Mezinárodní spolupráce: výměna informací pro daňové účely ve světle nových skutečností, 1. část

Spolupráce mezi daňovými orgány či vzájemná výměna informací byla od prvopočátku začleněna do OECD Modelové Smlouvy v čl. 26 „Výměna informací“, neboť bylo žádoucí poskytnout správní pomoc při zjišťování skutečností, na něž mají být pravidla obsažená v konkrétní smlouvě o zamezení dvojího zdanění (dále jen „SZDZ“) aplikována. Nicméně éra značné významnosti výměny informací a transparentnosti daňových systémů započala až na počátku tohoto tisíciletí, kdy OECD vydala novou zprávu¹ o potírání škodlivých daňových praktik. Ve zprávě byla stanovena pouze dvě kritéria, a to transparentnost a výměna informací, k posouzení, zdali se jedná o daňový ráj neboli o stát se škodlivým preferenčním daňovým režimem tzv. „špatný stát“ v kontrastu s „dobrým státem“, jenž je transparentní a umožňující výměnu informací. Transparentnost a výměna informací se tak staly mezinárodním standardem, který byl začleněn do OECD ² (dále TIEA Model) a následně v roce 2005 do čl. 26 Modelové smlouvy OECD³. Mezinárodní spolupráce v oblasti přímých daní ve formě výměny informací se tak stala jedním z významných nástrojů v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.

Co si však pod tímto mezinárodním standardem máme představit? Dle OECD je za považován ten, jenž vyžaduje zpracování účetnictví obecně uznávanými účetními standardy či kontrolu auditorem a řádnou archivaci dat. A zároveň, kde daňový poplatník nemůže využít „záhadné praktiky“ ať s ohledem na daňovou sazbu či daňový základ, které se odchylují od stanovených zákonů a postupů daného státu, s cílem dosažení daňového prospěchu. Navíc transparentnost vyžaduje, aby správci daně měli přístup k informacím týkajícím se vlastnické struktury a to všech typů subjektů a k bankovním informacím, které mohou být podstatné u trestních a občanskoprávních daňových záležitostí. je chápána jako sdílení informací mezi státy, které splňují požadavek transparentnosti, neboť efektivní výměna informací je dosažena tehdy, když požadované informace jsou dostupné včas a zároveň existuje právní mechanismus umožňující požadované informace získat a vyměnit. Transparentnost je tak neodmyslitelně spojená s výměnou informací, jejímž cílem je zjištění skutečností týkající se příjmů a majetků residentů na základě vzájemného poskytování informací, na jejichž základě mají být uplatňovány národní právní předpisy a snížen mezinárodní daňový únik.

Poskytování informací se opírá o tři formy výměny informací, které jsou v souladu s čl. 26 Modelové smlouvy OECD, a to výměnu informací na žádost, spontánní a automatickou výměnu informací. se vztahuje vždy na konkrétní případ a konkrétní daňový subjekt. Správce daně se v případě zjištěných pochybností během daňového šetření, které souvisí s činností daňového subjektu na území smluvního státu, může obrátit na příslušný úřad smluvního státu se žádostí o poskytnutí informací, které by mohly objasnit vzniklé nejasnosti. Využití této formy výměny informací vyžaduje splnění určitých předpokladů/podmínek: informace poskytne smluvní stát buď na základě článku o výměně informací konkrétní smlouvy o zamezení dvojího zdanění⁴ (dále „SZDZ“), nebo na základě vztahu k členským státům EU vyplývající ze (dále jen Směrnice 77/799/EHS). Dále žádající správce daně již vyčerpal všechny běžné zdroje informací dostupné v rámci národního daňového řízení. A na závěr, žádost je konkrétní a srozumitelná, když je český i zahraniční daňový subjekt dostatečně specifikovaný včetně vzniklých vztahů mezi nimi, identifikace příslušné daně, zkoumaného zdaňovacího období a jiných skutečností. vychází z vlastního podnětu správce daně, který sdělí správci daně ze smluvního státu informace zjištěné při daňovém šetření, o kterých se domnívá, že by mohly být využitelné ve druhém smluvním státě například, může jít o informace týkající se podezření o krácení daně v druhém smluvním státě, o přesunech zisků v rámci nadnárodních společností, které nesplňují princip tržního odstupu, o obchodech uskutečněných přes více zemí s možným účelovým snížením daně v těchto státech. Účinnost této formy výměny je závislá na iniciativě správce daně i na jeho schopnostech rozpoznat, zdali daná informace je pro smluvního správce daně významná či nikoliv. Způsob poskytnutí informací je realizován obvyklým způsobem pro výměnu informací. , která představuje systematické zasílání většího množství informací určitého druhu příjmu například úrokové příjmy, dividendy, licenční poplatky atd. Automatická výměna informací se nevztahuje k prověření konkrétního případu, ale k prověření všech relevantních daňových subjektů. Dokonce u některých relevantních zahraničních subjektů dochází ke spontánní výměně těchto informací, a to za účelem vyvolání reciprocity ze strany smluvních států. Předpokladem pro realizaci automatické výměny informací je sjednání podmínek mezi smluvními státy, za kterých bude výměna informací probíhat, a to druh a rozsah informací, periodicita výměny, formu výměny a její začátek. Automatická výměna informací se uskutečňuje převážně v elektronické podobě, a to ve struktuře dat dle doporučení OECD⁵.

