Pro určení, zda přeshraniční služba podléhá české dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), je rozhodující stanovit místo plnění služby, tj. zda se nachází v tuzemsku či mimo něj. Při vymezení místa plnění je nutné rozlišovat, zda je služba poskytována pro osobu povinnou k dani či nikoliv, neboť v každém případě platí pro stanovení místa plnění různá pravidla. V současné době již většina služeb poskytovaných osobám povinným k dani podléhá základnímu pravidlu pro určení místa plnění, na základě kterého je místo plnění v místě, kde má příjemce sídlo, místo podnikání či provozovnu, které je služba poskytnuta. Tato úprava již omezuje případy, kdy bylo u poskytování služeb zahraničním podnikatelským subjektům nutné účtovat českou DPH, a naopak, kdy zahraniční subjekty fakturovaly českým plátcům se zahraniční DPH (a čeští plátci případně žádali o vratku této DPH). Nadále však existují výjimky, kterým je třeba věnovat pozornost.
Aplikace daně z přidané hodnoty u přeshraničních služeb
Ing.
Tomáš
Havel
1. Základní pravidlo pro určení místa plnění
1.1 Služby poskytované osobám povinným k dani
V souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DPH“), se dle základního pravidla u služeb poskytovaných
osobě povinné k dani
za místo plnění považuje sídlo, místo podnikání nebo provozovna příjemce
služby. Toto pravidlo je do zákona o DPH zavedeno od 1. 1. 2010.Pokud tedy plátce daně poskytuje službu, u níž se stanoví místo plnění podle základního pravidla, osobě povinné k dani se sídlem (v případě právnické osoby) nebo místem podnikání (v případě fyzické osoby) v České republice, místo plnění je v tuzemsku a poskytovateli vzniká povinnost uplatnit daň na výstupu, pokud se nejedná o službu osvobozenou od daně. Nicméně pokud plátce službu poskytne osobě povinné k dani se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, místo plnění se nachází mimo tuzemsko a plátci nevzniká povinnost odvést daň.
Podle základního pravidla se stanoví místo plnění u většiny služeb poskytovaných osobám povinným k dani (pouze ve zvláštních případech platí specifická pravidla pro stanovení místa plnění (viz dále bod 2.1). Tato úprava tedy již omezuje případy, kdy bylo u poskytování těchto služeb nutné zahraničním podnikatelům účtovat českou DPH (a ti případně museli následně žádat český finanční úřad o její vrácení), což bylo do nedávna ještě nutné např. u služeb administrativního charakteru, které nešlo zařadit do zpracování dat, či účetních služeb (sekretářské, kopírovací, tiskařské apod.), garančních oprav a servisu, nájmu dopravního prostředku či zprostředkovatelských služeb.
Současná úprava vede i ke zjednodušení stanovení místa plnění. Například u přepravy zboží není ve většině případů třeba sledovat, na kterém území se přeprava uskutečňuje. Podle základního pravidla je místo plnění tam, kde má příjemce služby sídlo, případně provozovnu, a to i v případě, je-li doprava uskutečněna pouze v tuzemsku. Nebo u služeb spočívajících v práci na movité věci (opravy, přepracování, kompletace apod.). Také zde je většinou místo plnění v sídle příjemce služby, aniž by bylo třeba prokazovat, že zboží po provedení prací opustilo Českou republiku.
Při
nákupu služeb
řídících se základním pravidlem od zahraničních poskytovatelů
naopak vzniká českým plátcům povinnost zdaňovat pořízení těchto služeb českou DPH a zároveň právo nárokovat tuto daň na vstupu (za obecných zákonných podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně).Příklad 1
Český plátce si najme na operativní leasing (3 roky) osobní automobil od osoby povinné k dani v Německu.
Plátci vzniká povinnost při pořízení služby odvést českou DPH v rámci samovyměření daně a zároveň mu vzniká právo uplatnit nárok na odpočet daně. Fakturu od německého poskytovatele obdrží bez německé DPH.
