Obrat pro účely zákona o DPH od 1.1.2014

Podle ustanovení § 4a odst. 1 zákona o DPH se obratem rozumí souhrn úplat bez daně, včetně k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za:

Podle ustanovení § 4a odst. 2 zákona o DPH se do obratu nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku. Dlouhodobým majetkem je podle ustanovení § 4 odst. 3 písm. d) zákona o DPH obchodní majetek, který je:

V případě prodeje pozemků je třeba rozlišovat prodej pozemků, které jsou podle účetních předpisů dlouhodobým hmotným majetkem (úplata za prodej těchto pozemků se do obratu nezahrnuje) a prodej pozemků, které jsou podle účetních předpisů zásobami (úplata za prodej těchto pozemků se do obratu zahrnuje).

Pro stanovení správné výše obratu se nelze obejít bez dobré znalosti řady základních pojmů vymezených v zákoně o DPH nebo v jiných právních předpisech.

Nejdůležitějším pojmem je úplata, kterou se podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o DPH rozumí částka v peněžních prostředcích nebo v platebních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně. K tomu je ale nutno uvést, že za plnění uskutečněná za úplatu se podle § 13 a 14 zákona o DPH považují i některá bezúplatná plnění, např.:

Do obratu podle zákona o DPH vstupují stanovené nebo sjednané částky úplat za vymezená uskutečněná plnění v rámci uskutečňování ekonomických činností osoby povinné k dani vždy k datu uskutečnění těchto plnění, nikoliv k datu přijetí těchto úplat nebo jejich zaúčtování do výnosů (tak tomu bylo do konce roku 2008). Úplaty za vymezená plnění se tedy do obratu započítávají vždy ke dni uskutečnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, bez ohledu na to, kdy byly nebo zda vůbec budou tyto úplaty zaplaceny. Úplaty přijaté před uskutečněním vymezených plnění se do obratu započítávají až ke dni uskutečnění těchto plnění.

Osobou povinnou k dani je podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o DPH fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví v § 5a jinak. Podle ustanovení § 5a odst. 1 zákona o DPH se za samostatnou osobu povinnou k dani považuje i tzv. „skupina“, kterou se podle uvedeného ustanovení rozumí skupina spojených osob se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a zákona o DPH.

Za osoby povinné k dani se podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona o DPH nepovažují při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu, a to ani v případě, kdy za výkon této své působnosti vybírají úplatu. Pokud ale tyto osoby uskutečňují činnosti uvedené v příloze č. 3 k zákonu o DPH, považují se vždy za osobu povinnou k dani.

Ekonomickou činností se podle § 5 odst. 2 zákona o DPH rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Podle uvedeného ustanovení se za ekonomickou činnost považuje také využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně (např. soustavný pronájem nemovité věci nebo soustavný pronájem stroje, zařízení, vozidla apod.). V případě soustavného pronájmu hmotného majetku fyzickou osobou se jedná o ekonomickou činnost této fyzické osoby i tehdy, kdy jsou příjmy z tohoto pronájmu zdaňovány podle § 9 zákona o daních z příjmů.

Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou podle zákona o daních z příjmů zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti nebo jako příjmy za autorské příspěvky, z nichž je podle uvedeného zákona uplatňována zvláštní sazba daně z příjmů.

Od 1.1.2014 jsou příjmy autorů uvedené v § 7 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů plynoucí ze zdrojů na území České republiky podle nového znění ustanovení § 7 odst. 6 tohoto zákona samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč.

Jak vyplývá z ustanovení § 4a odst. 1 zákona o DPH, zahrnují se do obratu pro účely tohoto zákona nejen veškeré úplaty za zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku, ale i veškeré úplaty za plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku.

Do obratu pro účely zákona o DPH se zahrnují i úplaty za vybraná plnění osvobozená podle tohoto zákona od daně bez nároku na odpočet daně, a to za finanční činnosti (§ 54), za penzijní činnosti (§ 54a), za pojišťovací činnosti (§ 55) a za dodání vybraných nemovitých věcí (§ 56).

Úplaty za uvedená plnění se však podle ustanovení § 4a odst. 1 písm. c) zákona o DPH zahrnují do obratu jen tehdy, jestliže tato plnění nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. V důvodové zprávě k zákonu č. 302/2008 Sb., kterým byl novelizován zákon o DPH s účinností od 1.1.2009, je mimo jiné uvedeno, že při posuzování pojmu „doplňková činnost uskutečňovaná příležitostně“ by se mělo vycházet z rozsudků Evropského soudního dvora (např. C-77/01), podle kterých může být měřítkem pro určení, zda se v konkrétním případě jedná o doplňkovou činnost, či nikoliv např. výše příjmů z doplňkové činnosti v poměru k příjmům z hlavní části vykonávané činnosti, poměr obratu z doplňkové činnosti k celkovému obratu, použití majetku a personálu k výkonu doplňkové činnosti apod. Podle Informace o uplatňování DPH pro územně samosprávné celky, kterou vydalo Ministerstvo financí ČR v souvislosti se změnami ve vymezení obratu od 1.1.2009 by se „za příležitostnou činnost měla považovat taková činnost, která není prováděna pravidelně, neexistuje ani předpoklad její soustavnosti, který je vyjádřen záměrnou opakovaností, na její uskutečňování není vyčleněný personál, přičemž náklady a úplata přijatá za takovou činnost jsou v porovnání s celkovým obratem minimální; jedná se tedy o činnost, která je uskutečněním něčeho výjimečného, nahodilého a nepředvídaného“. V praxi ale mohou v některých případech vznikat spory o to, zda jde či nejde o doplňkovou činnost uskutečňovanou příležitostně.

