Nejvyšší správní soud připouští, že žalobci b) musely fakticky vzniknout určité náklady související s platbami za stavební práce od údajného dodavatele O. Avšak vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, komu ve skutečnosti žalobce b) tyto náklady uhradil, a nelze je proto mít za daňově účinné a s přihlédnutím k tomu, že tyto náklady nelze zohlednit v rámci stanovení daně podle pomůcek, jak již bylo zdůvodněno výše, nelze tyto náklady žalobce b) zohlednit ani jako tzv. esenciální náklady. Úvaha stěžovatele v tomto směru uvedená v jeho rozhodnutích tudíž obstojí.
Náklady minimálně nutné
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 4 Afs 381/2019, www.nssoud.cz
Neprokáže-li daňový subjekt dle požadavků správce daně vynaložení nákladů na plnění, jehož existence je nesporná, pak v minulosti Nejvyšší správní soud přikázal zohlednit alespoň náklady minimálně nutné (esenciální výdaje). V této věci ale Nejvyšší správní soud poukázal na skutečnost, že takovýto postup znamená stanovení daně pomůckami. A pro tento postup musí být znevěrohodněna podstatná část povinné evidence, jinak je třeba zůstat u dokazování. A to právě byl tento případ, kde pro přechod na pomůcky podmínky splněny nebyly. Daňový subjekt se tudíž esenciálních výdajů úspěšně nedovolal.
Na tomto místě je otázkou, zda přísné rozlišování mezi daní stanovenou dokazováním a daní stanovenou pomůckami je skutečně na místě. Daň stanovená dokazováním vychází z předpokladu, že skrze ni je stanovená správná daňová povinnost (byl dosažen cíl správy daní). Daň stanovená pomůckami se této správné daňové povinnosti snaží pouze přiblížit. Tímto pohledem na souzenou věc jasně vychází, že daň stanovená dokazováním, která zcela odhlíží od prokazatelně vynaložených nákladů, je mnohem vzdálenější správné daňové povinnosti, než jak by tomu bylo u daně stanovené pomůckami, která výdaje alespoň v minimální výši zohledňuje. Zcela se tak ukazuje nesmyslnost v konceptu, jaký zde Nejvyšší správní soud zvolil. Důkazní břemeno (jeho aplikace v rámci stanovení daně dokazováním) zde nemá být od toho, aby bylo ve finále používáno k sankcionování daňových subjektů vyšší daňovou povinností, než jaká je správná daňová povinnost. Proto vede-li stanovení daně pomůckami k mnohem věrnějšímu stanovení správné daňové povinnosti, je třeba takto postupovat, ať už jej procesně budeme nazývat jakkoliv. Opačný přístup je pouhým přepjatým formalismem ústícím ve zcela zjevně nespravedlivý výsledek.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.