Výkaz o peněžních tocích (cash flow) podle IAS 7, 1. část

Vydáno: 20 minut čtení

V našem seriálu, který obsahuje příklady a případové studie na aplikaci IFRS v podnikové praxi, pokračujeme po určité přestávce jedním ze základních účetních výkazů - výkazem o peněžních tocích. Pravidelní čtenáři již vědí, že autorka často vychází ze studijního materiálu, který publikuje Oddělení vzdělávání Nadace IFRS a který se týká malých a středních podniků. Tento materiál je zdarma na internetových stránkách Nadace IFRS (www.ifrs.org) a jeho cílem je přehlednou formou vysvětlit dikci IFRS pro SME (IFRS pro malé a střední podniky), který byl vydán v červenci roku 2009. Protože v oblasti výkazu o peněžních tocích jsou požadavky IFRS pro SME totožné s požadavky „plných“ IFRS, lze tento materiál plně využít při studiu výkazu o peněžních tocích i v rámci „plných IFRS“. Výkaz o peněžních tocích je předmětem samostatného standardu IAS 7 Výkaz o peněžních tocích1). Současné znění tohoto standardu bylo schváleno v roce 1992 a vstoupilo v účinnost v roce 1994. Nahradilo historicky první IAS 7, který byl vydán v roce 1977, pod názvem Výkaz o změnách ve finanční situaci (Statement of Changes in Financial Position).

Výkaz o peněžních tocích (cash flow) podle IAS 7
doc. Ing.
Lenka
Krupová
Ph.D.
Anglia Ruskin University, Cambridge a Chelmsford, UK
Smyslem výkazu o peněžních tocích je poskytnout uživatelům informace o přijatých a vydaných penězích a peněžních ekvivalentech ve společnosti v průběhu období. Konkrétněji, výkaz o peněžních tocích by měl pomoci uživatelům posoudit:
-
schopnost společnosti vytvářet kladné peněžní toky,
-
schopnost společnosti splácet dluhy a vyplácet dividendy,
-
důvody rozdílů mezi vykázaným ziskem (ztrátou) a peněžními příjmy a výdaji,
-
peněžní a nepeněžní aspekty provozních, investičních a finančních aktivit společnosti.
 
HISTORIE VÝKAZU
Ve finančním účetnictví existoval po dlouhou dobu koncept dvou výkazů - rozvahy a výsledovky. Historicky třetí výkaz - výkaz o peněžních tocích - vznikl poměrně nedávno.
Výkaz začal postupně vznikat v USA v průběhu 50. a 60. let minulého století. Od poloviny 60. let začala být běžnou praxí u amerických společností prezentace samostatného výkazu „o zdrojích a užití fondů“. Tento výkaz zpočátku nebyl povinný (povinným se v USA stal až v roce 1971) a nebyl společnostmi prezentován jednotně. „Fondy“ v této době mohly být vymezeny mnoha způsoby - škála se pohybovala od peněz až po čistý pracovní
kapitál
(krátkodobá aktiva minus krátkodobé závazky). Hlavním důvodem toho, že se při prezentaci výkazu dlouho nevycházelo pouze z pohybu peněz (popřípadě peněžních ekvivalentů), byla skutečnost, že zástupci účetní profese měli výraznou averzi k tzv. peněžní bázi účetnictví (Cash Accounting) a argumentovali tím, že výkaz prezentující stav a pohyb peněz může navozovat u uživatelů pocit, že účetním výsledkem je kladný nebo záporný peněžní tok za období. Výkaz o pohybu peněz byl proto dlouho pokládán za snahu o návrat k účetnictví založeném na peněžní bázi. Nejčastěji byly proto „fondy“ definovány jako čistý pracovní
kapitál
a byl do nich zahrnován i pohyb zásob a pohledávek s cílem zachování základních charakteristik akruální báze účetnictví.
Požadavky uživatelů na informace o likviditě a solventnosti společnosti v nejužším pojetí však nakonec vedly k tomu, že koncem 80. let minulého století byl Výkaz Cash Flow zaveden nejprve v USA, následně ve Velké Británii a posléze také v IFRS.
 
PENÍZE A PENĚŽNÍ EKVIVALENTY
K
peněžním prostředkům
společnosti patří hotové peníze a vklady u finančních institucí splatné na požádání. Do peněžních prostředků nepatří termínované vklady. Pokud by společnost k datu rozvahy vykazovala na účtech u finančních institucí záporný zůstatek, tzv. přečerpání (overdraft), může tento zůstatek chápat buď jako částku snižující peníz