Transparentnost a výměna informací jsou považovány daňovými správci za nejlepší nástroj v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem. Ke zvýšení efektivnosti procesu je však zapotřebí vzájemná spolupráce mezi správci daně, která může zahrnovat jak přímou spolupráci daňových správců na území jiného státu či souběžnou daňovou kontrolu, tak samozřejmě všechny formy výměn informací včetně zpětné vazby o využití informací získaných v rámci mezinárodní spolupráce. Řádná daňová správa tak přesahuje hranice státu a vyžaduje zvýšenou a efektivní spolupráci všech daňových politik na mezinárodní úrovni tzn. práci na společných stanoviskách, spolupráce při zavádění standardů v boji proti daňovým únikům, netransparentnosti a neúčinnosti daňových systémů. Poté spolu se spravedlivou daňovou soutěží, transparentním daňovým systémem a mezinárodní výměnou informací je možné vytvořit řádnou daňovou správu, jakožto nejvýznamnějšího nástroje hospodářské prosperity.

Mezinárodní spolupráce při správě daní se zaměřením na výměnu informací v oblasti přímích daní je upravena následujícími mezinárodními smlouvami, ujednáními a předpisy sekundárního práva Evropské unie:

se problematikou mezinárodní spolupráce a standardu transparentnosti a výměny informací zabývá od roku 2000 Globální fórum⁷, jehož členem je i Česká Republika a který sdružuje v současnosti 110 členů⁸. Globální fórum pravidelně vydává zprávy⁹ o tom, jak jednotlivé implementovaly a následně dodržují dané předpisy v této oblasti. Dle Globálního fóra je dostačujícím kritériem pro posouzení, zdali daná implementovala standard transparentnosti a výměny informací, uzavření 12 mezinárodních dohod o výměně informací v daňových záležitostech. Toto kritérium je nicméně ze strany EU kritizováno (více viz níže). Tento nezávazný nástroj k podpoře mezinárodní výměny informací v daňových záležitostech vydalo v roce 2002 Globální fórum ¹⁰, a to po vzoru dohod, které v roce 2000 a 2001 uzavřely USA ¹¹. Globální fórum si plně uvědomovalo, že nedostatečně účinná výměna informací je jedním z klíčových kritérií při rozpoznání škodlivých daňových praktik, a proto hlavním mandátem fóra bylo vytvoření nástroje, který by daný problém vyřešil. Nově vytvořený nástroj v podobě TIEAs rozšířil pokrytí výměny informací i mimo státy EU a OECD, a to na státy se kterými není dosud aplikován jiný nástroj v rámci mezinárodní spolupráce, což jsou obvykle země považované za daňové ráje ¹². Zpočátku během let 2002 a 2003 byly TIEAs využívány jen ze strany USA, které uzavřely dohody se státy, jako jsou ostrov Man, Bahamy, Jersey, Guernsey, Britské Panenské Ostrovy, či Nizozemské Antily. Od roku 2003 se k USA přidávaly další státy, nicméně největšího rozmachu, který přetrvává do současnosti, zažívají TIEAs až od roku 2009. Je to dáno hlavně rostoucím významem standardu transparentnosti a výměny informací a s tím související kritérium min. 12 uzavřených TIEAs. Mezinárodní výměna informací na základě TIEAs může být jak na dožádání, tak i v jiných podobách tj. například přítomnost správců daně při daňovém řízení ve druhém státě. Správci daně mohou získat informace o vlastnictví osob či o osobách v řetězu vlastnictví, mohou si ověřit, zda příjem či majetek jejich rezidentů umístěný v zahraničí byl řádně zdaněn, a to bez ohledu na skutečnost, zda potřebné informace jsou v držení bank či finančních institucí. Jde tedy nepochybně o významný nástroj, což potvrzuje skutečnost o více než 500 TIEAs ¹³ doposud uzavřených.

