Je potřebný a možný návrat individuálního prominutí do daňového řádu?

Vydáno: 17 minut čtení

V tomto příspěvku se pokusím upozornit na otázku možného navrácení obecného individuálního prominutí do daňového řádu , a přestože se jedná pouze o prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti, mám za to, že se jedná o potřebný instrument daňové techniky, který má své historické místo i věcné opodstatnění a to nejen pro daňové subjekty, ale i pro daňovou správu.

Je potřebný a možný návrat individuálního prominutí do daňového řádu?
Mgr.
Jaroslav
Kratochvíl
I. Popis prominutí dle § 55a ZSDP
Dřívější úprava institutu prominutí byla obsažena v ustanovení § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a zahrnovala zákonné zmocnění pro Ministerstvo financí též k individuálnímu prominutí daně i příslušenství daně, jak na základě žádosti daňového subjektu, tak i k rozhodnutí o tomto prominutí z moci úřední. Pokud se týče prominutí daně, pak zákonné vymezení obsahovalo pouze důvod, pro nějž mohlo k prominutí daně dojít, spočívající v odstraňování nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. Touto formulací byl sledován účel odstraňování takových situací, kdy v důsledku souběžného uplatnění daňových zákonů došlo k nezamýšlenému většímu daňovému zatížení daňového subjektu. Jinými slovy toto ustanovení představovalo jakousi „záchrannou brzdu“ pro případy, kdy důsledným uplatňováním daňových zákonů došlo k situaci, že daňový subjekt nebo skupina daňových subjektů byla podrobena větší daňové zátěži než bylo příslušnou právní úpravou sledováno, a tím tak došlo k nespravedlivému znevýhodnění takovýchto daňových subjektů a jako výraz daňové spravedlnosti bylo Ministerstvo financí vybaveno touto kompetencí k odstranění takovéto nesrovnalosti. Pouze pro připomenutí poznamenávám, že i tato samotná zákonná
kompetence
a zejména její zákonné vymezení nebylo zcela jednoznačné, jelikož existovaly dva základní interpretační směry, přičemž první z nich stál na pozici zahrnující pouze situace, kdy došlo k přímé „kontradikci“ textace dvou daňových zákonů a druhý z nich pak zahrnoval též situace, kdy v odstraňované nesrovnalosti vyplývající z uplatňování daňových zákonů spatřoval též situace, kdy takováto nesrovnalost plynula z jejich uplatňování v aplikační praxi, přestože z textace právní úpravy takováto nesrovnalost přímo neplynula. Samozřejmostí pak je, že tento instrument daňové techniky byl uplatňován subsidiárně k ostatním opravným prostředků v rámci ZSD