Právní vymezení daňových dokladů zákonem o dani z přidané hodnoty

V § 26 odst. 1 zákona o DPH nalezneme poměrně obecnou definici, že daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v zákoně o DPH. Daňový doklad může mít jak listinnou tak elektronickou podobu, přičemž elektronickou podobu má daňový doklad, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. Platí, že s použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou je plnění uskutečňováno. Z hlediska odpovědnosti zákon o DPH striktně stanovuje, že za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy ta osoba, která plnění uskutečňuje.

S pravidly pro vystavování daňových dokladů se setkáme v § 27 a § 28 zákona o DPH. Dle těchto ustanovení podléhá vystavování daňových dokladů při dodání zboží nebo poskytnutí služby pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud je místo plnění ve třetí zemi nebo v členském státě odlišném od členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu.

V § 28 zákona o DPH jsou vymezena pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku. V první řadě zde nalezneme, v jakých případech je plátce a osoba povinná k dani povinna vystavit daňový doklad. U plátce je tomu tak v případě:

Přičemž je, pro úplnost, v § 13 odst. 4 zákona o DPH vymezeno, co se také považuje za dodání zboží za úplatu. Pokud vynecháme výše zmíněná ustanovení v § 13 odst. 4 písm. c) a d) zákona o DPH, pak se jedná o:

V § 14 odst. 3 zákona o DPH je vymezeno, co se také považuje pro účely zákona o DPH za poskytnutí služby za úplatu. Po vynechání výše uvedených ustanovení § 14 odst. 3 písm. c) a d) zákona o DPH se jedná o:

U osoby povinné k dani nastává povinnost vystavit daňový doklad v případě:

Podle § 28 odst. 3 zákona o DPH je orgán veřejné moci nebo dražebník povinen namísto plátce vystavit daňový doklad při dražbě obchodního majetku plátce nebo při jeho prodeji mimo dražbu, a to obdobně jako v případě dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, a poskytnout daňový doklad tomuto plátci.

V případě lhůt pro vystavení daňových dokladů pak platí následující podmínky. Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém:

Obecně platí, že osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.

V dalším oddílu se zákon o DPH zabývá náležitostmi daňových dokladů. Mezi ty patří:

V případě, že předmětem daňového dokladu je plnění osvobozené od daně, pak musí daňový doklad obsahovat odkaz na příslušné ustanovení zákona o DPH, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno. V případě, že je osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu, pak na něm musí být uvedeno sousloví „vystaveno zákazníkem“. Obdobně v případech, kdy je osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, musí daňový doklad obsahovat sousloví „daň odvede zákazník“.

Zákon o DPH však také vymezuje údaje, které daňový doklad nemusí v určitých situacích obsahovat. Patří mezi ně daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, a to v případě, že jí není přiděleno. V případě, že vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, nemusí daňový doklad obsahovat jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně. A v případech, kdy se jedná o plnění osvobozené od daně, nebo pokud je osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, nemusí daňový doklad obsahovat sazbu a výši daně.

Pro náležitosti daňového dokladu skupiny má zákon o DPH ještě další úpravu vymezenou v § 29a zákona o DPH. V tomto ustanovení nalezneme, že pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného skupinou, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, která uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, který plnění uskutečňuje. Obdobně, pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného pro skupinu, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, pro kterou se uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, pro kterého se uskutečňuje plnění.

V souvislosti se zvláštním režimem pro cestovní službu, vymezeným v § 89 zákona o DPH, musí být při poskytnutí cestovní služby na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim - cestovní služba“. Při poskytnutí cestovní služby nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky.

Obdobně v souvislosti se zvláštním režimem pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi vymezenými v § 90 zákona o DPH musí být při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim - použité zboží“, „zvláštní režim - umělecká díla“ nebo „zvláštní režim - sběratelské předměty a starožitnosti“. Obdobně opět platí, že při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky, s výjimkou dokladu o prodeji motorového vozidla pro osobu se zdravotním postižením.

V § 92 odst. 8 zákona o DPH se setkáme s ustanovením, že plátce, který přijme zprostředkovatelskou službu, která spočívá v obstarání dodání investičního zlata (blíže viz § 92 odst. 5 zákona o DPH), nebo který dodává investiční zlato osvobozené od daně a má nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 6 písm. b) a c) zákona o DPH¹⁾, nebo který vyrobil investiční zlato nebo zlato přeměnil na investiční zlato a má nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 7 zákona o DPH²⁾, je povinen:

Pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč, může být daňový doklad vystaven jako zjednodušený daňový doklad. Jako zjednodušený nemůže být daňový doklad vystaven v případě dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele. Mezi náležitosti, které nemusí zjednodušený daňový doklad obsahovat, patří:

Zákon o DPH dále stanovuje, že pokud zjednodušený daňový doklad neobsahuje výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala, nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.

Pro splátkový kalendář zákon o DPH stanovuje pouze, že je daňovým dokladem, pokud obsahuje náležitosti daňového dokladu a tvoří součást nájemní smlouvy nebo je na něj v těchto smlouvách výslovně odkazováno.

