Kriticky k navrhovanému poslaneckému zásahu do stávajícího znění zákona o daních z příjmů

Návrh zákona má za cíl v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“ či „zákon“) číslovku „2 000“ nahradit číslovkou „3 000“, tedy zvýšit nezdanitelnou část základu daně pro bezplatné dárce krve (slovy zákona „bezúplatné plnění na zdravotnické účely se hodnota jednoho odběru krve bezpříspěvkového dárce oceňuje částkou 2000 Kč“) ze stávajících 2 000 Kč za jeden takový bezplatný odběr krve na částku 3 000 Kč za jeden bezplatný odběr krve. Dále pak má návrh zákona za cíl zcela nově zavést jako nezdanitelnou část základu daně tzv. odběr krvetvorných buněk, a konečně vstup fyzické osoby do Českého národního registru dárců kostní dřeně nebo Českého registru dárců krvetvorných buněk, neboť obě tyto aktivity napříště umožní zahrnout částku 20 000 Kč (v rámci prvně uvedeného), resp. 8 000 Kč (v rámci možnosti druhé, přičemž tuto druhou možnost lze uplatnit pouze jedenkrát za života fyzické osoby) do tzv. nezdanitelné části základu daně ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 ZDP.

Mám za to, že návrh zákona nelze doporučit k přijetí, neboť dobrovolné dárcovství krve, kostní dřeně a orgánů má být primárně odměňováno prostřednictvím finanční úhrady podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 373/2011 Sb.“), nikoli prostřednictvím daňových úlev. Daňové úlevy totiž mohou být na rozdíl od finančních úhrad v režimu zákona č. 373/2011 Sb. uplatněny pouze u poplatníků s dostatečně vysokým základem daně, od kterého mohou být odečteny, a nepředstavují proto koncepční nástroj podpory dobrovolného dárcovství dopadající na celou společnost. Právní řád České republiky přitom zároveň vychází z principu bezplatného darování všech součástí lidského těla (a to zejména s ohledem na lékařskou etiku). Důvody k podpoře bezplatného dárcovství jsou nejen etické a právní (součásti lidského těla by neměly být předmětem nežádoucího obchodu), ale i medicínské (pouze dárce, který není motivován přímou platbou, není motivován některé důležité medicínsky informace zatajit, je považován za dárce bezpečného). Domnívám se proto, že současná podpora v podobě odčitatelné položky na dani z příjmu je motivem pouze pro ty poplatníky, kteří k jejímu uplatnění mají v daném zdaňovacím období dostatečný základ daně. Jinými slovy současným systémem nastavení podpory nejsou motivováni zejména poplatníci z nižších příjmových skupin. Přijetí návrhu zákona by tak znamenalo stimul pouze pro část potenciálních dárců, což lze považovat za výrazný nedostatek návrhu zákona.

Podle § 4 odst. 1 písm. j) ZDP je od daně z příjmu osvobozen příjem ve formě náhrady účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s darováním a odběrem krve a jejích složek, tkání, buněk nebo orgánů, pokud se tato náhrada poskytuje podle jiných právních předpisů.

Podle § 32 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb. za krev odebranou pro výrobu krevních derivátů a pro použití u člověka podle jiných právních předpisů a za její odběr nevzniká osobě, které byla krev odebrána, nárok na finanční ani jinou úhradu, s výjimkou účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s odběrem její krve, o které tato osoba požádá, a to celkem do maximální výše 5 % minimální mzdy.

Zákon o daních z příjmů v § 15 odst. 1 stanoví, že jako bezúplatné plnění na zdravotnické účely lze odečíst hodnotu jednoho odběru krve nebo jejích složek na straně dárce, kterému nebyla poskytnuta finanční úhrada výdajů spojených s odběrem krve nebo jejích složek podle zákona upravujícího specifické zdravotní služby, s výjimkou úhrady prokázaných cestovních nákladů spojených s odběrem. Dárce krve se tedy může rozhodnout, jakým způsobem daňové zvýhodnění za odběr krve uplatní. Buď požádá o vyplacení účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s odběrem krve s tím, že tato částka bude od daně z příjmů fyzických osob osvobozena, nebo si o uvedenou částku nepožádá, s výjimkou proplacení prokázaných cestovních nákladů spojených s odběrem, a poté si od základu daně z příjmů odečte za každý odběr krve 2 000 Kč.

Podpora dárců tedy v současnosti není prováděna prostřednictvím zvyšování možnosti odpočtu daně, nýbrž formou poskytovaných náhrad. Tento postup se jeví spravedlivější, neboť se vztahuje na všechny poplatníky, a nikoliv pouze na ty, kteří vykážou základ daně, a reálně tak mohou dosáhnout na úlevu na dani.

