JUDr. Eva Janečková

Obce zveřejňují na úřední desce dokumenty ve velkém rozsahu. Prakticky každý z těchto dokumentů obsahuje informace, které jsou osobními údaji ve smyslu čl. 4 odst. 1 Obecného nařízení (GDPR )1). Jedná se proto o zpracování osobních údajů, za něž odpovídá obec, která takové zveřejnění provede. Je-li správcem osobních údajů, musí plnit všechny povinnosti, které jí vyplývají z Obecného nařízení (GDPR ). Aby obec mohla posoudit, na jakém základě (jaký zákonný důvod) jsou dokumenty, a tedy i osobní údaje zveřejňovány, musí především rozlišit, zda se jedná o povinné zveřejňování nebo zveřejňování dobrovolné v rámci snahy o co největší transparentnost. A také zda se jedná o zveřejnění vlastních, nebo cizích dokumentů.

Moderní technologie v současné době umožňují pořizovat zvukovou i obrazovou nahrávku nejen velmi jednoduše, ale také skrytě. Díky tomu se rozšířil zvyk nahrávat nejen telefonické hovory, ale především jednání s úředními osobami, kdy se často účastníci řízení cítí být slabší stranou a buď pro jistotu, nebo již přímo pro ochranu vlastních práv pořizují skryté nahrávky. Je vůbec možné takové nahrávky pořizovat? A pokud ano, za jakých okolností? Odpověď není zcela jednoduchá. Rozhodování soudů není příliš konzistentní a také stanoviska Ministerstva vnitra jsou velmi opatrná, oscilují mezi „ano“ a „ne“, aniž by daly jednoznačnou odpověď.

K provádění veřejných průzkumů různého druhu dochází i ze strany obcí. Základním pravidlem by mělo být, že co nejdříve dochází k anonymizaci osobních údajů a v rámci vyhodnocování průzkumu se již nepracuje s konkrétními osobními údaji, jejichž pomocí by bylo možné idenfitikovat konkrétní osoby. Přesto se nelze vyhnout tomu, že v některých fázích se s osobními údaji, jak je chápe nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), pracuje. Proto i v rámci toho zpracování musí být dodržena všechna pravidla, která vyplývají ze zmíněného právního předpisu.

V průběhu roku 2022 docházelo a stále dochází k velkému množství kybernetických útoků, před kterými Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (dále jen „NÚKIB“) vydává varování. Jak NÚKIB uvádí, jenom během roku 2022 je evidováno několik incidentů směřovaných vůči obecním a krajským úřadům, potažmo subjektům, které pod ně spadají. Samosprávy jsou lákavý cíl kvůli možnosti finančního zisku a v důsledku toho je jedním z nejčastějších druhů útoku ransomware. Ten zablokuje systémy, čímž se základní služby poskytované městy a kraji stávají nedostupnými. Ze zkušeností jsou ohrožena jak velká města či samosprávy vyšších územních celků, kde lze očekávat možnost vyššího finančního zisku, tak i malé obce, u nichž naopak útočník neočekává silné zabezpečení.

V dubnu letošního roku vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Metodické doporučení pro zřizovatele k odměňování ředitelů. Účelem tohoto doporučení je pomoci především menším zřizovatelům nastavit pravidla pro hodnocení práce ředitelů a jejich odměňování. V praxi se totiž ukázalo, že nastavit pravidla pro odměňování vedoucích pracovníků, kteří jsou odměňovaní platem, není vůbec jednoduché. Jak základní plat, tak odměny jsou často stanovovány velmi rozdílně i u stejně velkých škol a v některých případech se může odměňování stát zdrojem nejistot, či dokonce napětí a konfliktů nejen mezi zřizovatelem a ředitelem školy, ale i mezi řediteli samotnými.

Zavést bezpečnostní opatření a osobní údaje důsledně chránit patří mezi nejdůležitější a základní povinnosti každého správce a zpracovatele. Jak vyplývá ze zkušeností i z judikatury soudů, obecně je možné říct, že ze zpracování osobních údajů za použití výpočetní techniky plynou vyšší rizika úniku osobních údajů, jejich neoprávněné změny, zničení, ztráty, zpracování či jiného zneužití. Je tomu proto, že výpočetní technika umožňuje rychlé a detailní zpracování velkého množství dat. Odpovědnost správce není limitována tím, že používá informační systém od dodavatele. Naopak využíváním takového systému přebírá odpovědnost i za něj.

