Rozpor právní úpravy úroku ze zadrženého odpočtu s evropským právem
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Specialis s.r.o., advokátní kancelář
Právní úprava § 254a zákona č. 280/2009
Sb., daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 je co do stanovení
úročeného období i výše úroku v rozporu s čl.
183 směrnice Rady 2006/112/ES o společném
systému daně z přidané hodnoty. Pro nárok na úrok z odpočtu, na který by se jinak tohoto ustanovení
užilo, platí nadále pravidla vymezená v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, čj.
7
Aps 3/2013-34 (rozsudek Kordárna). Daňovému subjektu proto náleží úrok z vratitelného
přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového
řádu za dobu od uplynutí tříměsíční lhůty ode dne následujícího po posledním dni příslušného
zdaňovacího období (prodloužené případně o dobu od uplynutí lhůty k podání daňového přiznání do dne
jeho podání, bylo-li podáno opožděně) do dne uhrazení nadměrného odpočtu správcem
daně.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2020, sp. zn.
1
Afs 445/2019, www.nssoud.cz
Soudní dvůr EU v minulosti zcela explicitně uvedl, že úrok ze zadrženého odpočtu musí být
roven minimálně tomu, za jakou úrokovou míru si mohl daňový subjekt peníze na finančním trhu půjčit.
Proto byl nepochopitelný přístup Ministerstva financí, které od roku 2015 zadržené odpočty úročilo
sazbou ve výši repo sazby zvýšené o 1 p. b. Není překvapením, že v tomto rozsudku Nejvyšší správní
soud takovouto úrokovou míru odmítl aplikovat pro rozpor s evropským právem. Namísto ní se tak bude
u zadržených odpočtů vzniklých do 30. 6. 2017 uplatňovat stávající úročení – repo sazba zvýšena o 14
p. b.
To, zda stejný osud postihne také právní úpravu účinnou od 1. 7. 2017 do 31. 12 2020,
ukáže teprve čas. Je to ale dost pravděpodobné, jelikož tato je rovna repo sazbě zvýšené o 2 p. b.,
což má k adekvátní úrokové míře na finančním trhu stále příliš daleko.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.