Velká novela daňového řádu

Původně byla novela zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „d. ř.“ nebo „daňový řád“), předložena do Poslanecké sněmovny již v květnu 2019 pod číslem sněmovního tisku 580.¹⁾ Tento původní návrh obsahoval více sporných bodů, které byly předmětem kritiky opozice i odborné veřejnosti. Jednalo se zejména o:

Projednávání této původní novely trvalo rok. Poslanecká sněmovna nakonec schválila vládou předložený návrh s minimálními změnami v únoru 2020. O měsíc později ale Senát přijal velké množství pozměňovacích návrhů, a vrátil tak novelu zpět do Poslanecké sněmovny. K překvapení všech ale Poslanecká sněmovna ve středu 22. 4. 2020 neschválila ani senátní, ani sněmovní verzi. Celá novela tak najednou spadl pod stůl.

Ministerstvo financí reagovalo promptně a ihned v pondělí 27. 4. 2020 předložilo vládě novou novelu. Ta byla v rekordně krátkém čase předjednána s odbornou veřejností v čele s Komorou daňových poradců ČR a částí opozice. Nový návrh odstraňoval uvedené sporné body a navíc obsahoval mj. i opětovné zavedení možnosti prominout pokutu za opožděné daňové tvrzení. Takto upravená novela byla v Poslanecké sněmovně pod číslem sněmovního tisku 841²⁾ schválena dne 27. 5. 2020 již v rámci prvního čtení,³⁾ o měsíc později byla bez problémů schválena v Senátu a po podpisu prezidentem republiky byla v závěru června publikována ve Sbírce zákonů. Vzhledem k obsáhlosti novely a jejímu zásadnímu významu se rozhodně jedná o rekordně rychlé projednání. Nutno ovšem dodat, že po odstranění všech sporných částí původní novely již nebylo nutné opakovat diskusi z projednání původního návrhu.

Schválená novela obsahuje tyto hlavní okruhy:

Projekt MoJe daně (Moderní a Jednoduché) prezentuje Ministerstvo financí jako rozsáhlou modernizaci, zjednodušení a elektronizaci daní. Projekt má podle ministerstva vést ke zřízení online finančního úřadu.⁴⁾ Z hlediska schváleného zákona se jedná o legislativní ukotvení změn, které umožní Finanční správě vybudovat zcela novou internetovou online komunikační platformu mezi občany, firmami a správcem daně.

Legislativně se jedná o novou právní úpravu dnes již existující daňové informační schránky podle § 69 a násl. d. ř. (dále jen „DIS“). Nově bude možno prostřednictvím DIS činit podání vůči správci daně, přičemž se předpokládá předvyplnění všech identifikačních údajů o podateli. Rozšířeno by mělo být získávání informací ze spisu a o průběhu daňového řízení. Avizováno je rovněž rozšíření způsobů neformální komunikace mezi daňovým subjektem a správcem daně. Opuštěn byl původní záměr umožnit prostřednictvím DIS rovněž doručování písemností ze strany správce daně. Výlučným prostředkem pro elektronické doručování ze strany správce daně tak i nadále zůstává systém datových schránek.

Přístup do DIS bude umožněn trojím způsobem:

K přístupu do nové DIS tak nebude možné (oproti současnosti) využít zaručený elektronický podpis.

Právo přístupu do DIS má logicky daňový subjekt, osoba plnící povinnosti daňového subjektu podle § 20 odst. 3 d. ř., zákonný zástupce, opatrovník nebo ustanovený zástupce daňového subjektu a osoba oprávněná jednat jménem daňového subjektu – právnické osoby podle § 24 odst. 2 d. ř.

Uvedený výčet osob s právem přístupu neobsahuje zmocněnce podle § 25 odst. 1 d. ř., např. daňové poradce s plnou mocí od daňového subjektu. Nejedná se o opomenutí, ale o záměr zákonodárce. Pokud budou daňové subjekty i nadále chtít, aby do jejich DIS mohli přistupovat i jejich smluvní zmocněnci, např. daňoví poradci, bude nutné jim udělit tzv. pověření k přístupu do DIS. Stávající plné moci nebudou pro tento přístup do nové DIS dostatečné, jak je explicitně uvedeno i v důvodové zprávě, podle které Daňový subjekt tak bude muset nejprve jedním ze tří výše uvedených způsobů přistoupit do své DIS a v ní nově nastavit pověření pro svého smluvního zástupce pro přístup do své DIS. Přitom bude možné vymezit plný nebo jen částečný rozsah tohoto pověření. Daňový subjekt například pověří svoji účetní jenom k nahlížení na své osobní daňové účty a pohyby na nich, ale již jí neumožní činit podání.

