Mezinárodní spolupráce: výměna informací pro daňové účely ve světle nových skutečností, 1. část

Vydáno: 37 minut čtení

Článek pojednává o problematice mezinárodní spolupráce se zaměřením na transparentnost a výměnu informací jako jednoho z hlavních kritérií pro posuzování řádné daňové správy. Nejprve v první části bude rozebrán právní rámec mezinárodní spolupráce s důrazem na výměnu informací, a to z pohledu OECD a Evropské unie (dále jen „EU“), a druhá část bude již zaměřena na Českou republiku.

Mezinárodní spolupráce: výměna informací pro daňové účely ve světle nových skutečností – I. část
Ing.
Veronika
Solilová, Ph. D.
Spolupráce mezi daňovými orgány či vzájemná výměna informací byla od prvopočátku začleněna do OECD Modelové Smlouvy v čl. 26 „Výměna informací“, neboť bylo žádoucí poskytnout správní pomoc při zjišťování skutečností, na něž mají být pravidla obsažená v konkrétní smlouvě o zamezení dvojího zdanění (dále jen „SZDZ“) aplikována. Nicméně éra značné významnosti výměny informací a transparentnosti daňových systémů započala až na počátku tohoto tisíciletí, kdy OECD vydala novou zprávu1 o potírání škodlivých daňových praktik. Ve zprávě byla stanovena pouze dvě kritéria, a to transparentnost a výměna informací, k posouzení, zdali se jedná o daňový ráj neboli o stát se škodlivým preferenčním daňovým režimem tzv. „špatný stát“ v kontrastu s „dobrým státem“, jenž je transparentní a umožňující výměnu informací. Transparentnost a výměna informací se tak staly mezinárodním standardem, který byl začleněn do OECD
Modelové smlouvy o výměně informací v daňových záležitostech
2 (dále TIEA Model) a následně v roce 2005 do čl. 26 Modelové smlouvy OECD3. Mezinárodní spolupráce v oblasti přímých daní ve formě výměny informací se tak stala jedním z významných nástrojů v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.
Co si však pod tímto mezinárodním standardem máme představit? Dle OECD je za
transparentní daňový systém
považován ten, jenž vyžaduje zpracování účetnictví obecně uznávanými účetními standardy či kontrolu auditorem a řádnou archivaci dat. A zároveň, kde daňový poplatník nemůže využít „záhadné praktiky“ ať s ohledem na daňovou sazbu či daňový základ, které se odchylují od stanovených zákonů a postupů daného státu, s cílem dosažení daňového prospěchu. Navíc transparentnost vyžaduje, aby správci daně měli přístup k informacím týkajícím se vlastnické struktury a to všech typů subjektů a k bankovním informacím, které mohou být podstatné u trestních a občanskoprávních daňových záležitostí.
Výměna informací
je chápána jako sdílení informací mezi státy, které splňují požadavek transparentnosti, neboť efektivní výměna informací je dosažena tehdy, když požadované informace jsou dostupné včas a zároveň existuje právní mechanismus umožňující požadované informace získat a vyměnit. Transparentnost je tak neodmyslitelně spojená s výměnou informací, jejímž cílem je zjištění skutečností týkající se příjmů a majetků residentů na základě vzájemného poskytování informací, na jejichž základě mají být uplatňovány národní právní předpisy a snížen mezinárodní daňový únik.
Poskytování informací se opírá o tři formy výměny informací, které jsou v souladu s čl. 26 Modelové smlouvy OECD, a to výměnu informací na žádost, spontánní a automatickou výměnu informací.
První forma výměny informací – výměna informací na žádost
se vztahuje vždy na konkrétní případ a konkrétní daňový subjekt. Správce daně se v případě zjištěných pochybností během daňového šetření, které souvisí s činností daňového subjektu na území smluvního státu, může obrátit na příslušný úřad smluvního státu se žádostí o poskytnutí informací, které by mohly objasnit vzniklé nejasnosti. Využití této formy výměny informací vyžaduje splnění určitých předpokladů/podmínek: informace poskytne smluvní stát buď na základě článku o výměně informací konkrétní smlouvy o zamezení dvojího zdanění4 (dále „SZDZ“), nebo na základě vztahu k členským státům EU vyplývající ze
Směrnice 77/799/EHS o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného
(dále jen Směrnice 77/799/EHS). Dále žádající správce daně již vyčerpal všechny běžné zdroje informací dostupné v rámci národního daňového řízení. A na závěr, žádost je konkrétní a srozumitelná, když je český i zahraniční daňový subjekt dostatečně specifikovaný včetně vzniklých vztahů mezi nimi, identifikace příslušné daně, zkoumaného zdaňovacího období a jiných skutečností.
Druhá forma výměny informací – spontánní výměna informací
vychází z vlastního podnětu správce daně, který sdělí správci daně ze smluvního státu informace zjištěné při daňovém šetření, o kterých se domnívá, že by mohly být využitelné ve druhém smluvním státě například, může jít o informace týkající se podezření o krácení daně v druhém smluvním státě, o přesunech zisků v rámci nadnárodních společností, které nesplňují princip tržního odstupu, o obchodech uskutečněných přes více zemí s možným účelovým snížením daně v těchto státech. Účinnost této formy výměny je závislá na iniciativě správce daně i na jeho schopnostech rozpoznat, zda