Obecně dohody TIEAs vychází ze stejného základu jako je čl. 26 „Výměna informací“ v Modelové smlouvě OECD, jehož problematikou se na poli OECD zabývá Výbor pro fiskální záležitosti. Příslušné orgány si na základě tohoto článku mají vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou k tomu, aby byla zajištěna správná aplikace ustanovení SZDZ nebo vnitrostátních právních předpisů. V souladu s čl. 26 je tedy možné rozlišit úzkou či širokou klauzuli. V případě úzké si příslušné úřady vymění jen ty informace, které jsou nutné k aplikaci SZDZ a které se vztahují na daně, jež jsou předmětem SZDZ a jsou mimo jiné k dispozici na základě daňových zákonů v běžném správním řízení. Oproti tomu široká zaručuje výměnu informací, jež jsou nezbytné k aplikaci SZDZ či vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování, které jsou těmito státy uvaleny, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se SZDZ. Smyslem je tedy výměna informací v co nejširším rozsahu. V roce 2005 prošel článek revizí, kdy byl připojen 5. odstavec, na jehož základě není možné odmítnout poskytnutí informace pouze z důvodu, že informaci vlastní banka, jiná finanční instituce, pověřenec či osoba jednající v zastoupení nebo jako zmocněnec. Tímto aktem byl standard transparentnosti a výměny informací začleněn do Modelové Smlouvy OECD a mimo jiné vyvolal řadu výhrad ze strany členských států, i přesto, že zohledňoval stávající praxi. Nicméně v rámci nové revize Modelové smlouvy OECD z roku 2010, již byly všechny výhrady smazány a zůstala pouze poznámka Řecka ¹⁴, což vypovídá o rostoucím význam standardu transparentnosti a výměny informací a ochoty členských států tuto problematiku řešit na mezinárodní úrovni. V současnosti další významný krok ke zvýšení transparentnosti a boji proti daňovým únikům je rozšíření působnosti čl. 26 o výměnu informací na žádost týkající se skupiny daňových subjektů bez nutnosti jejich jednotlivé identifikace ¹⁵. Aby se vyloučilo tzv. lovení ¹⁶, žádající smluvní stát musí poskytnout detailní popis skupiny a konkrétních skutečností a okolností, které vedou k žádosti, včetně vysvětlení, proč se domnívá, že daňoví poplatníci ve skupině nepostupují v souladu s platnou zákonnou normou. Dále nově čl. 26(2) Modelové smlouvy OECD uvádí, že je možné informace získané v rámci mezinárodní spolupráce použít i pro nedaňové účely, pokud tuto možnost povolují oba smluvní státy ve svých vnitrostátních právních předpisech a dožádaný stát tuto možnost schválil. V souvislosti se změnami textu čl. 26 došlo k rozšíření a k úpravám komentářů čl. 26 například byly vysvětleny dva termíny, a to „lovení“ a „předvídatelná relevance“, dále upraven komentář k poskytování informací i pro nedaňové účely (viz body 12.3-12.4) a vložen nový komentář k zavedení lhůt ¹⁷ pro poskytování informací (viz body 10.4-10.6)¹⁸. Veškeré provedené změny jsou v souladu s výsledky práce Globálního fóra v otázkách transparentnosti a výměny informací.