Platební kalendář je podle § 31a zákona o DPH daňovým dokladem, pokud obsahuje náležitosti daňového dokladu, osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, poskytuje úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění, a je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období. Platební kalendář však nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty.

Zákon o DPH dává také možnost osobě povinné k dani, která uskutečňuje několik samostatných plnění pro stejnou osobu, vystavit za těchto několik samostatných plnění souhrnný daňový doklad. Ten se vystavuje do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, v němž se uskutečnilo první plnění uvedené na tomto souhrnném daňovém dokladu, nebo v němž byla přijata první úplata uvedená na tomto souhrnném daňovém dokladu, pokud vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty. Pro údaje, které jsou společné pro všechna samostatná plnění, platí, že mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou. Pro každé samostatné plnění však musí být zvlášť uveden:

 I----------I-------------I------------I----------I----------I-------I--------I I Druh     I     Den     I Jednotková I Množství I  Základ  I Sazba I  Výše  I I zboží    I uskutečnění I  cena bez  I   (ks)   I   daně   I daně  I  daně  I I          I   plnění    I    daně    I          I          I       I        I I----------I-------------I------------I----------I----------I-------I--------I I pořadač  I  6. 4. 2015 I   40 Kč    I    50    I 2 000 Kč I 21%   I 420 Kč I I----------I-------------I------------I----------I----------I-------I--------I I sada     I 14. 4. 2015 I   60 Kč    I    20    I 1 200 Kč I 21%   I 252 Kč I I tužek    I             I            I          I          I       I        I I----------I-------------I------------I----------I----------I-------I--------I I sešit    I 28. 4. 2015 I   20 Kč    I    40    I   800 Kč I 21%   I 168 Kč I I----------I-------------I------------I----------I----------I-------I--------I 

Zákon o DPH stanovuje, že doklad o použití je daňový doklad vystavený v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. a), b) a f) zákona o DPH nebo podle § 14 odst. 3 písm. a) zákona o DPH. Těmito plněními jsou:

Zákon o DPH dále stanovuje, že v dokladu o použití se má rovněž uvést sdělení o účelu použití.

Podle § 32a zákona o DPH platí, že potvrzení vystavené při dražbě obchodního majetku plátce nebo při jeho prodeji mimo dražbu je daňovým dokladem, pokud obsahuje náležitosti daňového dokladu a sdělení, že se jedná o prodej prostřednictvím osoby určené k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce.

Za daňový doklad při dovozu zboží do tuzemska se podle § 33 zákona o DPH považuje rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost přiznat nebo zaplatit daň, nebo jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena. Za daňový doklad při vrácení zboží zpět do tuzemska se považuje rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena.

Obdobně podle § 33a zákona o DPH se za daňový doklad při vývozu zboží považuje rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží, kterým je celním úřadem potvrzen výstup zboží z území Evropské unie, nebo rozhodnutí celního úřadu o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.

Zákon o DPH v § 42 vymezuje situace, v nichž má plátce opravit základ daně a výši daně. Je tomu v případě:

Právě v případech opravy základu daně a výše daně zákon o DPH stanovuje, že plátce do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení takové opravy vystaví opravný daňový doklad, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad. V případě, že plátce neměl povinnost vystavit daňový doklad, provede ve stejné lhůtě opravu v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Blíže k opravě základu daně a výše daně viz § 42 zákona o DPH. V § 43 zákona o DPH je dále vymezeno, že v případě, kdy plátce nebo identifikovaná osoba přiznala daň jinak, než stanoví zákon o DPH, a tím zvýšila daň na výstupu, je oprávněna provést opravu v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň nesprávně uplatněna. Opravu lze provést nejdříve ke dni, ve kterém plátce nebo identifikovaná osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, obdržela opravný daňový doklad, nebo ve kterém byla provedena oprava v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Tato oprava by měla být provedena v případech, kdy plátce nebo identifikovaná osoba neměla povinnost vystavit daňový doklad a daňový doklad nevystavila. Naproti tomu, pokud plátce nebo identifikovaná osoba měla povinnost vystavit daňový doklad nebo daňový doklad vystavila, pak v případě opravy výše daně v jiných případech než výše uvedených tento plátce nebo identifikovaná osoba vystaví opravný daňový doklad. Pro více informací ohledně opravy výše daně v jiných případech blíže viz § 43 zákona o DPH.

Samotná úprava opravného daňového dokladu je vymezena v § 45 zákona o DPH. Zde je uvedeno, že opravný daňový doklad o opravě základu daně a výše daně nebo o opravě výše daně v jiných případech obsahuje:

V případech, kdy byl původní daňový doklad vystaven jako zjednodušený daňový doklad, nemusí opravný daňový doklad obsahovat označení osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, rozdíl mezi opraveným a původním základem daně a rozdíl mezi opravenou a původní daní.