Příklad 2
Český plátce poskytuje švýcarskému podnikateli sekretářské a kopírovací služby. Plátce fakturuje tyto služby do Švýcarska bez české DPH.
Příklad 3
Český plátce provádí pro rakouskou společnost (plátce daně v Rakousku) přepracování materiálu na hotové výrobky (práci na movité věci). Po skončení zpracovatelských operací výrobky neopouštějí území České republiky. Plátce fakturuje zpracovatelské služby do Rakouska bez české DPH bez ohledu na to, že služba je využita (spotřebována) v tuzemsku.
Jestliže plátce poskytuje službu
provozovně
osoby povinné k dani, místem plnění je místo, kde je tato provozovna umístěna. Pokud např. firma se sídlem v Německu nakupuje od českého plátce služby v tuzemsku prostřednictvím své provozovny umístěné v Plzni a místo plnění se stanoví u předmětné služby podle základního pravidla, bude místo plnění v České republice, kde je umístěna provozovna, která službu nakoupila, a služba bude předmětem daně podle ZDPH platného pro Českou republiku.1.2 Služby poskytované osobám nepovinným k dani
Při poskytnutí služby
osobě nepovinné k dani
se místo plnění řídí podle sídla nebo místa podnikání, případně podle provozovny poskytovatele služby
.Pokud tedy např. firma, která je plátcem daně a má sídlo v České republice, poskytuje službu, u níž se stanoví místo plnění dle základního pravidla, osobě nepovinné k dani, místo plnění je v tuzemsku bez ohledu na to, zda tuto službu poskytuje české osobě, osobě z jiného členského státu nebo ze třetí země. Pokud není tato služba osvobozena od daně, je poskytovatel vždy povinen uplatnit daň na výstupu. Základní pravidlo uvedené v § 9 ZDPH se uplatní vždy, pokud není v § 10 až 10j ZDPH uvedeno jinak (viz níže část 2).
1.3
Status
zákazníkaJak je uvedeno výše, základní pravidlo, na základě kterého se místo plnění určí dle sídla, místa podnikání nebo provozovny příjemce služby, je různé při poskytování služeb osobě povinné k dani a osobě nepovinné k dani. Jak tedy český plátce v praxi pozná,
zda služby poskytuje osobě povinné nebo nepovinné k dani
? Při poskytování služeb zákazníkovi se sídlem v Evropské unii bude nadále určující, zda mu zákazník poskytne daňové DIČ v zemi svého sídla. Pokud mu své DIČ poskytne, osvědčuje tím, že je osobou povinnou k dani. Pokud by zákazník své DIČ neposkytl, musel by plátce ověřit, zda se o osobu povinnou k dani (tedy většinou o podnikatelský subjekt) opravdu jedná.Určitý návod, jak toto ověření provést, dává nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. 3. 2011 (dále jen „nařízení“) stanovící prováděcí opatření ke směrnici Rady 2006/112/ES, které nabylo účinnosti 1. 7. 2011. Jelikož se jedná o nařízení, do české legislativy se aplikuje přímo, tj. nebylo spojeno s novelizací českého zákona o DPH. Lze jej nalézt v Úředním věstníku EU, kde bylo zveřejněno dne 23. 3. 2011 (v češtině například na webové stránce http://eur-lex.europa. eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:0 77:0001:0022:CS:PDFa).
Nařízení rozlišuje, zda je zákazník osoba usazená v jiném členském státě či ve třetí zemi.
1.3.1 Zákazník je osoba usazená v jiném členském státě Evropské unie
V tomto případě musí poskytovatel obdržet jakýkoli jiný důkaz prokazující, že příjemce je osobou povinnou k dani a ověřit si jej prostřednictvím kontrolních postupů běžně používaných v obchodní praxi, jako jsou postupy týkající se kontroly totožnosti nebo platby.
