by byli dále omezeni, zejména pokud by výkon další závislé práce mohl vést ke střetu zájmů či ke zneužití informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání, popř. ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování, pak by byli povinni se zdržet uzavření takového dalšího pracovněprávního vztahu, i pokud by činnost dalšího zaměstnavatele nebyla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele uvedeného v § 303 odst. 1.4)
Činnosti bez omezení
Na závěr je nutné uvést, že výše zmíněná omezení se nevztahují na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního majetku. Ústřední správní úřady a v některých případech i obecní úřady se často snaží své zaměstnance kontrolovat, zejména pokud jde o publikační činnost. Vyžadují minimálně informaci o realizované publikační činnosti, v mnoha případech dokonce jeví snahu tuto činnost kontrolovat a předem schvalovat. Vzhledem k tomu, že zákoník práce jednoznačně a výslovně oblast publikační činnosti vylučuje ze schvalovací
kompetence
zaměstnavatele, je takový postup zaměstnavatele v rozporu se zákonem a zaměstnanec není povinen požadavkům zaměstnavatele vyhovět.1) zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
2) BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 1074.
3) rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Cdon 851/96, ze dne 11.7.1996
4) BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 1071.