Občanský zákoník (zákon č. 89/2012
Sb.)
JUDr.
Karel
Wawerka
Jak se spravuje pozůstalost do doby, než je potvrzeno dědictví dědicům?
ODPOVĚĎ
Nová úprava je oproti minulosti v záležitosti správy pozůstalosti do
skončení řízení o pozůstalosti podstatně konkrétnější. Základní odpověď na otázku dává úprava
obsažená v § 1677 odst. 1 obč. zák. Jestliže
zůstavitel povolal správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do
potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Jestliže zůstavitel
správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti nepovolal, spravuje pozůstalost dědic a je-li dědiců
více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.
Zásadní ovšem je, že v praxi zůstavitel o otázce správy pozůstalosti
pořizuje jen výjimečně, a tudíž problémy spojené se správou pozůstalosti obvykle připadají dědicům
zůstavitele. Zpravidla se jedná o dědice ze zákona, ale může se také jednat o dědice ze závěti či na
základě dědické smlouvy. Okruh dědiců ze zákona je vymezen v šesti třídách dědiců v
§ 1635 a násl. obč. zák. Většinou se ovšem jedná o
dědice zařazené v první třídě, tj. o zůstavitelovy děti a jeho manžela. Taková situace obvykle
nepřináší při správě pozůstalosti potíže, jsou-li ovšem vzájemné vztahy v zůstavitelově rodině v
pořádku. V opačném případě, kdy vzájemné vztahy nejsou dobré a dědicové se nejsou schopni dohodnout
ani o provedení uvažovaných úkonů správy pozůstalosti, nelze takové úkony správy pozůstalosti
provést.
Důležité je, co vlastně pojem „správy pozůstalosti“ představuje.
Nový občanský zákoník rozlišuje tzv. prostou správu,
při níž se činí vše, co je nutné k zachování majetku (§
1405 obč. zák.), a úkony přesahující rozsah prosté správy
(§ 1679 odst. 2 obč. zák.).
Ten, kdo spravuje pozůstalost, prodá podle
§ 160 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“) bez souhlasu soudu majetek, kterému hrozí rychlá zkáza nebo
je-li pravděpodobné, že rychle ztratí na hodnotě. Dále pak vyrozumí o smrti zůstavitele banku,
pobočku zahraniční banky nebo spořitelní a úvěrní družstvo, u nichž měl zůstavitel účet, a vyrozumí
o smrti zůstavitele známé věřitele a dlužníky zůstavitele.
Provádí-li správu pozůstalosti dědicové, jejichž dědické právo je již jasně
prokázáno, může soud (úkony soudu v řízení o pozůstalosti provádí notář jako soudní komisař, který
má i oprávnění vydávat rozhodnutí soudu) před skončením řízení povolit s určitými pozůstalostními
předměty volně nakládat, pokud je splněno zabezpečení poslední vůle zůstavitele a souhlasí-li
nepominutelní dědicové a odkazovníci.
Je ovšem možné, že zůstavitel povolá vykonavatele závěti
(§ 1553 a násl. obč. zák.) či správce pozůstalosti
(§ 1556 a násl. obč. zák.). Vedle toho může v
některých případech, kdy je k tomu vážný důvod, jmenovat správce pozůstalosti i pozůstalostní soud
(např. za účelem vyhotovení seznamu pozůstalostního majetku podle
§ 1687 obč. zák.).