Souvislost cestovních výdajů a cestovních náhrad ve vztahu k pracovním cestám

Vydáno: 8 minut čtení

Platná právní úprava poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců obsažená v sedmé části zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je založena na tom, že jestliže zaměstnavatel vyšle svého zaměstnance k plnění pracovních úkolů někam jinam, než je jeho místo výkonu práce sjednané v jeho pracovní smlouvě a tomu zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (plněním pracovních úkolů) vzniknou nějaké zvýšené výdaje, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci tyto zvýšené výdaje v rozsahu a za podmínek stanovených právě v sedmé části zákoníku práce uhradit (viz § 151 zákoníku práce - dále jen "ZP ").

Souvislost cestovních výdajů a cestovních náhrad ve vztahu k pracovním cestám
JUDr.
Marie
Salačová
Z uvedeného lze současně pochopit, že tato úprava vychází z definice "cestovních výdajů zaměstnance" nikoliv z definice "cestovních náhrad". Cestovní výdaje pak definuje zákoník práce ve svém § 152, a to tak, že je zde přesně stanoveno, že cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci (to znamená, že zaměstnavatel je povinen poskytovat) cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vznikají zaměstnanci při:
a)
pracovní cestě (§ 42),
b)