Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. ledna 2021 ve věci C-655/19 AJFP Sibiu a DGRFP Brasov
Nákup nemovitosti v dražbě
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.,
daňový poradce
Článek 2 odst. 1 písm. a) a čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že transakce, jejímž prostřednictvím získá určitá osoba v dražbě nemovitost zabavenou v exekučním řízení zahájeném za účelem vymožení dříve poskytnuté zápůjčky a následně tuto nemovitost prodá, nepředstavuje sama o sobě ekonomickou činnost, pokud tato transakce spadá pod pouhý výkon vlastnického práva, jakož i řádnou správu soukromého majetku, takže tuto osobu nelze na základě uvedené transakce považovat za osobu povinnou k dani.
V roce 2009 poskytl LN třetí osobě několik zápůjček zajištěných zástavními právy k několika nemovitostem. Vzhledem k tomu, že zápůjčky nemohly být vráceny, byly uvedené nemovitosti prodány v dražbě a tři z nich vydražil LN. V roce 2010 uzavřel LN dvě kupní smlouvy, z nichž první se týkala jedné z těchto tří nemovitostí a předmětem druhé byl pozemek pořízený v roce 2005. Další dvě nemovitosti, které LN získal v dražbě, byly prodány na základě dvou samostatných smluv v letech 2011 a 2012.
V roce 2016 správce daně při daňové kontrole konstatoval, že transakcemi uskutečněnými od roku 2010 byly získávány příjmy, takže byly tyto transakce kvalifikovány jako soustavná ekonomická činnost vykonávaná za účelem dosažení příjmů. Správce daně dospěl tedy k závěru, že se LN měl od 10. července 2010 registrovat pro účely DPH, jelikož byla překročena prahová hodnota obratu, pod kterou se uplatňuje zvláštní režim osvobození od daně.
Závěr SDEU je trochu zjednodušující, protože není jasné, z jakého důvodu LN nemovitosti vydražil, zda primárním účelem bylo získání alespoň těchto majetků, když už nebyla šance na získání finančních prostředků, anebo zda bylo důvodem to, že se jednalo o lukrativní nemovitosti, které bylo výhodné koupit.
Dále je dobré zmínit kritéria která soud v rozsudku uvedl:
„V případě, že fyzické osoby staví nemovitosti za účelem prodeje, je ekonomická činnost považována za zahájenou od okamžiku, kdy dotyčná fyzická osoba pojala úmysl provádět tuto činnost, přičemž úmysl této osoby je posuzován na základě objektivních kritérií, například skutečnosti, že této osobě začaly vznikat náklady nebo že začala uskutečňovat předběžné investice v souvislosti se zahájením ekonomické činnosti. Ekonomická činnost je považována za soustavnou od svého počátku a zahrnuje rovněž dodání postavené nemovitosti nebo její části, třebaže se jedná o jedinou nemovitost.
V případě, že fyzická osoba pořizuje pozemky nebo stavby za účelem prodeje, je dodání těchto nemovitostí považováno za soustavnou ekonomickou činnost, uskuteční-li tato osoba více než jedno plnění v průběhu kalendářního roku. Pokud však již fyzická osoba staví nemovitost za účelem prodeje, nemůže být již každé další plnění uskutečněné následně považováno za příležitostné, jelikož ekonomická činnost je již považována za zahájenou a soustavnou. I když je první dodání považováno za příležitostné, pokud dojde v průběhu téhož roku ke druhému dodání, není první dodání zdaněno, ale je zohledněno pro výpočet prahové hodnoty stanovené v článku 152 daňového zákoníku. Dodání staveb a pozemků osvobozených od daně v souladu s čl. 141 odst. 2 písm. f) daňového zákoníku se zohledňuje jak pro účely prokázání trvalé povahy ekonomické činnosti, tak pro účely výpočtu prahové hodnoty pro osvobození od daně stanovené v čl. 152 daňového zákoníku.“
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.