Kromě toho od roku 2010 dochází u všech členů Globálního fóra k hloubkové revizi ¹⁹ implementace standardu transparentnosti a výměny informací, kdy v rámci fáze 1 je cílem přezkoumat kvalitu právního a regulačního rámce týkající se tohoto standardu a identifikovat případné nedostatky. Druhá fáze revize bude již ověřovat praktickou aplikaci tohoto standardu, zdali skutečně plní své cíle. Otázky ²⁰, kterými se Globální fórum během své hloubkové revize ve fázi 1 zabývá, se týkají dostupnosti informací (tj. informací o vlastnické struktuře subjektu, identitě subjektu, vedení účetních záznamů atd.), přístupu k informacím (tj. přístupu k informacím bez ohledu na to, že na osobu vlastnící či mající pod kontrolou danou informaci se vztahuje závazek mlčenlivosti, dále zajištění práv a ochrany osob, jež jsou předmětem požadavku o výměně informací atd.) a výměny informací (tj. mechanismu výměny, zabezpečení mechanismu proti zneužití, poskytnutí informace včas atd.).

Dalším krokem OECD, který byl nově učiněn a jenž povede ke zvýšení daňové spolupráce v otázce výměny informací, je vydání dvou zpráv, a to ²¹. Zpráva o automatické výměně informací²², která byla v červnu 2012 předložena a schválena G20 na summitu v Los Cabos, popisuje podstatné aspekty automatické výměny, a to konkrétně, co je to automatická výměna, jak pracuje, jaký je její právní základ, jaká je její role v současnosti, zdali plní své cíle, a co v této oblasti OECD již učinilo a co se má ještě učinit. Ze zprávy vyplynulo, že automatická výměna je velmi rozšířená nejen v rámci EU, ale i mimo ni, kdy nejčastěji vyměňovanými informacemi jsou informace o úrocích, dividendách, licencí, důchodech a příjmech ze závislých služeb. Dále vyplynulo, že všech 38 zúčastněných států v průzkumu získávají informace automaticky od svých smluvních partnerů a 33 států (85%) zasílají v rámci automatické výměny informace svým smluvním partnerům. Mimo jiné zemi s nejvyšším počtem smluvních partnerům (70), jimž jsou zasílané informace v rámci automatické výměny, přestavuje Dánsko a oproti tomu Norsko representuje stát s nejvyšším počtem smluvních partnerům (48), od nichž získává informace v rámci automatické výměny ²³. Jelikož většina zemí zaznamenává výměnu informací v miliardách EUR, dá se usuzovat z aplikace průměrné daňové sazby a předpokladu nízké míry přiznání těchto příjmů/majetku ve státě rezidence, že jde o značnou sumu daňových úniků. OECD v této souvislosti ve zprávě uvádí, že je nutné zvýšit míru dodržování zákonných daňových norem a tedy i míru přiznání zahraničních příjmů ve státě residence tím, že daňoví poplatníci budou informování o tom, které informace jsou v rámci mezinárodní automatické výměně získávány včetně zdůraznění povinnosti tyto příjmy přiznat a zdanit ve státě residence. Automatická výměna tak posléze umožní zvýšit daňové příjmy a povede k daňové spravedlnosti, kdy všichni daňoví poplatníci uhradí svůj spravedlivý podíl daně na správném místě ve správnou dobu. OECD dále zdůrazňuje, že stále považuje za současný mezinárodní standard výměnu informací na žádost, nicméně uznává, že je vhodné vytvořit z automatické výměny efektivní nástroj k dodržování zákonných daňových norem u těch států, jež si to žádají. V této souvislosti OECD identifikovala 8 klíčových prvků k úspěšné aplikaci automatické výměny, dále vypracovala ²⁴²⁵, standardizované nástroje potřebné k automatické výměně ²⁶ a pracuje na profilech členských států týkající se automatické výměny.

Modelové o porozumění mezi kompetentními autoritami se v praxi nejčastěji uzavírá v podobě Memoranda o porozumění o vzájemné mezinárodní spolupráci v oblasti přímých daní, které zpřesňují a doplňují praktické postupy mezinárodní spolupráce prováděné na podkladě SZDZ, a to zejména praktické postupy provádění mezinárodní spolupráce ve formě automatické výměny tj. jazyk, formáty a termíny dat předávaných v rámci automatické výměny informací. Kromě toho memoranda zpřesňují praktické postupy týkající se simultánních daňových kontrol včetně systému výběru případů simultánních kontrol a projednání výsledků šetření, dále podmínek přítomnosti pracovníků daňové správy na území druhého státu.

