S novým rokem vstoupil v účinnost zák. č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „DŘ“), který nahradil zákon č. 337/1992 Sb. , o správě dění a poplatků, v platném znění (dále jen „ZSDP“). Daňovým řádem se od 1. 1. 2011 řídí jak řízení po tomto datu zahájená, tak i ta, která byla zahájena podle správy daní a poplatků, ale ještě nebyla dokončena. Nový daňový řád má celkem 266 paragrafů, proti cca 100 paragrafům ZSDP. Je otázkou, zdali zpřesnění obsažená v DŘ budou ku prospěchu ZSDP, či s sebou ponesou další nejasnosti a různosti výkladů.
Některé novinky v daňovém řádu
Ing.
Petr
Janíček
DiS.
Daňové tvrzení
DŘ přináší celou řadu nových pojmů. Mezi nimi je i „daňové tvrzení“, pod kterým rozumíme daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování, resp. „dodatečné daňové tvrzení“, tj. dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování.
Zásady daňového řízení
Kromě základních zásad obsažených v ZSDP můžeme v novém DŘ nalézt nové zásady, a to např.:
a)
Zásada poučovací
(§ 6 odst. 3): stíhá správce daně, který zúčastněným osobám je ze zákona povinen poskytovat přiměřená poučení o jejich právech a povinnostech. b)
Zásada vstřícnosti
(§ 6 odst. 4): úřední osoby správce daně jsou povinny vyvarovat se nezdvořilostí a ze zákona mají povinnost být k ostatních zúčastněným osobám vstřícní. c)
Zásada legitimního očekávání
(§ 8 odst. 2): má zaručit, aby v rozhodnutích založených na skutkově stejných (podobných) zjištěních bylo i rozhodnutí správce daně stejné či podobné. K uplatňování této zásady je však nutné, aby správci daně znali rozhodování jiných správců daně. V zákoně nadále zůstává zásada zákonnosti, rovnosti zúčastněných osob, zásada spolupráce, mlčenlivosti, zásada volného hodnocení důkazů či zásada skutečného obsahu právního úkonu a další. Ve ZSDP si zákonodárce vystačil s jedním paragrafem ohledně zásad daňového řízení. V DŘ jsou zásady v ust. § 5 až 9.
Nová lhůta pro podání daňového přiznání k dani z příjmů
Díky úpravě v počítání lhůt, které u lhůt stanovených podle týdnů, měsíců a let se počítají ode dne následujícího po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek se mění termín pro podání např.
daňového přiznání k dani z příjmu fyzických a právnických osob a to nově na 1. 4. 2011
(pokud se zdaňovací období kryje s kalendářním rokem) a u osob, kterým zpracovává daňové přiznání poradce (daňový poradce, advokát), či účetní závěrka musí být ověřena auditorem se lhůta prodlužuje až na 1. 7. 2011. Tento „prodloužený“ termín platí i pro placení těchto daní. Prodloužení lhůty odsouhlasilo i Ministerstvo financí v tiskové zprávě na webu České daňové správy dne 4. 2. 2011.
Upozornění!
Nové počítání lhůt se netýká lhůt počítaných podle dnů (např. u DPH - do 25 dnů) nebo u lhůt stanovených přímo v zákoně (např. u daně silniční - do 31. ledna).
Lhůta pro podání vyúčtování daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti
je nově upravena v ust. § 38j bod 5 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění, na dva měsíce od konce kalendářního roku, za který se podává. Díky počítání lhůt v daňovému řádu to však není 28. 2. 2011 ale až 1. 3. 2011 - v případě, že podáváme vyúčtování v papírové formě. V případě elektronické formy se vyúčtování podává nejpozději 20. března. Elektronicky musí vyúčtování podat osoba zaměstnávající daňové nerezidenty. Pokud je zaměstnavatelem fyzická osoba, tak tato povinnost plyne jen v případě, že zaměstnává min. 10 daňových nerezidentů.
V zákoně stále zůstává možnost, aby daňové přiznání k dani z příjmu za daňový subjekt zpracovával poradce. Poradcem zůstává daňový poradce a advokát (§ 29), ale jsou zde drobné niance, které můžou mít fatální dopad:
a)
Plná moc je vůči správci daně účinná až okamžikem jejího uplatnění u správce daně (tedy přijetím na podatelně), na podatelnu musí být plná moc doručena do uplynutí lhůty pro podání přiznání v neprodloužené lhůtě (tedy do 1. 4. 2011). V tomto případě nestačí, aby v poslední den lhůty byla plná moc předána k poštovní přepravě, ale musí být ve lhůtě uplatněna u správce daně (§ 136).
b)
Plnou moc musí přijat zmocněnec - tedy vyžaduje se, aby plnou moc podepsal jak daňový subjekt, tak i poradce.
Akceptace
plné moci nemusí být na jednom listu, např. v případě elektronické komunikace by se tato podmínka jevila v některých případech jako komplikovaná. V některých případech se může stát, že nezvládneme podat daňové tvrzení včas či nezvládneme daň ve stanovené lhůtě zaplatit. V tomto případě následují sankce. Tyto sankce jsou v daňovém řádu nově koncipovány.
Sankce za pozdní úhradu daně
Za den platby (§ 166) se považuje:
a)
datem připsání na účet správce daně v případě plateb prováděných bezhotovostně (bankovním převodem) nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (složenkou, daňové složenky byly k 31. 12. 2010 zrušeny bez náhrady),
b)
datem převzetí platby úřední osobou v případě hotovostních plateb (na pokladně správce daně).