Využitelnost nové DIS bude odvislá především od její praktické aplikace ze strany Finanční správy, tedy od kvality programového zpracování (např. internetové aplikace⁵⁾). Novela d. ř. pouze vytváří legislativní rámec tohoto budoucího řešení.

Pro daňové profesionály je důležité, že i nadále zůstávají beze změn jejich stávající komunikační kanály – datové schránky a EPO (Elektronická podání pro daňovou správu). Autor nepředpokládá, že by daňoví profesionálové opustili tyto stávající komunikační kanály. Možnost činit podání prostřednictvím nové DIS tak budou využívat především občané či drobní podnikatelé, kteří činí podání na finanční úřad sami bez služeb daňových poradců či účetních. Motivací pro využití nové DIS bude pro tyto osoby zejména prodloužení termínu pro podání daňového přiznání o jeden měsíc, pokud bude podáno elektronicky. Využití nové DIS se tak ze strany daňových poradců a účetních předpokládá především v oblasti získávání informací ze spisu nebo z daňového řízení.

Oproti některým původním úvahám nedochází ke sjednocení kontrolních postupů. I nadále zde bude vedle daňové kontroly stát postup k odstranění pochybností. Novela si klade za cíl tyto samostatné kontrolní postupy maximálně zjednodušit a zefektivnit.

Ke změně doje u kontrolních postupů v těchto oblastech:

Důvodem pro zjednodušení procesu daňové kontroly je podle důvodové zprávy

Zjednodušení procesu daňové kontroly bude realizováno v těchto fázích daňové kontroly:

Daňová kontrola bude nově zahájena formálním oznámením o zahájení daňové kontroly, ve kterém bude vymezen předmět a rozsah daňové kontroly. Opouští se tak koncept ústního jednání, o kterém byl sepsán protokol o zahájení daňové kontroly. Osobní účast daňového subjektu na zahájení daňové kontroly tak již nebude vyžadována. Vyloučeno ovšem není předání oznámení o zahájení daňové kontroly v rámci ústního jednání. Zákon nestanoví žádné podmínky pro určení postupu, kdy má být daňová kontrola zahájena korespondenčně a kdy v rámci ústního jednání. Autor předpokládá, že Finanční správa k tomuto zaujme metodické stanovisko.

Zákon nově ukládá správci daně povinnost začít daňovou kontrolu fakticky ihned po jejím zahájení, nebo bez zbytečného odkladu. Nesplní-li správce daně tuto svoji povinnost, nastane účinek daňové kontroly pro znovuobnovení běhu tříleté lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 3 d. ř. až od okamžiku faktického zahájení daňové kontroly, tedy od počátku zjišťování daňové povinnosti nebo prověřování tvrzení daňového subjektu nebo jiných okolností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně. I nadále tak nebude mít na běh lhůty pro stanovení daně vliv její pouze formální zahájení, např. pouhým zasláním oznámení o zahájení daňové kontroly.

S výsledkem daňové kontroly bude daňový subjekt samostatně seznámen pouze v případě, kdy z něj bude vyplývat, že na jeho základě dojde k vydání rozhodnutí o stanovení daně, např. k doměření daně. V opačném případě bude výsledek součástí zprávy o daňové kontrole a nebude daňovému subjektu samostatně sdělován.

Výsledek kontrolního zjištění bude možno daňovému subjektu opět sdělit buď korespondenčně, nebo v rámci ústního jednání. Podmínky pro volbu způsobu sdělení výsledku kontrolního zjištění zákon opět nestanoví. Pokud bude daňovému subjektu výsledek kontrolního zjištění sdělen korespondenčně, bude daňovému subjektu zároveň stanovena přiměřená lhůta pro případné vyjádření. Stejné pravidlo platí i pro případ, že je výsledek kontrolního zjištění daňovému subjektu sdělen v rámci ústního jednání. Zde ovšem platí, že daňový subjekt může vyjádřit svoji vůli, že stanovení této lhůty nepožaduje.

Zákon nově rozlišuje mezi dosavadním a konečným výsledkem kontrolního zjištění. V rámci svého vyjádření k výsledku kontrolního zjištění je daňový subjekt oprávněn zejména vznést svoji výhradu k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění, včetně vyjádření ke způsobu hodnocení důkazů nebo k jejich provedení, a podat návrh na doplnění výsledku kontrolního zjištění, např. o provedení dalších důkazů. Dojde-li na základě návrhu daňového subjektu k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění k jeho podstatné změně, celý proces se znovu opakuje. Nedojde-li ke změně, z dosavadního výsledku kontrolního zjištění se stane konečný výsledek kontrolního zjištění. Co je podstatnou změnou výsledku kontrolního zjištění, zákon opět nenormuje. Jedná se o neurčitý právní pojem a jeho naplnění tak bude zkoumáno ze strany správce daně na základě konkrétních skutkových okolností každého jednotlivého případu a může být samozřejmě předmětem sporů mezi daňovými subjekty a správci daně.

Daňová kontrola bude ukončena doručením oznámení o ukončení daňové kontroly, k němuž bude přiložena zpráva o daňové kontrole podepsaná úřední osobou. Opět se předpokládá korespondenční ukončení daňové kontroly. Z povinného obsahu zprávy o daňové kontrole se vypouští požadavek na odkazy na protokoly a úřední záznamy pořízené v průběhu daňové kontroly. Pokud má na základě daňové kontroly dojit ke stanovení daně, je možno společně s oznámením o ukončení daňové kontroly zaslat i příslušný (dodatečný) platební výměr.

Podle novely bude možno ukončit postup k odstranění pochybností a přejít do daňové kontroly kdykoliv, kdy je to s ohledem na podmínky konkrétního případu potřebné. Fakticky jde o legislativní ukotvení dnešní správní praxe. K zahájení daňové kontroly dojde i v tomto případě doručením oznámení o jejím zahájení. Doručením tohoto oznámení je postup k odstranění pochybností ukončen.

Řada sporů mezi správcem daně a daňovými subjekty se v současnosti týká otázky, zda v daném konkrétním případě mohl správce daně zahájit rovnou daňovou kontrolu, nebo zda měl nejdříve zaslat daňovému subjektu výzvu k podání dodatečného přiznání. Spory se týkají zejména důsledků, které vyplývají z nezaslání výzvy v případě, kdy jsou pro její vydání naplněny zákonné předpoklady. dospěla k závěru, že zahájení daňové kontroly bez vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání za stavu, kdy je její vydání namístě, je nezákonným zásahem.⁶⁾ Jasno ale není v určení následků tohoto nezákonného zásahu. Zatímco daňové subjekty často argumentují, že z nezákonného zahájení daňové kontroly nemůže vzejít zákonné rozhodnutí o stanovení daně,⁷⁾ potom Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) často judikuje, že nezákonný procesní postup nezpůsobuje sám o sobě nezákonnost následně vydaného rozhodnutí. Ve vztahu k absenci výzvy k podání dodatečného daňového přiznání lze citovat např. z rozsudku NSS ze dne 10. 4. 2019, čj. 9 Afs 364/2018-76, podle kterého V tomto rozsudku zároveň dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě nezákonného zahájení daňové kontroly namísto vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání nelze v případě doměření daně vyměřit vedle daně i penále.

Stejným směrem jako Nejvyšší správní soud v posledně citovaném rozsudku se vydal i zákonodárce, když nově v § 87 odst. 4 d. ř. stanovil, že

Protože nevyměření penále je citelnou úlevou při doměření daně, předpokládá autor značné množství sporů o otázku, zda v daném případě byly, či nebyly naplněny podmínky pro vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání. Podstatnou otázkou rovněž je, zda v případě zahájení daňové kontroly namísto vydání výzvy dojde k prodloužení lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 2 písm. a) d. ř., nebo k přerušení jejího běhu podle § 148 odst. 3 d. ř.⁸⁾

Novelou dochází k systematické i věcné revizi sankčního systému. Východiskem je rozčlenění sankcí do těchto kategorií:

Novelou dochází ke změně v konceptu úrokových sazeb. Jejich výše bude po novu vycházet z výše úroků z prodlení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpsiů, jejíž konkrétní výši určuje příslušné nařízení vlády.⁹⁾ Porovnání výše jednotlivých úroků podle stávající a nové úpravy je patrné z následující tabulky.

Typ úroku	Nyní	Po novele	Srovnání (repo = 0,5)
Úrok z prodlení – platí DS	repo + 14 %	repo + 8 %	14,5 % // 8,5 %
Úrok z posečkané částky – platí DS	repo + 7 %	0,5 × (repo + 8 %)	7,5 % // 4,25 %
Úrok z vratitelného přeplatku – platí SD	repo + 14 %	repo + 8 %	14,5 % // 8,5 %
Úrok z nesprávně stanovené daně – platí SD	repo + 14 %	repo + 8 %	14,5 % // 8,5 %
Úrok z neoprávněného vymáhání – platí SD	2 × (repo + 14 %)	2 × (repo + 8 %)	29 % // 17 %
Úrok z daňového odpočtu – platí SD	repo + 2 %	0,5 × (repo + 8 %)	2,5 % // 4,25 %

Snížení úroků z prodlení je bezesporu pro daňové subjekty dobrá zpráva. V roce 2018 činila celková výše vzniklých úroků z prodlení částku 8,25 miliardy korun, zatímco úrok z neoprávněného jednání správce daně vznikl v částce 365 milionů korun a úrok z vratitelného přeplatku ve výši 39 milionů korun. Pozitivní dopady pro daňové subjekty jsou tak řádově vyšší než pro státní rozpočet.

Úrok z prodlení vzniká až od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti. Momentálně úrok z prodlení vzniká až pátým pracovním dnem. Dochází tak k mírnému zkrácení toleranční doby pro placení daně. To je ovšem kompenzováno tím, že minimální výše úroku z prodlení se nově stanoví ve výši 1 000 Kč.

Novela explicitně vylučuje vznik úroku z úroku, a to na obě strany. Novela rovněž upravuje situace, při kterých nevzniká úrok z nesprávně stanovené daně:

V případě pokuty za pozdní podání daňového přiznání je zachována toleranční doba pěti pracovních dnů. Minimální výše této pokuty se nově stanoví v částce 1 000 Kč.

Novela do daňového řádu opětovně vrací možnost prominutí pokuty ze opožděné podání daňového tvrzení, o což odborná veřejnost dlouho usilovala. Nově bude možno pokutu prominout, pokud k prodlení s podáním daňového tvrzení došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.¹⁰⁾ Při posouzení rozsahu, ve kterém bude pokuta za opožděné tvrzení daně prominuta, správce daně zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost vzniklé pokuty. Podle přechodného ustanovení bude možno prominout pouze pokuty vzniklé od 1. 1. 2021. Je otázkou, zda toto přechodné ustanovení není v rozporu se zásadou rovnosti daňových subjektů. Podle autora důvodová zpráva neobsahuje žádné rozumné důvody k tomuto časovému omezení a k zavedení nerovnosti mezi daňovými subjekty, kterým vznikne pokuta např. v prosinci 2020 a v lednu 2021. Tímto rozumným důvodem jistě nemůže být snaha

Ke změně dochází rovněž u pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy spočívající v nepodání daňového tvrzení v elektronické podobě. Pokuta je pro tento případ snížena z částky 2 000 Kč na částku 1 000 Kč. Přitom povinnost podat daňové tvrzení nebudou mít nově ty daňové subjekty, kterým byla datová schránka zřízena na základě „dobrovolné“ žádosti, tedy nikoliv ze zákona.

Nově je do daňového řádu včleněn institut zálohy na daňový odpočet. Zákonodárce se rozhodl tímto institutem vyřešit dlouhodobě neřešený, přitom však významný problém zadržování tzv. nesporné části nadměrného odpočtu. Problematika zadržování nesporné části nadměrného odpočtu je vzhledem ke své složitosti jistě téma na samostatný článek, jehož vydání se plánuje. K jejímu pochopení je nutno podrobně se seznámit s rozsudky Ústavního soudu, Nejvyššího správní soudu a Soudního dvora Evropské unie¹¹⁾ ve věcech a na toto téma, jejichž judikatorní závěry jsou v této otázce i přes novou pozitivní právní úpravu zcela jistě zásadní.

Podle důvodové zprávy je ambicí nové úpravy:

Smyslem přijaté úpravy je zjednodušeně řečeno umožnit správci daně vyplatit bez zbytečného prodlení v přiměřené době od zahájení daňové kontroly tu část nadměrného odpočtu, kterou správce daně již nehodlá prověřovat. Spory se dají v praxi očekávat v otázce toho, co je onou nespornou částí nadměrného odpočtu, tedy tou částí nadměrného odpočtu, kterou již správce daně nehodlá nadále prověřovat.

Ústavní soud ze své ústavní roviny velmi stručně vymezil nespornou část nadměrného odpočtu jako tu část nadměrného odpočtu odvozenou od těch zdanitelných plnění, která jako nesporná nemohou být předmětem prověřování.

Podle Soudního dvora Evropské unie lze o nesporné části nadměrného odpočtu hovořit pouze tehdy, pokud částka splatné daně i částka odpočitatelné daně připadající na tato plnění jsou samy nesporné. Dále podle SDEU, pokud není daňový orgán při zahájení daňové kontroly nebo v jejím průběhu schopen vyloučit, že se po jejím skončení budou částky splatné a odpočitatelné daně odpovídající plněním, která nejsou rozsahem této kontroly dotčena, odchylovat od částek přiznaných osobou povinnou k dani, nelze odpovídající část příslušného nadměrného odpočtu DPH považovat za nespornou. Správce daně se ještě musí při zahájení předmětné daňové kontroly nebo v jejím průběhu přesvědčit, že údaje použité pro výpočet takovéto nesporné části nadměrného odpočtu již nebude možné do skončení této kontroly zpochybnit.

Podle Nejvyššího správního soudu o nesporné části uplatňovaného nadměrného odpočtu lze uvažovat, pokud tuto část odpočtu nebude možné v dalším průběhu řízení zpochybnit, tedy nestane se součástí prověřovaných zdanitelných plnění v rámci daňové kontroly či postupu k odstranění pochybností a nebude zasažena daňovým podvodem nebo získána zneužívajícím způsobem. Na správce daně v rámci vymezení nesporné části dopadá zásada řádné správy, která požaduje, aby v rámci svých kontrolních povinností provedl pečlivý a nestranný přezkum všech relevantních aspektů a zajistil tak, že bude mít při přijímání svého rozhodnutí k tomu účelu co nejúplnější a nejspolehlivější poznatky. Dále podle Nejvyššího správního soudu nelze o nesporné části nadměrného odpočtu hovořit tehdy, jedná-li se o zdanitelná plnění, která správce daně může v budoucnu zpochybnit. Zpravidla půjde o zdanitelná plnění nějakým způsobem spjatá s prověřovanou částí nadměrného odpočtu – stejné subjekty u vstupů či výstupů, obdobný ekonomický model plnění apod. Tato plnění je nutno považovat za součást sporné části nadměrného odpočtu. Bude na správci daně, aby případnou možnost vzniku pochybností adekvátně určil, popsal a vysvětlil, resp. aby stanovil, proč zdanitelná plnění nejsou nesporná, ač jsou prozatímně vyňata z kontrolních postupů. To bude platit i pro situaci, v níž se daňový subjekt bude domáhat rozšíření nesporné části nadměrných odpočtů či jejího určení v situaci zahájení kontrolních postupů na celé zdaňovací období.

Konkrétní výši zálohy na daňový odpočet nebude správce daně určovat rozhodnutím, ale na základě svého posouzení předepíše do evidenci daní. Zároveň o tom daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumí. Vzhledem k tomu, že se jedná o úkon správce daně při placení daní, tak prostředkem ochrany proti konání, či nekonání správce daně při posouzení vzniku nároku na zálohu na daňový odpočet, předepsání této zálohy a vrácení vratitelného přeplatku z ní vzešlého je námitka podle § 159 d. ř. Námitkou lze brojit nejenom proti nesprávnému určení výše zálohy na daňový odpočet, ale též proti nečinnosti správce daně. Výsledkem řízení o námitce bude rozhodnutí, proti němuž se v souladu s obecnou úpravou institutu námitky nelze dále odvolat. Podle autora tak bude možno podat proti rozhodnutí o námitce ihned žalobu ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

K vyplacení zálohy ve stanovené výši může dojít samozřejmě za předpokladu, že jejím předepsáním na osobní daňový účet vznikne daňovému subjektu vratitelný přeplatek. V opačném případě může být záloha použita na úhradu daňového nedoplatku. Vzhledem k tomu, že záloha není definitivním vyčíslením daně, resp. daňového odpočtu, musí dojít po ukončení vyměřovacího řízení k jejímu zúčtování. Půjde o standardní zúčtování zálohy, jehož výsledkem bude vznik nedoplatku nebo přeplatku na dani. V případě, že daňový subjekt bude zálohu či její část vracet, vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení.