Konečně je třeba uvést, že benefity dárcům při zachování principu bezpříspěvkového darování krve a jejích složek zahrnují i programy preventivní péče ze strany zdravotních pojišťoven. Zůstává však otázkou, zdali by dobrovolní dárci krve a orgánů vůbec měli být motivováni instituty finančního práva, a to právě s ohledem na lékařskou etiku, jakož i na rizika uvedená shora.

Nelze rovněž souhlasit se zavedením dvou nových skutečností zakládajících právo na odpočet od základu daně ve výši 8 000 Kč. Je sporné vázat daňovou úlevu pouze na skutečnost, že potenciální dárce vstoupil do registru bez toho, aniž by reálně kostní dřeň či krvetvorné buňky daroval. Navíc takový registrovaný dárce může z registru kdykoli vystoupit. Stejně tak není pro správce daně prakticky možné zjistit, zda poplatník tuto daňovou úlevu uplatňuje poprvé za svůj život, a tedy zda splňuje podmínku uvedenou v návrhu zákona.

Lze se tak domnívat, že pravděpodobným zamýšleným cílem předkladatelů bylo daňově podpořit vstup nových dárců do příslušných registrů.³⁾ V souvislosti s tím se ovšem nabízí otázka, zda by se daňová úleva neměla vztahovat i na poplatníky, kteří již jsou v těchto registrech evidováni nyní, protože v opačném případě by šlo uvažovat o jisté diskriminaci vůči již registrovaným dárcům.

Nyní bych se rád alespoň ve stručnosti věnoval kvalitě jednotlivých poslaneckých návrhů zákonů, neboť jsem přesvědčen, že odpověď na otázku, zdali zákonodárce vytváří skutečně pouze takovou legislativu, jakou společnost potřebuje, bez které se neobejde a která musí být bezpodmínečně součástí právního řádu České republiky, trápí jistě nejednoho z nás. O tvorbě potřebné, rozumné a skutečně nezbytné legislativy však je možné pochybovat, jelikož jednotlivé poslanecké návrhy zákonů jsou často chabé argumentační kvality. Stejně tak lze hovořit o slabé promyšlenosti a koncepčnosti takových návrhů zákonů. Poslaneckým návrhům zákonů chybí nikoliv alespoň elementární analýza daného stavu, ale zejména přesvědčivá a podložená argumentace, což však velice sráží jejich odbornost a relevanci. Poslanci by tak měli jednotlivé poslanecké návrhy zákonů předkládat nejen na základě líbivé populistické objednávky či v případech, kdy už dlouho nic nepředložili, čímž jsou automaticky řazeni mezi ty méně aktivní, ale skutečně pouze v případech, které si zaslouží urgentního legislativního řešení.

Lze proto apelovat na poslance v tom smyslu, aby v případě jednotlivých poslaneckých návrhů zákonů, které by měly zasahovat do jinak fungujících norem, byli spíše obezřetní a zdrženliví, vzhledem k tomu, že postrádají potřebné odborné zázemí pro posouzení toho či onoho problému. Jsem toho názoru, že odborné zázemí potřebné pro správné řešení konkrétních problémů přitom často nelze překlenout ani zcela legitimní vůlí lidu, jíž poslanci jako volení zástupci zcela jistě oplývají.

Ačkoliv by tento povzdech mohl a měl směřovat i vůči jiným předkladatelům jednotlivých návrhů zákonů (zejména vůči oněm odborně vybaveným ministerstvům),⁴⁾ neboť i mezi nimi se najdou návrhy ledabylé, nekoncepční či přímo rozporné např. s právem unijním, vůči poslancům je tento pomyslný povzdech na místě o to více, že (ponechat neboť - vhodnější - že nedává smysl) nejsou při předkládání jednotlivých návrhů zákonů ničím limitováni.

Cílem tohoto příspěvku bylo seznámit čtenáře s navrhovanou poslaneckou změnou zákona o daních z příjmů, která má za cíl revidovat ustanovení § 15 odst. 1 ZDP upravující nezdanitelnou část základu daně.

Návrh zákona byl po svém předložení posouzen vybranými ministerstvy za účelem přijetí následného stanoviska vlády. Vláda následně na svém zasedání dne 20.7.2016 přijala usnesení č. 582, ve kterém vyslovila svůj nesouhlas s předloženým poslaneckým návrhem. Materiál je tak nyní v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, kde se čeká na jeho zařazení na některou z příštích řádných schůzí Poslanecké sněmovny.⁵⁾

Úplným závěrem si dovolím drobné a stále aktuální zvolání, ať poslanci sami vytvářejí skutečně pouze potřebnou a promyšlenou legislativu.