Povinnost správce daně přijít věcem na kloub
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Specialis s.r.o., advokátní kancelář
Daňová úleva je povzbuzením (vzhledem k výši odpočtu není rozhodující). Zákon samozřejmě stanoví
omezující podmínky komu, v jaké výši a na co taková potřeba náleží, neupravuje však striktně, jakými
podklady má být prokázána účelovost daňového zvýhodnění. I když zpravidla budou zdrojem informací
příslušné úvěrové smlouvy a úřední evidence o nemovitostech, nemusí jít o zdroje jediné a určující,
a to zejména v situaci, kdy osoba, o jejíž daňovou povinnost jde, tvrdí, že skutečný stav je odlišný
od stavu formálně zjištěného a zaneseného v úředních evidencích o nemovitostech. Ačkoliv je na
daňovém subjektu, aby v daňovém řízení tvrdil a tvrzené skutečnosti rovněž prokázal, daňové orgány
to současně nezbavuje povinnosti posoudit tyto skutečnosti v souladu se zásadou materiální pravdy,
tj. podle jejich skutečného obsahu (§ 8 odst. 3
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Ostatně „přijít věcem na kloub“ je tradiční přístup
daňové správy v situacích, kdy jde o zjištění, zda formální tvrzení odpovídá skutečnosti či zda se
jedná o předstírání nebo zakrývání skutečného stavu věci.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2020. sp. zn.
1 Afs 133/2019,
www.nssoud.cz
Správce daně je důmyslný a iniciativní tam, kde odhaluje daňové prohřešky daňových
subjektů. Tento případ ale ukázal, jak může být správce daně laxní v případech, kdy naopak další
odhalování by vedlo ke snížení daňové povinnosti. Správce daně odmítal zohlednit skutečný obsah
úkonu. Na místo toho se účelově držel formalismu. Za tento svůj přístup byl Nejvyšším správním
soudem pokárán.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.