Jaký důkaz má poskytovatel služby konkrétně obdržet, nařízení blíže nespecifikuje. Jelikož veřejná databáze žadatelů o DPH registraci v jiných členských státech Evropské unie (dále jen „EU“) neexistuje, bude od zákazníka mít k dispozici např. kopii podané přihlášky k DPH registraci v příslušném státě EU či obdobného dokumentu, případně alespoň čestné prohlášení zákazníka, že o přidělení DPH čísla ve své zemi zažádal.
Nařízení též blíže nevymezuje termín „kontrolní postupy běžně používané v obchodní praxi“. Domnívám se, že věrohodnost dokladu poskytnutého zákazníkem by mohlo zabezpečit například jeho notářské ověření.
V praxi se může běžně stát, že zákazník poskytovateli žádný důkaz o tom, že o vydání DPH registračního čísla požádal, neposkytne. V tomto případě by poskytovatel měl zákazníka považovat za osobu nepovinnou k dani. Pro tento postup svědčí i následující znění článku 18 odst. 3 nařízení:
"Poskytovatel může, nemá-li informace o opaku, považovat příjemce usazeného ve Společenství za osobu nepovinnou k dani, může-li prokázat, že mu příjemce nesdělil své osobní identifikační číslo pro DPH."
1.3.2 Zákazník je osoba usazená ve třetí zemi
Dle článku 18 odst. 3 nařízení může poskytovatel, nemá-li informace o opaku, považovat příjemce usazeného mimo Společenství za osobu povinnou k dani:
*
pokud od zákazníka obdrží osvědčení vydané příslušným správcem daně ve státě zákazníka, že zákazník vykonává ekonomickou činnost, aby mu mohla být vrácena DPH podle směrnice Rady 86/560/EHS (tzv. Třináctá směrnice).
Jedná se o osvědčení vydávané daňovými správami států pro účely vrácení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství (v zákoně o DPH je toto vracení daně zakotveno v § 83).
Pokud zákazník toto osvědčení k dispozici nemá, může poskytovatel zákazníka považovat za osobu povinnou k dani též, pokud má k dispozici: a ověří-li prostřednictvím kontrolních postupů běžně používaných v obchodní praxi, jako jsou postupy týkající se kontroly totožnosti nebo platby, v přiměřeném rozsahu přesnost informací poskytnutých zákazníkem.
*
číslo pro DPH nebo podobné číslo přidělené zákazníkovi zemí, ve které je usazen, a používané k identifikaci podniků, nebo
*
jakýkoli jiný důkaz prokazující, že příjemce je osobou povinnou k dani,
Za jiný důkaz by dle mého názoru mohl být považován například výtisk z webové stránky správce daně v zemi zákazníka potvrzující jeho daňový
status
, objednávka od zákazníka s jeho adresou podnikání či údaji o zápisu do obchodního či obdobného rejstříku nebo informace z webových stránek zákazníka o tom, že uskutečňuje ekonomickou činnost.1.4 Postavení zákazníka
V případě, že služba je zákazníkovi poskytnuta (částečně) pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, je při určení místa plnění dále třeba zkoumat tzv. postavení zákazníka. Postavení zákazníka pro tyto účely znamená, zda zákazník-osoba povinná či nepovinná k dani takto vystupuje i v případě daného plnění.
Nařízení k tomuto v článku 19 uvádí, že:
*
osoba povinná k dani, jíž je poskytnuta služba
výlučně
pro její soukromou potřebu, včetně soukromé potřeby jejich zaměstnanců, se považuje za osobu nepovinnou k dani
,*
osoba povinná k dani, jíž je poskytnuta služba
částečně
pro soukromou potřebu, včetně soukromé potřeby zaměstnanců příjemce, tak současně pro ekonomickou činnost zákazník se považuje za osobu povinnou k dani
pro tuto celou službu,*
poskytovatel se může domnívat, že služby jsou určeny pro účely ekonomické činnosti zákazníka, pokud mu zákazník pro účely daného plnění sdělil své osobní identifikační číslo pro DPH (nemá-li poskytovatel informace o opaku, jako jsou informace o povaze poskytnutých služeb).
