Plátci DPH v České republice dovezli zboží z Ukrajiny do ČR, proběhlo celní řízení a k datu propuštění zboží do volného oběhu, uvedeném na JSD, uvedli dovoz do Přiznání k DPH na ř. 7, 8 a 43, 44. 1) Do těchto řádků uvádí vypočítaný základ daně skládající se z ceny nakoupeného zboží, dopravy, skladování - kontrola nakládky, vykládky - služby celních deklarantů. Patří všechny tyto položky do výpočtu základu daně pro dovoz uváděné v Přiznání k DPH? 2) Zboží je dopraveno z Ukrajiny lodí na Slovensko a ze Slovenska je přepravováno kamiony do České republiky, kde proběhne celní řízení s propuštěním zboží do volného oběhu. Faktury za dopravu i kontrolu vykládky obdrží plátci DPH od slovenských plátců DPH a jsou bez DPH. Jako příjemci dokladu, pokud se nejednalo o dovoz, doklad zaúčtujeme jako službu z Evropské unie dle § 9 a v DPH bude vstup a výstup na ř. 5, 6 a ř. 43, 44. Jsou to ale služby související s dovozem, proto je počítáme do základu daně při dovozu a DPH vstup a výstup do ř. 7, 8 a ř. 43, 44. Nedáváme do ř. 5, 6 a 43, 44. Slovenští plátci registrovaní v SK tyto služby ale dle našeho ověření dávají do Souhrnného hlášení. Postupujeme obě strany dobře?
Dovoz zboží (doprava od EU)
Ing.
Zdeňka
Hušáková
Související předpisy:
-
§ 38, 69 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
V případě propuštění zboží do volného oběhu plátci je v návaznosti na příslušná ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty postup, kdy plátce vykáže daň z titulu dovozu zboží na ř. 7 či 8 daňového přiznání, správný. Zároveň pokud plátce splňuje zákonem stanovené podmínky pro uplatnění odpočtu daně, je jeho uvedení na ř. 43 či 44 správné.
Co se týká základu daně, ze kterého se vypočítává daň v případě dovozu, pak tady zákon o dani z přidané hodnoty obsahuje speciální ustanovení týkající se této problematiky a to konkrétně § 38 tohoto zákona. Podle tohoto zákonného ustanovení platí, že základ daně při dovozu zboží je primárně tvořen součtem položek vymezených v odst. 1 písm. a) výše uvedeného zákonného ustanovení, kdy nejvýznamnější položkou je celní hodnota zboží. Dále se sem zahrnují položky vymezené v odst. 1 písm. b) tohoto zákonného ustanovení. Mezi tyto položky patří vedlejší výdaje vzniklé do prvního místa určení v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území ES, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo a pokud nejsou tyto výdaje již zahrnuty do základu daně podle odst. 1 písm. a). Těmito vedlejšími výdaji se rozumí zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize, vzniklé až do dosažení prvního místa určení zboží na území členského státu dovozu, jakož i vedlejší výdaje vyplývající z přepravy na další místo určení na území ES, pokud je toto místo v okamžiku v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění známo. Ovšem výčet vedlejších výdajů, tak jak je obecně vymezen v § 36 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty, není
taxativní
. Lze sem tak zahrnout i jiné výdaje zde přímo nevyjmenované, pokud bude splněno, co o podstatě vedlejších výdajů říká judikatura
SDEU, tj. že v podstatě půjde částky mající přímou souvislost s dotčeným plněním. V daném případě je však ještě nutno upozornit, že pokud jsou vedlejší výdaje či jiné dávky apod. již zahrnuty do základu daně pro vyměření cla, tj. v částce dle § 38 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty, pak by se již opětovně, resp. duplicitně do základu daně nezahrnovaly.S ohledem na uvedené je tak možno konstatovat, že vyjmenovaná plnění v bodu 1) předloženého dotazu, je možné vyhodnotit jako položky zahrnované do základu daně podle § 38 zákona o dani z přidané hodnoty. A pokud doprava, nakládka, vykládka a jejich kontrola, celní deklarace, skladování nebyly zahrnuty do základu pro vyměření cla, pak budou v návaznosti na ustanovení § 38 odst. 1 k základu pro vyměření cla připočteny a zahrnuty tak do základu daně při dovozu.
K části dotazu označenou jako bod 2 uvádím následující: Pokud jde o přepravu zboží coby samostatné plnění, pak je zcela nepochybné, že jde o službu, u níž se místo plnění stanovuje podle § 9 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Zcela správně pak uvádíte, že za situace, kdy by se tato služba nevztahovala k dovozu, byste přiznali daň a vykázali ji na ř. 5, 6 daňového přiznání a současně si za splnění zákonných podmínek nárokovali odpočet daně na ř. 43, 44 daňového přiznání. V situaci, kdy je přeprava spojená s dovozem, stále platí, že jde o službu s místem plnění dle § 9 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Ovšem v daném případě, kdy jde o přepravu vázanou na dovoz, je nutno vzít pro uplatnění daně i ustanovení § 69 zákona o dani z přidané hodnoty. Podle tohoto se od daně osvobozuje přeprava zboží při dovozu za podmínky, že jde o přepravu, která se v souvislosti s dovozem zboží zahrnuje do základu daně podle § 38 zákona o dani z přidané hodnoty. Z tohoto pohledu by pak plátce, pokud by splnil podmínky dané § 69 zákona o dani z přidané hodnoty, z dotčené přepravy daň zvlášť na ř. 5, 6 daňového přiznání nepřiznával.
Obecně totiž platí, že pokud tuzemský plátce přijme zákonem vymezenou službu - viz § 108 odst. 1 písm. c) zákona o dani z přidané hodnoty, je povinen podle tohoto ustanovení přiznat daň. Ovšem z logiky věci vyplývá, že přiznávat daň plátce bude pouze v těch případech, kdy ve světle českého zákona o dani z přidané hodnoty je přijaté plnění zdanitelným plněním. Pokud je tedy místo plnění přechýleno do tuzemska a podle zákona o dani z přidané hodnoty je přijaté plnění v tuzemsku osvobozeno od daně, plátce z takovéhoto plnění daň nepřiznává a tím pádem si ani neuplatňuje odpočet daně. Z těchto důvodů se pak právě i do souhrnného hlášení podle § 102 zákona o dani z přidané hodnoty neuvádějí plnění, která jsou ve státě EU, kam je přechýleno místo plnění, osvobozena od daně.
Z uvedeného tak vyplývá, že v případě dotazované přepravy, kterou plátce zahrne do základu daně při dovozu zboží podle § 38 zákona o dani z přidané hodnoty v souladu s tímto ustanovením, nebude už pak následně daň zvlášť přiznávat. Zároveň se domnívám, že slovenská osoba registrovaná k dani, by neměla předmětnou službu za těchto okolností vykazovat v souhrnném hlášení, neboť postup, že do souhrnného hlášení se neuvádějí služby ve státě příjemce osvobozené od DPH, vyplývá i ze čl. 262 Směrnice 2006/112/ES.