Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 10 Afs 30/2018 , http://www.nssoud.cz/
Rozhodnutí o zajišťovacím příkazu do 30 dní
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům
Nyní rozhodující desátý senát pokládá za potřebné toto tvrzení upřesnit, resp. formulovat možná jednoznačněji. To, že případně bude zrušeno pouze rozhodnutí o odvolání, totiž samo o sobě nijak nepředjímá jakýkoli další průběh odvolacího řízení, obsah odvolacího rozhodnutí či osud zajišťovacích příkazů. Je vždy na uvážení soudu, zda zruší i rozhodnutí vydané v prvním stupni, nebo zda to nechá na odvolacím orgánu. Jinak řečeno: pokud soud zruší jen rozhodnutí o odvolání a o zajišťovacích příkazech se nezmíní, nelze to – při znalosti závěrů plynoucích z rozsudku ve věci 2 Afs 239/2015 – vykládat tak, že soud chce od odvolacího orgánu cokoli jiného než zrušení zajišťovacích příkazů.
Podstatné totiž je – s ohledem na propadný charakter třicetidenní lhůty pro rozhodnutí o odvolání, jak byl vyložen v rozsudku ve věci 2 Afs 239/2015 – že po zrušení rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacímu příkazu již nezbývá odvolacímu orgánu nic jiného než zajišťovací příkaz zrušit. To znamená, že tu není prostor pro nápravu jakýchkoli vad, ať už vznikly na prvním stupni, nebo až během odvolacího řízení, a je namístě zrušit také zajišťovací příkazy bez ohledu na to, zda samy trpí nějakou vadou, či nikoliv. Zrušení zajišťovacích příkazů přitom nemá za cíl „potrestat“ správce daně za chyby, které nastaly až v odvolacím řízení. Jde však o projev mj. toho, že dříve než v něm se daňový subjekt vůči zajišťovacím příkazům účinně bránit nemůže (například nemůže předkládat důkazní prostředky, kterými by podpořil svá tvrzení).
NSS si uvědomuje, že pro stěžovatele jistě není vždy lehké reagovat na požadavky judikatury, která se vyvíjí a mění, a k tomu ještě pokud možno zacházet podobně s účastníky v podobných situacích. Výklad § 168 odst. 1 daňového řádu je však podle NSS v současnosti již jednoznačný, a ani v době, kdy rozhodoval krajský soud, tu nebyly dva vysloveně protichůdné proudy judikatury NSS (jak to stěžovatel naznačil ve své dřívější, právě citované, kasační stížnosti), jejichž existenci by bylo třeba řešit cestou rozšířeného senátu.
NSS pro tuto věc shrnuje: je nezbytné, aby odvolací orgán přezkoumal zajišťovací příkazy nejen ve stanovené lhůtě, ale aby vznesené námitky dostatečně vypořádal a své rozhodnutí řádně odůvodnil. V opačném případě totiž nelze odpovědět kladně, ani záporně na otázku, zda byly zajišťovací příkazy vydány v souladu se zákonem. Kvůli již zkonzumované lhůtě pro rozhodnutí o odvolání navíc není možné tento nedostatek jakkoliv zhojit. Nejvhodnějším a logickým procesním řešením této situace je proto zrušit jak nepřezkoumatelné rozhodnutí o odvolání, tak zajišťovací příkazy, jejichž zákonnost byla zpochybněna a odvolacím orgánem nebyla řádně přezkoumána. Ač se tento přístup vůči správci daně může jevit jako poměrně přísný, jde o protiváhu tomu, že zajišťovací příkaz představuje velmi silný a razantní nástroj postihující majetek daňového subjektu. NSS proto souhlasí s postupem krajského soudu, který v souladu se závěry uvedenými v rozsudku ve věci 2 Afs 239/2015 zrušil rozhodnutí žalovaného i zajišťovací příkazy.
V tomto rozsudku poskytl Nejvyšší správní soud zcela komplexní vysvětlení toho, proč rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacímu příkazu musí být vydáno do 30 dní, kdy v případě překročení je třeba zajišťovací příkaz zrušit. Zcela se tak staví na jisto, jak to s touto prekluzivní lhůtou je.