Do 31.12.2013 se do obratu pro účely zákona o DPH zahrnovaly i úplaty za nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, který byl do uvedeného data osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně podle ustanovení § 56 odst. 3. Od 1.1.2014 je ale nájem vybraných nemovitých věcí (pozemků, staveb a jednotek) osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně již podle nového ustanovení § 56a, přičemž zřejmě omylem nebylo toto ustanovení doplněno do § 4a. Od 1.1.2014 se tedy úplaty za nájem vybraných nemovitých věcí nezahrnují do obratu pro účely zákona o DPH. Lze však předpokládat, že tato zřejmá chyba bude brzy (nejspíše od 1.1.2015) napravena. Do té doby se ale úplaty za nájem vybraných nemovitých věcí nebudou započítávat do obratu.

Při pronájmu majetku ve spoluvlastnictví podle § 1115 a násl. občanského zákoníku se do obratu pro účely zákona o DPH zahrnuje každému spoluvlastníkovi pronajímané věci taková částka ze sjednané celkové úplaty za nájem společné věci (nájemné), která odpovídá míře, kterou se spoluvlastník podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Je však nutno uvést, že v zákoně o DPH není pro tento případ nic bližšího stanoveno.

V případě pronájmu majetku ve společném jmění manželů není stále ještě jasné, u kterého z manželů by se měla tato ekonomická činnost vykazovat pro účely daně z přidané hodnoty a který z nich by měl správně zahrnovat nájemné do obratu. Ani pro tento případ zákon o DPH nic bližšího nestanoví. Obvykle se postupuje tak, že úplaty za pronájem majetku ve společném jmění manželů eviduje a vykazuje pro účely zákona o DPH ten z manželů, který příjmy z pronájmu přiznává k dani z příjmů. Nic takového ale zákon o DHP nestanoví, a to ani pro případ, kdy jeden z manželů má pronajímaný majetek zařazen v obchodním majetku pro účely daně z příjmů. K tomu je nutno ještě poznamenat, že pro účely daně z přidané hodnoty je obchodní majetek vymezen zcela jinak než pro účely daně z příjmů [viz § 4 odst. 4 písm. c) zákona o DPH]. V minulosti se k tomuto problému vyjádřilo Ministerstvo financí tak, že by se mělo v konkrétním případě postupovat podle toho, jak mají manželé mezi sebou právně upravenu správu společného majetku. Od 1.1.2014 platí podle ustanovení § 713 občanského zákoníku, že se součástmi společného jmění nakládají, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody, přičemž povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

Částky, které nejsou úplatou za uskutečněné plnění v rámci ekonomické činnosti (např. smluvní pokuty, náhrady škody, úroky z prodlení apod.) se do obratu pro účely zákona o DPH nezahrnují. Do obratu se nezahrnují ani přijaté finanční příspěvky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, ze státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či podle obdobných programů, nejde-li o dotaci k ceně podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) zákona o DPH. Podle uvedeného ustanovení se dotací k ceně rozumí přijaté finanční prostředky poskytované z výše uvedených zdrojů, pokud je příjemci stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku.

Do obratu pro účely zákona o DPH se také nezapočítávají úplaty, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění s místem plnění mimo tuzemsko. Tuzemskem se podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o DPH rozumí území České republiky.

Při stanovení data uskutečnění zdanitelného plnění pro účely zahrnutí úplaty do obratu pro účely zákona o DPH se postupuje podle příslušných ustanovení § 21 odst. 2 až 9 tohoto zákona. Den uskutečnění plnění osvobozených od daně, které se podle ustanovení § 4a odst. 1 písm. b) a c) zákona o DPH také zahrnují do obratu, se podle ustanovení § 21 odst. 10 tohoto zákona posuzuje obdobně jako při uskutečnění zdanitelných plnění. V případě nájmu nemovité věci osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

Pro zjištění obratu podle § 4a zákona o DPH u osob povinných k dani, které dosud nejsou plátci, je nezbytné vést zvláštní evidenci úplat za uskutečněná plnění započítávaná do obratu, jelikož z údajů daňové evidence pro účely daně z příjmů ani z účetnictví podle účetních předpisů není možné zjistit výši obratu pro účely zákona o DPH (to bylo možné jen do konce roku 2008, kdy se výše obratu podle zákona o dani z přidané hodnoty zjišťovala u osob vedoucích účetnictví ze zaúčtovaných výnosů a u ostatních osob povinných k dani z evidovaných příjmů).