Nicméně je nutné zdůraznit, že vzájemná spolupráce ať již z pohledu automatické výměny či ostatních forem výměny informací je proveditelná pouze tehdy, pokud každá ze smluvních stran je ujištěna, že se bude s informacemi zacházet s náležitou důvěrností. Z toho důvodu OECD vydala v červenci 2012 další významný dokument - ²⁷, kde je uvedena nejlepší praxe v oblasti ochrany dat, seznam ustanovení upravující tuto problematiku v členských státech včetně doporučení ze strany OECD, že dodržení povinnosti mlčenlivosti ve smluvním státě, který danou informaci přijímá, je otázkou národních pravidel a za porušení takovéhoto ustanovení je uvalena sankce, která se řídí správními a sankčními právními předpisy daného státu²⁸.

se touto problematikou zabývají mnohem hlouběji, neboť při existenci 27 ekonomik, které se od sebe vzájemné liší, a spolu s principem daňově suverenity činí zajištění efektivní spolupráce v daňových otázkách značně obtížný úkol. Implementace standardu řádné daňové správy ²⁹ se zdá tedy vhodným řešením. Komise EU vydala v roce 2009 sdělení ³⁰, zabývající se otázkou, jak zlepšit daňovou správu opírající se o existující EU politiku a o princip transparentnosti, výměny informací a spravedlivé daňové soutěže. Na základě doporučení Komise, byly určeny 4 oblasti, kde je možné zlepšit daňovou správu:

O rok později v roce 2010 vydala Komise další sdělení ³⁵, v němž deklarovala ochotu podpořit rozvojové státy k přijetí a k implementaci mezinárodních standardů z daňové oblasti. Cílem této podpory je zajištění uzavírání TIEAs či SZDZ rozvojovými státy, revizi stávajících SZDZ včetně implementace nové podoby čl. 26 Modelové smlouvy OECD týkající se výměny informací a případně implementace OECD Směrnice o převodních cenách. EU si plně uvědomuje, že implementace standardů řádné daňové správy v rámci EU stimuluje ostatní k přijetí těchto standardů v budoucnosti.

Navíc pro posílení významu řádné daňové správy, přijal evropský parlament usnesení ³⁶ zdůrazňující klíčové postavení řádné daňové správy pro obnovení světové ekonomiky, kde mimo jiné uvádí zavedení automatické výměny jako obecného pravidla a odstranění bankovního tajemství. Dále vybízí k uzavírání dohod v boji proti daňovým únikům s Lichtenštejnskem, s Andorrou, s Monakem, se San Marinem a se Švýcarskem. Připomíná, že boj proti daňovým rájům a daňovým únikům bude úspěšný pouze tehdy, pokud budou pro všechny platit stejná pravidla, jež zabrání tomu, aby v budoucnu vznikaly v zákonech mezery, které by vedly k jejich zneužívání. Vyzývá organizaci OECD, aby Komisi plně zapojila do hloubkových revizí jednotlivých daňových systémů členů Globálního fóra, zejména pokud jde o zjištění, které odmítají spolupracovat, a o vypracování postupu pro hodnocení dodržování pravidel, které by zvýšily dodržování příslušných standardů. Evropský parlament se také domnívá, že OECD přístup k boji proti daňovým únikům není dostatečný. Kritizuje hlavně ukazatel prokazující spolupracující jurisdikci, a to v podobě pouhých 12 uzavřených dohod o výměně informací v daňových otázkách (TIEAs). V této souvislosti dále kritizuje, že dané jsou vyškrtnuty z černé listiny ³⁷ pouze na základě slibu, že budou dodržovat zásady transparentnosti a výměny informací, aniž by došlo ke zjištění, zda tomu tak ve skutečnosti je. Dále s ohledem na chování v oblasti zdaňování podniků parlament připomíná jeho aplikaci členskými státy i ve vztazích s třetími zeměmi včetně zajištění souladu se standardem transparentnosti a výměny informací. Mimo jiné prokazuje lítost nad tím, že OECD preferuje výměnu informací na žádost a ne automatickou výměnu informací, která by se měla stát dle jeho názoru povinným celosvětovým standardem. V této souvislosti uvádí také význam automatické výměny jako nástroje k potírání daňových úniků fyzických osob z úspor ve formě úrokových plateb na základě Směrnice 2003/48/ES, kde kromě Rakouska a Lucemburska všechny členské státy aplikují automatickou výměnu místo srážkové daně a dochází tak k efektivnímu zdanění příjmů z úroků ve státě rezidence.

