Aplikace daně z přidané hodnoty u přeshraničních služeb

Vydáno: 24 minut čtení

Pro určení, zda přeshraniční služba podléhá české dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), je rozhodující stanovit místo plnění služby, tj. zda se nachází v tuzemsku či mimo něj. Při vymezení místa plnění je nutné rozlišovat, zda je služba poskytována pro osobu povinnou k dani či nikoliv, neboť v každém případě platí pro stanovení místa plnění různá pravidla. V současné době již většina služeb poskytovaných osobám povinným k dani podléhá základnímu pravidlu pro určení místa plnění, na základě kterého je místo plnění v místě, kde má příjemce sídlo, místo podnikání či provozovnu, které je služba poskytnuta. Tato úprava již omezuje případy, kdy bylo u poskytování služeb zahraničním podnikatelským subjektům nutné účtovat českou DPH, a naopak, kdy zahraniční subjekty fakturovaly českým plátcům se zahraniční DPH (a čeští plátci případně žádali o vratku této DPH). Nadále však existují výjimky, kterým je třeba věnovat pozornost.

Aplikace daně z přidané hodnoty u přeshraničních služeb
Ing.
Tomáš
Havel
 
1. Základní pravidlo pro určení místa plnění
 
1.1 Služby poskytované osobám povinným k dani
V souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DPH“), se dle základního pravidla u služeb poskytovaných
osobě povinné k dani
za místo plnění považuje sídlo, místo podnikání nebo provozovna
příjemce
služby. Toto pravidlo je do zákona o DPH zavedeno od 1. 1. 2010.
Pokud tedy plátce daně poskytuje službu, u níž se stanoví místo plnění podle základního pravidla, osobě povinné k dani se sídlem (v případě právnické osoby) nebo místem podnikání (v případě fyzické osoby) v České republice, místo plnění je v tuzemsku a poskytovateli vzniká povinnost uplatnit daň na výstupu, pokud se nejedná o službu osvobozenou od daně. Nicméně pokud plátce službu poskytne osobě povinné k dani se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, místo plnění se nachází mimo tuzemsko a plátci nevzniká povinnost odvést daň.
Podle základního pravidla se stanoví místo plnění u většiny služeb poskytovaných osobám povinným k dani (pouze ve zvláštních případech platí specifická pravidla pro stanovení místa plnění (viz dále bod 2.1). Tato úprava tedy již omezuje případy, kdy bylo u poskytování těchto služeb nutné zahraničním podnikatelům účtovat českou DPH (a ti případně museli následně žádat český finanční úřad o její vrácení), což bylo do nedávna ještě nutné např. u služeb administrativního charakteru, které nešlo zařadit do zpracování dat, či účetních služeb (sekretářské, kopírovací, tiskařské apod.), garančních oprav a servisu, nájmu dopravního prostředku či zprostředkovatelských služeb.
Současná úprava vede i ke zjednodušení stanovení místa plnění. Například u přepravy zboží není ve většině případů třeba sledovat, na kterém území se přeprava uskutečňuje. Podle základního pravidla je místo plnění tam, kde má příjemce služby sídlo, případně provozovnu, a to i v případě, je-li doprava uskutečněna pouze v tuzemsku. Nebo u služeb spočívajících v práci na movité věci (opravy, přepracování, kompletace apod.). Také zde je většinou místo plnění v sídle příjemce služby, aniž by bylo třeba prokazovat, že zboží po provedení prací opustilo Českou republiku.
Při
nákupu služeb
řídících se základním pravidlem
od zahraničních poskytovatelů
naopak vzniká českým plátcům povinnost zdaňovat pořízení těchto služeb českou DPH a zároveň právo nárokovat tuto daň na vstupu (za obecných zákonných podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně).
Příklad 1
Český plátce si najme na operativní leasing (3 roky) osobní automobil od osoby povinné k dani v Německu.
Plátci vzniká povinnost při pořízení služby odvést českou DPH v rámci samovyměření daně a zároveň mu vzniká právo uplatnit nárok na odpočet daně. Fakturu od německého poskytovatele obdrží bez německé DPH.
Příklad 2
Český plátce poskytuje švýcarskému podnikateli sekretářské a kopírovací služby. Plátce fakturuje tyto služby do Švýcarska bez české DPH.