Dotazy a odpovědi: Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.)

ODPOVĚĎ

Dle přechodného § 3038 obč. zák. přestaly být věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona součástí společného jmění.

Autoři komentáře k občanskému zákoníku Wolters Kluwer (svazek II) dospěli k závěru, že „...ke dni 1.1.2014 ty majetkové hodnoty, věci, které podle zde vykládaného ustanovení tvoří obvyklé vybavení rodinné domácnosti, budou vyloučeny z dispozičních pravidel, která se jinak vztahují na to, co tvoří soubor společného jmění manželů.“ Ustanovení § 3038 ale nemá pro vlastnická a jim podobná práva žádný význam, k jejich změně nedojde.

Definici „obvyklého vybavení rodinné domácnosti“ obsahuje § 698 obč. zák.: Obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů; přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům, nebo jen jednomu z nich. Rozhodující je funkce věcí, tj. k čemu slouží.

Tyto věci mohou být ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, v jejich podílovém spoluvlastnictví i ve společném jmění manželů.

Ustanovení § 698 obč. zák. dále upravuje nakládání s těmito věcmi tak, že manžel potřebuje souhlas druhého manžela; to neplatí, jedná-li se o věc zanedbatelné hodnoty. Manžel se může dovolat neplatnosti právního jednání, jímž druhý manžel s věcí, která je součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, naložil bez jeho souhlasu.

Postup v případě manželova opuštění společné domácnosti v úmyslu učinit tak trvale s odmítnutím se vrátit pak upravuje § 699 obč. zák.: Opustí-li manžel/ka rodinnou domácnost v úmyslu učinit tak trvale a odmítá se vrátit, může žádat, aby mu manžel/ka vydal to, co patří k obvyklému vybavení rodinné domácnosti a náleží výhradně jemu. Co náleží manželům společně, si manželé rozdělí rovným dílem, ledaže to povaha věci vylučuje; v takovém případě se použijí obecná ustanovení tohoto zákona o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

Tento postup se však nepoužije v případě uvedeném v odstavci druhém § 699 obč. zák., pokud manžel to, co patří k obvyklému vybavení rodinné domácnosti, potřebuje zejména také pro společné nezletilé dítě manželů, které nenabylo plné svéprávnosti a vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, nebo pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, bylo svěřeno do společné péče manželů žijících v rodinné domácnosti a v rodinné domácnosti zůstalo.

Z uvedeného vyplývá, že vypořádání věcí tvořících obvyklé vybavení rodinné domácnosti lze požadovat v žalobě o vypořádání společného jmění manželů, pokud do něho patří.

Podle mých zkušeností však v praxi obvykle nemá smysl uvádět movité věci v řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť tržní hodnota těchto věcí je často nižší než cena za vypracování znaleckého posudku o jejich hodnotě. Nadto soudy vyzývají ve smyslu judikatury k přesné specifikaci movitých věcí, tyto informace nemají účastníci často k dispozici, a tak se soud odmítne těmito věcmi zabývat.