Zálohy na daň z příjmů

Nejprve si připomeneme společná pravidla, která platí jak pro zálohy na DPPO, tak pro zálohy na DPFO.

Základním ustanovením, které řeší placení záloh na daň z příjmů, je § 38a ZDP. Ke správnému výpočtu výše záloh se dále použije zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“). Přihlédnout se musí i ke lhůtám pro podání daňového přiznání podle § 136 DŘ a § 38m ZDP.

U záloh na daň z příjmů se setkáváme se třemi rozhodnými obdobími:

Zdaňovacím obdobím u DPFO je vždy kalendářní rok - viz § 5 odst. 1 ZDP. To platí i pro ne zcela typickou situaci, kdy by fyzická osoba vedla účetnictví a měla za účetní období hospodářský rok.

Zdaňovacím obdobím u DPPO podle § 17a ZDP je:

Účetní období, které trvá méně než 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, je obdobím, které není zdaňovací. Podává se za něj přiznání, vykazuje se výsledek hospodaření i základ daně a počítá se daň z příjmů. Připadá v úvahu pouze u DPPO. Váže se na přechod z kalendářního roku na hospodářský rok a naopak.

Zálohové období je podle § 38a ZDP období od prvního dne, který následuje po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za uplynulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za následující zdaňovací období.

Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. Vznikne-li tedy povinnost platit zálohy na daň, platí se v průběhu zálohového období. Zdá se, že je zde vše jasné. Není tomu tak a u DPPO si později uvedeme závažnou nejasnost.

Výše záloh a periodicita jejich placení vychází z poslední známé daňové povinnosti. Tou je obecně částka, kterou si poplatník vypočetl a uvedl v řádném daňovém přiznání za poslední skončené zdaňovací období. Pokud je řádné přiznání podáno opožděně, zálohové období začne později, začíná běžet od následujícího dne po dni podání přiznání.

Podává-li poplatník dodatečné daňové přiznání, je poslední známou daňovou povinností částka, kterou uvedl v dodatečném daňovém přiznání - neboli mění se poslední známá daňová povinnost. Zálohy splatné do data podání dodatečného daňového přiznání se nemění, mění se až výše nově splatné zálohy na daň. Zálohy na daň z příjmů neplatí obce a kraje. Dále zálohy na daň neplatí ti poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč. Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, ale nepřesáhla 150 000 Kč, platí zálohy na daň pololetně ve výši 40% poslední známé daňové povinnosti. Poplatníci s poslední známou daňovou povinností nad 150 000 Kč platí zálohy na daň ve výši 25% poslední známé daňové povinnosti.

Placení záloh na daň    I-----------------------I-------------I---------------------I------------------------------I I Poslední známá daňová I Výše zálohy I Periodicita placení I         Lhůty placení        I I   povinnost (PZDP)    I  (z PZDP)   I                     I                              I  I-----------------------I-------------I---------------------I------------------------------I I      do 30 000 Kč     I                           neplatí se                             I    I-----------------------I-------------I---------------------I------------------------------I I   30 001-150 000 Kč   I     40%     I      pololetně      I do 15. dne každého 6. měsíce I I                       I             I                     I zdaňovacího období           I  I-----------------------I-------------I---------------------I------------------------------I I     nad 150 000 Kč    I     25%     I      čtvrtletně     I do 15. dne každého 3. měsíce I I                       I             I                     I zdaňovacího období           I  I-----------------------I-------------I---------------------I------------------------------I

Podle § 146 DŘ se záloha na daň zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.

Po skončení zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, se zaplacené zálohy na daň, splatné v jeho průběhu, započítávají na úhradu skutečné výše daně.

U záloh, u nichž došlo k prodlení s placením, se na úhradu daně započítají i ty zálohy, které budou zaplaceny do konce lhůty pro podání daňového přiznání, i když byly uhrazeny v následujícím zdaňovacím období.

Se splatností záloh na daň někdy vznikají problémy. Nemám na mysli situace, kdy poplatník na zálohu na daň nemá prostředky nebo kdy zapomněl zaplatit včas. Dochází k nepochopení vzájemného vztahu zdaňovacího období a zálohového období.

Obecně, podle § 174 DŘ, platí, že se zálohy na daň platí, pokud tak stanoví příslušný hmotně právní zákon. Zálohy na daň se platí v průběhu období (u daní z příjmů zálohového období), jestliže daň není ještě známa a neuplynul-li den její splatnosti. Zálohy na daň podléhají vyúčtování. Například u daně z nemovitostí je daň známa v průběhu zdaňovacího období již k 31. 1., daň z nemovitostí se tedy nehradí formou záloh, ale formou splátek.

Na žádost poplatníka může správce daně v odůvodněných případech stanovit zálohy nižší, popřípadě povolit neplacení záloh na daň, a to i za celé zdaňovací období. Určitě je vhodné pružně reagovat na ekonomickou situaci u poplatníka a případně požádat o snížení nebo prominutí záloh na daň. Žádost bývá kromě zdůvodnění doprovázena obvykle údaji o ekonomické situaci, například výsledovkou nebo výpisem údajů z daňové evidence.

Pozdní úhrada zálohy na daň podléhá sankcím stejně jako pozdní zaplacení daňové povinnosti, protože záloha na daň se spravuje jako daň. Je-li poplatník v prodlení, tzn. neuhradíli splatnou zálohu nejpozději v den její splatnosti, vzniká mu povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení je ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení řeší § 252 DŘ. Úrok z prodlení se uplatní do dne splatnosti zálohované daně.

I u záloh na daň může poplatník požádat o posečkání úhrady, a to za daňovým řádem stanovených podmínek (mimo jiné vážná újma poplatníka, ohrožení výživy fyzických osob). Posečkání daně je levnější o 7 procentních bodů než úrok z prodlení při pozdní úhradě zálohy na daň. Další podmínky se řídí § 156 až 157 DŘ.

Podmínky pro placení záloh na DPPO a DPFO stanoví především § 38a ZDP. Správu záloh na daň, které se spravují jako daň, řeší daňový řád. Při stanovení povinnosti placení záloh na daň se vychází ze tří období - za prvé ze zdaňovacího období, za druhé z období, za které se podává přiznání, ale které není zdaňovací, a za třetí ze zálohového období. V ZDP v § 38a je stanoven způsob výpočtu výše zálohy na daň a lhůty jejich splatnosti. Příště se budeme podrobněji zabývat specifiky u záloh na daň u DPFO a DPPO.

Tento příspěvek byl připraven v rámci interního grantového projektu SVŠE Znojmo s názvem Finanční, účetní a daňová problematika v teorii a praxi současných českých podniků.