Samozřejmě výsledný stav v oblasti potírání daňových úniků fyzických osob z úspor ve formě úrokových plateb nebylo dosaženo ze dne na den. Ve skutečnosti se jednalo o zdlouhavý proces, který započal již na začátku 90. let. Avšak z důvodu nesouhlasu států, které považovaly bankovní tajemství za neprolomitelné a názoru států o efektivnosti tohoto systému, jenž bude zaručen pouze, pokud se k dohodě připojí i další státy mimo EU, a to převážně finanční centra, se dohody nepodařilo dosáhnout. Kdyby se totiž k dohodě nepřipojila finanční centra, přišel by nejen bankovní sektor EU o zisky, ale účel směrnice by tak nebyl naplněn. Schválení ³⁸ se podařilo až Radě ministrů financí států EU (ECOFIN) dne 3. června 2003 v rámci daňového balíčku, kdy se všechny členské státy EU zavázaly implementovat směrnici do 1. 1. 2004 s účinností od 1. 1. 2005. Účinnost Směrnice 2003/48/ES byla podmíněna tím, že Švýcarsko, Lichtenštejnsko, San Marino a Andorra (považované za finanční centra) budou od stejného data používat rovnocenná opatření, jež vyplývají členským státům ze směrnice, a kromě toho stejná podmínka byla stanovena i pro závislá území. Jelikož se nepodařilo včas zajistit implementaci nově vzniklých práv a povinností v nečlenských státech a závislých území, byla účinnost Směrnice 2003/48/ES prodloužena na 1. 7. 2005, a to rozhodnutím Rady ze dne 19. 7. 2004³⁹.

Směrnice 2003/48/ES platí ve všech členských státech EU včetně 10 závislých území ⁴⁰ Velké Británie a Nizozemska, a platí i v 5 nečlenských státech EU, a to ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Monaku, Andoře a San Marinu. Směrnice 2003/48/ES zajišťuje efektivní zdanění úrokových příjmů fyzických osob (skutečného vlastníka příjmu), které tyto fyzické osoby získali v jiném členském státě EU nebo zúčastněných třetích zemích, kdy obdržený nezdaněný zahraniční příjem úrokového charakteru fyzické osoby zdaní ve státě své daňové rezidence v rámci svého daňového přiznání. V současnosti stále platí přechodné období pro dva členské státy⁴¹ EU, a to Rakousko a Lucembursko, pět nečlenských států EU a 5 závislých území ⁴² Velké Británie a Nizozemska, které odmítly porušit bankovní tajemství a poskytovat automaticky informace o svých zahraničních vkladatelích a jejich úrokových příjmech. Z toho důvodu dochází ke zdanění těchto příjmů jednotnou srážkovou daní ⁴³, která je v současnosti 35 %. Nicméně pokud vkladatel souhlasí s poskytnutím daných informací, srážková daň se neuplatní a je aplikována automatická výměna.