Při opravě základu daně v souvislosti s pořízením zboží z jiného členského státu, dodáním zboží do jiného členského státu, poskytnutím služby osobou neusazenou v tuzemsku, poskytnutím služby s místem plnění mimo tuzemsko, režimu přenesení daňové povinnosti a při dovozu a vývozu zboží nemusí opravný daňový doklad obsahovat rozdíl mezi opravenou a původní daní a rozdíl mezi opravenou a původní částkou, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.

V § 45 odst. 4 zákona o DPH je dále upraveno, že pokud se oprava základu daně a oprava výše daně nebo oprava výše daně v jiných případech týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy, uvedeny na opravném daňovém dokladu pouze jednou. V případě, že na opravném daňovém dokladu nejsou uvedena evidenční čísla původních daňových dokladů, musí být na opravném daňovém dokladu ve vazbě na původní uskutečněná zdanitelná plnění uvedeno takové vymezení těchto plnění, aby souvislost mezi původním a opraveným zdanitelným plněním byla jednoznačně určitelná. Dále plátce na opravném daňovém dokladu uvede souhrnně rozdíly mezi opravenými a původními základy daně a tomu odpovídající částky daně za veškerá opravovaná zdanitelná plnění.

Podle § 45 odst. 5 zákona o DPH opravný daňový doklad v případě opravy základu daně a výše daně u předplacených telekomunikačních služeb, pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění, obsahuje:

Přičemž platí, že údaje tohoto opravného daňového dokladu se uvádějí za všechny opravy v průběhu zdaňovacího období jednou částkou. Plátce je povinen evidovat soupisy takto vystavených dokladů a tyto neodesílá.

Náležitosti daňových dokladů při provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení pak blíže vymezuje zákon o DPH v § 46.

Zákon o DPH v § 34 vymezuje, že u daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce doby stanovené pro jeho uchovávání zajištěna věrohodnost jeho původu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost. Přičemž věrohodností původu se pro účely zákona o DPH rozumí skutečnost, že je zaručena totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila. Neporušeností obsahu se pak rozumí skutečnost, že obsah daňového dokladu, požadovaný podle tohoto zákona, nebyl změněn a čitelností se rozumí skutečnost, že je možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení. Dále platí, že zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním. Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také uznávaným elektronickým podpisem, uznávanou elektronickou značkou, nebo elektronickou výměnou informací (EDI), jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu.

Osoba povinná k dani, která vystavila daňový doklad nebo jejímž jménem byl daňový doklad vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění, nebo osoba povinná k dani, která má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, je uchovatelem, který má povinnost uchovávat daňové doklady, a to po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. Dále platí, že uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To však neplatí v případech, kdy je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku. Dále je uchovatel povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce.

Pro daňový doklad platí, že ho lze převést z listinné podoby do elektronické a naopak. Daňový doklad je možné uchovávat elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat. Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu. Pokud uchovatel uchovává daňové doklady prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům, je povinen zajistit pro správce daně bezodkladně přístup k těmto dokladům, možnost stahovat je a používat je, pokud jde o daňové doklady uchovávané osobou povinnou k dani, která má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, nebo daňové doklady za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku uchovávané osobou povinnou k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku.

Právní úpravu účetních dokladů nalezneme v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), a to konkrétně v § 11. Zákon o účetnictví vymezuje, že účetní jednotky jsou povinny vyhotovovat účetní doklady bez zbytečného odkladu po zjištění skutečností, které se jimi zachycují, a to tak, aby bylo možno určit obsah každého jednotlivého účetního případu způsobem podle § 8 odst. 5 zákona o účetnictví, v němž je vymezeno, kdy je účetnictví účetní jednotky srozumitelné. Dále je v § 11 zákona o účetnictví vymezeno, že účetní doklady jsou průkaznými účetními záznamy, které musí obsahovat:

Přičemž podpisovým záznamem podle § 33a odst. 4 zákona o účetnictví se rozumí účetní záznam, jehož obsahem je vlastnoruční podpis nebo uznávaný elektronický podpis podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, anebo obdobný průkazný účetní záznam v technické formě, který zaručuje průkaznou a jednoznačnou původnost. Na obě formy podpisového záznamu se přitom pohlíží stejně a obě mohou být použity v případech, kdy je vyžadován vlastnoruční podpis. U případů týkajících se výhradně skutečností uvnitř jedné účetní jednotky lze použít jako podpisový záznam vlastnoruční podpis nebo zaručený elektronický podpis anebo obdobný průkazný účetní záznam v technické formě.

Zákon o účetnictví dále určuje, že tyto údaje, které se týkají jednoho účetního dokladu, mohou být obsaženy na více účetních záznamech. Obsah účetního případu a jeho účastníci a peněžní částka nebo informace o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství se mohou týkat více účetních případů. Pro podpisový záznam, vymezený v poslední výše uvedené odrážce, platí, že může být společný pro více účetních dokladů. V těchto případech musí účetní záznam i účetní doklad obsahovat identifikátor, kterým lze nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamem a účetním dokladem, včetně souvisejících skutečností.