Zastupitelé mohou žádat informace podle dvou různých zákonů – zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích “), konkrétně § 82 písm. c) tohoto zákona; a zákon č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím “). Poskytnutí informací podle těchto zákonů má rozdílné podmínky, zákon o obcích ovlivňuje výklad zákona o svobodném přístupu k informacím . Rozhodnout, na jaké informace má zastupitel právo, není proto vždy jednoduché.

Dne 11. 3. 2019 vydal Městský soud v Praze rozsudek čj. 14 A 89/2017-47 , v němž konstatoval, že ochrana soukromí dětí (ve formě znepřístupnění jména útočníků i jména oběti šikany) převáží nad právem zastupitelů obce být informován o záležitostech šikany ve škole zřízené danou obcí.

Dne 13. 5. 2021 zveřejnil Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) souhrnný materiál k prokazování totožnosti a zpracování osobních údajů. Na dvanácti stranách je možné nalézt odpovědi např. na otázky komu, kdy a jakým způsobem musí člověk prokazovat svou totožnost, jaké osobní údaje přitom mohou být zaznamenány, kdo je oprávněn pořídit kopii průkazu totožnosti… ÚOOÚ již v minulosti publikoval několik stanovisek, kde se vyjadřoval k nakládání s průkazy totožnosti a s možností pořizování fotokopií. Právní předpisy, které upravují tuto oblast, se zásadně nezměnily, pravidla jsou však neustále porušována, a to zejména soukromým sektorem. Pochybení však vznikají i při činnosti obcí.

V rámci činnosti obce se objevují situace a problémy, které se obec snaží vyřešit pomocí kamerového systému se záznamem. Instalace kamerového systému není vyloučená, je však třeba rozlišit, na jakých místech, pro jaké účely a jaký typ kamerového systému lze použít a za jakých okolností musí být proveden tzv. balanční test (test proporcionality). Důležité pro zákonnost provozovaného systému je i správné provedení testu, který musí obsahovat všechny podstatné náležitosti, jak vyplývají z Obecného nařízení (GDPR ) a z pokynů Sboru.

Přestože je zákon o registru smluv účinný již několik let, stále ještě se objevují otázky, které jsou spojeny s nejistotou při plnění povinností podle tohoto zákona. Jedním z řešených problémů je otázka týkající se zveřejnění kupní smlouvy o převod vlastnického práva uzavřené mezi obcí a fyzickou osobou v registru smluv, resp. rozsah zveřejnění osobních údajů ve smlouvě obsažených. Obce zvažují, zda požadavky katastru nemovitostí nepřesahují limity pro zveřejnění osobních údajů dané zákonem o registru smluv.

Dříve než začneme používat tiskové výstupy, je dobré si uvědomit, že toto zdánlivě obyčejné tiskové zařízení, které bez zaváhání a často využíváme, může mít souvislost s ochranou osobních údajů. Nesprávné nastavení tiskáren a multifunkčních zařízení může znamenat vznik potenciálního bezpečnostního incidentu a ohrožení osobních údajů. Na co si tedy dát pozor a jak správně tiskový systém nastavit a používat?

Zákon č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím “), umožňuje žadatelům vyžádat si mnoho nejrůznějších informací. Jednou z těch nejčastěji vyžadovaných jsou informace o výši platu. Zejména platy vyšších úředníků nebo funkcionářů bývají předmětem zájmu novinářů i běžných občanů. Během mnoha let prošly názory soudů dlouhým a komplikovaným vývojem. Posledním, který korigoval podmínky poskytování platů coby informace zasahující do soukromí, je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2020, čj. 2 As 88/2019-29 . Tento rozsudek koriguje výklad předchozího rozhodnutí Ústavního soudu.