1.5 Místo zákazníka
Po určení statusu a postavení zákazníka je posledním krokem pro správné určení místa plnění služby dle § 9 zákona o DPH vymezení místa zákazníka, tj. určení státu, kde má zákazník:
*
sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu (v případě, že je právnická osoba), bydliště nebo, kde se obvykle zdržuje (v případě, že je fyzická osoba).
Nařízení tyto pojmy blíže definuje a též stanoví kritéria pro určení, kdy je plnění přiřaditelné sídlu ekonomické činnosti a kdy stálé provozovně.
1.5.1 Vymezení pojmů (články 10–14 Nařízení)
Sídlem ekonomické činnosti
osoby povinné k dani se rozumí místo, kde dochází k výkonu ústřední správy podniku. Při určování tohoto místa se vezme v úvahu místo, kde jsou:*
přijímána zásadní rozhodnutí týkající se obecného řízení podniku,
*
místo statutárního sídla podniku,
*
místo, kde se schází vedení podniku.
Nelze-li podle těchto kritérií s jistotou určit sídlo ekonomické činnosti, je určujícím kritériem místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se obecného řízení podniku. Naopak pouhá existence poštovní adresy nemůže být postačující pro sídlo ekonomické činnosti osoby povinné k dani.
Stálou provozovnou
se rozumí jakákoli provozovna jiná než sídlo ekonomické činnosti, která se vyznačuje dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou z hlediska lidských a technických zdrojů, což jí umožňuje přijímat a využívat služby, které jí jsou poskytovány pro její vlastní potřebu. Tato definice fakticky koresponduje s vymezením provozovny dle § 4 odst. 1 písm. k) zákona o DPH. Nařízení uvádí aspekt dostatečné úrovně stálosti jako podmínka pro existenci provozovny, což může plátcům daně pomoci při rozhodování, zda jim ke vzniku provozovny v daném případě opravdu došlo.Bydlištěm
fyzické osoby povinné či nepovinné k dani se rozumí adresa vedená v evidenci obyvatelstva či podobné evidenci, nebo adresa, kterou tato osoba uvedla příslušnému správci daně, pokud neexistuje důkaz, že tato adresa neodpovídá skutečnosti.Místem
, kde se fyzická osoba povinná či nepovinná k dani obvykle zdržuje
, se podle Směrnice rozumí místo, kde tato fyzická osoba obvykle žije z důvodu osobních a profesních vazeb.1.5.2 Určení místa zákazníka (článek 20–24 Nařízení)
Dle Nařízení zjišťuje poskytovatel služby místo zákazníka na základě informací od příjemce, které ověří prostřednictvím kontrolních postupů běžně používaných v obchodní praxi, jako jsou postupy týkající se kontroly totožnosti nebo platby. Těmito informacemi může být i identifikační číslo pro DPH přidělené členským státem, v němž je zákazník usazen.
Je-li zákazník (osoba povinná k dani) usazen ve více zemích:
*
je služba zdanitelná v zemi, kde má uvedená osoba povinná k dani sídlo ekonomické činnosti.
Pokud je však služba poskytnuta stálé provozovně zákazníka v jiném státě, než je sídlo ekonomické činnosti, je služba zdanitelná v místě stálé provozovny, která tuto službu přijímá a využívá pro vlastní potřebu.
Nemá-li zákazník sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu:
*
je služba zdanitelná v místě jejího bydliště, nebo v místě, kde se obvykle zdržuje.
