Judikatura k doručování

Vydáno: 47 minut čtení

Správné a včasné doručení písemnosti je v daňové oblasti velice důležité. Pozdním podáním mohou být zmeškány důležité lhůty, a to jak ze strany daňového subjektu, tak ze strany správce daně. To pak může způsobit neodstranitelné škody pro chybující stranu. Judikatuře z této oblasti je věnován následující text.

Judikatura k doručování
Ing.
Zdeněk
Burda
, daňový poradce, jednatel BD Consult, s. r. o.
Značná část komplikací se odehrává v řešení otázek souvisejících s tím, zda:
*
bylo doručeno správnému subjektu,
*
bylo doručeno na správnou adresu,
*
bylo doručeno správným způsobem,
*
bylo doručeno včas.
Řada z judikátů k doručování, které jsou uvedeny v dalším textu, se zabývá doručováním nesprávné osobě či diskusemi nad doručenkami. Je z nich patrné, že podstatná je především skutečnost, zda se adresát s danou písemností seznámil, a ta má přednost před tím, zda bylo doručeno správně. Nový daňový řád už na tuto judikaturu, která se z pochopitelných důvodů týká ještě zrušeného zákona o správě daní a poplatků (ZSDP), reaguje v § 51 odst. 3
„Dojde-li ke ztrátě, zničení nebo poškození doručenky nebo není-li řádně vyplněna,
lze doručení prokázat jiným způsobem, například tím, že je z postupu adresáta písemnosti zjevné, že mu bylo doručeno.
Z judikatury však zatím jednoznačně nevyplývá, jak by soudy postupovaly v situaci, kdy se adresát s nesprávně doručenou písemností seznámil, ale pozdě a tím marně uplynula důležitá lhůta (např. k podání odvolání či žaloby). Za úvahu by též stály situace, kdy by dotčený daňový subjekt namítal, že se s nesprávně doručenou písemností seznámil sice ještě před uplynutím příslušné lhůty, ale natolik pozdě, že byla ztížena či znemožněna jeho příprava a reakce na situaci z písemnosti vyplývající (zde však pozor na případy, kdy zákony umožňují požádat o prodloužení lhůty či dodatečně doplnit své podání, tam by argumentace o nedostatečném času na přípravu nemusela být podložená).
 
Z judikatury
 
Komentář k judikátům č. 1 a 2
Jak zákon o správě daní a poplatků, tak daňový řád počítají v případě důležitých písemností s doručováním do vlastních rukou. Často se stane, ať již pohodlností poštovního úředníka, či omylem, že je zásilka určená do vlastních rukou doručena jiné osobě, než je adresát. Tato situace je zjevným porušením zákona, který by měl být přičten k tíži správce daně, který zásilku odeslal, neboť on je odpovědný za prokázání doručení písemnosti daňovému subjektu. Z ustálené judikatury správních soudů však plyne, že není rozhodující, zda bylo chybně doručeno jiné osobě, ale to, zda se správný adresát s písemností ve skutečnosti seznámil. Pokud tomu tak přes vadné doručení bylo, pak soudy sice konstatují, že nebylo doručeno správně, nicméně tato skutečnost není natolik závažná, že by způsobila např. neplatnost či nezákonnost dalších navazujících rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že pouhá námitka doručení nesprávné osobě neobstojí.
V prvním případě poštu přebíraly pro daňového poradce zaměstnankyně kanceláře, které nebyly k přebírání pošty výslovně zmocněny, ve druhém pak též nezmocněná sekretářka právnické osoby, v obou případech byla argumentace nedoručením správné osobě zamítnuta, protože bylo zřejmé, že adresáti se s písemnostmi seznámili a reagovali na ně.
 
1. Doručení pracovnicím kanceláře zástupce daňového subjektu, reálné seznámení se s obsahem písemnosti
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 1 Afs 148/2008-73 ze dne 6. 3. 2009)
Jestliže tedy na straně jedné je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčeni na svých právech (včetně přístupu k soudu), na straně druhé nelze přijmout formalistický a účelový přístup těchto účastníků, jakož ani formalistickou interpretaci těchto předpisů provedenou soudem.
Řádné doručení písemností v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala. Důvodem existence právní úpravy doručení je jistě mimo jiné i potřeba zabezpečit, aby si doručující správní orgány či soudy mohly být jisty, že se písemnost dostala do rukou adresáta.
Je-li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta.
Koneckonců ke stejnému výsledku se přiklonil již i formální úpravou nový správní řád, který v § 19 (v obecných společných pravidlech pro doručování ve správním řízení) normuje, že písemného dokladu o doručení či dodání písemnosti není třeba, je-li z postupu účastníka řízení (adresáta) zjevné, že mu bylo doručeno.
Pokud jde o doručení předmětných rozhodnutí, žalovaný správně označil jako příjemce rozhodnutí zástupce žalobce (fyzickou osobu) Mgr. J. P., daňového poradce. Jako adresu pro doručení označil místo jeho kanceláře, které sám zástupce uvedl - tedy B., C. 19. Písemnosti (krajským soudem zrušená rozhodnutí) pak převzala v kanceláři zástupce vždy jedna ze zmocněných pracovnic - dne 20. 12. 2007 J. D., v druhém případě J. D1 dne 13. 12. 2007.
Žalobce v žalobě argumentoval, že písemnosti mu nebyly řádně doručeny, neboť je převzala osoba, kterou k převzetí písemností za sebe, v pozici daňového poradce, nezmocnil.