Pokud nezvládneme daň uhradit v termínu, jsme povinni platit za každý den prodlení
úrok z prodlení
(§ 252). Úrok z prodlení se platí od pátého pracovního dne, kdy dlužník je v prodlení. Tím se nám vlastně vrací lhůta pro placení daně do starých kolejí, kdy stačilo, aby v den splatnosti daně byla daň odepsána z našeho bankovního účtu, případně uhrazena složenkou. Úrok z prodlení činí repo sazbu ČNB platnou pro první den kalendářního pololetí plus 14 procentních bodů (dnes je tedy úrok z prodlení 14,75% p.a.). Úrok z prodlení se počítá nejdéle za pět let prodlení.
Úrok z prodlení se daňovému subjektu nepředepíše, pokud u jednoho druhu daně a jednoho správce za jedno zdaňovací období (nebo kalendářní rok) nečiní více jak 200 Kč.
Sankce za pozdní podání daňového tvrzení (§ 250)
V ust. § 73 odst. 1
daňového řádu
je stanoveno, že podání se činí u příslušného správce daně.
Tedy je nutné, aby osoby zúčastněné na daňovém řízení zvážili, který správce daně je věcně a místně příslušný. Pokud je s podáním vázaná lhůta, je lhůta zachována, jeli nejpozději v poslední den lhůty učiněn úkon u nadřízeného správce daně (např. u finančního ředitelství) nebo jiného věcně příslušného správce daně (§ 35 odst. 2).
Tedy je nutné respektovat alespoň věcnou příslušnost správce daně, když nezvládneme skloubit věcnou a místní příslušnost. Lhůta již nebude zachována v případě, že bychom podání učinili u jiného správce daně, který není věcně příslušný (např. správcem daně může být i městský úřad, u něj bylo dříve možno činit podání - podávat daňová přiznání a ze zákona zůstávala lhůta zachována, dnes již toto neplatí).
V zákoně zůstává možnost posílat v poslední den lhůty daňová tvrzení poštou, i když správci daně dojdou až po lhůtě. Stále bude rozhodovat datum poštovního razítka [§ 35 odst. 1 písm. b)].
V propadlišti dějin skončila sankce - zvýšení daně dle § 68 ZSDP. Správce daně v tomto případě mohl (ale také nemusel) vyměřenou daň zvýšit až o 10 %. A přiznejme si, že v mnohých případech správce daně této své možnosti nevyužil. Vždy přihlédl k tomu, jakými jsme daňovými subjekty a v případě, že se nám nepodařilo výjimečně lhůtu nedodržet, většinou nad tím mávnul rukou.
Tato určitá benevolence už není možná. Nově nám vzniká povinnost uhradit správci daně pokutu za opožděné tvrzení daně (§ 250), pokud je naše zpoždění delší než pět pracovních dnů. Výše pokuty je u daňových (i dodatečných) přiznání následující:
a)
0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5% stanovené daně,
b)
0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5% stanoveného daňového odpočtu,
c)
0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5% stanovené daňové ztráty.
V případě pozdního podání hlášení včetně následného, vyúčtování včetně dodatečného vyúčtování, činí pokuta 0,05 % z celkové částky daně za každý den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou jsme povinni v hlášení nebo vyúčtování uvést.
Minimální výše pokuty je 500 Kč a maximální výše 300 000 Kč.
Pokuta je splatná ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení. Jako diskutabilní se jeví nejnižší výše pokuty. Např. v případě daně z nemovitostí může být pokuta za nepodání daňového přiznání v hrubém nepoměru k dani, která nebyla přiznána. Na tomto místě je nutné také zdůraznit, že s novým DŘ padá možnost prominutí příslušenství daně z důvodu odstranění tvrdosti zákona (§ 55a ZSDP). Prominutí daně je v DŘ upraveno v ust. § 259 DŘ. K naplnění tohoto ustanovení je však nutné, aby možnost prominout příslušenství daně bylo upraveno ve zvláštním právním předpisu. A takových úprav mnoho nenalezneme.
Ministru financí zůstává možnost prominout daň či příslušenství daně blíže neurčenému okruhu osob (nikoliv individuálně), a to jen z těchto důvodů:
a)
nesrovnalosti vyplývající z daňových zákonů,
b)
při mimořádných událostech (např. živelných).
Lhůta pro stanovení daně (§ 148)
Lhůta pro stanovení daně je nově prekluzivní (propadná) a činí 3 roky (3 plus 0 v souladu s předchozími rozsudky Ústavního soudu). Nově se však počítá ode dne pro podání řádného daňového tvrzení, nebo ode dne splatnosti daně.
Tato lhůta se nově prodlužuje o 1 rok (tedy celkem na 4 roky), pokud v posledních 12 měsících před uplynutím lhůty došlo např. k podání dodatečného daňového tvrzení, nebo k oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení atd.
Pokud byla zahájena u daňového subjektu daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení či oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení, plyne nová tříletá lhůta.
Zákon stanoví v ust. § 148 odst. 4 DŘ případy, po které lhůta pro stanovení daně neplyne. Jedná se např. o dobu, po kterou je vedeno řízení v souvislosti se stanovením daně před správními soudy či Ústavním soudem.
Lhůta pro stanovení daně končí uplynutím 10 let
od lhůty pro podání řádného daňového tvrzení, nebo ode dne splatnosti daně. To však neplatí v případech daňové trestné činnosti (§ 240 až 246 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákona, ve znění pozdějších předpisů), kdy se desetiletá lhůta prolamuje a daň lze stanovit i po více než deseti letech ode dne pro podání řádného daňového tvrzení nebo ode dne splatnosti daně.