IFRS a jejich aplikace v zemědělství, 2. část - Koncepce oceňování

Vydáno: 24 minut čtení

Minulý díl tohoto seriálu byl věnován obecným východiskům oceňování v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví (dále jen „IFRS“) - bylo probráno ocenění při prvotním zaúčtování (tedy v okamžiku pořízení aktiva, respektive vzniku závazku) a ocenění ke dni sestavení účetní závěrky v tzv. historických cenách - tedy v cenách, které navazují na původní pořizovací ceny a mohou být pouze snižovány v případě, kdy dojde ke snížení hodnoty aktiv. V tomto pokračování bude probráno užití ocenění ve fair value (reálnou hodnotou1) ke dni sestavení účetních výkazů. Mezinárodní standardy užívají tohoto ocenění v daleko větší míře než české účetní předpisy, které ocenění ve fair value v případě podnikatelských subjektů2 na základě § 27 zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, redukují pouze na povinné přeceňování některých skupin cenných papírů, derivátů a pohledávek určených k obchodování (v případě akvizic a fúzí se povinnost přecenění rozšiřuje).

IFRS a jejich aplikace v zemědělství
doc. Ing.
Dana
Dvořáková
Ph. D.
 
Oceňování položek účetní závěrky ve fair value
Fair value je v IFRS (před platností IFRS 13) definována jako částka, za kterou by bylo možné směnit aktivum nebo vyrovnat závazek mezi informovanými partnery ochotnými uskutečnit transakci za obvyklých podmínek.
Z definice vyplývá, že toto ocenění je založeno na ocenění aktiva na aktuální tržní bázi, nejedná se však o konkrétní tržní cenu (market value). Definice nespecifikuje, zda má být fair value určena z pohledu prodávajícího (tzv. exit value), nebo z pozice kupujícího (tzv. entry value).
Užití koncepce fair value vyžaduje přecenění jednotlivých položek aktiv a závazků na výši zjištěné fair value k bilančnímu dni.
Položky oceněné ve fair value odrážejí aktuální úroveň cenové hladiny na trhu.
Tento model tedy umožňuje hodnotu aktiv nejen snižovat (jak tomu bylo i při uplatnění koncepce historických cen), ale i zvyšovat, a tím umožňuje vykázání zisku plynoucího ze zhodnocení aktiv, která jsou k rozvahovému dni držena. Nové ocenění aktiv bude východiskem pro ocenění aktiv při jejich pozbytí (například při jejich spotřebě či prodeji) a odpisování v následujícím roce. Kardinálním problémem tohoto modelu je způsob zachycení dopadu přecenění na fair value zejména v případě, kdy dochází ke zvýšení ocenění nad původní pořizovací cenu. V Čechách lze přecenění na fair value zachytit dvojím způsobem, z tohoto pohledu můžeme tedy rozlišit dva modely přecenění, v rámci IFRS se užívá ještě jeden model přecenění navíc, který naše účetní předpisy neužívají.
 
Standardy užívající fair value a jejich přístup k určení fair value
Ocenění ve fair value je využíváno v řadě standardů IFRS - buď jako model, který je co do volby rovnocenný modelu historických cen a účetní jednotka se může rozhodnout, který model použije, nebo jako model preferovaný či vyžadovaný.
Standardy, které užívají ocenění ve fair value, lze rozdělit zhruba do čtyř skupin:
a)
standardy, které vyžadují použití fair value v momentě rozpoznání aktiva;
b)
standardy vyžadující přecenění na fair value ke dni sestavení účetní závěrky;
c)
standardy preferující následné oceňování ke dni sestavení účetní závěrky ve fair value;
d)