Využití dílny pro podnikání

Související předpisy:

Připomeňme, že již od 1.8.1998 byl do našeho právního řádu začleněn nový pojem - společné jmění manželů („SJM“) - který spíše textově než věcně nahradil do té doby zažitý obrat - bezpodílové spoluvlastnictví manželů („BSM“). Oproti minulosti (BSM) náleží do SJM také věci, které podle své povahy slouží povolání nebo podnikání jen jednoho z manželů. Do SJM pochopitelně nepatří majetek nabytý před vstupem do manželství, ani dříve vzniklé závazky. Manželé se ovšem mohou dohodnout na změně rozsahu SJM, a to výhradně smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu, která zúží nebo naopak rozšíří rozsah SJM. Ovšem jedná se pouze o smlouvu mezi těmito manžely, na níž se mohou vůči třetím osobám - zejména věřitelům, resp. exekutorům - odvolávat jen pokud jim byl obsah této smlouvy předem znám.

Podle § 146 občanského zákoníku majetek ve SJM nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je ovšem třeba udělit jen při prvním použití majetku ve SJM nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba. Souhlas nemusí být písemný, přičemž je ale otázkou, co by právně způsobil případný nesouhlas.

Pokud předmětná nemovitost - dílna - sice slouží pro podnikání jednoho z manželů, ale není vložena do jeho obchodního majetku ve smyslu § 4 odst. 4 ZDP - tedy není o ni účtování ani není uváděna v daňové evidenci poplatníka dle § 7b ZDP - pak nelze (ani zčásti) daňově uplatnit nejen odpisy a technická zhodnocení tohoto majetku, ale ani výdaje za opravu a údržbu, jak vyplývá z § 25 odst. 1 písm. u) ZDP. Naproti tomu prodej dílny by byl osvobozen od daně podle § 4 ZDP.

Toto vyloučení se ovšem netýká provozních výloh souvisejících s užíváním dílny pro podnikání. Jako je například tazatelem zmiňovaná spotřeba elektrické energie a plynu. Nejjednodušší je to v případě, kdy dílna má vlastní měřič spotřeby těchto energií a současně je využívána pouze pro podnikání manžela. Pak lze takto prokázanou spotřebu energií uplatnit plně jako daňově účinný výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v souladu s obecným ustanovením § 24 odst. 1 ZDP. A pochopitelně složitější - ohledně hodnověrného prokázání - to bude tehdy, když dílna nemá samostatný měřič energie a/nebo je využívána pro podnikání manžela pouze částečně (tedy pokud zčásti slouží rovněž pro soukromé potřeby rodiny, např. pro uskladnění zahradní sekačky, jízdních kol, rýče, lopaty, květináčů, a bezpočtu dalších věcí nesloužících k podnikání). V tomto druhém případě je zapotřebí stanovit pokud možno nějakou objektivní metodou odpovídající poměr využívání energií pro podnikání pro soukromé účely. Což v praxi bývá obtížné a zejména bohužel obvykle nejisté -správce daně totiž může mít jiný názor. Ustanovení § 24b ZDP sice umožňuje poplatníkovi v těchto případech požádat správce daně o tzv. závazné stanovisko, které by na základě popisu reálně situace poplatníkem poskytlo „bezpečný“ daňově uznatelný poměr výdajů spojených s provozem nemovitosti (dílny), ovšem za toto rozhodnutí se platí správní poplatek 10 000 Kč.

V praxi proto v podobných případech zcela převažuje „lidová tvořivost“, přičemž nejčastěji se vychází z poměru podlahové plochy nemovitosti (její části) využívané pro podnikání vůči podlahové ploše všech nemovitostí spotřebovávajících předmětnou energii. Toto jednoduché pravidlo je více méně přiléhavé u spotřeby plynu na vytápění, poněkud ale selhává v případě elektřiny. A to zvláště, když je v dílně stroj s relativně vysokou spotřebou elektřiny, nebo naopak je-li těžiště spotřeby vychýleno naopak do sféry soukromé spotřeby (například tím, že je elektřinou vytápěný dům nebo bazén, zatímco v dílně jsou jen běžné elektrospotřebiče apod.).

Tazatel správně zmiňuje ještě nedaňovou okolnost, a to že by o změně účelu využití energie musel informovat příslušného dodavatele elektřiny/plynu. Obchodní podmínky dodávek energií totiž zpravidla rozlišují její soukromé a podnikatelské využití, přičemž porušení těchto pravidel může být sankcionováno. Záleží ovšem na rozsahu, v jakém má být energie využita pro podnikání, jelikož její jen relativně malé využití pro podnikání by snad ještě nemuselo představovat významné porušení obchodních podmínek. V tomto směru by se měl tazatel obrátit přímo na dotyčného dodavatele energie. Pro daňové účely přitom případná porušení obchodně-právních podmínek není podstatné, protože v daních je obecně určující skutečný stav věci, zde tedy účely využití energií.

Kategoricky je ale nutno odmítnout snahu tazatele pronajmout si dílnu nebo její část. Toto není právně přípustné, protože obecně jakýkoli právní vztah - zde teda nájemní smlouva - musí být uzavřena alespoň mezi dvěma právními subjekty. Což není v dotazovaném případě naplněno, jelikož vlastníkem dílny je manžel, který si jí chce pronajmout; skutečnost, že dílna je ve SJM v tom nehraje roli. Právní blokaci samozřejmě nelze obejít tím, že by jako strana pronajímatele dílny vystupovala manželka, nájemní smlouva by ani tak nebyla platná.