Jsme právnická osoba povinna k dani na území České republiky (obchodní společnost se sídlem v ČR). Naše společnost dodala pro slovenského zákazníka parní kotel včetně příslušenství (hořák, tlaková nádoba, úpravna vody) bez instalace a montáže. Montáž si zajišťoval zákazník. Součástí naší dodávky bylo zajištění vyhotovení revizní knihy a revizí parního kotle a tlakové nádoby (ne elektriky nebo plynové přípojky, tu si zajišťoval zákazník). Výchozí revize, tlakovou zkoušku zpracování a vydání revizní knihy tlakového zařízení (naší společností dodaného kotle a tlakové nádoby) vykonala slovenská firma (sídlo na Slovensku), plátce DPH na Slovensku. Zařízení je v kotelně nacházející se na Slovensku. Nyní jsme obdrželi fakturu od zhotovitele revizí (slovenské společnosti) na vykonané revize tlakových a plynových zařízení včetně 20% DPH. Je to správný postup?
Daňový doklad za poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě
Ing.
Zdeňka
Hušáková
Související předpisy:
-
§ 10, 82 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
V daném případě z hlediska vámi položeného dotazu je nejprve nutno vyjasnit podstatu služby a návazně na uvedené tak stanovit místo plnění, které má pak podstatný vliv na způsob uplatnění DPH.
Pro zodpovězení dotazu na základě údajů uvedených v dotazu předpokládám, že se jedná o kotel, který je součástí stavby a je nutný pro její funkčnost (vytápění) a že se tak nejedná o kotel, který by byl součástí např. výrobní linky. Pokud tedy vyjdu z tohoto předpokladu, pak by se revize na dotazovaném kotli měla vyhodnotit jako služba vztahující se k nemovité věci. Pro tyto typy služeb pak v návaznosti na příslušné ustanovení Směrnice o DPH platí, že místem plnění je vždy místo, kde se daná nemovitá věc, k níž se služba vztahuje, nachází. Toto pravidlo je pak v českém zákoně o dani z přidané hodnoty zakotveno v § 10.
Jelikož se kotelna, v níž je kotel zabudován, nachází na Slovensku, místem plnění bude tento stát. Pokud tedy místem plnění bude Slovensko, bude se odvod daně z přidané hodnoty řídit tamními právními předpisy. Pokud slovenský zákon upravující DPH dává při uskutečnění tohoto plnění povinnost přiznat daň slovenskému plátci, je postup, kdy vám slovenský plátce vystavil daňový doklad včetně slovenské daně nezpochybnitelný. Zároveň podotýkám, že vzhledem k tomu, že se jedná o přijaté plnění, u něhož nevznikla z důvodu „reverse charge“ povinnost přiznat daň v tuzemsku, nebudete tuto službu nikde uvádět v daňovém přiznání. Vzhledem k tomu, že nejste plátcem registrovaným na Slovensku a nemůžete si tudíž uplatnit nárok na odpočet daně na Slovensku a zároveň je jasné, že nemůžete daň uplatněnou podle právního předpisu jiného státu nárokovat v tuzemsku, pak tady poukazuji na vaši možnost uplatnit vracení daně ve smyslu § 82 zákona o dani z přidané hodnoty.
Výchozí pravidla pro vracení daně v dané oblasti obsahuje směrnice Rady 2008/9/ES. Podrobnější podmínky a specifika pro vracení daně si pak stanovují jednotlivé členské státy samostatně. Veškeré informace týkající se uvedeného včetně přehledu požadavků jednotlivých členských států je možno nalézt na internetových stránkách Finanční správy. Alespoň v základních bodech lze systém vracení daně v rámci EU popsat následovně:
Plátce žádost o vracení daně zaplacené v jiném členském státě podává pouze elektronicky prostřednictvím státu, ve kterém je usazen. V tuzemsku tak plátce činí prostřednictvím portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím (dále jen „GFŘ“). Oprávnění k přístupu na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o přidělení oprávnění k přístupu podané ve formátu a struktuře zveřejněné GFŘ a podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Přijetí žádosti o vrácení daně bude žadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického portálu. Podaná žádost je pak následně předána příslušnému členskému státu. Zpracování žádosti je pak plně v kompetenci státu refundace. Nutno upozornit, že pro vracení daně kromě toho, že se jedná o tuzemského plátce se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, musí být též splněna podmínka, že tento plátce nemá sídlo ani provozovnu v členském státě, ve kterém uplatňuje nárok na vrácení. Nárok na vrácení daně, resp. výše vracené částky, se posuzuje obdobně jako nárok na odpočet daně dle § 72 zákona o DPH. Pokud je žadatel povinen krátit nárok na odpočet daně, je mu pak vrácena daň v poměrné výši. V podávané žádosti o vrácení daně je pak povinen uvést výši koeficientu pro poměrný nárok na vrácení daně. Žádost o vrácení daně nelze akceptovat v případě, kdy plátce v období pro vrácení uskutečňoval pouze plnění osvobozená od daně nebo byl osobou povinnou k dani podle § 6 odst. 1 zákona o DPH nebo byl osobou nepovinnou k dani. Žádost se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku, který následuje po období pro vracení daně. Období pro vracení daně není ovšem v § 82 zákona o DPH nijak specifikováno, neboť vždy záleží na konkrétních podmínkách daných příslušným členským státem, ve kterém plátce o vrácení žádá.