I přes to, že Směrnice 2003/48/ES byla úspěšně implementována, Komise neusnula na vavřínech a v roce 2008 předložila Radě pravidelnou zprávu ⁴⁴ o fungování Směrnice 2003/48/ES, která shrnovala její implementaci včetně jejího hospodářského posouzení. Navíc z důvodu vzniklých mezer a lepšímu předcházení daňových úniků přijala Komise dne 13. 11. 2008 návrh novely Směrnice 2003/48/ES⁴⁵. Jejím předmětem je zajistit efektivnější provádění Směrnice 2003/48/ES, zamezení jejího obcházení a odstranění narušování hospodářské soutěže tím, že nesrozumitelné a často tak odlišně interpretované části předpisu byly lépe definovány či odstraněny. Mimo jiné byla novelou rozšířena působnost Směrnice 2003/48/ES na příjmy rovnocenné úrokovým příjmům tj. příjmů plynoucích z inovativních finančních produktů či produktů životního prostředí. V souvislosti s efektivností směrnice byla otevřena také otázka ukončení přechodného období uplatňování srážkové daně a přechodu na automatickou výměnu informací. Tato otázka byla znovu otevřena v roce 2011, jednak z důvodu postoje Evropského parlamentu k této otázce (viz výše), tak celkové celosvětové hospodářské situace. I přes to, návrh Směrnice 2003/48/ES zůstal doposud nezměněn a samozřejmě ani nedošlo k dosažení dohody na revizi této směrnice. V roce 2012 předložila Komise Radě druhou zprávu o fungování Směrnice 2003/48/ES⁴⁶, která konstatuje oproti předchozí zprávě pokles jak vyměňovaných informací⁴⁷, tak srážkové daně⁴⁸, což lze částečně vysvětlit finanční krizí. Navíc zpráva uvádí, že došlo k většímu používání extrateritoriálních jurisdikcí ⁴⁹ pro zprostředkovatelské subjekty a růstu na klíčových trzích pro produkty srovnatelné s pohledávkami, což posiluje argumenty pro rozšíření oblasti působnosti směrnice a relevantních dohod uzavřených v souladu se směrnicí.

Evropský parlament tedy navrhuje rozšíření o Singapur, Hongkong, Macao, Dubaj, Nový Zéland, Ghanu, které nejsou Směrnicí 2003/48/ES vázání a jsou oblíbeným místem daňových úniků. Tato zjištění jsou také v souladu s politickou vůlí G20 podporovat dodržování standardu transparentnosti a výměny informací či jiných obdobných standardů a používat veškerá dostupná protiopatření k potírání nekooperativních jurisdikcí, jež standardy nedodržují a zajistit tak podporu řádné daňové správy uvnitř i vně EU.

V souvislosti s vydaným stanoviskem evropského parlamentu (výše) a jednotlivými sděleními Komise, byla dne 15. 2. 2011 přijata členskými státy ⁵⁰ (dále jen Směrnice 2011/16/EU) s účinností od 1. 1. 2013, která tak nahradila předchozí Směrnici 77/799/EHS. Evropská Komice vypracovala a předložila ke schválení novou směrnici i z důvodu rostoucí provázanosti jednotného evropského trhu a globální ekonomiky, internacionalizace finančních nástrojů a značné mobility daňových poplatníků, kdy již stávající Směrnice 77/799/EHS nevyhovovala požadavkům správní spolupráce či správní pomoci. Cílem původní, a stejně tak nové směrnice je stále boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům a umožnění členským státům určit přesnou sumu daně, která se má vybrat. Směrnice 2011/16/EU tedy nestanovuje povinnost, ale pouze možnost pro správce daně se dožádat informace od správce daně v jiném členském státě, pokud již byly využity jeho veškeré vlastní obvyklé zdroje informací. Hlavními rozdíly oproti původní úpravě je jednak to, že nová směrnice se týká všech daní, s výjimkou daně s přidané hodnoty, spotřebních daní a cel, pro které platí jiné právní předpisy Evropské unie o správní spolupráci mezi členskými státy⁵¹, a dále s výjimkou například příspěvků na sociální pojištění a na veřejné zdravotní pojištění⁵², poplatků za vydání osvědčení a plateb smluvní povahy. Oproti tomu, výměnu informací v rámci směrnice budou moci nově využívat orgány územních samosprávných celků pro oblast místních poplatků. A navíc, nová směrnice více koresponduje s mezinárodními smlouvami a standardy uplatňovanými na základě doporučení OECD, konkrétně dle ⁵³⁵⁴ a zprávy o ⁵⁵.

Jak je vidět, EU i OECD si plně uvědomují význam mezinárodní spolupráce a řádné daňové správy, kde se klade důraz na transparentnost a výměnu informací a činí významné kroky k jejímu zajištění nejen v rámci členských zemí ale i mimo ně. Další část článku bude zaměřena na mezinárodní spolupráci z pozice České republiky, kde bude rozebrána implementace směrnic EU, uzavřených SZDZ, TIEAs a Memorand včetně výsledku hloubkové revize implementace standardu transparentnosti a výměny informací.