Od 1.1.2009 již zákon o DPH neobsahuje žádné zvláštní ustanovení o přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody a služeb. V souladu se směrnicí Rady č. 2006/112/ES se od uvedeného data považuje i přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu a vody vždy za dodání zboží a přeúčtování služby vždy za poskytnutí služby. Přeúčtování jakékoliv částky za přijaté zdanitelné plnění na jinou osobu se tedy u osoby povinné k dani posuzuje jako úplata za uskutečnění jejího zdanitelného plnění pro tuto jinou osobu, tudíž vstupuje osobě povinné k dani do obratu. Obdobně to platí i při přeúčtování úplat za přijatá plnění osvobozená od daně. Na zahrnování přeúčtovaných částek do obratu nemá u osob povinných k dani, které dosud nejsou plátci, žádný vliv ani ustanovení § 36 odst. 11 zákona o DPH, podle kterého se za stanovených podmínek nezahrnuje do základu daně částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Uvedené ustanovení se týká výslovně plátců, kterým vymezuje podmínky pro nezahrnování přeúčtovaných částek do základu daně. Podle informace MF ČR k ustanovení § 36 odst. 11 zákona o DPH, uveřejněné od 10.12.2008 na webových stránkách ministerstva, platí od 1.1.2009, že pokud plátce nakoupí vlastním jménem službu nebo teplo, chlad, elektřinu, plyn a vodu a prodává je následně jiné osobě, je tento „přeprodej“ nakoupeného plnění poskytnutím služby nebo dodáním zboží ve smyslu § 2 zákona o DPH.

Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona o DPH se osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne částku 1 000 000 Kč, stane plátcem, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona o DPH se osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 stává plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve.

Osoba povinná k dani, která se z důvodu překročení stanoveného limitu obratu stala plátcem, jak výše uvedeno, je podle ustanovení § 94 odst. 1 zákona o DPH povinna do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat, podat přihlášku k registraci plátce.

Od 1.1.2014 byla dřívější právní úprava smlouvy o sdružení podle § 829 a násl. dřívějšího občanského zákoníku nahrazena novou právní úpravou společnosti podle § 2716 a násl. nového občanského zákoníku. S tím souvisí nové znění ustanovení § 4a odst. 3 zákona o DPH, podle kterého se od uvedeného data do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti (dříve „účastník sdružení“), v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, zahrnuje obrat dosahovaný:

Do 31.12.2013 to platilo obdobně pro osoby povinné k dani, které uskutečňovaly plnění s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy.

V § 95 zákona o DPH je od 1.1.2014 stanoveno, že pokud se osoba povinná k dani, která je společníkem společnosti, stane plátcem, je o tom povinna informovat ostatní společníky do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala plátcem. Je tomu tak proto, že od uvedeného dne se podle ustanovení § 6a zákona o DPH stávají plátci všichni ostatní společníci společnosti (do konce roku 2013 to obdobně platilo pro osoby povinné k dani, které byly účastníky sdružení podle § 829 občanského zákoníku).

Od 1.1.2014 platí podle ustanovení § 106c odst. 2 zákona o DPH, že obrat společníka společnosti se pro účely zrušení registrace stanoví jako součet obratu:

Obdobně to platilo do 31.12.2013 pro účastníka sdružení podle § 829 dřívějšího občanského zákoníku.

O zrušení registrace může plátce, který je společníkem společnosti, požádat např. v případě zániku jeho členství ve společnosti.

Od 1.1.2014 je podle ustanovení § 99 zákona o DPH zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. Podle ustanovení § 99a odst. 1 písm. a) zákona o DPH se může plátce, jehož obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10 000 000 Kč rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok je kalendářní čtvrtletí, pokud změnu z měsíčního zdaňovacího období na čtvrtletní zdaňovací období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku. Podle ustanovení § 99a odst. 3 zákona DPH nelze uvedenou změnu zdaňovacího období učinit pro kalendářní rok, v němž byl plátce registrován, ani pro bezprostředně následující kalendářní rok.

V § 99a odst. 5 zákona o DPH je stanoveno, jak se pro účely změny zdaňovacího období stanoví obrat v některých specifických případech, a to:

Od 1.1.2014 je podle nového § 101a odst. 1 a 2 zákona o DPH plátce povinen podávat daňová přiznání nebo dodatečná daňová přiznání, hlášení a přílohy k daňovým přiznáním, k dodatečným daňovým přiznáním a k hlášením, jakož i přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně. Podle ustanovení § 101a odst. 3 zákona o DPH ale fyzická osoba není povinna postupovat podle předcházejících odstavců, pokud: