Je proto nabíledni, že aby soudy ve správním soudnictví mohly prostřednictvím rozhodování o zásahových žalobách adresátům veřejné správy poskytovat ochranu jejich veřejných subjektivních práv skutečně efektivně, nesmí ve jménu vlastní vázanosti žalobním vymezením zásahu aplikovat při interpretaci žaloby slepý textualistický přístup bez přihlédnutí ke kontextu té které žaloby jakožto významového (byť zpravidla strukturovaného) celku. Opačný přístup by totiž nezřídka mohl vést k přemíře formalizace tohoto žalobního typu a v konečném důsledku tedy i k iluzornosti jím poskytované soudní ochrany. Takový nežádoucí důsledek nastal podle názoru Nejvyššího správního soudu právě v nyní posuzované věci.
Formální posuzování žalobního petitu
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 2 Afs 187/2019 www.nssoud.cz
Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je z pohledu advokáta nejobtížnějším typem žalob v soudním řádu správním. Zcela se utváří v závislosti na schopnosti žalobce vystihnout předmět sporu. I skutečný nezákonný zásah může a nemusí být soudem prohlášen, pakliže jej žalobce špatně naformuluje v rámci žalobního petitu. V tomto rozsudku na obtížnost tohoto procesu poukázal Nejvyšší správní soud, kdy zcela správně akcentoval potřebu předmět sporu hledat nejenom ve slovech žalobního petitu, leč celého odůvodnění žaloby. Pouze takovýto postup vede k tomu, že soudní ochrana je s to být skutečnou a efektivní.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.