1.6 Společné ustanovení týkající se posouzení statusu, postavení a místa příjemce
Dle článku 25 Nařízení se pro účely uplatňování pravidel pro místo poskytnutí služby zohlední pouze
okolnosti existující v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění
. Jakékoli následné změny použití obdržených služeb neovlivní určení místa poskytnutí za podmínky, že nedochází k žádnému zneužití.2. Zvláštní pravidla pro určení místa plnění
Zvláštní pravidla pro určení místa plnění u služeb, tj. výjimky ze základního pravidla, jsou v zákoně o DPH uvedena v § 10 až 10k. Zvláštní pravidla u služeb lze rozdělit do dvou skupin.
2.1 Pravidla bez ohledu na
status
příjemce službyPrvní skupina zahrnuje výjimky pro daný typ služby bez ohledu na
status
příjemce služby, tj. místo plnění se stanoví pro všechny osoby stejně. Patří sem:*
Služba vztahující se k nemovitosti (§ 10 zákona o DPH)
Při poskytování služeb vztahujících se k nemovitostem, včetně služeb realitních kanceláří, odhadců a služeb architektů a stavebního dozoru, služby ubytovací a udělení práv na užívání nemovitosti se stanoví místo plnění podle místa, kde se nemovitost nachází. Z toho vyplývá, že například zpracování projektové dokumentace na stavbu v zahraničí, i když je prováděno českým plátcem v tuzemsku, není zdanitelným plněním, protože místo plnění ve vazbě na umístění nemovitosti je v zahraničí.*
Přeprava osob (§ 10a zákona o DPH)
Při poskytování přepravy osob je místem plnění území, kde se přeprava uskutečňuje. Při přepravě osob z České republiky do EU či třetí země (a zpět) má místo plnění v České republice pouze tuzemský úsek přepravy. Za podmínek uvedených v § 70 zákona o DPH se uplatní osvobození od daně (s nárokem na odpočet na vstupu). Úsek mimo tuzemsko není předmětem české DPH (místo plnění je mimo tuzemsko). Přepravce by si měl ověřit dle legislativy platné v příslušném státě EU (či ve třetí zemi), zda se v souvislosti s poskytováním přepravy osob není povinen registrovat k místní DPH.*
Služby v oblasti kultury a obdobné (§ 10b zákona o DPH)
Služby spočívající v oprávnění ke vstupu na akce v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobných služeb
se zdaňují v místě konání
příslušné akce. Toto pravidlo platí při poskytování těchto služeb osobám povinným i nepovinným k dani.Podstatným rysem těchto služeb je udělení oprávnění ke vstupu na akci výměnou za vstupenku nebo úplatu, včetně úplaty v podobě předplatného, sezónní vstupenky nebo pravidelného poplatku. Mělo by se jednat například o následující služby:
*
oprávnění ke vstupu na kulturní představení, divadelní představení, cirkusová představení, na trhy a veletrhy, do zábavních parků, na koncerty, na výstavy, jakož i na další podobné kulturní akce,
*
oprávnění ke vstupu na sportovní akce, jako jsou sportovní zápasy a soutěže,
*
oprávnění ke vstupu na vzdělávací a vědecké akce, jako jsou konference a semináře.
Pokud by se jednalo o služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobné služby, které
nespočívají v oprávnění vstupu
na akci, poskytované mezi dvěma osobami povinnými k dani
, místo plnění by se určilo dle základního pravidla, tj. v místě usazení zákazníka
.U služeb poskytovaných v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobných služeb
osobě nepovinné k dani
je místem plnění místo konání dané akce. To platí jak pro služby spočívající v oprávnění vstupu na tyto akce, tak pro ostatní služby (včetně služby organizátora této akce).Příklad 4
Český plátce poskytne pro slovenskou společnost (plátce daně na Slovensku) školení („Jak jednat s obchodními partnery“) v České republice. Jelikož se v daném případě nejedná o službu spočívající v oprávnění vstupu na akci (pro jednotlivé zaměstnance slovenské společnosti), ale poskytnutí školení jako celku, místo plnění je na Slovensku a český plátce vystaví fakturu slovenské společnosti za své služby bez české DPH, neboť fakturaci provádí pro plátce daně na Slovensku.
