Zrušení pracovního poměru ve zkušební době

Problematika zrušení pracovního poměru ve zkušební době je upravena v ustanovení § 66 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“). Podle odst. 1 tohoto ustanovení platí, že „Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel však nemůže ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance“.

Z ustanovení § 66 odst. 1 ZP vyplývá, že zaměstnanec je oprávněn zrušit svůj pracovní poměr ve zkušební době kdykoliv, a to z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu.

Omezení možnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve zkušební době v době prvních 14, resp. v letech 2011 až 2013, v době prvních 21 kalendářních dnů pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnance, se týká pouze zaměstnavatele. Toto omezení bylo do zákona začleněno proto, aby se zaměstnavatelé nemohli zrušením pracovního poměru zaměstnance ve zkušební době snadno vyvázat z povinnosti platit dočasně pracovně neschopnému zaměstnanci náhradu mzdy podle § 192 ZP.

U zaměstnance není důvod jakkoliv tímto způsobem omezovat jeho případné rozhodnutí ukončit pracovní poměr zrušením ve zkušební době. Zaměstnanec tedy může okamžitě zrušit svůj pracovní poměr podle § 66 ZP i tehdy, pokud je v pracovní neschopnosti, přičemž není podstatné, zda se jedná o prvních 14, resp. 21, dnů pracovní neschopnosti. Pracovní poměr skončí dnem, který zaměstnanec uvedl ve svém zrušovacím projevu; pokud zaměstnanec takový den neuvedl nebo pokud tento den předchází dni doručení zrušovacího projevu zaměstnavateli, pak jeho pracovní poměr končí dnem doručení oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době zaměstnavateli (pokud k doručení dojde v průběhu zkušební doby).