Cloud computing je velmi často využívaná služba, která uživateli umožňuje využívat servery s větším výpočetním výkonem a úložný prostor na internetu. V rámci cloud computingu dochází k poskytování sdílených IT prostředí formou služby dostupné obvykle pomocí zabezpečeného přístupu přes internet apod. Bez této služby se dnes obejde jen málokdo; úřady, města či obce mezi takové uživatele obvykle nepatří. Zvažuje-li úřad, město či obec využívání služeb cloud computingu, je nutné pečlivě zvážit všechny parametry smlouvy, včetně bezpečnostních požadavků.

Otázka postavení správce a zpracovatele podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Obecné nařízení“, je v praxi řešeno velmi často. Z jednoznačného určení pozic v rámci ochrany osobních údajů vyplývá plnění dalších povinností, které vyplývají z Obecného nařízení, dále vzájemné vztahy odpovědnosti, možnost udílet pokyny a v neposlední řadě i podoba smluvního vztahu a obsah smlouvy. Obvykle nebývá příliš komplikované definovat, kdo v daném vztahu je správce a kdo zpracovatel, či zda se jedná o vztah dvou správců. Oblast, kde se otázky objevují opakovaně, je oblast IT. Dodavatele služeb v oblasti IT využívá téměř každý napříč obory v soukromé i veřejné sféře, a to včetně obcí a jejich příspěvkových organizací. Mezi správcem a zpracovatelem musí být uzavřena smlouva, jejíž parametry jsou poměrně podrobně stanoveny v Obecném nařízení. Rozpoznání jednotlivých úloh je proto klíčové nejen pro správné nastavení smluvního vztahu, ale i pro nastavení odpovědnosti. Z praxe vyplývá, že dodavatel, byť je v pozici zpracovatele, se sám k odpovědnosti nehlásí, a je třeba podmínky zakotvit ve smlouvě.

Dne 21. 5. 2019 vydal Nejvyšší soud ČR rozsudek, který vyjasnil dosud spornou otázku o možnostech započtení ze strany zaměstnavatele, pokud jde o jeho nárok na náhradu škody, která byla způsobena zaměstnancem.

Článek na toto téma se v minulém dílu v časopisu UNES č. 7-8/2019 věnoval fakultativním činnostem, jejich kalkulaci a průzkumu běžně dostupnosti služeb u určité části nejčetnějších fakultativních činností poskytovaných poskytovateli v rámci sociální služby pečovatelská služba – a to dohled – připomenutí dodržení léčebného režimu/dohled nad dodržením léčebného režimu. V tomto článku ze stejného úhlu pohledu navážeme s dalšími zmíněnými fakultativními činnostmi Dohled: Koupel ve středisku osobní hygieny, Doprava uživatele, Nakrmení a základní ošetření domácího zvířete, Doprovod uživatele nad rámec základních činností.

Fakultativní činnosti, jako možnost poskytovat určité činnosti za splnění podmínek v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách “), a dalších podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, je nutné vždy oddělit od poskytování základních činností a také zvlášť rozpočtovat náklady, a to z mnoha důvodů. Podmínky plnění vůči fakultativní činnostem byly předmětem předchozích článků (poznámka redakce: předchozí části seriálu najdete v č. 7-8/2018, 9/2018 a v č. 3/2019) a v tomto článku se budeme věnovat dvěma důležitým, někdy také nejproblematičtějším oblastem, a to: stanovení nákladovosti/kalkulace a prokázání skutečnosti, že nedochází k nahrazování běžně dostupných služeb danou činností.

Zákon č. 500/2004 Sb. , správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád “), ukládá ve svém ustanovení § 26 odst. 1 všem správním orgánům povinnost zřídit nepřetržitě veřejně přístupnou úřední desku. Úřední deska slouží k vyvěšování dokumentů, u nichž tak stanoví zákon, plní nezastupitelnou roli při doručování, ale také při dobrovolném zveřejňování dokumentů, které mají napomoci informovat o dění v obci.

Otázka týkající se právní úpravy povinnosti mlčenlivosti zastupitelů bývá vznášena poměrně často, neboť ti s odkazem na veřejnost jednání zastupitelstva a na nutnost jednat transparentně často zveřejňují informace získané v souvislosti s výkonem funkce zastupitele, a to zejména na sociálních sítích.