Příklad 5
Slovenská společnost (plátce daně) nakoupí pro své zaměstnance deset vstupenek na představení do divadla v ČR. Divadlo vystaví slovenské společnosti fakturu s českou DPH, neboť místo plnění je v tuzemsku.
*
Stravovací služba (§ 10c zákona o DPH)
Při poskytování stravovací služby je místem plnění místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta.Příklad 6
Český hotel (plátce daně) poskytne stravovací služby pro zaměstnance rakouské společnosti (registrované k DPH v Rakousku). Místo plnění je v tuzemsku. Český hotel vystaví fakturu na rakouskou společnost s českou daní.
*
Krátkodobý nájem dopravního prostředku (§ 10d zákona o DPH)
Nájem dopravních prostředků obecně podléhá základnímu pravidlu, tj. rozlišuje se, zda je zákazník osobou povinnou k dani či nikoliv. Z uplatnění základního pravidla existují nicméně dvě výjimky: - pro krátkodobý nájem dopravních prostředků, - pro nájem dopravních prostředků ze třetí země nebo do třetí země.V případě
krátkodobého nájmu dopravních prostředků
, tj. po dobu ne delší než 30 dní (v případě lodí 90 dní), se místo plnění stanoví ve státě, kde je dopravní prostředek skutečně předán zákazníkovi
do držení nebo užívání.Příklad 7
Společnost se sídlem v Německu (osoba povinná k dani) si od českého plátce na 20 dní najme osobní automobil. Automobil je předán v České republice. Jelikož se jedná o krátkodobý pronájem, je místem plnění místo předání, tj. v daném případě tuzemsko. Český plátce tedy vystaví fakturu německé společnosti s českou DPH. Pokud by nájem byl sjednán na více než 30 dní, určilo by se místo plnění v souladu se základním pravidlem v místě sídla příjemce služby, tj. v daném případě v Německu a český plátce by fakturoval bez české daně.
Při stanovení místa zdanění nájmu dopravního prostředku poskytovaného
ze třetích zemí nebo do třetích zemí
se uplatňuje kritérium skutečného použití
(platí nejen pro osoby nepovinné ale i povinné k dani).Příklad 8
Pokud plátce se sídlem v České republice, půjčí automobil švýcarské společnosti (osobě povinné k dani), která bude automobil využívat výhradně v tuzemsku, místo plnění se nepřenese do Švýcarska, kde má zákazník sídlo, ale bude se nacházet v České republice a pronajímatel musí nájem zdanit daní na výstupu. Naopak pokud by švýcarská firma půjčila automobil tuzemskému občanovi (osobě nepovinné k dani) a automobil by byl využíván ve Švýcarsku, místo plnění by bylo ve Švýcarsku.
2.2 Zvláštní pravidla pro služby poskytované osobám nepovinným k dani
Ve druhé skupině jsou výjimky u daného typu služeb
omezené pouze na služby poskytované osobám nepovinným k dani
. (Při poskytnutí služeb z této druhé skupiny osobám povinným k dani se místo plnění stanoví podle základního pravidla - viz výše bod 1.1.)*
Služby zprostředkovatele (§ 10e zákona o DPH)
Při poskytnutí služby zprostředkovatelem osobě nepovinné k dani, podléhá tato služba dani ve státě, kde má místo plnění zprostředkované plnění.Příklad 9
Český plátce zprostředkuje pro německého občana (nepodnikatele) nákup obrazu v České republice. Jelikož místo zprostředkovávaného plnění je v tuzemsku (prodej obrazu), zprostředkovatelská služba bude podléhat české DPH.
