Úprava hromadné listiny po rekodifikaci soukromého práva

Zjednodušeně lze říci, že hromadná listina plní funkci „technického média“, které slouží k nahrazení jednotlivých cenných papírů. Má především funkci ekonomickou, protože díky hromadné listině lze vydávat a vlastnit velké množství cenných papírů, aniž by to emitenta (resp. vlastníka cenného papíru) nadmíru zatěžovalo. To je praktické zejména při velkých emisích cenných papírů, kdy je velké množství cenných papírů nahrazeno jediným. Vydání hromadné listiny naopak není vhodné v těch případech, kdy je účelné, aby velký počet cenných papírů zůstal zachován (počítá se například s jejich převodem na velký počet nabyvatelů), resp. není vhodné v případech, kdy je vydáván cenný papír individuálně.

Aniž by zákonodárce hromadnou listinu výslovně označil za cenný papír, je hromadnou listinu třeba za cenný papír považovat. To vyplývá z legální definice cenného papíru, neboť samotná hromadná listina splňuje všechny definiční znaky cenného papíru uvedené v § 514 OZ, to znamená, že je listinou, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. Charakter hromadné listiny jako cenného papíru potvrzuje i systematické zařazení úpravy a rovněž důvodová zpráva.

V terminologii navazuje OZ na pojmosloví obsažené v ZCP. K jisté nepatrné změně terminologie však došlo v případě účastnických cenných papírů, kdy zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) používá termíny „hromadný kmenový list“ pro hromadnou listinu nahrazující kmenové listy a „hromadná akcie“ pro hromadnou listinu nahrazující akcie.

Občanský zákoník zachoval pravidlo obsažené v ZCP, že pro emisi a vydání hromadné listiny platí stejné podmínky jako pro vydání příslušného nahrazovaného cenného papíru a že hromadná listina musí obsahovat veškeré náležitosti, které zákon stanovuje pro nahrazovaný cenný papír, včetně jeho čísla. Přesný význam výrazu „včetně jeho čísla“ však nemusí být na první pohled zcela zřejmý. Není totiž jasné, zda je míněno číslo hromadné listiny, anebo čísla cenných papírů, které hromadná listina nahrazuje. S ohledem na důvodovou zprávu a odbornou literaturu lze doporučit, aby hromadná listina kromě vlastního číselného označení navíc obsahovala rovněž číselná označení nahrazovaných cenných papírů. Jsou-li přitom nahrazovány cenné papíry, jejichž čísla vytvářejí souvislou číselnou řadu, je možné na hromadné listině uvést pouze začátek a konec jejich číselné řady (například cenné papíry č. 1-50).

Jak již bylo řečeno, hromadná listina nahrazuje zastupitelné cenné papíry. V porovnání se ZCP ve znění platném do června 2013, který přesně definoval okruh druhů cenných papírů, které bylo možno hromadnou listinou nahradit, OZ takový výčet již neobsahuje a jediné omezení spočívá v tom, že se musí jednat o zastupitelné cenné papíry. Další změnou je, že z úpravy obsažené v OZ vyplývá, že se nepřipouští možnost nahradit zaknihované cenné papíry. Nesporná je nadále taktéž skutečnost, že hromadnou listinu je možné vydat i v případě, kdy byly cenné papíry již emitovány.

Právo vlastníka hromadné listiny na její výměnu za jednotlivé cenné papíry nebylo v rámci ZCP ve znění platném do června 2013 explicitně formulováno. Vlastník měl právo požádat o výměnu hromadné listiny za jednotlivé cenné papíry či jiné hromadné listiny pouze za podmínek předem stanovených v emisních podmínkách. Tato úprava svého času vzbudila mezi odbornou veřejností diskusi, zda je k vydání hromadné akcie nezbytné nejprve ve stanovách zakotvit podmínky výměny hromadné listiny za akcie či nikoli. se nakonec přiklonila k první variantě, když dovodila, že pokud by akciová společnost vydala hromadné akcie, aniž by stanovy současně určovaly, za jakých podmínek má akcionář právo na výměnu hromadné akcie, šlo by o nedovolený zásah do práv akcionáře.

Nová úprava tento přístup liberalizuje tím, že stanovuje automatické právo vlastníka hromadné listiny na její výměnu za jednotlivé cenné papíry, které však může (ale nemusí) být podmíněno splněním podmínek určených emitentem obvykle v emisních podmínkách. Toto právo se však bez dalšího vztahuje pouze na výměnu hromadné listiny za jednotlivé cenné papíry, nikoli na výměnu více cenných papírů za hromadnou listinu nebo jedné hromadné listiny za více hromadných listin či naopak. V těchto případech by toto právo muselo být výslovně předem vymezeno v emisních podmínkách, jinak by to bylo možné pouze na žádost vlastníka vůči emitentovi, který by s tím vyjádřil svůj souhlas.

S ohledem na výše uvedené lze očekávat, že od citovaného právního názoru ustoupí, protože vzhledem k automatickému právu akcionáře na výměnu nebude absence podmínek této výměny ve stanovách představovat nedovolený zásah do práv akcionáře.

Nová úprava výměny hromadné listiny tak přináší určité rozvolnění, když usiluje o to, aby v případě, že emitent opomene v emisních podmínkách (například v rámci stanov) upravit tuto otázku, nebyla výměna úplně znemožněna nebo aby kvůli této změně nebylo nutné měnit stanovy, a zvyšovat tak finanční a administrativní náročnost tohoto procesu (zejména s ohledem na svolávání a konání valné hromady, pořizování notářského zápisu atd.). Možnost podmínit proces výměny hromadné listiny však zároveň zůstává emitentovi zachována.

Beze změny zůstal zákaz dělení práv z hromadné listiny na podíly převodem. Občanský zákoník však zavedl explicitní výjimku pro hromadné listiny imobilizované, které mohou být rozděleny na jednotlivé podíly, to však pouze za předpokladu, že jednotlivé podíly budou představovat celé kusy cenných papírů, které hromadná listina nahrazuje. Tato úprava bude výhodná zejména pro společnosti s akciemi na majitele, které se rozhodnou pro jejich imobilizaci, protože budou moci vydat jedinou hromadnou listinu představující veškeré akcie společnosti, kterou následně imobilizují. Tato možnost bude tak pro tyto společnosti představovat i značné snížení nákladů spojených s emisí i samotnou imobilizací.

Hromadná listina je velmi praktickým a ekonomicky výhodným nástrojem, který v mnoha jurisdikcích slouží především k vydávání a vlastnění cenných papírů po více kusech prostřednictvím jediného archu papíru. Rekodifikace soukromého práva přinesla (oproti velmi stručné a neucelené úpravě obsažené v ZCP) značnou liberalizaci a zpřehlednění úpravy hromadné listiny, kdy kromě změny samotné definice cenného papíru (a tudíš i hromadné listiny) výslovně zakotvila automatické právo vlastníka na výměnu hromadné listiny za jednotlivé cenné papíry.