Novela přichází s upraveným konceptem lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů. Zachována zůstává základní lhůta tři měsíce. K prodloužení této lhůty na čtyři měsíce dochází bez jakékoliv žádosti v případě, že daňový subjekt nepodá přiznání v této základní lhůtě a následně ho během čtvrtého měsíce podá v elektronické podobě.

V případě auditovaných daňových subjektů zůstává ze zákona lhůta šesti měsíců. V případě podání přiznání daňovým poradcem rovněž dochází k zachování lhůty šesti měsíců, a to za splnění těchto podmínek:

Velmi se tak zjednoduší podání daňových přiznání daňovými poradci v situaci, kdy chce daňový subjekt (např. z důvodu vysokých záloh) docílit vyměření daně již v základní lhůtě tři měsíce.

Z přijaté úpravy zároveň vyplývá, že pokud je podáno přiznání v listinné podobě po uplynutí základní lhůty tři měsíce, nelze zpoždění napravit podáním přiznání v elektronické podobě ve lhůtě čtyři měsíce. Dále platí, že pokud bude přiznání podáno daňovým poradcem v prodloužené lhůtě šesti měsíců a ještě před uplynutím této lhůty bude podáno přiznání samotným daňovým subjektem, hledí se na přiznání podané daňovým subjektem jako na dodatečné daňové přiznání před vyměřením, neboť v opačném případě by zanikl benefit spočívající v prodloužení lhůty.

V případě zbývajících změn autor uvádí jejich (neúplný) stručný výčet s tím, že čtenáře v tomto odkazuje na text přijatého návrhu.

V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 19/17, bude obsah tzv. formulářových podání stanoven vyhláškou Ministerstva financí.

Vady podání se po novu budou dělit na vady materiální (zásadní) a formální. V případě materiálních vad se jedná o takové vady, pro které nelze podání vůbec zpracovat, resp. z podání není zřejmé, kdo jej činí a co se navrhuje. Pokud nebude taková vada podání k výzvě správce daně odstraněna, podání bude neúčinné. O neúčinnosti podání bude podatel vyrozuměn, ale pouze v případě, že zareagoval na výzvu správce daně k odstranění vad podání a k odstranění vad přesto nedošlo.

U formálních vad nedojde v případě jejich neodstranění k neúčinnosti takového podání, ale důsledkem bude udělení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy. Jako příklad lze uvést podání přiznání v listinné podobě v případě, kdy zákon stanoví povinnost podat přiznání v elektronické podobě, nebo nedodržení stanoveného formátu a struktury pro elektronické podání (podání přiznání ve formátu PDF namísto formátu XML).

Konzultanta si bude moci k jednání přibrat jakákoliv osoba účastněná na správě daní, tedy nejenom daňový subjekt nebo jeho zástupce.

Na žádost fyzické osoby bude její kmenovou část daňového identifikačního čísla tvořit anonymní identifikátor, nikoliv rodné číslo.

V případě vydání zajišťovacího příkazu se zavádí alternativní možnost zajištění budoucí úhrady daně ve formě dobrovolného prohlášení daňového subjektu o majetku bez nutnosti vyčerpat nejdříve ze strany správce daně exekuci na účet daňového subjektu.

V případě námitky proti exekučnímu příkazu se jedná o řádný opravný prostředek, který je tak nutno vyčerpat před podáním žaloby na exekuční příkaz.

Při prvním vymáhání daňového nedoplatku se dlužníkovi vždy nejdříve zašle vyrozumění o daňovém nedoplatku, aby se tak předešlo překvapivým exekucím na účet na bagatelní částky. Výjimkou je situace, kdy hrozí nebezpečí z prodlení nebo by vyrozumění bylo zjevně neúčelné.

Cílem článku bylo podat čtenářům základní informaci o zásadní novele daňového řádu s účinností od 1. 1. 2021. Zejména v případě kontrolních postupů a zálohy na daňový odpočet bude záležet především na metodice a správní praxi správců daně, jakým způsobem bude přijatá novela v praxi aplikována. Již nyní se množí obavy odborné veřejnosti, aby provostupňoví správci daně nepodlehli vábení jednoduššího a rychlejší procesu kontrolních postupů a z toho vyplývající porušení práv daňových subjektů, které by bylo vyváženo rostoucím počtem odvolání podaných převážně z procesních důvodů.

Problematice nové procesní úpravy správy daní se redakce hodlá i nadále věnovat a prostor samozřejmě dostanou i zástupci Finanční správy.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.