*
Přeprava zboží (§ 10f zákona o DPH)
Při poskytování služeb přepravy zboží osobě nepovinné k dani je místem plnění obecně území, kde se přeprava uskutečňuje. Výjimkou je přeprava zboží mezi členskými státy, kdy místem plnění je místo zahájení přepravy.*
Služby související s přepravou zboží, služby oceňování movité věci a práce na movité věci (§ 10g zákona o DPH)
Pro stanovení místa plnění pro služby přímo související s přepravní službou a pro služby oceňování movité věci a práce na movité věci poskytované osobě nepovinné k dani je rozhodující místo, kde jsou tyto služby skutečně poskytovány.*
Právní a některé další služby poskytované do třetích zemí (§ 10h zákona o DPH)
Při poskytnutí níže vyjmenovaných služeb zahraniční osobě
nepovinné k dani, se místo plnění stanoví podle sídla nebo místa pobytu příjemce služby. Tato úprava se týká: -
převodu a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva,
-
poskytování reklamních služeb,
-
služeb poradenských, inženýrských, konzultačních, právních, účetních a jiných podobných služeb, zpracování dat a poskytnutí informací, překladatelských a tlumočnických služeb,
-
bankovních, finančních a pojišťovacích služeb, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek,
-
poskytnutí pracovní síly,
-
nájmu movitých věcí, s výjimkou všech dopravních prostředků,
-
telekomunikačních služeb, rozhlasového a televizního vysílání a elektronických služeb,
-
přijetí závazku zdržet se zcela nebo zčásti v pokračování nebo vykonávání podnikatelské činnosti nebo práva,
-
poskytnutí přístupu k přepravní, distribuční nebo přenosové soustavě pro plyn nebo elektřinu anebo do sítí tepla nebo chladu, poskytnutí přepravy či distribuce nebo přenosu plynu, elektřiny, tepla nebo chladu prostřednictvím těchto soustav nebo sítí, včetně přímo souvisejících služeb.
Pro přehlednost na závěr uvádím tabulku shrnující zvláštní pravidla pro určení místa plnění služeb popsaných výše.
+-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | Druh služby | Příjemce služby | Místo plnění | § zákona o DPH | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | služba vztahující | osoba povinná nebo nepovinná k dani | místo, kde se nachází nemovitost | § 10 | | se k nemovitostem | | | | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | poskytování přepravy osob | osoba povinná nebo nepovinná k dani | území, kde se přeprava uskutečňuje | § 10a | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | vstup na kulturní, umělecké, | osoba povinná k dani | místo, kde se akce skutečně koná | § 10b | | sportovní, vědecké, vzdělávací, | | | | | zábavní akce apod. | | | | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | stravovací služba | osoba povinná nebo nepovinná k dani | místo, kde je tato služba | § 10c | | | | skutečně poskytnuta | | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | krátkodobý nájem dopravních prostředků | osoba povinná nebo nepovinná k dani | místo, kde je dopravní prostředek skutečně | § 10d | | | | předán zákazníkovi do držení či užívání | | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | nájem dopravních prostředků - třetí země | osoba povinná nebo nepovinná k dani | místo skutečného použití | § 10j | | služba kulturní, umělecká, | | | | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | sportovní, vědecká, vzdělávací, | osoba nepovinná k dani | místo, kde se akce skutečně koná | § 10b | | zábavní apod. | | | | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | služba poskytnutá zprostředkovatelem | osoba nepovinná k dani | místo, kde má místo plnění zprostředkované plnění | § 10e | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | přeprava zboží | osoba nepovinná k dani | území, kde se přeprava uskutečňuje | § 10f | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | služba přímo související | osoba nepovinná k dani | místo, kde jsou tyto služby skutečně poskytovány | § 10g | | s přepravní službou; oceňování | | | | | movité věci a práce na movité | | | | | věci | | | | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+ | vyjmenované služby | zahraniční osoba nepovinná k dani | sídlo či místo pobytu příjemce služby | § 10h | +-------------------------------------------+--------------------------------------+----------------------------------------------------+-----------------+